Listopadový svátek svatého Martina nebyl jen časem, kdy se podle známé pranostiky očekával možný příchod prvního sněhu. Že přišel i letos je jen dalším z důkazů, že cykly počasí jsou víceméně stejné a stabilní - navzdory všem manipulacím s daty a statistikami, které mají nevědomé přesvědčit o opaku. Ostatně se sv. Martinem je to podobné: Většina už ani netuší, proč k němu patří pečená husa a víno. Tak si to připomeňme:
Uprostřed listopadu dříve na vsi končil hospodářský rok a na statcích se čeledi vyplácelo celoroční výslužné. Také se k tomuto datu ukončovala dohoda, vyplácely odměny a obnovovaly smlouvy na další rok mezi obcemi a obecními zaměstnanci, jako byli ponocní, kováři, učitelé a především obecní pastýři, kteří se během roku starali o dobytek všech hospodářů v obci. Proč se tedy při tak vzácné příležitosti dobře nenapít a nenajíst?
Důvody pozemské - ale hlavně nebeské
A proč byl a je svátek sv. Martina spojen právě s husí pečínkou? Důvod je prakticky pozemský - ale především "nebeský". K tomu prvnímu říká přísloví: Na sv. Martina husa nejpěkněji zívá. Husí chov má svůj biologicky daný chovný cyklus, který pravidelně vrcholí právě na konci podzimu, kdy housata vylíhnutá na jaře dorostla již dospělé jateční velikosti. Husy jsou hospodářsky velmi výhodná komodita, neboť z jednoho chovného kmene, který tvoří 1 husák a 2-4 husy, může hospodyně s trochou štěstí a dobré péče vychovat k podzimu až 20, ale třeba až 80 hus.
Když se hospodářský rok obzvlášť vydařil, bylo na každém statku v období podzimu spousta husí, připravených na porážku. Proto bylo vedle peněz a ošacení obvyklé sjednat si jako součást výslužky husu. Husa se dostávala buď živá, aby si jí propuštěná děvečka mohla odvést domů, a tam si jí ještě dovykrmit, nebo měl čeledín domluveno, že vedle peněz dostane husu upečenou v pekáči s chlebem jen sám pro sebe. A tak se stalo, že svátek sv. Martina se od pradávna v české pranostice pojí s vůní husí pečínky, na kterou se mohli těšit i ti nejchudší.
Čtěte ZDE: Princezna naděje: Svatá Anežka hýbe dějinami. Je podstatnější 12., nebo 17. listopad? Když žena založí mužský řád. Věrná Bohu a vlasti. Uctívána hned po smrti. Nejen zázraky. Záhada ostatků. A kdy bude v Čechách konečně dobře?
Čin a vidění
Budoucí světec Martin se narodil na přelomu let 316-317 v římské provincii Panonie ve městě Sabaria (dnešní maďarský Szombathely). Jméno dostal po bohu války Martovi, protože jeho otec, římský voják, pravděpodobně vojenský tribun, si přál, aby syn kráčel v jeho stopách. Martin se tedy stal vojákem. Sloužil u římského jezdectva, což se později stalo důvodem, proč byl po smrti uctíván jako ochránce husarů, dragounů, koní a kovářů.
Většinu svého života Martin prožil na území tehdejší Galie (tedy dnešní Francie). Jeho život zásadně ovlivnila následující příhoda. Jednoho chladného zimního dne přijel k bráně města Amiens. Stál u ní starý žebrák a třásl se zimou. Soucitnému Martinovi bylo ubožáka líto. Zastavil, mečem rozpůlil svůj drahocenný plášť a polovinu z něho daroval žebrákovi. Stařec se do teplé kožešiny s radostí zabalil.
Uprostřed noci měl pak Martin vidění, v němž se mu zjevil Kristus zahalený onou darovanou polovinou pláště. Martina zjevení hluboce zasáhlo a stal se křesťanem. Když pak po čase opustil vojenské řemeslo, odešel jako poustevník do lesů v blízkosti města Tours. Brzy si získal u místních obyvatel pověst svatého muže, který druhým pomáhá duchovní útěchou, radou a prý i zázraky. Proto se rozhodli zvolit ho svým biskupem.
SLEDUJTE: Protiproud TV v pondělí 13. 11. 2023 od 18:00 vysílá v přímém přenosu pravidelné setkání šéfredaktora Protiproudu s věrnými čtenáři a diváky - v jednom z mála necenzurovaných prostředí - nad aktuálními i obecnějšími otázkami naší doby. Do rozhovoru můžete vstupovat prostřednictvím chatu, a to i s předstihem před zahájením vysílání.
