Hvězdy 148 nových mučedníků pronikavě svítí na křesťanské noční obloze. Oběti islámu z řad keňských křesťanských studentů ze Zeleného čtvrtka si spíše než lítost zasluhují naši závist, neboť se jim dostalo mimořádné milosti mučednictví.
Roberto de Mattei
Byli zabiti Alláhovými vojáky proto, že byli křesťané. K tomu stát se mučedníkem nestačí zemřít násilnou smrtí, je třeba, aby ten, kdo vraždí, jednal z nenávisti ke křesťanské víře. Není to jen smrt, jež z obětí činí mučedníky, neboť jak praví sv. Augustin, je třeba, aby jejich utrpení i smrt byly zaměřeny k pravdě. Tedy nikoli všichni, kdo zemřou rukama svých pronásledovatelů, mohou být zváni mučedníky, pouze ti, jejichž smrt má vztah ke křesťanské víře.
Tak jako na počátku křesťanství, je i dnes krev křesťanů semenem dějinného znovuzrození a vítězství na věčnosti
Univerzitní mučedníci z Garissy se připojili k početným zástupům svědků víry, jež v posledních dvou stoletích padly za oběť nepřátelům Církve.
Jména některých křesťanských obětí islámského masakru v keňské Garisse
Kolébkou je Francouzská revoluce
První genocida moderní éry je z doby Francouzské revoluce. Přinejmenším 438 kněží a řeholníků, řeholnic a prostých věřících již bylo oficiálně blahořečeno, proces uznání mučednické smrti dalších 591 právě probíhá. K nim můžeme přidat mučedníky z doby španělské občanské války (1936-39) s 1512 blahoslavenými a 11 svatořečenými, jakkoli počet obětí zvůle komunistů a anarchistů jde do desítek tisíc.
13. října 2013 bylo blahořečeno 522 osob, zavražděných pro víru v průběhu nábožensky motivovaného násilí ve Španělsku. Šlo o obřad s největším počtem blahoslavených v dosavadních dějinách Církve. Jejich jména byla připočtena k bezpočtu mučedníků komunismu, sekularismu či islámu po celém světě.
Čtěte ZDE: Přinesla vláda „osvícenců“ zlidštění společnosti? Francouzská, bolševická a současná „europeistická“ revoluce a pekelné síly v pozadí ve věčném boji o svět
Čtěte ZDE: Největší genocida dějin
Chybí odvaha nazývat věci pravým jménem
Měli bychom mít odvahu nazývat vrahy jejich pravými jmény. Příliš často se mlčky přechází, že pronásledování křesťanů islamisty je systematické a celosvětové. Na závěr letošní velkopáteční křížové cesty v Římě pronesl papež František tuto překrásnou modlitbu: „V tobě, Božská lásko, spatřujeme své bratry, kteří jsou ještě dnes pronásledováni, popravováni a křižováni pro svou víru v tebe, a to před našima očima a často za našeho spoluvinného mlčení.“
Antonio Socci, jenž často poukazuje na „spoluvinné mlčení“ nejvyšších církevních kruhů, v listu Libero napsal: „Čekáme na to, až papež František využije své mediální prestiže k tomu, aby začal probouzet svědomí mocných, mobilizoval svou diplomatickou službu a dal každému slyšet nářek a pocítit bolest pronásledovaných křesťanů; až přiměje celou Církev ke stálým modlitbám za ně, až dá podnět k velké humanitární iniciativě na jejich podporu a záchranu.“
K tomuto apelu se přidal i známý historik a publicista Ernesto Galli della Loggia, jenž prostřednictvím deníku Corriere della Sera vyzval 5. dubna italskou vládu k zorganizování velké finanční sbírky na pomoc pronásledovaným křesťanům. Toto samo však ve válce nestačí. Musíme si uvědomit, že válka, jež probíhá, má náboženský charakter, že je zaměřena proti Ježíši Kristu a jeho Církvi, že je vedena ve jménu súry 2, 191, v níž Korán praví: „Zabíjejte je všude, kde je dostihnete… taková je odměna nevěřících!“ Tuto válku nezahájili křesťané, je naopak vedena proti nim. Proč západní vlády křesťany nechrání? Odpověď je prostá – dnešní Západ sdílí s islámskými pronásledovateli křesťanů nenávist ke křesťanství.
Čtěte ZDE: Mučednický osud syrských křesťanů: Dva zajatí biskupové, o nichž se rok nic nevědělo, jsou ještě naživu. Naopak jezuitu, který byl posledním Evropanem v Homsu, zastřelili
Čtěte ZDE: V celém mohamedánském světě jen dvě země respektují náboženskou svobodu vyznavačů Kristových: Sýrie a Jordánsko. Otázka zní: Církev netolerantní, její odpůrci tolerantní?
