Sláva vládě Andreje Babiše! A čest budiž speciálně i ministru pro sport, prevenci a zdraví Borisi Šťastnému! Tyhle dva politiky na těchto stránkách zrovna často nechválíme, spíš nad jejich dosavadními (ne)činy vznášíme otazníky. Důvodně.
Oba zmínění – i když v mírnější podobě - totiž v mnoha ohledech pokračují v katastrofální politice Fialovy mafie ve vztahu k válce Západu proti Rusku na Ukrajině. A tváří se, jako by si nevšimli, že tragikomické dráždění největší země světa, notabene slovanské jaderné velmoci, nás bezprostředně ohrožuje.
Typická je například Babišova nevrlá reakce na rozhodnutí ministra obrany generála Jaromíra Zůny (ve skutečnosti však předsedy SPD Tomia Okamury). Jejich odvážné odmítnutí poslat české vojáky na cvičení, v němž několik nejdivočejších členů NATO trénuje faktický přímý vstup do války na Ukrajině, se premiérovi a šéfovi ANO vůbec nezamlouvá.
Motorista Šťastný (ve shodě s premiérem i svým předsedou strany Petrem Macinkou) zase okamžitě vystartoval proti rozhodnutí arbitráže, jež ukončila skandální zákazy startů ruských hokejistů na mezinárodních turnajích. Opět nejde o nic jiného, než přilévání oleje do ohně.
Vyřadit americké nebo izraelské sportovce ze soutěží v souvislosti s válkou proti Íránu, respektive genocidou Palestinců v Gaze, kupodivu nikoho z nich ani nenapadlo – a je to tak správné. Jenže Rusové jsou v očích Západu „podlidi“, pro něž něž mají platit jiné normy. To už tady také bylo – a ne zase tak dávno.
Proč tedy Babišovi a Šťastnému provolávat slávu? Protože na sebe společně vzali obhajobu rozhodnutí zarazit „operaci školní jídelny“. Přesněji zrušit tzv. spotřební koš, jímž Fialova vláda školním kuchyním nařídila, co a z čeho mají dětem vařit blafy, které nazvat obědy je nechutné už samo o sobě.
Nenápadný půvab zásahu do slabin
Nevylučuji, že si teď někdo pomyslí, že mi přeskočilo. Zabývat se něčím napohled tak podřadným právě v okamžiku, kdy Pátá kolona Bruselu pořádá pro své zmanipulované rukojmí festival vzývání zkázy v Praze na Letné? Když je jasné, že jde o ouverturu a „nácvik“ před hlavní událostí jejich beznadějně ztracené politické sezóny – navazující „oslavu“ státního převratu z roku 1989? Neměli bychom zde spíše rozebírat jak tomu fašistickému korporátu politiky, byznysu a médií čelit?
Bezpochyby. A právě tak činíme. Hned se dostaneme k tomu, proč zrušení šílené fialové vyhlášky o školních jídelnách je zásadní, i když vlastně půvabně nenápadný úder do slabin fašistům, kteří si teď v ulicích dodávají odvahu při tréninku svých „dobrovolnických sborů“ k dalšímu puči. Nejprve však konstatujme, že je to trénink falešný, jako všechno, co dělají. Veskrze operetní.
JEDNO ZA NÁMI, DRUHÉ PŘED NÁMI: PORAĎME SE!
V pondělí 16. listopadu v 18:00 hodin, pár hodin po první a v předvečer druhé části tréninku fašounů na reprízu převratu, se tvrdé jádro nepodvolených sejde na pravidelné poradě se šéfredaktorem Protiproudu Petrem Hájkem.
Světem Západu otřásají skutečné problémy a opravdová „vzpoura davů“. Zvláště když ten jeho bruselský „apendix“ zjistil, že na kýženou otevřenou válku s Ruskem nemá – a ta skrytá na Ukrajině ho staví před nutnost kapitulace. Jen neví, jak to zařídit, aby to tak nevypadalo. Pouze u nás pořádají v pečlivě vymezených „sektorech“ údajně lidovou demonstraci o ničem šašci kvílejícího mediálního a politického korporátu. Určitě to probereme. Anebo také ne.
Třeba budeme hovořit o něčem úplně jiném. Protože obsah porady určí jako vždy čtenáři a diváci svými dopisy, otázkami a komentáři - jak k aktuálnímu dění, tak k obecnějším problémům, jež určují náš rozhoupaný (viditelný i neviditelný) svět.
