„Rodinné“ ministerstvo v rukou revolucionářky: Zasedá v české vládě čarodějnice? Feministky se svým cílem netají: „Rodina musí být zničena“
Redakce Protiproud se s využitím textu publicisty Ivo Patty zamýšlí nad rizikem pronikání radikálního feminismu do vládních struktur a vysvětluje jeho podstatu
Co bude konkrétně znamenat nástup radikální feministky Michaely Marksové-Tominové do křesla ministryně práce a sociálních věcí lze sice dosti dobře předpokládat, ale celou realitu ukáže až čas. Už dnes lze nicméně konstatovat, že ovládnutí mocného resortu „temnými“ silami, bude především tvrdou ranou pro tradiční rodiny v naší zemi.
Je to právě toto ministerstvo, které zásadním způsobem ovlivňuje rodinnou politiku a vstupuje do citlivého prostoru intimních lidských vztahů. Radikální feministky, kterých je paní ministryně vrcholnou představitelkou, jistě brzy obsadí rozhodující posty v celé struktuře ministerstva a v krátké době vytvoří „feministické milice“, tvrdě zasahující všude tam, kde podle nich nejsou bájná „ženská práva“ dostatečně chráněna.
Čtěte ZDE: Trestní oznámení na biskupy: Stojí Slovensko před válkou? A kdo se u nás postaví do čela? Bitva za „normální svět“ proti Dienstbierům a Marksovým začíná
Abychom lépe pochopili, kam se bude s největší pravděpodobností rodinná politika státu v nejbližších letech ubírat, je třeba vědět, z jakých kořenů toto „revoluční hnutí“ vyrůstá a kam směřuje. Bez toho je totiž pouhou nálepkou, kterou nikdo nebere už příliš vážně. Vážné to však je. Velmi.
Publicista Ivo Patta k tomuto fenoménu uvádí:
Čtěte ZDE: Radomír Malý: Humanisté nebo satanisté?
„První konvent za práva žen se konal v revolučním roce 1848. V té době byly ve feministickém hnutí zcela opačné názory na mateřství a děti, než je tomu dnes. Jedna z předních aktivistek a organizátorek konventu v roce 1848, Elizabeth Cadyová Stantonová nazvala potrat „nechutným a hanebným zločinem“.
Další z představitelek raného feministického hnutí bojující za volební právo pro ženy Susan B. Anthonyová na stejné téma napsala: Žena má strašnou vinu na spáchání skutku, bude tížit její svědomí za života, bude tížit její duši ve smrti. Feministky v 19. století vedly kampaň proti potratům a za schválení zákonů, které potraty kriminalizovaly. Tyto názory se udržely ve feministickém hnutí až do začátku šedesátých 20. století.
Nové kořeny feminismu: nenávist
V 60. letech se setkáváme s novým životním stylem. Mládež na Západě se oddala sexu, drogám, masovým protestům proti všemu a všem. Nový mravní kodex chování byl pak odrazem jejich činů, ale nejen to, byl především jejich ospravedlněním. Náhle se ve velmi krátkém časovém úseku setkáváme s morálkou, která je převráceným zrcadlovým obrazem morálky tradiční.
Čtěte ZDE: Kvalifikace – ŽENA: Bruselská tragická groteska, která se může stát dalším vážným problémem umírající Pevnosti Evropa. Kdo založí Českou mužskou lobby?
Staré kořeny společnosti i feministického hnutí tím byly vytrženy. Nové kořeny feminismu se zrodily z nenávisti a začaly bujně růst zalévány hojně krví nenarozených. Rodina se stává veřejným nepřítelem feministek č. 1. Linda Gordonová prohlašuje: „Základní rodina musí být zničena“. V 70. letech píše Robin Morganová: „Nezničíme nespravedlnost mezi muži a ženami, pokud nezničíme manželství“.
Na konci roku 1993 Nancy Lehmanová a Helena Sullingerová pustily do světa manifest Deklarace Feminismu, ve kterém mimo jiné uvádějí:
„Manželství existovalo ku prospěchu mužů a právně potvrzovalo metodu ovládání žen…. Musíme pracovat na jeho zničení…. Konec instituce manželství je nutnou podmínkou osvobození žen. Proto je pro nás podstatné dodávat ženám odvahy k opouštění svých manželů a k tomu, aby nežily v osobních svazcích s muži…. Celé dějiny musejí být přepsány s ohledem na útlak žen. Musíme se vrátit ke starodávným náboženstvím ženského pohlaví, jakými bylo čarodějnictví.“
Čtěte ZDE: Feminismus jako úderná pěst NWO: V Argentině zaútočily „čarodějnice“ na katedrálu. Máme video z jejich střetnutí s obránci víry
Uvedený citát je jistě pozoruhodný, ani to však nebyl vrchol radikálně změněného moderního feminismu. Právní poradkyně Catherine McKinnová vyslovila tezi hlásající, že: „Feminismus klade důraz na „nerozlišování“ pojmů prostituce, manželství, sexuální obtěžování.
Konečným cílem moderního feministického hnutí je pak svoboda, které podle hnutí nelze dosáhnout bez zrušení manželství. K tomu lze jen dodat: Zůstane-li osud národů na moderních feministkách zatracujících manželství a prolévajících hekatomby krve nenarozených ve jménu svobody, nemají národy žádnou budoucnost. Protože z biologického hlediska neexistuje nic, co je tak rychlým identifikačním vzorem špatné adaptace, jako je rozmnožování pod úrovní populační obměny.
Feminismus dneška a jeho prostředky (zničení rodiny, antikoncepce, interrupce, sterilizace) dnes stárnoucí a vymírající křesťanský svět vehementně nabízejí třetímu a islámskému světu. Bez úspěchu. Proč by také třetí svět a islám měl akceptovat sebevraždu, mají-li dostat za dědictví zemi, z níž dobrovolně, respektive z rozhodnutí našich žen odcházíme?“
Máme, co jsme chtěli?
S feministickými milicemi okupujícími ministerstvo práce a sociálních věcí, v těsné spolupráci s ministerstvem pro lidská práva vedeným Jiřím Dienstbierem, nás zjevně čekají napínavé zážitky. Stejně jako tzv. „romská otázka“ jsou totiž ženská práva vyzkoušeným účinným beranidlem na zničení hlavního nepřítele revolucionářů, kterým je už od bolševické revoluce především fungující tradiční rodina.
Radikální feminismus totiž vůbec není o ženách a jejich domnělých specifických právech. Jde o nebezpečnou větev stále mohutnější jedovaté byliny, která má za cíl zničit základy a principy, na nichž vyrostla a prosperovala západní civilizace. Instalování paní Marksové-Tominové do vrcholné vládní pozice proto není ani náhodné, ani banální. Jde o další z přelomových kroků, které signalizují, že ustavením Babišovy vlády vstupujeme do zcela nové situace. Měli bychom si toho být vědomi.
Tagy článku