V posledních dnech a týdnech je ve veřejném prostoru extrémně skloňovaným pojmem zkratka ALS. Dozvědět jsme se o ní mohli nejen z bulváru, který dosti nechutně rozebírá „záhadnou nemoc“ expremiéra Stanislava Grosse, která jako ALS (neboli Lou Gehringova choroba) skutečně vypadá, ale především ze slavné „kyblíkové výzvy“, která se prohnala nejen českým internetem, ale i televizemi a novinami.
Mediální generátor virtuální reality hrne do našich hlav velmi jednoduché schéma: slova, vzbuzující strach, která z hájemství západní medicíny známe až moc dobře. Nemoc je strašlivá, krutá, smrtící – a neléčitelná. Proč? Říkají to lékaři. Proto musíme zkoumat, jak ji vyléčit – a na to samozřejmě potřebujeme ne statisíce, ale rovnou stamiliony korun a dolarů. Opravdu?
Plundrující kyblík
Ve skutečnosti největší „degenerativní“ nemocí, která je ve věci, je slavná „kyblíková výzva“ sama. Když se poprvé objevila ve vodách českých sociálních sítí, maně jsem si vzpomněla na politického a ekonomického náměstka deníku Rudé právo v dobách, kdy ještě bývalo skutečně rudé. Podle legendy se totiž jmenovali Škopek a Plundra, což dokonale odpovídalo náplni jejich práce.
Mimochodem, uzdravení se z Lou Gehringovy choroby není ničím příliš podivným ani pro zkušené homeopaty. Občas se jim taková věc přihází v ordinacích, ačkoli samozřejmě pacient zůstává pro oficiální medicínu „zdravým nemocným“, bez symptomů trpícím ALS do přirozeného konce života.
Nic proti zmíněným pánům, které jsem neměla tu čest osobně poznat. Pokud však legenda nelže, jistě by se dobře uplatnili i v době současné – a to především při mediálních „virech“ typu kyblíkové výzvy. Ta totiž opravdu vyžadovala a vyráběla značné množství „škopkohlavých“ účastníků – a současně výtečně plundrovala naše (jejich) peněženky. Bylo velmi těžké nepodlehnout a vyžadovalo to jistou inteligenci, což platí zvláště pro děti a filmové hvězdy.
Princip byl (jako u většiny internetových „virálek“) ohavně jednoduchý: někdo někoho „vyzval“ ke „kyblíkové výzvě“. Pokud ji dotyčný přijal, měl dvacet čtyři hodin na to, aby na sebe buď vylil škopík ledové vody, nebo přispěl (nejlépe) značnou částkou na konto „neziskové organizace“ Asociace pro ALS (ALS Association), nebo (nejlépe) obojí.
Nezisková...? Ale jděte!
Hollywoodské hvězdy se zapojovaly ve velkém. Všichni si gratulovali, jak jsou báječně „charitativní“ a navíc měli možnost předvádět svou odvahu a statečnost při akci s kyblíkem. Kdo nepřispěl, měl by zřejmě z ostudy kabát – v prostředí sociálních sítí, které má tendenci vytvářet obrovský tlak okolí na uživatele. Celkem se vybralo přes devadesát čtyři milionů dolarů.
Teď se dostáváme k uvozovkám u slova neziskový o dva odstavce výše. Z oněch devadesáti čtyř milionů dolarů (tedy necelých dvou miliard korun!) půjde pěkných dvacet sedm procent na „výzkum“. Pokud by byl rozpočet organizace stejný, jako loni, rozdělí si „pouhých“ sedm procent administrativa, jejíž špičky dostávají statisícové platy v dolarech. Jestli správně počítám, šlo minulý rok na provoz této „neziskovky“, včetně „fíčka“ reklamní agentury a podobně, jedenadvacet procent celkového kapitálu – což by ze současné částky znamenalo necelých čtyři sta patnáct milionů korun. Pěkná „nezisková“ suma.
Čtěte ZDE: Léčivo, za které se nepořádají obludné růžové pochody: Německá vědkyně vynalezla již před lety úspěšný a jednoduchý lék na rakovinu. Protiproud přináší recept
Dobře léčitelná „metla“
Především se však nabízí otázka, co že tato organizace vlastně zkoumá? Podle jejích webových stránek: „Zhruba dvacet procent osob s ALS žije déle než pět let a pět procent přežije dvacet let. Existují lidé, u nichž se postup ALS zastavil a malé množství osob se vyléčilo.“
Tak jak je to s tou strašlivou, nevyléčitelnou chorobou?
Jako vždy. Ne, že by ALS, tedy amyotrofická laterální skleróza, degenerativní onemocnění, zasahující nervy a svaly v lidském těle, skutečně nebylo těžkou nemocí. Podobně jako u většiny takzvaně „nevyléčitelných“ chorob (především) dneška však existují metody, jak se nemoci účinně a úspěšně bránit a řada lidí to činí. Což samozřejmě ti, kteří se na ni snaží „najít lék“ příliš hlasitě neinzerují.
