Centru náměstí svatého Petra dominuje protáhlá kovová stavba, narychlo ozdobená svítící trubicí, pod kterou stojí jak děsivé totemy několik strašných soch, které by si nikdo se zdravým rozumem nedovolil označit za postavy z betlémského výjevu. Pozadí tvoří nádherná vatikánská bazilika, což ještě zvětšuje propast mezi harmonickou renesanční architekturou a ošklivou přehlídkou antropomorfních kuželek.
Jen málo záleží na tom, že tyto příšerné artefakty jsou dílem žáků z obskurního uměleckého institutu z Abruzza. Ten, kdo se opovážil veřejně vyrobit tuto urážku Vánoc, udělal to v éře, která kromě vytváření nesčetných pseudo-uměleckých obludnosti neví jak udělat něco hezkého nebo něco, co si zaslouží uchovat pro potomky.
Kulturní dědictví
Naše muzea a galerie moderního umění překypují výtvory, instalacemi a provokacemi pocházejícími z nemocných myslí. Začali je hromadně nakupovat v 60. a 70. letech: obrazy, na které se nedá dívat, sochy, které vyvolávají zhnusení, díla, u kterých není možné určit ani co zobrazují ani jaký mají smysl. Ušetřeny nebyly ani kostely, i ty jsou přeplněné takovými kusy. Také to začalo v těchto letech. Jenže drzé pošpinění svatých míst těmito "umělci" se dnes cení více pro jejich ideovou a politickou "korektnost".
Po celá desetiletí architekti a řemeslníci vytvářeli ohyzdné stavby, zařizovali a dekorovali je s tak mimořádnou šeredností a odpudivostí, že to věřících znechutilo a pohoršilo. Ze stejného kořene zla pramení (a v téže papežově migrační tónině je vyhotoven) i bronzový člun, který je prý "památníkem neznámého migranta". Ten nyní narušuje harmonii pravé strany Berniniho kolonády. Jeho drtivá hmotnost, ke znechucení římského lidu, poškodila a do země vtiskla dlažební kostky.
Je třeba připomenout, že letošnímu rouhačskému Betlému předcházel jeden stejně svatokrádežný v roce 2017, který Vatikánu nabídla svatyně Montevergine, poutní místo pro italskou homosexuální a transgender komunitu. Tento anti-betlém, pečlivě naplánovaný a promyšlený podle diktátu a doktríny Bergolia, takzvaného papeže Františka, měl zobrazovat údajné skutky milosrdenství: nahého muže ležícího na zemi, mrtvolu s visacím ramenem, hlavu vězně, archanděla s duhovou květinovou girlandou a kupoli svatého Petra v ruinách.
Podobné pokusy, ve kterých se Narození bere jako záminka pro legitimizaci děsivých experimentů, jsou pro skutečné věřící velkým utrpením. Jsou nuceni tolerovat extravaganci duchovenstva, jeho touhu po "inovacích" a záměrnou vůli zprofanovat - fakticky udělat sekulárním - to, co je posvátné, oddělené od světa, určené pro bohoslužbu a pro prokazování úcty k Bohu: "ekumenické" betlémy obsahující mešity, "imigrační" betlémy znázorňující Svatou rodinu na člunu a nebo betlémy vyrobené z brambor nebo šrotu.
Koncilní obludnost
Již nyní je zřejmé i těm nejméně zkušeným, že zde nejde o pokusy o aktualizaci vánoční scény, jak se o to snažili malíři renesance nebo 18. století, když oblékali doprovod tří králů do dobových evropských šatů. Toto je jen o arogantní rouhání a svatokrádež, anti-teofanie ohavnosti, která je nezbytným atributem zla.
Není náhoda, že roky, ve kterých byl tento betlém vytvořen, jsou tytéž, ve kterých zasedal II. vatikánský koncil a vznikla reformovaná mše: jeho estetika je stejná, stejně jako principy, které ho inspirovaly. Tyto roky představovaly začátek konce normálního světa, a znamenaly počátek dnešní společnosti - a byly svědky počátku zatmění katolické církve, která zděšeně ustoupila - a přenechala své místo "církvi" koncilní.
Vypálení těchto obrovských keramických artefaktů v hrnčířské peci muselo způsobit nemálo problémů, které šikovní učitelé umělecké školy v Abruzzu vyřešili tak, že je rozbili na kousky. Totéž se obrazně řečeno stalo na koncilu, kde se spikleneckým "expertům" podařilo do závěrečných dokumentů prosadit doktrinální a liturgické novinky, o kterých se dosud mluvilo jen v tajné malé skupině "pokrokových" teologů.
Výsledkem tohoto pseudouměleckého experimentu je hrůza, která je o to strašnější, oč více se tvrdí, že zobrazovaným námětem je Pánovo narození. To, že jsme se rozhodli nazvat takovou sbírku obludných postav "betlémem", z něj Betlém nedělá, ani to neodpovídá účelu, pro který jsou tyto výjevy v kostelích, náměstích a našich příbytcích instalovány a jež mají věřící inspirovat k adoraci tajemství vtělení.
Možná někdo, v marném pokusu najít v těchto obscénních keramických sochách něco křesťanského, zopakuje chybu, která se stala v minulosti, kdy se dovolilo vyprázdnit naše kostely, svléknout naše oltáře a jednoduchou a průzračnou celistvost nauky zničit nejasným tlacháním, které je za všech epoch tak typické pro kacíře.
Čtěte ZDE: Půl století kocoviny: Odpočívej v pokoji, moderní katolictví. Schopnost lidí ignorovat realitu. Dialog se zlem nikam nevede. František darem Prozřetelnosti: Hrůza je vidět v plné nahotě. Vinu nesou i jeho předchůdci
Proti Bohu
Řekněme to jasně: tato věc není betlém. Pokud by byla, zobrazovala by vznešené Tajemství Vtělení a Narození Božího syna, zbožňující úctu pastýřů a králů, nekonečnou lásku Marie k Nejsvětějšímu Božskému nemluvňátku a úžas andělů. Stručně řečeno, zobrazovalo by to stav naší duše, když uvažuje o naplnění proroctví, okouzlené výjevem Božího Syna v jeslích, vědomé si vlastní nehodnosti tohoto spásného milosrdenství.
Namísto toho vidíme elitářské pohrdání lidovou zbožností, odmítání věčného vzoru, který připomíná věčnou neměnnost Božské pravdy a necitlivost vyprahlých a mrtvých duší před majestátem narozeného Krále.
Musíme být vděční Pánu za tuto zkoušku, která je v souladu se stále většími zkouškami, které podstupujeme, neboť nám pomáhají odstranit pásku slepoty z našich očí. Tato neuctivá obludnost je zosobněním univerzálního náboženství transhumanismu, do kterého vkládá naději nový světový řád; je to projev odpadlictví, nemorálnosti a neřesti - který si za svůj vzor bere ohavnost. A tak jako všechno, co bez Božího požehnání vytvořily lidské ruce, je ve skutečnosti proti Bohu, je předurčeno k tomu, aby zhynulo, zmizelo a rozpadlo se.
A to se stane ne proto, že se dostane k moci někdo jiný, kdo má pouze jiný vkus a jinou citlivost, ale proto, že Krása je nezbytnou služebnicí Pravdy a Dobra, stejně jako ohavnost je společníkem lží a zla.
Zdroj.
Tagy článku