Popisek: Seslání Ducha Svatého
|
Autor: Neznámý
Připomínáme si svátky seslání Ducha Svatého
Redakce Protiproud Včera bylo svatodušní pondělí. Připomínáme si Letnice. Seslání Ducha Svatého. Svatodušní svátky slavíme 50 dnů po Velikonocích a 10 dnů po Nanebevstoupení Páně.
Letnice jsou připomínkou události, kdy se Apoštolové shromáždili v domě, kde žili s Ježíšovou matkou Marií a se skupinou učedníků. Náhle sestoupil přislíbený Duch svatý: "Dům se zachvěl hukotem prudkého vichru a zjevily se ohnivé jazyky a spočinuly na hlavě každého z nich."
Zázrak! Zatímco ještě ne dlouho předtím apoštolové byli naplněni strachem a skrývali se, nyní se cítili silní, odvážní a plní radosti Okamžitě vyšli ven a zástupu, který byl zvědavý, co znamenal ten vichr a hluk, začali zvěstovat o Ježíši a zvali všechny, aby se stali jeho následovníky.
Zázrak nad zázraky: posluchači, pocházející z různých zemí, mluvili různými jazyky, a přesto každý z nich slyšel apoštoly mluvit svou řečí!
K tomuto svátku přinášíme text Svatého arského faráře Jana Maria Vianney (1786-1859), který byl velkým kazatelem a jehož slova vyvěrala z hlubokého a intimního vztahu s Bohem.
Jan Maria Vianney
Vedeni Duchem svatým
Člověk sám od sebe není nic, ale je mnoho, má-li Ducha svatého. Člověk je zcela pozemský a zvířecký; jen Duch svatý může pozvednout jeho duši a vyzvednout jej k nebi. Proč svatí byli tak prosti náklonnosti k zemi? Protože se nechali proniknout Duchem svatým. Ti, kdo jsou vedeni Duchem svatým, mají správné pojetí o každé věci, a proto mnozí neučení mohou poučovat moudré. Jsme-li vedeni Bohem síly a světla, nemůžeme bloudit.
Duch svatý je světlo a síla; dává nám rozlišovat pravdu od bludu, dobro od zla. Působí jako čočky, jež zvětšují předměty. Vlivem Ducha svatého se nám vše jeví dobře rozlišeno; i nejmenší skutky jsou buď dobré nebo zlé. Tak jako hodinář svou lupou vidí i nejmenší součástky hodinek, tak ve světle Ducha svatého vidíme všechny maličkosti svého života. Pak se nám i malé nedokonalosti zjeví jako velmi velké a malé hříchy působí hrůzu. Protonejsvětější Panna nikdy nezhřešila; Duch svatý jí dal poznat ohyzdnost zla a ona byla naplněna úděsem při myšlence na nejmenší poklesek.
Ti, kdo mají Ducha svatého, jsou nesnesitelní sami sobě; tak poznávají svou bídu. Pyšní jsou odloučeni od Ducha svatého.
Lidské oko nevidí mimo tento život, tak jako mé oko nevidí, co je za zdí, jsou-li zavřeny chrámové dveře. Oko křesťana vidí ve věčnosti; proto ten, kdo se dá vést Duchem svatým, nepohlíží na svět, tak jako svět nepohlíží na Boha. Jde tedy o to, abychom věděli, kdo nás vede. Není-li to Duch svatý, je nepodstatné a za nic nestojí vše, co konáme.
Duše, jež má Ducha svatého, se nikdy neunavuje Boží přítomností; z jejího srdce vychází neustálý dech lásky, čas určený k modlitbě se duši, v níž působí Duch svatý, zdá vždy krátkým; její srdce je možné přirovnat k hroznu, jenž je právě v lisu.
Je to Duch svatý, jenž spravedlivým diktuje svaté myšlenky, a bez něho každý žár uhasíná; proto jakmile zpozorujeme, že již nejsme zahříváni láskou Boží, musíme k němu vykonat novénu, aby v nás zase sestoupil.
Kdybychom se tázali zavržených: Proč jste v pekle? Odpověděli by: Protože jsme odporovali Duchu svatému. A kdybychom se tázali svatých: Proč jste v nebi? Odpověděli by: Protože jsme naslouchali Duchu svatému... Přijdou-li nám dobré myšlenky, je to Duch svatý, jenž je vnuká. - Každého rána musíme říci: „Můj Bože, pošli mi svého Ducha, aby mi dal poznat, co jsem já a co jsi Ty."
Vyšlo v revue Na hlubinu v roce 1930
Tagy článku