Katolická církev vždycky byla - a dosud díky Bohu stále je - chápána jako hráz proti postupujícímu útoku nejnovějších ideologických proudů a vlád mnoha států na rodinu. Gender ideologie, přesvědčivě demaskovaná v letos u nás vydané knize Gabriely Kuby "Globální sexuální revoluce", chce nahradit tradiční rodinu promiskuitními vztahy, volnými svazky "na hromádce" a zejména homosexuálním soužitím partnerů.
Mráz přichází z Německa
Tento proces nastartoval už v 18. a 19. století zápas osvícenců, liberálů a později socialistů o legalizaci rozvodů. Když toho bylo dosaženo, následovaly požadavky co nejvolnějších rozvodových pravidel. Po tzv. "sexuální revoluci" v západním světě r. 1968 se volalo po legalizaci mimomanželských soužití, což vyvrcholilo dnešním frontálním útokem na monogamní rodinu, tvořenou jedním biologickým otcem, jednou biologickou matkou a dětmi.
Vyhlídky nevěstí nic dobrého. Jenže zůstává ještě neviditelná síla modlitby - a proti ní vnitrocírkevní rozvratníci mnoho nezmohou.
Katolická církev tomu od prvopočátku čelila, jak o tom svědčí řada papežských i jiných dokumentů. Nicméně zhoubný jed genderismu pronikal postupně i do jejího nitra. Až dosud disponovala církevní autorita dostatečnými imunními látkami ve formě encyklik a rozhodnutí Kongregace pro nauku víry, jimiž rozkladná hnutí tohoto typu dokázala paralyzovat. Bohužel za nynějšího papeže Františka došlo k nežádoucímu posunu v této věci, jak markantně ukazuje průběh současné mimořádné synody o rodině.
Hned 4. den v úřadě tento pontifik veřejně pochválil heterodoxního německého kardinála Waltra Kaspera za jeho "hlubokou" teologii. Kasper, jak známo, patří k duchovním dědicům Rahnera a Schillebeeckxe, který spolu s nimi odmítá uznat, že zmrtvýchvstání Krista je historickou událostí a přiznává mu pravdivost pouze v oblasti subjektivně chápané víry. Když byl v 90. letech biskupem v německém Stuttgartu, podepsal spolu s mohučským biskupem Karlem Lehmannem a freiburským arcibiskupem Oscarem Seierem prohlášení, aby ke svatému přijímání mohli přistoupit „všichni znovusezdaní, kteří jsou ve svém svědomí přesvědčeni, že jejich první manželství je nulitní."
Tato propozice byla tenkrát Kongregací pro nauku víry v čele s kardinálem Josephem Ratzingerem striktně odmítnuta. To ale naneštěstí nezabránilo, aby Kasper postupoval po žebříčku církevních hodností a nestal se nakonec jedním z nejvýznamnějších kuriálních kardinálů. Papež František patřil k jeho obdivovatelům ještě jako arcibiskup v argentinském Buenos Aires.
Čtěte ZDE: Otázka nejen na neděli: Jak má Církev doopravdy vyjít z „Halíkova ghetta“? Lze žít jako katolík mezi pohany? A co z toho může mít dnešní „český pohan“?
Čtěte ZDE: Proč je papež František ateistickými médii a zednáři v Církvi tak milován? Upřímně chce dokončit zkázu Petrova stolce. Zde je šest klíčových bodů Bergogliovy revoluce
Příprava
Následovala řada dalších výroků papeže Františka, jimiž dal najevo, že jeho sympatie jsou na straně lidí typu kardinála Kaspera. 28.7. 2013 na zpáteční cestě ze Světových dnů mládeže v brazilském Rio de Janeiro řekl na tiskové konferenci v letadle známou větu na adresu homosexuálů "Kdo jsem já, abych soudil...".
