Nepřátelství vůči Vánocům není nic nového. Tento svátek iritoval vždy, ať už pohany, protestanty, liberály nebo komunisty. V komunistickém „táboře“, jak jej soudruzi nazývali, se nejprve snažili Vánoce potlačit (viz Sovětský svaz, kde převzala ateistickou roli Vánoc oslava Nového roku). Ve střední Evropě to hned „vzdali“ a soustředili se raději na změnu obsahu vánočních svátků.
Příkladem šel Antonín Zápotocký, který ve svém slavném vánočním projevu z 50. let odhalil, že „...buržoazie proto vymyslela Ježíška, který se narodil v chlévě, aby si dělnická třída zvykala na život jako v chlévě. A radostně dodal, že „...doba se mění. Ježíšek dospěl, narostla mu šedá brada, má teplý kožich a jmenuje se Děda Mráz. ... Přichází k nám ze Sovětského svazu a na cestu mu nesvítí jedna 'betlémská' hvězda, ale tisíce rudých hvězd na našich znárodněných továrnách.“
X-mas
Tato koncepce "Děda Mráze" se s drobnými změnami zachovala až do roku 1989, a to především na "klerofašistickém" Slovensku, protože tam od Ježíška a svatého Mikuláše hrozilo větší nebezpečí. V Česku se svatý Mikuláš jako folklórní figurka směl objevovat v televizních komediích a pohádkách.
Po "něžném převratu" se všichni zpočátku nahrnuli do kostelů. Někteří proto, aby se po 40 letech podívali, jestli to tam vypadá stejně, jako když tam byli naposledy (nevypadalo), učitelé a státní úředníci proto, že se už nemuseli skrývat před nadřízenými (byli tam totiž i ti nadřízení), a také obyčejní křesťané s naivní vírou, že skončily špatné časy.
Uběhlo 30 let a na tom Západě, kteří si křesťané ze střední Evropy po čtyřicet let tak idealizovali, se odehrává válka proti Vánocím v takovém rozsahu, o jakém se soudruhům v "táboře míru a socialismu" ani nesnilo. Koho by tehdy napadlo, že i soukromá zmínka o Vánocích by mohla nějaké individuum urážet natolik, že požene křesťana před soud. Na Západě dnes není nic neobvyklého.
To, že první na ráně jsou státní instituce a veřejné prostory, je samozřejmé, ty měl pod kontrolou i soudruh. V USA, Kanadě či EU se tím pádem rozpoutal hotový hon na Vánoce. Ve snaze (umělé nebo vážně myšlené), aby se žádná menšina necítila uražená a diskriminovaná, je veřejná prezentace Vánoc systematicky potlačována. Je však omyl myslet si, že vše začalo až dnes. Již v 70. letech se mezi levičáky v anglofonním prostoru, kde pojmenování Vánoc – Christmas, obsahuje jméno Ježíše Krista, rozšířila móda vynechávat toto jméno a používat zkrácené označení „X-mas“. To však byl jen začátek.
Čtěte ZDE: Bergogliův antibetlém: Završení roku duchovní války. Památník neznámého migranta. Náboženství pro satanské orgie Nového světového řádu. Obludnost, která mnohým (nikoli všem) snad konečně otevře oči
Revoluce
Postupem času, s přílivem imigrantských mas, které mají nahradit jako noví revolucionáři v představách neomarxistů bývalou revoluční dělnickou třídu, se veřejné slavení Vánoc začalo vnímat jako urážka jiných náboženství, agnostiků a ateistů. Státní moc okupovaná levicovými liberály v celém euroatlantickém prostoru se rozhodla rázně zakročit.
Nejprve to začalo ve školách. Každoroční vánoční besídky se staly údajnou noční můrou pro malé muslimy a tak, aby nedocházelo ke konfliktům s muslimskou komunitou, byly besídky zrušeny. Námitka, že malý muslim nemusí přece na besídku jít, byla diskriminační, neboť tím pádem by byl vyčleněn z kolektivu. Čili zrušit. Případně nahradit školením o židovském svátku Chanuka nebo africkém svátku Kwanzá.
Samozřejmě i tyto trendy mají svoji avantgardu. Jako vždy – od 60. let jsou to právě univerzity, líhně levicového extremismu, které přijdou s nějakým duchaplným nápadem. Nejprve to byli jen samotní levicovo-liberální studenti, avšak jak stárli a převzali funkce po starých profesorech, stal se jejich postoj oficiální. Již v roce 1988 děkan Michiganské právnické školy zakázal zpěv vánoční hudby.
