Popisek: Václav Klaus v boji s drakem
|
Autor: Ondřej Höppner
Václav Klaus pozdržel jmenování Davida Ratha ministrem zdravotnictví
Petr Hájek Z letopisů bojů o Václava Klause v době jeho prezidentské mise:
Změnil prezident tímto pozdržením vzývanou "ústavní kulturu"?
Mediální hvězda - ústavní expert a poradce České televize, a tiskového mediálního mainstreamu Jiří Přibáň z Cardiffu - napsal tentokrát komentář s názvem Nejmenovaný ministr Rath (LN 25. 10.).
Kdy a jak má Přibáň pravdu
V úvodu konstatuje, že "Klausova námitka, že funkce prezidenta ČLK není slučitelná s funkcí ministra vlády, má svoje opodstatnění a nelze ji zlehčovat". V tom má jistě pravdu. Tato mediálně velmi sledovaná kauza mu pak ovšem posloužila k širšímu zamyšlení nad činností prezidenta. Má i v tom pravdu? Myslím, že ano, i když úplně jinak, než jak v článku argumentuje.
Změna to rozhodně je
"Tento kompetenční spor zapadá do celkové změny ústavní kultury, která je spojena s nástupem Václava Klause do prezidentského úřadu," píše autor a já s ním - pro něj asi překvapivě - opět souhlasím. Opět ale úplně jinak. Ukážu to na několika příkladech, které uvádí sám Jiří Přibáň.
Příklad první: soudcové
"Soudci nejsou jmenováni z důvodů diskriminace věkem." Naráží tím na poslední jmenování soudců, kdy prezident neakceptoval všechny adepty soudcovského povolání, které mu navrhl ministr spravedlnosti. V této chvíli mohl prezident jednat tak, že nemusel říkat vůbec nic a mohl prostě jmenovat jen některé navržené soudce. On však udělal to, že veřejně řekl, že jedním z kritérií, podle nichž posuzoval kandidáty, byl také ohled na jejich nízký věk a z toho plynoucí malou lidskou a občanskou zralost. Nemusel to říkat a mohl se jen tvářit tajemně. Obdobně nemusí zdůvodňovat jím udělené milosti, a přesto tak veřejně činí.
Příklad druhý: dotaz
"Ústavní soud dosud není personálně obsazen a přitom se po něm chce, aby se oficiálně vyjádřil k možné protiústavnosti Ústavní smlouvy EU ještě před její ratifikací." Je to opravdu tak. Prezident se veřejně obrátil na ÚS s touto otázkou. Do plného počtu patnácti ještě sice schází jeden soudce, ale nových soudců jmenoval již dvanáct, takže ÚS je nepochybně schopen veškeré činnosti. Prezident mohl zvednout telefon a dotázat se ústavních soudců na názor. Neudělal to, zeptal se veřejně.
Příklad třetí: pravomoci
"V parlamentu se záhadně objevují návrhy na posílení prezidentských pravomocí..." Prezident cítil potřebu se i k tomuto tématu veřejně vyjádřit. Řekl, že podle něj jsou současné prezidentské pravomoci dostatečné a že on sám nijak netouží po jejich posílení.
To, co se za Václava Havla činívalo na Hradě obvykle v příšeří zákulisí, je dnes činěno důsledně před zraky veřejnosti.
Má tedy pan Přibáň v hodnocení prezidenta pravdu? Opakuji, že má. Nemýlí se, když tvrdí, že s nástupem Václava Klause do prezidentského úřadu došlo ke změně ústavní kultury. To, co se dříve na Hradě činívalo často kabinetně, v zákulisí, co se dohadovalo na důvěrných setkáních různých "vyvolených", je dnes činěno zásadně před zraky veřejnosti. Je to v mnoha ohledech namáhavé a často i riskantní, protože to nutí prezidenta k neustálé povinnosti své ústavní kroky veřejně obhajovat a vysvětlovat, aniž by mu to ústava předepisovala. Připouštím ale, že někomu se taková transparentní prezidentská kultura nemusí líbit.
Tagy článku