Nejdřív lidi strašili tajícím ledem na jižním pólu, pak měly led zachránit tučňáčí výkaly. Opravdu. V květnu 2025 se do titulků dostala vědecká studie o trusu tučňáků kroužkových. Švýcarská televize SRF tehdy hlásala: „Jak by tučňáčí trus mohl Antarktidě vrátit led“.
Článek přitom výslovně mluvil jen o mořském ledu – a i tam šlo pouze o možnost. Titulek ale už sám udělal z regionálního výzkumu tvorby oblaků domnělý příběh naděje pro antarktický led.
Rakouský web Report24 si tenhle kuriózní výstřelek klimatické žurnalistiky vzal na mušku už 31. května 2025. Tučňáci přece v Antarktidě nežijí od včerejška – trus tam po sobě zanechávají odnepaměti, po nespočet generací.
Proč by zrovna tenhle prastarý biologický děj měl najednou přinést zásadní obrat ve vývoji ledu? Hlavně se ale horlivě spekulovalo o možných dopadech na klima – a přitom se samotná studie růstem obrovského kontinentálního ledového štítu vůbec nezabývala.
Mezitím vyšly další vědecké práce a ty jdou neobvyklému přírůstku ledu mnohem důkladněji na kloub. A jejich výsledky otevírají nové otázky: nakolik lze spolehnout na dlouhodobé klimatické prognózy, zvlášť u antarktického ledu?
Co badatelé u tučňáků skutečně zjistili
Původní studie nese název „Penguin guano is an important source of climate-relevant aerosol particles in Antarctica“ (Tučňáčí trus je v Antarktidě významným zdrojem aerosolových částic ovlivňujících klima). Vyšla 22. května 2025 v odborném časopise Communications Earth & Environment.
Mezinárodní tým Matthewa Boyera z Helsinské univerzity zkoumal ovzduší u antarktických kolonií tučňáků kroužkových. Zjistil, že trus zvířat uvolňuje značné množství čpavku. Čpavek reaguje s dalšími sloučeninami v ovzduší a napomáhá vzniku drobných aerosolových částic. Z nich mohou vzniknout kondenzační jádra pro oblačné kapičky. Badatelé tyto děje pozorovali – a doložili tak dosud málo sledovaný přírodní vliv na místní tvorbu oblaků.
Nepochybně zajímavý objev. S tvrzením, že by díky tučňáčímu trusu mohl antarktický ledový štít znovu narůst, má ale pramálo společného. Vědci zkoumali místní atmosférické děje, ne změny celkové hmoty ledu na kontinentu. Nepočítali ani dodatečné sněžení pro celou Antarktidu, ani přírůstek ledového štítu díky trusu.
A právě tady začíná problém s tím, jak média podobné výzkumy podávají. Z měřitelného vlivu na vznik částic v oblacích se rázem stane příběh o možné záchraně ledu. Oblaka přitom mohou podle okolností klima ochlazovat i oteplovat. Více aerosolů proto ještě neznamená nižší teploty ani vydatnější sněžení.
695 miliard tun ledu navíc – příčina leží v tropech
Mnohem víc toho prozradí nová studie, kterou 19. srpna 2026 otiskl časopis Nature. Nese název „Multiyear tropical warm pool warming drives slowdown in Antarctic mass loss“ (Mnohaleté oteplení tropické oblasti teplých vod zpomaluje úbytek antarktického ledu) a napsal ji tým, v jehož čele stojí Wang Jün-che a Ting Čching-chua.
JASNÁ VOLBA PRO NEPODVOLENÉ: ZDE!
Jak se bránit nejen následkům nebezpečných vakcín a mnoha chemických farmak označovaných za léky za využití čistě přírodních metod bez použití chemie? Jak připravit organismus na na zátěž v podzimních a zimních měsících a krizích všeho druhu?
Vytvořte si bezplatný účet BEWIT, kterým se dostanete k výrazným slevám s kompletní nabídkou na e-shopu firmy BEWIT.