Pravdu měl v tom, že nikdo nemá právo soudit druhého člověka, nicméně je nutno kategoricky odsoudit hřích, což neučinil. Připočtěme k tomu ještě podivné neautorizované rozhovory, poskytnuté ateistickému novináři Scalfarovi a údajný telefonát jedné argentinské ženě, žijící ve druhém manželství po rozvodu, které odmítal místní farář podávat sv. přijímání. Papež ji měl vyzvat, aby "chodila tam, kde jí sv. přijímání podají". Papež to možná neřekl tak, jak to bylo prezentováno, záměrné zkreslení je u mainstreamových médií samozřejmostí, nicméně fakt, že tiskové středisko sv. stolce nic nedementovalo, je přinejmenším velmi podivný.
Ve dnech 20. až 21.února letošního roku proběhla v Římě konsistoř kardinálů v souvislosti s přípravou na mimořádný synod o rodině. Tam pověřil papež kardinála Kaspera přednesením hlavního referátu, za nějž mu potom vřele děkoval a řekl, že jeho teologie "je tvořena na kolenou".
Přitom právě v tomto projevu kardinál Kasper v rozporu s tradiční naukou požadoval oddělit pastorační hledisko od věroučného: nerozlučitelnost manželství prý trvá a je závazná, ale z pastoračních důvodů nutno uplatňovat vůči znovusezdaným po rozvodu "princip milosrdenství", čímž skrytě naznačil plán prosadit na synodě přístup těchto lidí ke sv. přijímání. Tak to také pochopila mainstreamová média.
Konzervativně smýšlející kardinálové Raymund Burke, Gerhard Mueller, Walter Brandmueller aj. vystupovali se stále ostřejší kritikou názorů kardinála Kaspera. V předvečer synody jich 5 zveřejnilo své teologicky fundované odmítnutí možnosti podávat sv. přijímání znovusezdaným po rozvodu v samostatné knize (Burke, Mueller, Brandmueller, De Paolis, Caffara, později se ještě připojili další).
Čtěte ZDE: Radomír Malý: Humanisté nebo satanisté?
Čtěte ZDE: Tajná společnost, kterou dnes neprávem podceňujeme: Když je zákonem lež, náboženstvím ďábel a kultem nemravnost. Papežské dokumenty promlouvají
Zrada katolické nauky
5. října začala v Římě za účasti papeže biskupská synoda. Ta vykazovala odlišné znaky od těch předchozích. Především byla odstraněna latina jako úřední jazyk a nahrazena italštinou spolu s angličtinou. Hned první den se prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Mueller ohradil proti cenzuře příspěvků.
Zatímco na předchozích synodách každý diskutující musel přeložit svůj příspěvek písemně, aby mohl být nabídnut médiím, tentokrát to bylo zrušeno s tím, že tiskovou zprávu pro média, jež má shrnovat obsah příspěvků, budou vydávat generální sekretář synody kardinál Baldisseri a jeho pravá ruka biskup Forte (oba patří mezi nejbližší spolupracovníky papeže Františka), známý v Itálii svým požadavkem, aby Církev uznala sňatky homosexuálů. Byla v tom evidentní snaha zamlčet vystoupení zastánců autentických rodinných hodnot a zdůraznit naopak ty příspěvky, jež konvenovaly s linií, načrtnutou Kasperem, za niž se také postavil německý episkopát v čele s mnichovským kardinálem Reinhardem Marxem.
V této atmosféře přednesl 13. října maďarský kardinál Peter Erdö po obsahové stránce skandální "Relatio post disceptationem", čili zprávu po rozpravě (její plný text lze najít na tiskovém webu slovenské biskupské konference tkkbs.sk). Jak sám Erdö sdělil, autorem většiny formulací je právě biskup Bruno Forte. Nejhorší jsou tyto paragrafy:
a) 18-20: Píše se zde o "pozitivních prvcích v nedokonalých formách manželství..." s odvoláním na koncilní deklaraci "Nostra Aetate", jež také mluví o "pozitivních prvcích v nekřesťanských náboženstvích". Tato nejasná formulace však nedává odpověď na zásadní otázku: Je život mimo svátostné monogamní manželství objektivně životem ve hříchu, nebo ne? Jistěže subjektivně být nemusí, zvážíme-li například nezaviněnou nevědomost mnohých afrických polygamistů. Tito lidé si samozřejmě zasluhují pastoračně citlivý přístup, ale objektivně je nutno tuto formu jednoznačně odmítnout jako hříšnou - a proto jim nelze umožnit přístup ke svátostem, pokud svůj stav neupraví v souladu s Božím ustanovením a přirozeným mravním zákonem.