Eric (a pravda) vítězí nad ALS
Jejich řešením jsou léky jako Riluzole, americká droga, jejíž efekt je, že „nemocní přežijí až o několik měsíců déle“. Nic proti, někdy i několik měsíců stačí, aby se člověk smířil s Bohem a se smrtí. Jenže co potom říci na lidi, jako je Eric Edney?
Ericovi nikdo stamiliony nepřispěl. ALS mu diagnostikovali v roce 1993, když mu bylo padesát devět let a Riluzole na trhu nebyl. Nejprve se jeho stav zhoršoval klasickým způsobem, tedy svalovou slabostí a úbytkem hmoty, ztrátou hybnosti, a tak dále – až mu o tři roky později, když byl již na vozíku, lékař sdělil, že má před sebou maximálně půl roku života.
Nejprve to s manželkou oplakal. Pak se ale najednou cosi změnilo: rozhodl se, že dá sám sobě šanci a pokusí se udělat cokoli pro to, aby se uzdravil. Četl množství dostupné literatury a – na rozdíl od „doktorů Škopíků“ nevynechal ani holistické metody léčení – nešlo mu totiž o vývoj nové drogy, ale o uzdravení.
Zázračné uzdravení není neobvyklé
Výsledek? Ve čtyřiaosmdesáti letech je (stále, či už zase) zdráv. Nejen, že chodí: dokonce přibral na váze a svalové hmoty má stejně, jako před onemocněním. Napsal knihu „Eric vítězí“ (Eric is Winning), kterou doplňuje o průběžné měsíční zprávy o tom, jak se mu daří, a další knihu o škodlivých účincích farmaceutických drog „Jak přežít bez svého lékaře“ (How to Survive Without Your MD). „Vynalezl“ léčivý protokol, který spočívá na třech základních, extrémně jednoduchých pilířích. Jsou jimi:
1) čistá, dobrá strava s dostatkem vitamínů a vitamínovými a dalšími výživovými doplňky, neboť půda podle něj již neobsahuje živiny, které potřebujeme.
2) Detoxikace organismu, aby se znovu nastartovala funkce jater
3) Pozitivní přístup k životu, tedy „vnitřní“ optimismus, který je nejen podle Erica naprosto zásadní pro uzdravení z jakékoli těžší nemoci.
Mimochodem, uzdravení se z Lou Gehringovy choroby není ničím příliš podivným ani pro zkušené homeopaty. Občas se jim taková věc přihází v ordinacích, ačkoli samozřejmě pacient zůstává pro oficiální medicínu „zdravým nemocným“, bez symptomů trpícím ALS do přirozeného konce života. Homeopatických léků, které tuto nemoc mohou léčit, je skutečně mnoho. Chce to samozřejmě zkušeného terapeuta, aby z nich vybral ten správný, nejlépe konstituční.
Neúplný seznam homeopatických léků, které mohou vyléčit ALS
Skutečná výzva
Mimochodem, už první pohled na seznam slavných jmen, postižených touto nemocí, odhalí, že se choroba často nevyhne slavným, přetěžovaným lidem, kteří tvrdě pracují a trénují a jsou vystaveni velkému stresu – ať již sportovcům, či politikům. To samo o sobě je již homeopaticky cenná informace a není náhodou, že tato „výkonnost“ a veřejné vystupování je společná řadě homeopatických léků, které lidem s ALS pomáhají.
Stejný pohled na ALS zastává i tradiční čínská medicína: její techniky, tedy bylinná, akupunkturní, dietetická a další léčba, dokáží v mnoha případech symptomy ALS zmírnit, či zcela odstranit. Internetových zdrojů, zabývajících se léčbou ALS pomocí čínské medicíny, je opravdu mnoho – pro ukázku jen jeden příklad ze zahraničních.
Samozřejmě, že existují i případy osob, které se vyléčit nedokáží. Držet palce a věnovat modlitby můžeme i mediálně brutálně propíranému expremiérovi Stanislavu Grossovi, k němuž nemoc nenáhodně (protože náhody neexistují) přišla v době, kdy podle vlastních slov uvěřil v Ježíše Krista. Doufejme, že skrze svůj kříž najde cestu k uzdravení.
Nicméně pro takového Toma Hankse, či Petru Kvitovou a další (doufejme) vše dobře mínící „celebrity s hlavou ve škopku“ mám také jednu výzvu: Než si na svou hlavu ve jménu čehokoli vylejete cokoli, zkuste alespoň minutu přemýšlet o všech souvislostech. Tak, jak to činí stále vzrůstající počet čtenářů a přátel alternativních médií.
Tagy článku
Doporučujeme
Armando Simón šokujícím způsobem popisuje, jaká je podstata a praktiky současné celosvětové transgenderové... více čtěte zde
Ethan Huff cituje rozhovor Alexe Jonese s G. E. Griffinem, kde známý producent a filmař vysvětluje, proč... více čtěte zde