Pátého července si, tak jako každý rok, připomínáme působení svatých Cyrila a Metoděje. Ironií našich duchovních a kulturních dějin je, že se i díky jejich přivlastnění ze stran nekatolických náboženských sekt a seskupení a několika panslovanskými vzedmutími mezi českou inteligencí tento svátek zachoval i v civilním kalendáři. Narozdíl od jiných stejně vynikajících světců spjatých s Českými zeměmi mají stále ještě své místo i v učebnicích pro dítka školou povinná.
Ještě mnohem větší ironií je těsné sousedství s jiným státním svátkem. Ten ve své skutečné podstatě narozdíl od pokorného a jednotícího poselství díla sv. Cyrila a Metoděje přinesl do střední Evropy odpad od přirozeného řádu, chaos, bratrovražedné boje a řeky krve.
Kláštery, chrámy a knihovny se obrátily v popel. České země se proměnily v totéž, čím je dnes Islámský stát. A co je ještě závažnější: od kořenů reformních snah středověku se v rámci vývoje evropského myšlení line tenká nit k novověké reformaci, osvícenství, revolucím, diktaturám a nakonec například i k nacismu či komunismu - a nastupující "technologické totalitě" nové doby, jakkoli se to snad zdá na první pohled přitažené za vlasy.
Cyril, Metoděj a jejich doba
Životopisná data sv. Cyrila a Metoděje jsou k nalezení v bezpočtu učebnic či encyklopedií. Přesto má cenu si je aspoň základně připomenout, abychom zabránli kulturní amnézii, kterou se nás snaží momentálně „utlouci“ do bezvědomí současný mainstream.
Bratři sv. Cyril a Metoděj byli byzantští misionáři s částečně slovanskými kořeny, kteří vykonávali misie nejprve u Chazarů na Krymu a posléze u Slovanů na Velké Moravě. V rámci své misie na Velké Moravě vytvořili písmo hlaholici a prosadili liturgickou staroslověnštinu jako alternativní bohoslužebný jazyk.
Sv. Cyril, mladší z bratrů, byl po většinu života známý jako Konstantin Filosof. Byl mnichem, filosofem a teologem a zemřel 14. února 869 v římském klášteře, do kterého vstoupil krátce před svou smrtí, přičemž přijal řeholní jméno Cyril. Sv. Metoděj byl nejprve významným byzantským úředníkem, posléze mnichem a nakonec prvním moravsko-panonským arcibiskupem, zemřel 6. dubna 885 na Moravě.
Slovanští věrozvěsti Crha a Strachota
Oba bratři jsou hlavními patrony Moravy a (spolu)patrony Evropy, v České republice i na Slovensku připadá jejich svátek na 5. červenec, kterýžto je rovněž v obou zemích státním svátkem. O tomto dni se každoročně koná národní pouť na Velehradě. Podle světového kalendáře Pavla VI. připadá svátek obou bratrů na 14. únor, což je datum úmrtí sv. Cyrila, podle světových tradičních kalendářů z let 1887 - 1969 na 7. července.
Cyril a Metoděj jsou často označováni různými tituly, jako například bratři ze Soluně, apoštolové Slovanů či slovanští věrozvěstové. Můžeme se též setkat s označením dvojice jmény Konstantin a Metoděj, důvod viz výše, či Crha a Strachota, což je výsledek poslovanštění jmen obou bratří, který ovšem vychází z chybného výkladu Metodějova jména (tolik Katopedia).
Čtěte ZDE: Cyril a Metoděj v proudu času: Význam mise měl nejen duchovní, ale stejně tak významný politický rozměr. I tehdy šlo o českou samostatnost.
Civilizované Čechy – poselství Cyrila a Metoděje
K tisícímustému výročí smrti sv. Cyrila ve svém apoštolském listě papež Pavel VI. o působení soluňských bratří napsal: „Bylo to velké dobrodiní pro vaše krajany. Tím, že kázali evangelium, přivedli ony národy do lůna Katolické církve, a tím že sestavili abecedu a sestavili pro slovanskou řeč jistá pravidla, otevřeli před nimi bránu ke kultuře a civilizaci.