A stále platí, že tím současně pomůžete nejen sobě, ale také přispějete na existenci Protiproudu. Díky, nepodvolená rodino!
Podle družicových dat nabral antarktický ledový štít mezi červencem 2021 a dubnem 2023 zhruba 695 miliard tun hmoty. Šlo o největší přírůstek za srovnatelně dlouhé období, jaký družice za víc než dvacet let měření zaznamenaly. Jen na východoantarktické oblasti Země královny Marie a Wilkesova země připadlo kolem 470 miliard tun.
Za vším stálo mimořádně vydatné sněžení. Badatelé ho připisují hlavně neobvyklým teplotám mořské hladiny v tropickém Tichém a Indickém oceánu. Ty pozměnily rozsáhlé vzdušné proudění a vlhké vzduchové masy pak snáz pronikaly nad antarktický kontinent.
Jen devět procent sněžení navíc?
Pozornost si zaslouží ještě jedno číslo ze studie. Pro Zemi královny Marie a Wilkesovu zemi vědci vypočítali dlouhodobý přírůstek srážek vyvolaný lidskou činností: během sledované epizody činil 32,3 miliardy tun. Skutečně naměřený mimořádný nárůst srážek ale dosáhl zhruba 351,2 miliardy tun. Modelovaný dlouhodobý vliv tak tvořil pouhých devět procent této regionální srážkové anomálie.
Těch devět procent se ovšem výslovně týká jen srážek navíc v obou oblastech a během sledovaného období. Nevypovídají o celkovém vlivu člověka na klima ani o jeho podílu na všech změnách antarktického ledu. Srovnání ale ukazuje, jak silně může přirozená proměnlivost poznamenat jedinou neobvyklou srážkovou epizodu.
Mimořádné sněžení vyvolala především rozsáhlá souhra atmosférických podmínek. Změny teploty tropických moří daly vzniknout takzvaným Rossbyho vlnám, které se šířily až do jižních polárních oblastí. Tam přeskupily tlakové poměry a vlhkost tak mohla ve větší míře proudit nad antarktickou pevninu.
Podobně dlouhé oteplení tropické oblasti teplých vod se podle badatelů může dostavit zhruba jednou za deset let. Takové přirozené výkyvy tedy vývoj ledových mas výrazně ovlivňují – trvalý růst ledu se z nich ale vyvodit nedá.
Pro celé téma i spory kolem něj je to podstatná věc. Kolik ledu v dané oblasti přibude nebo ubude, nezávisí na množství CO₂ v ovzduší. Skutečný výsledek určuje spleť mnoha dějů, které se mohou navzájem ovlivňovat i na tisíce kilometrů.
Méně mořského ledu – ale víc sněhu na pevnině
Tato zjištění doplňuje druhá studie z 3. února 2026. Nese název „Atmospheric rivers and winter sea ice drive recent reversal in Antarctic ice mass loss“ (Atmosférické řeky a zimní mořský led stojí za nedávným obratem v úbytku antarktického ledu) a vyšla v časopise Communications Earth & Environment.
Podle týmu Marlen Kolbeové přibíral antarktický ledový štít v letech 2020 až 2024 v průměru zhruba 67,5 miliardy tun ročně. Velký podíl na tom měly mimo jiné takzvané atmosférické řeky – mohutné proudy vzduchu nesoucí obrovské množství vodní páry.
Přidal se ještě jeden jev: kde je méně mořského ledu, může se nad Jižním oceánem za určitých podmínek odpařovat víc vody. Tahle vlhkost pak může napadnout jako sníh na pevnině. Badatelé jí připisují zhruba jedenáct procent nedávného zimního přírůstku sněhu, v létě asi tři procenta.
Krize před výbuchem: Další vlna znehodnocení peněz je už za dveřmi. Inflace opět začíná růst i u nás. Trend je jasný: Chtějí nás znovu obrat
Pokud se chcete vyhnout znehodnocení peněz inflací, která především válkou v Íránu, energetickou drahotou a sociálními výbuchy v záapdní Evropě brzy opět nabere divoké tempo, známe jeden bezpečný přístav:
Napište svoje telefonní číslo na email zlato@protiproud.info - a budete vědět vše, co potřebujete. A navíc pomůžete nejen sobě, ale i Protiproudu!
