Nepříjemným problémem trápícím stále větší procento také naší populace, jsou záněty v ústech a zubní kazy. Většinou si myslíme, že co se týče péče o zuby, jsme v moderní době dál, než naši „primitivní“ předci. Takže je věc jasná: abychom měli zuby zdravé, prostě si je musíme více čistit a chodit častěji k zubaři, který nám případné kazy vyvrtá a všechno bude dobré.
Zuby ze středověku
Není to tak docela pravda. Dlouho se zubní medicína mohla chlubit takovými „výstřelky NEPu“, jako byly amalgámové zubní plomby s prudce jedovatou rtutí a docela nedávno dokonce i mainstream zjistil, že zubní pasty jisté slavné značky obsahují látky, které mohou narušovat hormonální vývoj a způsobovat rakovinu.
Je tedy pouhým zdáním, že v posledních letech tradiční a moderní medicína v této oblasti dospívají k jakémusi příměří – ačkoli se přibližují, například pokud jde o prevenci a zubní hygienu. Je ale velkou chybou myslet si, že zubní medicína je „přirozená“, nebo že vlastně nemáme na výběr, neboť pokud vynecháme průmyslové, nebezpečné zubní pasty a další produkty, vracíme se do „temného středověku“, v němž nám naše ubohé zuby pomalu shnijí a vypadají.
Pokud se někdo pustí do zkoumání, pak i přátele alternativní medicíny příjemně překvapí, jak jednoduché a „primitivní“ metody lze používat – a jak skvěle mohou pomoci i v případech, s nimiž zdánlivě nelze pohnout jinak než s pomocí obávaných nástrojů – zubařské vrtačky či kleští.
Jak se projíst k úsměvu
První věcí, kterou se obvykle od svého zubaře nedozvíme – nebo alespoň ne v dostatečné míře – je zcela zásadní role jídla. Je sice prima žvýkat jistou nejmenovanou žvýkačku po každém jídle – jenže ve většině takových „vynálezů“, stejně jako v množství ústních vod a zubních past, je kromě množství dalších chemikálií umělé sladidlo aspartam, které celému našemu organismu opravdu „divoce neprospívá“. Ostatně již jsme na to vícekrát upozornili.
Daleko jednodušším řešením je tedy nejen vyhnout se bílému cukru, ale pokud možno i bílé mouce a přílišnému množství masa. Vše, co přispívá k vytváření kyselého prostředí v ústech, je živnou půdou pro baktérie. A vše – alespoň v moderním „provedení“, v němž pšenice dávno není pšenicí a maso je z velké většiny nadopované množstvím antibiotik a hormonů – neprospívá dvakrát ani našemu zdraví obecně.
I to však má háček: ne každému taková dieta prospívá, či vyhovuje. Cukr či pšenici vynechat můžeme, bez újmy ničemu kromě vlastního pohodlí. Kvalitní maso z dobrého chovu je však pro většinu Středoevropanů už nedosažitelnou „lahůdkou“.
Zuby a ledviny
Pokud se podíváme na věc takzvaně „holisticky“, tedy z pohledu celkového zdraví, dojdeme k logickému závěru, že i zdraví zubů se odvozuje od úrovně imunity a vitality. A jsou lidé, kteří prostě maso k uchování vitality potřebují. Tradiční čínská medicína například spojuje zuby se správnou funkcí ledvin, v nichž podle Číňanů sídlí základní životní energie. Pokud jsme tedy vyčerpaní – a toto vyčerpání si můžeme přivodit samozřejmě i striktní vegetariánskou dietou, jestliže se pro nás nehodí – zuby se budou kazit i kdybychom o ně pečovali sebelépe.
Ani pokud se zub již mírně kazí, není třeba panikařit a je možno místo invazívního zásahu zvolit léčbu. Samozřejmě však nic nezkazíme, necháme-li si vše zkontrolovat zubařem a dále ho pozorně sledovat. Ten zub. Vlastně i zubaře, který má zálusk na obsah naší peněženky.
Co tedy dělat? Za jistých okolností se můžeme stravovat jako dosud. Zásadité prostředí v ústech totiž můžeme vytvořit i jinými cestami.