Ani v hejnu se neukryl
Martin ze skromnosti nechtěl tuto hodnost přijmout, a když se za ním vydala skupina kněží, aby ho přesvědčili, schoval se před nimi do pasoucího se hejna hus. Husa se proto stala jedním z atributů svatého Martina, podle kterých ho lze na různých vyobrazeních snadno poznat. Nakonec se Martin přece jen nechal přemluvit a roku 371 se stal biskupem v Tours. Ve středověku patřil k nejuctívanějším světcům i u nás. K jeho poctě stojí po celém světě přes 6 000 kostelů a v den jeho svátku se konávají poutě, posvícení, obchůzky koledníků s písněmi připomínajícími světce i husí pečínku:
„I vy bratři milí, mějte na paměti štědrotu svatého Martina rytíře v té převeliké míře, nechcete-li husy dáti, dejte dva peníze!“
Ve vinařských oblastech se také tradičně o svátku svatého Martina ochutnává první víno z nového ročníku, tzv. Svatomartinské.
Každá obec, kde se nacházel kostel, slavívala během roku dvě místní oslavy: pouť, konávanou v den svátku světce, kterému byl místní kostel zasvěcen, a posvícení, připomínající výročí, kdy došlo k vysvěcení místního chrámu. Tyto dny bývaly příležitostí k tanečním zábavám a hostinám, které se těšily obecné oblibě. Jelikož se tyto zábavy odehrávaly v různých termínech, rozhodl se císař Josef II. roku 1787, že v rámci svých reforem zavede jednotné, takzvané císařské posvícení, jež se mělo konat vždy první neděli po svatém Havlu (16.10.).
Velmi nás těší, kolik z Vás chce dát najevo svoji příslušnost k hnutí odporu a solidaritu s pronásledovanými nepodvolenými médii.
Trička Protiproudu ve velikostech M, L, XL, 2XL a 3XL si můžete objednat na adrese: [email protected]. Možnost po dohodě vyzvednutí osobně v redakci, nebo zasíláme poštou na dobírku. Pro osobní odběr volejte na redakční telefon 737 461 817. Po dohodě vám trička připravíme k vyzvednutí v redakci v Opletalově ulici (pár kroků od Václavského náměstí).
Tradiční husa a taneční zábava
Venkovští lidé si ovšem svá starobylá posvícení nenechali vzít, a tak došlo k tomu, že se v některých obcích slavila posvícení dvě, jedno místní a druhé císařské – tzv. havelské. A aby toho nebylo dost, časová blízkost Havelského posvícení a svátku svatého Martina vedla k tomu, že oslavy obou termínů splývaly a trvaly více než dva týdny. V pondělí po svatohavelské neděli začínaly taneční zábavy.
První z nich bývala tzv. pěkná nebo zlatá hodinka, zahajovaná průvodem účastníků do hospodského sálu s hořícími svícemi. Byla určena především mládeži, zatímco o den později se konala tzv. sousedská, která počítala spíše se staršími účastníky. V domácnostech bylo naklizeno, zvaly se návštěvy, pro které se pekly posvícenské koláče, sladké rohlíky i jiné typy pečiva, rozdílné podle zvyklostí jednotlivých oblastí.
Tak běžel posvícenský čas až do slavnostního oběda o svátku svatého Martina. Ten zůstal živou tradicí nejdéle.
Lid sice mezitím do značné míry zpohanštěl, ale to mu nebrání, aby na sv. Martina nepožadoval husu se zelím, knedlíky a pivem. Mnozí ani nevědí proč. Je to žel hlavně proto, že vše uchopily spáry byznysu, jenž využívá všech příležitostí, jak zvýšit prodej čehokoli. A vnáší k nám proto často zcela cizorodé prvky (jedním z nejstrašnějších je třeba Halloween).
Husa a víno na svatého Martina je alespoň z těch, jež nám připomínají naše domácí tradice, které jinak - nespojeny s plným talířem - tak žalostně skomírají.
Svatý Martine, oroduj za nás!
Tagy článku
Doporučujeme
Radomír Malý přináší ve svatopostní době svědectví o prokazatelných zázracích, které i při pečlivém vědeckém... více čtěte zde
Antonio Socci ukazuje, jak pýcha rozumu připravila v moderní době spousty z nás o kontakt s tou nejzákladnější... více čtěte zde