b) 47: Nabízí se pro rozvedené a znovusezdané "možnost přijímat po období pokání..", ale ani slovíčko konkretizace, v čem by toto pokání mělo spočívat. Církev má tuto možnost již dávno vyřešenou tím, že umožňuje těmto lidem přijímat, jestliže se zavážou k rezignaci na sex a k životu "jako bratr a sestra", pokud návrat k řádnému prvnímu manželství není objektivně možný a rozchod těchto partnerů by byl na újmu výchovy nedospělých dětí z tohoto svazku vzešlých. Toto ale podle všeho formulace zprávy nemá na mysli.
c) 50: Nejskandálnější a očividně odporující nauce Církve je však věta: "Homosexuální osoby mají dary a kvality, které mohou nabídnout křesťanskému společenství..." Jaké "dary a kvality" to mohou být, už Relatio neříká. Zajisté i homosexuál může mít přirozené dary a kvality, jež jsou pro Církev užitečné, ale k tomu nepotřebuje být homosexuál, takovými dary a kvalitami disponuje kdokoli. Věta z Relatio však nenechává nikoho na pochybách, že jde o "dary a kvality", kterými disponují specificky homosexuálové.
Upřímně řečeno, já bych viděl pouze jeden přínos, jimiž mohou církevní společenství obohatit: když budou žít v sexuální abstinenci, případně podstoupí terapii. To může být spojeno s opravdovým hrdinstvím a já si homosexuálů tohoto typu nesmírně vážím. Je však nabíledni, že toto uvedený paragraf 50 Relatia nemá na mysli. Uvedenou větu lze interpretovat - a média hlavního proudu to také činí - tak, že homosexuálové mohou Církev obohatit přímo svojí žitou homosexualitou, čili svým hříchem - a to už je vysoce na pováženou, tady už se evidentně jedná o zradu katolické nauky.
Čtěte ZDE: Den pokročil, noc se přiblížila: Je papež František „falešným prorokem“ z Apokalypsy? V den Bergogliova zvolení Svobodní zednáři jásali. Dnes už skuteční katolíci vědí proč
Čtěte ZDE: Satanova doktrína aneb vliv svobodného zednářství na současnou politiku
Zděšení a protiútok
Proto tato zpráva vyvolala hotové pozdvižení. Ozvali se někteří afričtí biskupové, jako první jihoafrický kardinál Napier, jenž řekl, že pokud bude dána možnost přijímat rozvedeným a podruhé sezdaným párům, pak proč ne taky africkým polygamistům? Velmi ostře Relatio odsoudil arcibiskup Gadecki z polské Poznaně, jemuž vyslovil podporu polský episkopát, podobně i lotyšský kardinál Stankiewicz. Své hlasy odporu vznesli i laičtí obránci tradiční rodiny. John Smeaton, prezident organizace Voice of Family, zastřešující nejvlivnější celosvětové prolife a prorodinné sdružení, otevřeně nazval synodní zprávu "zradou katolických rodin".
Kardinál Kasper nastoupil do protiútoku. V rozhovoru pro zpravodajskou agenturu Zenit napadl africké biskupy, že mají mlčet, neboť jejich problémy jsou specifické a nemají co dělat s problematikou, kterou teď Církev řeší. Protože se stal za to terčem kritiky, veřejně popřel, že by kdy Zenitu takový rozhovor poskytl. Když ale redaktoři Zenitu zveřejnili na internetu celou nahrávku rozhovoru, začal se vykrucovat jako malý kluk přistižený na hruškách, že prý mluvil s redaktory jen "soukromě" a nedával jim žádný oficiální rozhovor.