Kam se hrabe Islámský stát na západní potratáře
Západní sekularismus křesťanský postoj k životu nejen zesměšňuje a odmítá, má na svědomí i masovou genocidu. Francouzský armádní biskup Monsignor Luc Ravel nedávno prohlásil: „Jsme v situaci, kdy se po nás vyžaduje, abychom volili ze dvou ideologií, ze dvou zel. Jedno činí karikaturu Boha, ústící do pohrdání člověkem, to druhé manipuluje s člověkem, směřující k pohrdání Bohem. Na jedné straně máme co do činění s nepřáteli, kteří svoje motivy neskrývají – bombovými teroristy, obhájci proroka; na straně druhé pak stojí nepřátelé, jež svoje pravé úmysly často umně skrývají: myšlenkoví teroristé, obhájci sekularismu a uctívači Republiky. K jakému táboru se má křesťan přiklonit? Nechce se stát rukojmím muslimů. Také se však nechceme stát rukojmím konformistů. Islámská ideologie má v Paříži na svědomí 17 mrtvých. Ideologie konformismu však má každý rok na 200 tisíc obětí v lůně francouzských matek. Potrat, vydávaný za základní „právo „ je zbraní hromadného ničení“.
Nenávist Západu vůči Církvi a křesťanské civilizaci je nenávistí ke své vlastní duši a identitě. „Západní sebenenávist – napsal papež Benedikt XVI. – lze považovat za cosi patologického. Západ je otevřený a plný pochopení pro cizí hodnoty, přestal však milovat sám sebe. Vidí jen to, za co se stydí, či to, co činil v minulosti špatného a není schopen vidět to, co je na něm velkého a čistého“.
Čtěte ZDE: Na programu je katolická kontrarevoluce
Čtěte ZDE: Zázrak v Chrámu: Jsem běloch, muž, Čech a křesťan. Nejsem PIN, ale člověk. Naše kultura se rozpadá a vymíráme. Hovoříme o míru, vyvážíme válku. Vládnou nám hráči rulety
Novověké západní ideologie smrdí sírou
Dnešní Západ odmítá hodnoty, z nichž je jeho identita utvořena a místo nich volí ničivé dědictví osvícenství, marxismu a freudismu. Posledním intelektuálním projevem rozchodu mysli a reality je genderová teorie, jež je výrazem patologické nenávisti k samotné lidské přirozenosti. Je-li příběh o Andreasi Lubitzovi pravdivý, pak jeho nálet do skály se 150 pasažéry na palubě jím pilotovaného letadla je vyjádřením tohoto ducha sebedestrukce. Sebevražda je krajním, nicméně logickým výrazem morálně pokleslého Západu: stavem mysli, v němž se duše v důsledku ztráty smyslu života potápí do hlubin prázdnoty. Kdo vyznává absolutní relativismus, ten svého sebeuskutečnění může dosáhnout jen volbou vlastní smrti.
Masakr v Garisse není „nesmyslnou brutalitou“, stejně jako sebevražda německého pilota není činem čirého šílenství. Tyto destruktivní či sebedestruktivní skutky mají svou zvrácenou logiku. Deprese odpadlíků od křesťanství koresponduje s exaltací Alláhových fanatiků: rovnováha ve světě byla narušena tehdy, když se otočil zády ke křesťanským zásadám. Za vražednou zuřivostí islámu a sebevražedným nihilismem Západu stojí stejná mimopřirozená síla. Kníže temnoty, neschopen stát se Bohem, chce zničit vše, co od Boha vzešlo a tedy vše, co by i jen připomínalo křesťanskou civilizaci. Bez vědomí o tomto ďábelském zamoření není možné pochopit, co se dnes ve světě odehrává. A bez andělské intervence je nemožné bojovat v bitvě, jejíž počáteční scéna je již z doby krátce po stvoření. Tehdy se říše andělů na věky rozdělila na dvě od sebe odloučené protikladné síly.
Naplňující se proroctví
Poselství Panny Marie z Fatimy zjevení anděla předcházelo i doprovázelo. Ti, kdo četli tzv. třetí část fatimského tajemství si jistě vybaví tragický obraz s velkým křížem, u jehož paty je zabit papež: „Pod dvěma rameny kříže byli dva andělé, každý s křišťálovou kropenkou, do níž sbírali krev mučedníků a kropili s ní duše odcházející k Bohu."
Tak jako na počátku křesťanství, je i dnes krev křesťanů semenem dějinného znovuzrození a vítězství na věčnosti.
Tagy článku