Volby probíhají jen na západě Ukrajiny. Ve Slavjansku se tvrdě bojuje o každý dům. Oligarchové inscenují prokyjevské „spontánní“ demonstrace. Prázdné hlediště vydává ČT za zaplněný stadion
Václav Danda komentuje poslední vývoj na východě Ukrajiny, která se dnešními „prezidentskými volbami“ Kyjevu definitivně vzdaluje
Prezidentské volby, které by se měly stát podle dočasného prezidenta Turčinova novým začátkem, budou spíše tečkou za jednotnou Ukrajinou, jak jsme ji dosud znali. Už i oficiální kyjevská propaganda musela připustit, že volby se na východě Ukrajiny uskuteční pouze v okrajových venkovských oblastech, které se podařilo „armádě“ dobýt. Ve většině velkých měst na východě země volby neproběhnou.
Nové Rusko se stává realitou
Lidé je totiž masově bojkotují a na východ Ukrajiny se nepodařilo dovézt ani desetinu volebních lístků. Sami „úředníci“ v Kyjevě přiznávají, že vyvěsit Ukrajinskou vlajku na východě země chce kus kuráže a odvahy. Není se čemu divit. Po strašných zvěrstvech pučistické vlády a upalování „povstalců“ za živa, kterých jsme byli svědky v Oděse, chce opravdu notný kus „odvahy“ a drzosti vyvěsit prapor symbolizující násilí a diktaturu.
Zvlášť ve chvíli, kdy drtivá většina občanů na východě země, bez ohledu na to, zda jde o Rusy či Ukrajince, nechce mít s krvavým režimem v Kyjevě nic společného a jediné, o co téměř všichni usilují, je co nejdříve se vlády kyjevské junty zbavit. Zcela logické a očekávatelné tedy bylo podepsání dohody o spojení Doněcké lidové republiky s Luhanskou lidovou republikou a vytvoření státního útvaru „Nové Rusko". K tomuto aktu došlo právě v předvečer kyjevských prezidentských voleb, které ovšem probíhají pouze na západě.
Smlouvu o vytvoření Nového Ruska podepsali premiér Doněcké lidové republiky Alexandr Borodaj a šéf parlamentu Luhanské republiky, Alexej Karjakin. Kromě Doněcké a Luhanské oblasti spadají pod Nové Rusko rovněž Chersonská, Charkovská, Mykolajivská a Oděská oblast, jejichž zástupci byli v sobotu v Doněcku rovněž přítomni, stejně jako zástupci z Dněpropetrovské a Záporožské oblasti.
Umírání ve Slavjansku pokračuje
Pučistická armáda spolu s Národní gardou se snažila vzniku Nového Ruska zabránit masivním nasazením těžkých zbraní na východě Ukrajiny. Velmi tvrdé boje jsou hlášeny hlavně z okolí Slavjanska, které je již přes čtrnáct dnů v pevném obklíčení pučistických sil. Na Slavjansk dopadají dělostřelecké granáty a město je pod palbou z raketových baterií GRAD. Podle očitých svědků jsou zničeny celé obytné čtvrti a počet obětí dosud není znám.
Ve městě se bojuje o každý dům. V dobytých čtvrtích potom dochází ze strany Pravého sektoru k rabování a plenění města. Starosta Slavjansku se pokusil odvézt děti a ženy do bezpečí, ale ani jemu se nepodařilo prorazit obklíčení města.
I když Kyjev vrhl proti východu skoro veškeré vojenské síly země, včetně speciálních oddílů ze Západu, stále se nedaří zlomit odpor místních lidí, kteří se stále ve větší míře ozbrojují a vytvářejí domobranu, připravenou s nasazením života bránit svoje města a domovy před kyjevskými vetřelci. K neúspěchu „protiteroristické operace“ přispívají rovněž časté dezerce „vládních“ vojáků, kteří nechtějí bojovat proti bezbranným civilistům a odmítají střílet do žen a dětí. Po jednom takovém incidentu došlo dokonce k tomu, že Národní garda postřílela vlastní vojáky, kteří se odmítli účastnit vyvražďování civilního obyvatelstva.