„Kuchyňský“ pomocník nad zlato
Nejjednodušší je asi obyčejná „kuchyňská“ jedlá soda. Experti ji doporučují nejen proto, že bělí zuby, ale má též abrazívní účinek na zubní kámen a hubí bakterie. Stačí namočit kartáček do prášku a nasucho či zamokra vyčistit jako obvykle. Soda má alkalizační účinek a vytvoří v ústech zásadité prostředí – bez aspartamu. A docela spolehlivě vám navíc vybělí úsměv.
Jedlou sodou bychom si nicméně – právě kvůli jejímu abrazívnímu účinku – neměli čistit zuby trvale. Doporučuje se zhruba třikrát ročně zařadit měsíční „kúru“ která zuby i dásně velmi dobře podpoří. Pro „mezidobí“ existují další zcela přírodní alternativy, které nás chrání před zubním kazem a zánětem dásní, nebo je umějí rovnou vyléčit: třeba panenský kokosový olej (do nějž možno přidat i antibakteriální bylinky, o nichž bude řeč dále), nebo docela obyčejný dřevěný popel. S oběma jsou letité dobré zkušenosti.
Z moře do úst
Číslem jedna je ale mořská sůl. Pokud možno nebělená, aby v ní nebyly chemikálie. Nejen, že rovněž zuby bělí – ale především jim dodává minerály. Existuje množství svědectví (jedno například zde) , že „pouhé“ čištění slanou vodou zahnalo počínající zubní kazy.
Totéž mimochodem umí i některá homeopatika podávaná v nízké potenci, nebo optimálně dobře vybraný „konstituční“ lék. Ani pokud se zub již mírně kazí, není třeba panikařit a je možno místo invazívního zásahu zvolit léčbu. Samozřejmě však nic nezkazíme, necháme-li si vše zkontrolovat zubařem a dále ho pozorně sledovat. Ten zub. Vlastně i zubaře, který má zálusk na obsah naší peněženky. Pozornost je totiž, nikoli mimochodem, nejdůležitějším „platidlem“ v oblasti zdraví – daleko před penězi.
Velká trojka
Stejná pravidla platí i pro dásně a okostici. Strašidla mají strašidelné názvy – gingivitida, parodontitida, tedy zánět dásní a „paradentóza“. Samozřejmě je extrémně důležité si zuby a mezizubní prostory čistit, protože opravdu jíme jinak, než naši předkové. Místo průmyslově vyráběných „ústních vod“, neřku-li antibiotik, je však dobré používat bylinky. „Velkou trojkou“ je kajenský pepř, hřebíček a myrha, které hojí a zastavují nepříjemné krvácení. Američané doporučují rovněž extrakt z vodilky kanadské, která však v našich krajích není „doma“.
Můžeme proto s úspěchem použít řadu našich léčivek. Pomůže vlastně téměř jakákoli bylinka či roztok se silným antibakteriálním a hojivým účinkem: šalvěj, řepík, tymián, rozmarýn, nebo – také u nás již zdomácnělé – koloidní stříbro. Někteří nedají dopustit na směsi jako jsou známé „dubové kapky“.
Odvaha, pohodlnost a peníze
Možností je tedy nepřeberně. Mnohé z nich, pokud jsou v optimálním případě podpořeny některou výše zmíněnou celkovou léčbou, zvládnou potíže, které se v „klasickém“ zubním lékařství pokládají za řešitelné pouze operativním zákrokem – třeba pokročilá parodontitida.
Opět platí, že péči o své zdraví stojíme stále před stejným dilematem – a zuby v tom nejsou výjimkou: Pokud si dáme nadiktovat mohutnými kampaněmi propagované „nejmodernější metody“, získáme třeba na čas klamný pocit „bezpečí“, ale riskujeme víc, než tušíme: Přece ani zuby nelze převrtávat donekonečna – a na konci je stejně nelákavá „perspektiva“ zubních protéz. Přitom stačí sebrat odvahu, zmobilizovat síly proti pohodlnosti – a zkusit něco méně „mainstreamového“. Přes to – či právě proto – že tyto metody nemají lákavý obal a dobře zorganizovanou marketingovou kampaň – kterou nakonec samozřejmě „průmyslu zdraví“ zaplatíme ze svého.