Jejich zásluhou a prací vešli jste do literárního styku s Východem a Západem; slovanská řeč byla povýšena na liturgický jazyk; Církvi se dostalo v oněch krajích svobodné a vhodné správy; také občanské právo bylo prodchnuto příkazy plnými moudrosti. Právem je nazýváte otci svých národů...“
Díky činnosti sv. Cyrila a Metoděje jsme se mohli zařadit mezi civilizované národy. Jejich přínos pro kulturu, vzdělanost, právo a jazyk byl zcela zásadní. Zásluhou sv. Cyrila a Metoděje byla slovanským národům dopřáno kulturní vzedmutí, nová síla čelit germánské expanzivní snaze o podmanění a postupnou asimilaci slovanských národů ve střední Evropě. To již tehdy vycítila franská církevní i světská moc. Biskupství ve východních částech Franské říše byla tou dobou v zajetí mocenských pletich. Východofranští biskupové dokonce uvěznili sv. Metoděje a dílo svatých bratří chtěli zlikvidovat.
Nepřátelé latinské mše?
Cyril a Metoděj hlásali evangelium slovanským jazykem. Tato skutečnost se pak paradoxně stala základem pro argumentaci modernistů a novodobých reformátorů ke snaze o zničení katolické liturgie a jejího nahrazení protestantizovanou novou mší. Ta se dnes slouží téměř ve všech kostelích katolického světa. Současně se takto argumentuje proti tradiční latinské mši sloužené nepoddajnými tradičně smýšlejícími kněžími. Tato argumentace je však falešná.
Soluňští bratři zavedli slavení liturgie ve staroslověnštině. Tomuto jazyku sice běžní lidé rozuměli, zároveň se však nejednalo o běžný hovorový jazyk, nýbrž o další pečlivě vystavěný neměnný jazyk (vycházející z jižní větve praslovanštiny a gramaticky také z řečtiny) splňující přísná kritéria liturgického jazyka – podobně jako latina. Bratři s největší pravděpodobností užívali také liturgii latinskou a řeckou - negativní postoj k latině tedy rozhodně neodpovídá cyrilometodějské myšlence.
Katolíci
Dalším jablkem sváru je katolická versus pravoslavná příslušnost Soluňských bratří. Fr. Grivec k tomu ve svém díle „Byzantské pojímání církevního prvenství a jednoty“ z 20. let 20. stol. píše:
„Sv. Cyril a Metod byli vzorní synové křesťanského Východu, vychovaní v duchu východního mnišstva. Mniši byli nejvýznamnější zástupci východní církve, ohniví zastánci východních náboženských tradic, zároveň pak nejvěrnější obráncové jednoty s církví západní. Rovněž tak jsou svatí bratři v pojímání křesťanských dogmat věrní zástupcové východních tradic a zároveň apoštolé universální křesťanské jednoty. Proto jsou pravověrni ve smyslu západním i východním, hodni, by je stejně ctila západní i východní církev jako svaté záštity oné křesťanské jednoty a lásky, která kdysi sdružovala Východ a Západ v jednu křesťanskou rodinu.“
Dále ve své vysoce odborné práci konstatuje:
„Jest vidno, že naši apoštolé nejen positivně a nepřímo bránili katolické pojímání církevní ústavy, nýbrž že také výslovně a rozhodně zamítali cařihradskou úřední církevní terminologii o teorii o papežství.“
V době života a díla svatých bratří se již rodil rozkol mezi západní a východní církví. Poctivým studiem pramenů a v nezastíněném poselství jejich odkazu a díla je zřejmé, že byli z pozdějšího pohledu především katolíky.
Evropa šlape po svých otcích
Před dvěma roky, u příležitosti 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, se Slovenská národní banka rozhodla vydat dvoueurovou minci, na níž jsou oba bratři vyobrazeni.
Původní návrh autora mince Miroslava Hrice počítal s klasickým vyobrazením obou věrozvěstů i s jejich tradičními atributy – svatozářemi nad hlavami a kříži na ornátech. Vzápětí došlo k jistému „posunu“ v názorech na tuto věc – to totiž mluvčí SNB Petra Pauerová oznámila, že „Evropská komise vyšla vstříc požadavkům některých států eurozóny a doporučila odstranění zmiňovaných atributů z původního návrhu mince“.
Atributy světců se nakonec díky vlně rozhořčení mezi slovenskou veřejností podařilo uhájit. Celá kauza je však příznačná. Je vyvrcholením snah o vyprázdnění – již tak dost vyprázdněného - poselství Soluňských bratří pro dnešního Evropana.
Nedáme-li si pozor, svátek svatých věrozvěstů, kteří ve velké míře civilizovali naši zemi, se pro většinu z nás stane jen dalším „volným dnem“ na samém začátku prázdnin. Pokud se tak stane, přispějeme tím k dále destrukci naší země i civilizace.
A o tom „jim“ přece jde.
Tagy článku