Zrovna ubývající mořský led tak může ledovému štítu na antarktické pevnině pomoci k růstu. Na první pohled to zní protichůdně, celé to ale vyplývá z provázanosti výparu, proudění vzduchu a srážek. Zásadní je přitom rozdíl mezi mořským ledem a kontinentálním ledovým štítem. Led plovoucí na oceánu a obří ledové masy pevniny reagují na změny prostředí každý jinak. Veřejná propaganda o údajné změně klimatu zapříčiněné lidskou činností je přesto opakovaně hází do jednoho pytle pod heslem tajícího antarktického ledu.
Sníh navíc ve sledovaných letech víc než vyrovnal ztráty, které ledový štít dál utrpěl odtokem ledovců. Co převáží v budoucnu, záleží na řadě okolností. Právě proto stojí za to podívat se zblízka, co vlastně dlouhodobé modelové výpočty dokážou vypovědět.
Klimatické modely: obrat se ukázal už v roce 2025
Web Report24 už 5. května 2025 informoval o výzkumu čínských vědců pod titulkem „Klimatické modely selhávají: antarktický ledový štít znovu roste“.
Tehdy šlo hlavně o překvapivý obrat po předchozím úbytku ledu. Autory původní studie jsou Wang Wej, Šen Jün-čung a další badatelé z univerzity Tchung-ťi; online ji 19. března 2025 zveřejnil odborný časopis Science China Earth Sciences. Její plný název zní „Analýza prostorových a časových změn hmoty antarktického ledového štítu a čtyř ledovcových povodí ve Wilkesově zemi a Zemi královny Marie v letech 2002–2023“.
Za roky 2021 až 2023 vyšel badatelům průměrný roční přírůstek zhruba 107,8 miliardy tun. Mezi lety 2011 a 2020 přitom ledový štít ještě ročně ztrácel průměrně asi 142,1 miliardy tun. Družicová data tak zachytila zřetelný obrat. Hlavní příčinu vědci spatřovali v mimořádně vydatných srážkách. Nové studie z roku 2026 teď doplňují přesně to, co je k pochopení tehdejšího vývoje rozhodující. Ukazují, jaké rozsáhlé děje stály za sněžením a jak výrazně dokázaly během několika let změnit bilanci ledu.
K čenu jsou prognózy do roku 2100?
Nabízí se tak zásadní otázka. Když změny vzdušného proudění a teplot mořské hladiny dokážou během pár let přidat antarktickému ledovému štítu stovky miliard tun, jak spolehlivé mohou být dlouhodobé prognózy jeho vývoje?
Klimatické modely převádějí fyzikální zákonitosti do matematiky a propočítávají různé scénáře. U ledových štítů ale musejí počítat s řadou dějů, jejichž vzájemné působení vědci dodnes usilovně zkoumají. Srážky, teploty moří, vzdušné proudění i rychlost odtoku ledovců mohou dlouhodobé výpočty výrazně ovlivnit.
PODZIMNÍ A ZIMNÍ TRIÁDA: MED, HOUBY - A ŽIVÁ VODA!
Před kamerami Protiproudu předvedla česko-slovenská dvojice Daniel Fiala a MUDr. Bronislav Čiko objev "živé vody" - a dále tak rozšířili možnosti sebeobrany nepodvolených.
Jak funguje? Co je její podstatou? Stojí za to se na to podívat! K objednávkám zázračných hub medu pro zdravotně nejzatíženější období roku se určitě vyplatí přidat i tuto podivuhodnou tekutinu - již patentovanou - a pomoci tak sobě i Protiproudu.
I nové poznatky přitom stojí na kombinaci pozorování a modelových výpočtů. Právě díky tomu lze příčiny mimořádného sněžení přesněji vymezit. Zároveň ukazují, jak velká je přirozená proměnlivost a proč se regionální změny ledu nedají jednoduše odvodit z globálních průměrných teplot.