Potom následoval veřejný prostor. Stát ruku v ruce s byznysem postupně Vánoce vytěsnil. Stát s odvoláním na sekulární charakter společnosti a byznys s odvoláním na diskriminaci zákazníků. Státní zaměstnanci dostali zákaz veřejné prezentace Vánoc a z obchodních domů zmizely betlémy, které tam ještě před 30 lety o Vánocích běžně instalovali. Začali se tisknout pohlednice, na kterých je napsáno slovní spojení „sezónní svátky“.
Ne že by předtím po amerických supermarketech nepobíhal protestantsko-zednářský Santa Claus, který jakoby z oka vypadl sovětskému Dědovi Mrázovi, jen držel v ruce Coca-Colu a na cestu mu nesvítily rudé hvězdy, ale bílé a žluté. Dnes už se tam vnímá jakákoli zmínka o Vánocích přímo jako faux pas. A tlak se stále zvětšuje.
Politici, i ti tzv. křesťanští, pokud už mají tu odvahu veřejně se prezentovat na nějaké vánoční oslavě, tak se zároveň zoufale tlačí na všechny oslavy jiných náboženství či etnik, jen aby odčinili svou "vinu", a dali jasně najevo, že sice jsou křesťany, ale pokud by to bylo nutné pro dobro demokracie a svobody, tak se stanou čímkoli jiným.
Poslední stavovskou skupinou, která ještě nepřesedlala na „politicky korektní“ Vánoce jsou zatím katoličtí kněží. Avšak podle toho, jak se dokonale přizpůsobili liberálnímu světu, by se dalo spíše usuzovat, že jediné, co jim v tom brání, je ještě zbytek profesionální cti, která jim velí, že přece nemohou brát peníze za něco, čemu by nevěřili. I když, kdo ví?
Nemocná Evropa
Ve Velké Británii platí již od roku 2006 zákaz pro všechny státní zaměstnance „naznačovat“ křesťanský obsah vánočních svátků. Zákaz zahrnuje také posílání pohlednic, na kterých je uvedeno slovo „Christmas“. Aby nikdo neupadl do pokušení, nechávají si státní instituce, počínaje parlamentem a konče místní poštou, tisknout jen politicky korektní pohlednice.
V roce 2009 byly vánoční trhy ve skotském městě Dundee přejmenovány na „trhy zimních světel“.
Anglický Červený kříž (!) zakázal v roce 2010 ve svých pobočkách betlémy a stromky. Jeho pracovníci mají zakázané jakékoli křesťanské symboly.
V roce 2012 se městská rada v Bruselu rozhodla, že nepovolí postavit tradiční vánoční strom na náměstí, protože by mohl dráždit muslimy. Stromeček byl nahrazen kovovou svítící konstrukcí. Nakonec se však muslimové pokusili i tento „strom“ vyhodit do vzduchu, ale výbušnina byla příliš slabá.
V roce 2013 bylo obyvatelům berlínské čtvrti Kreuzberg doporučeno, aby neslavili Vánoce, neboť to uráží místní Turky.
Ve stejném roce poslala vláda španělské provincie Asturie školám oběžník s nařízením, aby vyškrtly název „vánoční prázdniny“. Mají být nazývány „zimními“. Asturany však předběhli o pár týdnů ve Valonsku.
Pozadu nezůstali ani pokrokoví katolíci. Kněz v italském městě Cremona rozhodl v roce 2016, že na místním hřbitově už nebude tradiční betlém, protože by to mohlo urazit muslimy, hinduisty a ateisty.
Ve Francii platí od 6. října 2017 nařízení, které zakazuje stavět betlémy na veřejných prostranstvích. Iniciativa vzešla z Asociace francouzských starostů, kteří argumentovali loajálností k hodnotám Republiky. Poukázali na proticírkevní zákon z roku 1905, který zakazuje jakýkoli náboženský symbol na veřejných místech.
Kuriózní formu korektního šílenství předvedl obchodní řetězec Tesco ve Spojeném království. V roce 2017 v jeho vánoční reklamě vystupovala muslimská rodina namísto křesťanské. Mladá muslimka držela v ruce papírovou (100% ekologickou) tašku s nápisem: „Každý je vítán“. Na námitky křesťanů zástupci Tesca odpověděli, že: „Vánoce si mohou užít všichni, bez ohledu na náboženské vyznání. “
Podobných bláznovství je dnes už plný celý „euroatlantický“ prostor. Co tomuto teroru chybí zatím na krvavosti, to dohání neuvěřitelnou hloupostí. A podle množství energie, kterou vykazují „sluníčkáři“ celé planety, se evidentně máme na co těšit v nedaleké budoucnosti i u nás.
Nebo nakonec přece jen Ježíška nedáme?
Zdroj.
Tagy článku