Pokrytectví, dvojí metr, manipulace, umělost – tak lze charakterizovat západní propagandu k ukrajinské krizi od samého počátku. Tento velmocenský geopolitický střet opět demonstroval jaké divadlo jsou mainstreamová média schopna předvést. Tuto absurdní tragikomedii, sehranou Spojenými státy a jejich evropským unijním satelitem, by jistě ocenil i nacistický šéf propagandy Goebbels. Když byl scénář „projektu Majdan“ kriticky narušen uniklým telefonátem odhalujícím, že to byli právě „nevinní dělníci a doktoři“ (neonacisté), kdo si najal ostřelovače, respektive odstřelovače, západní média zprávu okamžitě zrelativizovala, a poté „utopila“. Potud nic překvapivého.
I tvůrce virálního internetového videa „I Am a Ukrainian“, které podle hollywoodského scénáře servírovalo nesnesitelnou porci patosu, což ovšem na Američany působí přímo jako afrodisiakum, má silnou vazbu na Washington. Opět nic překvapivého. Co je však vrcholem dvojího standardu a karnevalu pokrytectví jsou výroky směřující k údajné nelegitimitě nedělního referenda o připojení Krymu k Ruské federaci. Propagandisté stáli před úkolem „obhájit“ nové Kosovo – pouze tentokrát zcela naruby, se zcela opačným vyzněním.
Hollywoodský „doják“: „I Am a Ukrainian“
Video, jež je součástí dokumentu „Whisper Roar“, se objevilo na Youtube 10. února a téměř okamžitě zaplavilo internet; dnes se počet zhlédnutí blíží 8 miliónům. Již na první pohled je patrné, že jde o tendenční a citově podbarvenou propagandu, která portrétuje demonstranty jako bojovníky za svobodu proti zlé diktatuře a nebezpečné „krvechtivé“ policii. V závěru videa jsme pak vyzváni k šíření a výzvě naší vládě, aby „hrdinné bojovníky“ podpořila. Dokud je ještě čas! Zde je názorná ukázka.
Čas už není; jelikož „hrdinní bojovníci“ – podle České televize „obyčejní dělníci a doktoři“ – mezitím násilně svrhli demokraticky zvolenou vládu. A jak se později ukázalo, producentem videa byl Princ Marockého králoství – Moulay Hicham, aktivní člen známé orwellovské NGO (tzv. nevládní nezisková organizace) „Human rights watch“. Inspirací přispěl i Larry Diamond – příslušník amerického neokonzervativního (rozuměj postmarxistického) think-tanku CFR (Council on Foreign Relations), jenž má silnou vazbu na ministerstvo zahraničních věcí Spojených států.
Čtěte ZDE: Řídí současnou krizi na blízkém východě a politiku Bruselu Ilumináti? Jakou v tom hraje roli Rada pro zahraniční vztahy? Ilumináti 5. díl
Blízce spolupracoval s další již proslulou nevládní neziskovou organizací, a to NED (National Endowment for Democracy), která bývá spojována s událostmi kolem „arabského jara“, ale třeba i „oranžové revoluce“ v roce 2004 – znovu na Ukrajině... V Rusku mají příznačné označení pro „NGO“ financované z ciziny – „zahraniční agent“.
„Výroba“ demokracie v přímém přenosu
Prostý vojenský konflikt je sám o sobě neefektivní způsob intervence: je příliš nákladný a příliš rizikový; je až tou poslední možností, jak vnutit normy západní „demokracie“, tedy své geopolitické zájmy, suverénním státům. Ale zejména – je otevřeným stylem boje, takže jej lze obtížněji kontrolovat, jelikož protistrana se brání konkrétnímu nepříteli.
Propagandisté, jak tvrdil již Goebbels, mají právo na svou skvěle placenou existenci, jen pokud je stokrát opakovaná lež silnější než realita.
K vojenské intervenci je nutná záminka – obvykle vykonstruovaný příběh, jehož cílem je zmanipulovat veřejné mínění. Dobrým příkladem operací pod „falešnou vlajkou“ byl masakr v Račaku (Kosovo), kde byli mrtví teroristé „UCK“ naaranžováni do šatstva civilistů – následovalo obvinění Srbů a nástup „20 tun demokracie“. Podobným případem je i Sýrie, kde ovšem plán na intervenci zhatila Putinova mazaná diplomacie. A také na „mejdanu“ v Ukrajině to byli odstřelovači, kteří nejvíce eskalovali průběh převratu. Jenže nejdříve je potřeba připravit půdu pro nadcházející plody revoluce.
Klíčovou roli hrají zdroje, jež jsou poskytovány opozičním politickým hnutím. Avšak – skutečným hybatelem revolucí jsou právě ty nejradikálnější skupiny, které podle „zákonů stáda“, vytvářejí hybnou sílu. Razí cestu ostatním a určují „rychlost“ pohybu. Takoví radikálové bývají schopni nést oběť, ale i obětovat – pro ono „vyšší dobro“. V Sýrii to byli muslimští teroristé (Al-Kaida), na Ukrajině zase „proevropská“ menšina řízená především aktivními neonacisty pod vedením Dmitrije Jaroše. Podpora obvykle přichází skrze různé „NGO“, které získávají prostředky mimo jiné i od vlády Spojených států – jak prohlásila náměstkyně ministra zahraničí USA Victorie Nulandová, šlo o více jak 5 miliard dolarů.