Organizátoři, ukrytí pod havlovsky rezavou kšticí nedostudovaného zkrachovalého politika Mikuláše Mináře, samozřejmě dobře vědí, že repríza státního převratu není na programu dne. Dokonce už i někteří zaměstnanci mediálního korporátu (kdysi novináři) v komentářích opatrně připouštějí, že ta šmírácká komedie s masovou účastí publika nesměřuje k pointě.
Najednou chtějí „dialog“?
Požadavky (v pozadí miliardářského) spolku Milión chvilek pro opětovné nastolení totality jsou právě tak směšné, jako pokrytecké. Pokud jejich bojové jednotky nesou transparenty varující před cenzurou či dokonce vyjadřující údajnou starost o existenci prolhaných „nezávislých médií“ musejí se na sebe tvářit, že svět začal včera.
Protiprávní vypínání skutečně svobodných webů (jako třeba právě Protiproudu), vytváření cenzurních centrál na úřadu vlády či ministerstvu vnitra, špehování, zahájení politických procesů a výroba politických vězňů – to všechno začalo za premiéra Fialy. Příznačně, krásou nechtěného, 25. února 2022 – na výročí „sametového“ státního převratu z roku 1948.
Pokud je jedním z požadavků fašistických Chvilkařů „dialog vlády s lidmi“, měla by být právě tak na místě otázka, jak si jej představují. Asi sotva jako dialog Rakušanovy a Fialovy mafie (kterou pomáhali stvořit) s účastníky statisícových demonstrací na Václavském náměstí.
Tehdy ukázkově demokratická bruselská pětikolka sáhla ke specifickému „dialogu“, když z demonstrujících vytvořila kategorii „občanů druhého řádu“: dezoláti, kremelští šváby, později už rovnou „svině“ – v podání šéfa „strategické komunikace vlády“ Otakara Foltýna (zapůjčeného z Pávkova Hradu).
Dělo se tak za intenzívní jednostranné provládní propagandistické spolupráce mediálního korporátu v čele s takzvaně veřejnoprávními doly na miliardy - Českou televizí a Českým rozhlasem. Názorně tak po sto první demonstrovaly svou údajnou nezávislost.
A právě tehdy – po všech předchozích covidových a proválečných eskapádách tohoto goebbelsovského sboru oddaných bruselských a (za Bidena) též washingtonských levičáckých fašounů – pohár trpělivosti mlčící většiny přetekl.
Kartel běsní
Požadavek, aby tuto hlásnou troubu bruselské 4. říše nemuseli povinně zvláštní daní platit protiváleční demokraté, vzaly za svůj dvě politické formace: ANO a SPD. Zvláště po tom, co těsně před volbami politický kartel „pětidemolice“ daň nejen ještě zvedl, ale rozšířil prakticky na každého.
Po vítězství ve volbách se obě staly součástí vládní koalice, jež si tento předvolební závazek vepsala do vládního programu – a nyní ho začala uskutečňovat. Nic více, nic méně. V trénincích na převrat samozřejmě o žádné televizní poplatky nejde. Jen potřebují vykřičet svou frustraci z toho, že většina voličů jim sebrala bezprostřední moc – i když její část skrze zabetonované agenty ve státní správě nadále vlastní.
Jsou mto kuriózní demonstrace. Davy svážejí organizátoři zdarma z různých míst celé republiky. Peněz na to a dokonalé technické vybavení od svých skrytých sponzorů mají, že by jimi mohli platit ČT a ČRo jakkoli dlouho. Ale ony jim nejvíc voní ty ještě nezkasírované naše. Politický byznysmen Minář „odklání“ milióny kdovíkam, a zfanatizovaní přátelé ve volbách poražené mafie mu k tomu zpitoměle dělají křoví.
Budiž spravedlivě připomenuto, že ve skutečnosti jde tradičně zhruba z poloviny o ukrajinskou diasporu (už dávno ví, že identifikační znaky vlajek musí nechat doma). Dává tak ale současně najevo, jakou politickou sílu bude brzy v „dobyté zemi“ představovat – pokud je současná vláda neodkáže do patřičných mezí. Mediální a ekonomický kartel teď sice běsní, ale počítá s nimi.
Vracet je tam, odkud přišli, je a bude tudíž bude složité. Jednak jde o politický úkol z Bruselu v operaci „Velká výměna národů“, jednak byznys levnou pracovní sílu potřebuje – a v čele vlády stojí byznysmen.