Politici z takových scénářů naopak kují závazné cílové termíny, emisní limity a miliardové programy přestavby. Do roku 2050 má být EU klimaticky neutrální. Průmysl, doprava, budovy i energetika se kvůli tomu musejí od základu proměnit.
Jestli jsou hospodářské náklady úměrné očekávaným účinkům, je ovšem politická otázka. A nestačí na ni paušálně odkázat na klimatické modely. Na stůl patří zejména nejistoty dlouhodobých regionálních prognóz – stejně jako náklady pro občany a firmy.
Německo v roce 2025 shráblo tučných 21,4 miliardy eur
Kolik peněz už stát na uhlíkové dani vybírá, ukazují čísla německého Spolkového úřadu pro životní prostředí. Z národního a evropského obchodování s emisemi utržilo Německo v roce 2025 celkem 21,4 miliardy eur. O rok dřív to bylo ještě 18,5 miliardy.
Nejvíc vzrostly příjmy z národní uhlíkové daně na vytápění a dopravu: za jediný rok vyskočily zhruba z 13 na 16 miliard eur. Dalších 5,4 miliardy eur přineslo evropské obchodování s emisemi. Všechny peníze putují do Fondu pro klima a transformaci a z něj se platí mimo jiné renovace budov, elektromobilita, obnovitelné zdroje a přestavba průmyslu.
Spotřebitele to stojí konkrétní peníze. Uhlíková daň zdražuje benzin, naftu, topný olej i zemní plyn. Cena za tunu CO₂ v německém systému vzrostla z 25 eur v roce 2021 na 55 eur v roce 2025. Pro rok 2026 platí cenové rozpětí 55 až 65 eur.
Za pět let se tak původní zátěž více než zdvojnásobila. Zvýšené náklady nesou řidiči, majitelé domů, nájemníci i firmy. Politici přitom vybrané peníze přerozdělují v dotačních programech a státních investicích. Kdo na dotaci nedosáhne, platí vyšší ceny stejně.
V tom je ostatně podstata uhlíkové daně: fosilní energie má zdražit, aby se jiné technologie víc vyplatily. Tím ale vyvstává i otázka, kdo ponese jak velkou zátěž. Ne každá domácnost si může ze dne na den pořídit elektromobil, tepelné čerpadlo nebo důkladnou renovaci domu.
Další poplatky za CO₂ už se chystají
Systém se dál rozšiřuje. Od roku 2028 se má naplno rozjet nový evropský systém obchodování s emisemi ETS 2 a spadnou pod něj mimo jiné budovy a silniční doprava. Povolenky budou muset kupovat dodavatelé paliv. Na rozdíl od německého systému s cenovým rozpětím pro rok 2026 bude pak cenu v zásadě určovat trh.
Počítá se sice s pojistkami proti prudkému růstu cen, pevný cenový strop ale běžný systém nemá. Část výnosů má jít do evropského Sociálního klimatického fondu. Ten má podporovat domácnosti a malé firmy, na které dražší energie a doprava dopadnou nejtvrději. Včetně národního spolufinancování se má v letech 2026 až 2032 sejít nejméně 86,7 miliardy eur.
Jak daleko už přípravy pokročily, ukazuje sdělení Evropské komise z 1. října 2026. Brusel tehdy zveřejnil aukční kalendář na rok 2027. První povolenky ETS 2 mají jít do dražby už 18. ledna 2027 – rok před plným spuštěním systému. Dražby proběhnou na lipské energetické burze European Energy Exchange. Na rok 2027 je už vyčleněno značné množství povolenek, z toho 140 milionů pro Sociální klimatický fond.
Věda tedy teprve zkoumá, jak antarktické klima ovlivňují tropické mořské proudy, atmosférické řeky, a dokonce tučňáčí trus – ale v Bruselu už mají v kalendáři termíny dalších dražeb povolenek na CO₂.