Národní garda střílí do „vlastních“ vojáků
Šlo o zatím největší masakr ukrajinských vojáků, kterého se 22. května dopustily jednotky Národní gardy a Pravého sektoru. Do oblasti Volnogradsko přijela jednotka záložníků z Vinické oblasti, které přesvědčovali o tom, že budou bojovat s ruskými diverzanty. Když místo ruských diverzantů potkali jen místní civilisty, rozhodli se vrátit. Velitel se pokoušel spojit s ministerstvem obrany, což se mu nepovedlo. Poté se spojil s velitelstvím „antiteroristické operace“ a hlásil, že se v oblasti žádní ruští diverzanti nenacházejí, že by se jednotka měla vrátit na místo svého určení. Odpověděli mu, že to není věc jeho rozhodnutí.
V pět hodin ráno potom zaútočila na pozice této jednotky Národní garda a Pravý sektor. Přijel obrněný autobus a dva džípy. Stanoviště jednotky bylo zcela rozstříleno a zničeno. Vojáci zahájili odvetnou palbu. U Národní gardy a Pravého sektoru byli ranění i mrtví. Všechny své raněné i mrtvé naložili útočníci posléze do autobusu a džípů a chtěli odjet. Autobus se povedlo palbou zastavit. Zůstal na místě jako důkaz toho, že Národní garda a batalióny Kolomojského už válčí s ukrajinskou armádou a se záložníky, kteří nechtěli střílet do svých spoluobčanů.
Ráno potom přiletěly tři vrtulníky kyjevské junty, zničily autobus a zahájily střelbu po vojácích. Podle předběžných údajů je mezi záložníky, kteří se vzepřeli kyjevské vládě, osm mrtvých a dvacet raněných. Případ se podobá incidentu z Mariupolu, kde policisté, kteří odmítli střílet do svých lidí, byli také zabíjeni trestními oddíly Kolomojského.
Oligarchové – jediní spojenci Kyjeva
Právě oligarchové sehrávají v boji proti civilistům na východě Ukrajiny rozhodující roli. Kromě Kolomojského a jeho soukromé armády, terorizující východ Ukrajiny a dopouštějící se těch největších zvěrstev, se snaží používat v boji o svůj vliv na východě země „soukromé“ ozbrojené oddíly i další oligarchové.
Rinat Achmetov, který vlastní prakticky všechny podniky v Donbasu, vytvořil vlastní armádu nazvanou „Štít“ – údajně na obranu svých podniků – a snaží se spolu s kyjevskými pučisty proti drtivé většině občanů bojovat. Tento vlastník fotbalového klubu Šachťor Doněck, disponuje majetkem přes dvanáct miliard dolarů. I přes to se ani jemu nedaří získat na svou stranu obyvatele východních regionů.
Achmetov, ČT a prázdný stadion
Achmetov se snažil uspořádat na svém stadionu tento týden demonstraci "lidu Donbasu za jednotnou Ukrajinu", která měla ukázat sílu kyjevských pučistů na východě země. I když slíbil několika stovkám tisíc svých zaměstnanců vysokou odměnu za účast na tomto inscenovaném divadle, i přes nádherné počasí dorazilo na stadion pouze několik stovek dobře zaplacených komparsistů, kterým byly rozdány oranžové vlaječky a vytvořily tak na jedné z tribun alespoň zdání masové akce. O to trapněji působilo vystoupení Achmetova, který k několika stovkám „herců“ promlouval do prázdných ochozů stadionu z velkoplošné obrazovky.
To ovšem nezabránilo České televizi, aby českým divákům celé divadelní představení s najatými komparsisty vydávala za „zaplněný“ stadion a masové shromáždění zastánců jednotné Ukrajiny.
Tagy článku