Čtěte ZDE: Hysterie kolem Putina a zneklidnění propagandisté: Proč Sudety nejsou Krym a teror není demokracie? Jaceňuk v „registrovaném partnerství“ s Obamou. A kam zmizelo Ukrajinské zlato?
Čtěte ZDE: Ukrajinský scénář jako příprava útoku na Rusko: Faktickým držitelem moci je „Pravý sektor.“ Kdo to ve skutečnosti je? A tuší vůbec čeští vládní kolaboranti, komu pomáhají?
Jenže ani hodnota 5 miliard (a více) jaksi nevychází (nejméně o cca 600 miliónů), sečteme-li dostupné údaje o finanční podpoře, kterou ministerstvo zahraničí Spojených států „nalilo“ do Ukrajiny za posledních 20 let. Ale i kdyby – prostřednictvím investic do mnoha programů (včetně „podpory“ politických stran, rozvoj „nezávislých“ médií, školení novinářů atd.) se významně určovalo směřování Ukrajiny k západu a její pozdější připojení k EU. Jakmile však mělo dojít na podpis nevýhodné asociační dohody o vstupu, plán se kompletně rozsypal. A v tom momentě začala silná mediální propaganda o „hrdinných bojovnících za svobodu“ – včetně videa „I am a Ukranian“.
Teprve teď jde o diktaturu
Média samozřejmě cenzurují veškeré zločiny pučistů a neonacistů. Tamní jednomyslně hlasující parlament a vláda dosazená „puškou“ má nejen nulovou legitimitu, ale teprve až teď jde o skutečnou diktaturu. Následující video názorně ukazuje fašistické a násilné proti současné opozici.
Video ukazující otřesné praktiky pučistické vlády proti odpůrcům Majdanu.
Dvojí standard a pokrytectví je až k neuvěření. Američané mají vojska přibližně ve 127 zemích světa; většina vážných válečných konfliktů z poslední doby se týkala právě jich a přesto mají znovu troufalost zasahovat a rozdmýchávat mezinárodní napětí. A to do hry ještě nevstoupila Čína. Scénář se může snadno jedním škrtnutím ocitnout na spirále, a po ní dále nekontrolovaně oscilovat se skutečně dramatickými důsledky. Pokud právě toto není smyslem celé hry...
Kosovo naruby
Dnešní připojení Krymu k Ruské federaci považuje západ za protiprávní akt, neboť o odtržení lze rozhodovat jen celostátním referendem (ovšem podle ústavy, která státním převratem přestala platit). Proč však, když šlo o „samostatnost“ Kosova, které je kolébkou srbského národa, nehlasovalo také celé Srbsko? V Kosovu je nyní druhá největší základna USA v Evropě (Bondsteel) – která umožňuje Spojeným státům kontrolovat areál Středozemního a Černého moře, ale též trasy na Blízkém východě, v Severní Africe i na Kavkazu, stejně jako tranzit energetických médií z Kaspického regionu a ze Střední Asie.
„V případě odtržení části území zná právo dvě protichůdná pravidla. Prvním je právo na sebeurčení až do odtržení, které bylo užito při vzniku Československa. Druhá zásada je zákaz změn státních hranic bez souhlasu dotčeného státu. [...] Tato zásada byla uplatňována v Evropě po roce 1945, ale vzala za své rozdělením Jugoslávie a uznáním odtržení Kosova od Srbska některými státy,“ píše právník Zdeněk Koudelka. Ostatní státy se bojí uznat Kosovo také z obavy, že by se mohlo jednat o precedent, který by spustil lavinu separatistických tendencí. Přesto bylo mnohými západními zeměmi uznáno. A to bez souhlasu obyvatel Srbska.
Silnější než realita
Z analýzy České televize vyplývá tato interpretace: Na Ukrajině je situace jiná než v Kosovu. Zábor Krymu je navržen cizí mocností – Ruskem, ale především na rozdíl od Kosova nemělo referendum podporu západu. Spojené státy se sice vojensky vložily do kosovského konfliktu, ne však proto, aby si území uzurpovaly pro sebe. Navíc Rusové na Krymu netrpí útlakem ani porušováním lidských práv jako po desetiletí kosovští Albánci v bývalé Jugoslávii. Kyjev a Západ odmítají krymské referendum jako nezákonné a odporující ústavě, a tedy neplatné.
Přeloženo z češtiny do češtiny: Na Ukrajině je situace vskutku jiná, protože západ předtím uznal Kosovo, a to bylo správně; nyní však rozhodnutí ruských občanů o sebeurčení na Krymu neuznává, protože je to špatně – protože se chtějí „sebeurčit“ k Rusku. A s Moskvou je třeba bojovat stále, ať to stojí, co to stojí. Spojené státy si přece nepřivlastnily území Kosova, „jen“ je využily jako strategický bod pro svoji vojenskou přítomnost v regionu. Na Ukrajině proto „právem“ hrají na „protiprávní“ notu, a je opět úplně jedno, že vláda v Kyjevě byla nastolena protiprávní, protiústavní cestou.
Propagandisté, jak tvrdil již zmíněný Goebbels, mají právo na svou skvěle placenou existenci, jen pokud je stokrát opakovaná lež silnější než realita.
Tagy článku