Sekera přiložená ke kořenům
Proč tedy provolávat takové vládě slávu za něco tak okrajového, jako rozhodnutí zrušit vyhlášku o diktátu kuchařkám ve školních jídelnách? Vždyť se ani neobjevila mezi takzvanými požadavky vůdců zfašizovaného davu na Letné. A v pražských ulicích během oslav globalistického puče provázeného „černými modlitbami“ za zvěčnělého zednáře Václava Havla asi rovněž nezazní.
Je to taková maličkost, že ji ani nemusela projednat celá vláda. Ministerstvo školství prostě vyhlášku zruší. Přesto však: Oba protagonisté tohoto rozhodnutí – Babiš a Šťastný – tak totiž zasahují celou koncepci „přerodu společnosti“ na velmi citlivém místě. Jen připomeňme, že kuchařky denně vaří pro zhruba něco víc než půldruha miliónů dětí. Vytvářejí jídelní návyky generací, která mají zítra nastoupit na místa stárnoucích oddaných fašistů současných.
Kvůli nim Fialův brněnský muzikolog Mikuláš Bek připravil a prosadil progresivistickou koncepci vyučování těch nejmenších. Jejím smyslem, bylo: nic skutečného se neučte, stačí jen takzvané dovednosti. Od sexuálního znejištění po „politické školení žactva“ skrze politické neziskovky, které zaujmou místo někdejších politruků na školách. Užuž se jim to málem podařilo zavést, volby však do toho na poslední chvíli hodili vidle.
Stejnou metodu použili v mimořádně citlivé oblasti: rozhodli se změnit tradiční jídelní návyky dětí. Proti klasickým českým jídlům, která většinově znají z domova a mají rády, měly nyní projít převýchovou na muslimský kuskus, odvykání masu (má být přece zlikvidováno během Green dealu) a živočišným proteinům – nepostradatelným pro zdravý rozvoj dětského mozku.
Měly být převedeny na bezmasou králičí „pastvu“ v podobě vzývané (chemickými svinstvy protkané) takzvané zeleniny. Vše samozřejmě jako vždy pro jejich dobro, které budou sice zpočátku odmítat, ale nakonec jim nic nezbude, hlad je přemůže – a zvyknou si. Pokud toto nyní Babiš s MUDr. Šťastným zastaví, možná ani sami netuší, že přiloží alespoň malou sekerku ke kořenům již hodně rozvinutého procesu odnárodnění nejmladších generací.
Ká
Vyděšený jekot hlubokého státy (Deep state), který to všechno za fialové mafie podle bruselských not připravoval, zatím na Letnou nedolehl. Tam mají jinačí požadavky. Například na odvolání Tomia Okamury z pozice šéfa sněmovny a Jaromíra Zůny ze křesla ministra obrany (popravdě řečeno v tomto druhém případě by se toho zase tak moc nestalo) – tedy prostě řečeno požadují dobrovolnou „sebevraždu vlády“.
A opět: korporát ví, že je to nesmysl, ale pro zfašizovaný dav na Letné je to to správné (falešné) jídlo. Zato zničující stravu děti se jim nejspíš – alespoň na pár let – zatím prosadit nepodaří. Takže alespoň nějaká část nejmenších minimálně zčásti unikne dalšímu prznění. I když samozřejmě už jsou v provozu „progresivistické“ školy, kde pomatené kuchařky-politručky už „odnárodněně“ vaří - a věří, že Deep state to nevzdá.
Vždyť už také vydatně ječí. Abychom pochopili na první dobrou, o co jde, je v prvních řadách odpůrců „epidemiolog“ Rastislav Maďar - nyní už opět v pozici poradce ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Ano nemýlíte se, právě ten „Maďar“, který s ostatními zločinci tak neblaze proslul v covidové plandémii.
Na tohle jedna sekera u kořenů nestačí. Bude to dlouhý boj. Tím hůř, že mnozí Babišovi ministři si své Maďary stále pěstují. Neboť, řečeno s fašounem Kiplingem a jeho Knihou džunglí: „Jssssme jedné krve, ty i já“.
Tak tam praví Ká, onen had. Jeho hlavu jednou rozdrtí pata Neposkvrněného početí. Ale zatím je tu to hadí plémě s námi. Spolu s maličkými, na které má pochopitelně největší zálusk. Tedy – pochopitelné je to jen pro některé. Proto dvojnásob právě dnes (zatím) platí:
Sláva vládě Andreje Babiše! A čest budiž speciálně i ministru pro sport, prevenci a zdraví MUDr. Borisi Šťastnému!