Papež a trest
Největším problémem je však papež František. Za celou dobu se nevyjádřil, ačkoliv jej konzervativně smýšlející kardinál Burke několikrát vyzval, aby oficiálně zaujal stanovisko, v němž jednoznačně podpoří tradiční nauku Církve. Burke proto 18. 10. v rozhovoru pro internetový portál BuzzFeed vystoupil s otevřenou kritikou papeže. Prohlásil doslova:
"Papež František způsobil mnoho škody, když se veřejně nevyjádřil, co je jeho postojem, když si pouze vybral kardinály, aby ohledně rozvodů a postoji k homosexuálům prosazovali jeho stanovisko. V takovém případě však není věrný svému poslání… Papež musí sloužit pravdě. Není mu dovoleno měnit nauku Církve o nemorálnosti homosexuálního chování nebo o nerozlučitelnosti manželství či o sexuálním soužití mimo ně….“
Dále potvrdil dosud nepotvrzené zprávy médií, že byl ze svého úřadu prefekta Apoštolské signatury sesazen a jmenován patronem řádu maltézských rytířů, což je čestná funkce bez jakékoliv možnosti uplatňovat vliv na vnitrocírkevní rozhodování. Prozatím to ještě nemá písemně, nicméně ústně už mu to bylo sděleno.
V druhém týdnu synody biskupové diskutovali v jazykových skupinách, v sobotu se měla projednávat závěrečná zpráva, jež je pravděpodobně více formulována tak, aby byla pro většinu synodálních otců přijatelná. Publikována má být příští týden. (Podle posledních zpráv z ní měly být nejvíce skandální pasáže nakonec vyškrtnuty, pozn. red.)
Jenže džin už je z láhve vypuštěn. Filipínský kardinál Luis Tagle, kasperovec, řekl s uspokojením: "Duch koncilu opět vane." A kardinál Marx se nechal slyšet následovně: "Magisterium Církve není statickým souborem vět, ale rozvíjí se. Nauka je podrobena dialogu..."
Neomodernistům uvnitř Církve se tak částečně podařilo realizovat plán vytvořit na této mimořádné synodě nátlakovou vlnu, která hlavně prostřednictvím médií bude zastrašovat kněze v pastoraci, aby věřícím v hříšných svazcích udělovali rozhřešení bez požadavku nápravy. Za rok se má konat řádná synoda, kde snad bude tradiční nauka teoreticky potvrzena, ale zároveň se poukáže – podobně jako se to dělo v případě zavedení svatého přijímání na ruku v 60. a 70. letech: V praxi se to "téměř nikde" nedodržuje, a proto se s tím nedá nic dělat a musí se to tolerovat, tj. podávat sv. přijímání i těmto hříšníkům bez požadavku změny života.
Vyhlídky nevěstí tedy nic dobrého. Jenže zůstává ještě neviditelná síla modlitby - a proti ní vnitrocírkevní rozvratníci mnoho nezmohou.
Bohu díky také za odvážné a poctivé hodnostáře typu kardinála Burkea či arcibiskupa Gadeckého. To, že existují, svědčí o tom, že situace není ani z vnějšího pohledu zase až tak beznadějná. Když k tomu připojíme hlasy prolife a prorodinného hnutí z celého světa, stejně jako hlasy všech tradičně smýšlejících katolíků, budou neomodernisté, kteří dnes v Církvi vládnou, muset na ně reagovat.
Jak tento střet dopadne, rozhodne o tom, zda Církev, nacházející se v dosud největší krizi od dob arianismu (5. století po Kr.), se s touto krizí úspěšně vyrovná, nebo zda ji ještě výrazněji prohloubí.
Tagy článku