Článek Daniela McAdamse uveřejněný na oficiíálních stránkách amerického senátora a někdejšího kandidáta na prezidenta USA Rona Paula byl již u nás publikován některými alternativními weby. Přesto jsme se rozhodli uveřejnit jej i na stránkách Protiproudu. Je totiž možné, že v záplavě jiných zpráv jej mnozí nezaznamenali, nebo si neuvědomili, o jak závažný text jde.
Ron Paul, který dal zprávě uvedením na svých oficiálních stránkách kredit, není jen osobností, spojovanou s původní tváří hnutí Tea Party. Jako kandidát na úřad amerického prezidenta byl podporován zvláště pravicovým křídlem Republikánské strany – tedy nikoli „neokony“ – i velkým počtem vlastenecky smýšlejících Američanů, odmítajících výbojnou zahraniční politiku posledních administrativ.
Dávno je jasné, že senátor Ron Paul měl pravdu, když varoval před ničivými důsledky amerického intervencionismu a drastického vměšování USA do vnitřních záležitostí cizích států. Naprostá většina jeho ostrých výhrad však až dosud směřovala vůči politice USA v Iráku, Sýrii, Libyi a arabském světě obecně. Poslední dobou se v podobném duchu vyjadřoval také na adresu studenoválečnické politiky současného Washingtonu vůči Rusku.
Je to však poprvé, co jeho web upozornil na situaci v České republice. Vzhledem k tomu, že se v analýze událostí a jejich dlouhodobých důsledků zpravidla nemýlí, měli bychom maximálně zbystřit pozornost. Poukazuje-li na nebezpečí plynoucí pro Českou republiku z působení amerických „nevládních“ organizací na našem území, můžeme si být jisti, že ani v nejmenším nemluví do větru.
Daniel McAdams: Mistr převratů nespouští ČR z očí
Americká Národní nadace pro demokracii (NED, National Endowment for Democracy) je velmi nepříjemná instituce. Prakticky zcela ji financuje americká vláda, ale jako nevládní organizace není vůbec odpovědná za ruce, které ji krmí (ani za kapsy, které to krmení poskytují). Vztah je to vzájemně výhodný: Americká vláda může Nadaci pověřit zajištěním změn režimů v zahraničí a přitom si zdánlivě zachovat čisté ruce. NED zase nemá žádné otěže, které by jí bránily v uskutečnění takové mise (změně režimu) bez dohledu vlády.
Jak řekl jeden ze zakladatelů NED, Allan Weinstein: „Mnohé z toho, co nyní děláme, bylo před 25 lety prováděno skrytě CIA.“
Doživotní pučista
Prezident NED Carl Gershman skvěle ztělesňuje to, jak špatný je nápad, aby si Spojené státy držely nezodpovědnou organizaci pro subverzi a destabilizaci v rámci stabilní zahraniční politiky. Třebaže NED během dekád utratila mnoho miliónů dolarů amerických daňových poplatníků na změny režimů v zahraničí, nikdy nedošlo ke změně v NED.
Pravda bolí a Gershman je zřejmě znepokojen Českou republikou. Když je ovšem Gershman znepokojen, obvykle následuje destabilizace, což brzy vede k otevřenému záměru na změnu režimu.
Gershman, bývalý trockista, je doživotním prezidentem této organizace. Svrhává vlády v zámoří, ale nikdy nebyl zvolen do jakékoliv funkce. Má k dispozici nevyčerpatelné finanční zázemí a stále vyhlíží možnosti státního převratu kdekoli ve světě. A je faktem, že kam padne zrak Carla Gershmana, tam budou určitě následovat potíže.
Proto by se měla mít Česká republika na pozoru.
Čtěte ZDE: Vzkaz do České republiky od muže, který vyděsil britský i evropský politický mainstream: Češi se také nedají!
Zemanův zločin
Gershman totiž vyhlásil ve Washington Post poplach ohledně českého prezidenta Miloše Zemana. V článku s názvem „Vzdávají se Češi morální odpovědnosti?“ Gershman varoval, že se český prezident „drasticky odchýlil“ od dědictví zesnulého Václava Havla. Havel, pro Ameriku svatý Havel, byl ve svém neutuchajícím zaměření na kolektivismus a lidská práva ve výrazném kontrastu s bývalým předsedou vlády a prezidentem Václavem Klausem, který hájil osobní svobodu a postkomunistickou státní suverenitu své země.
A jaký že to hrozný zločin spáchal současný český prezident Zeman, že na sebe přivolal hněv Carla Gershmana? Na zářijovém summitu NATO měl dost kuráže na to, diskutovat s neokonským švédským ministrem zahraničí Carl Bildtem o jeho nařčení Ruska, které prý uskutečnilo invazi na Ukrajinu.
Zeman měl i tu drzost, že osočil amerického chráněnce a protiputinovského oligarchu Chodorkovského a zalitoval, že v Rusku nebylo uvězněno více kriminálních oligarchů. Člověk by řekl, že by tím měl naopak zabodovat u americké vlády, která právě poučovala maďarského premiéra o účelnosti Riot Act proti korupci. Jenže: pokud je oligarcha oddaný Západu, pak vůči němu mají Spojené státy „slepou skvrnu“ na sítnici.
Opovažte se přestat financovat Sorose!
To všechno bylo prý špatné. Co však Gershmana vskutku rozběsnilo, bylo to, že český prezident nedávno potvrdil v Číně, že jeho země je připravena na rozšíření obchodních styků s Pekingem a nebude šermovat „lidskými právy“ jako předběžnou podmínkou pro obchodní vztahy. Gershman přímo funěl vzteky nad pražskou politikou „smiřování se s Putinem“ a povýšením hospodářských vztahů nad „lidská práva“.
Ale ani to nebylo ještě to nejhorší. Cara Gershmana málem ranila mrtvice nad rozhodnutím českého ministra zahraničí, že Česko přestane financovat operace ke svržení režimů na Kubě, Bělorusku a v Číně prostřednictvím programu „TRANS“. Tento program byl až do minulého měsíce částí podpory, poskytované vládou Sorosovým publikacím Transitions Online, které intenzivně sledují cíle americké zahraniční politiky.
Gershman napadl náměstka ministra zahraničí Petra Druláka za odmítnutí toho, co Drulák nazval „falešným universalismem“, který se snaží vnutit ostatním představu „ideální společnosti“. Rozčílil se nad Drulákovým pobořením Havlova kultu jako „balíku idejí amerických neokonzervativců“. Jak by ne, vždyť právě Gershmann je Havlovým zbožňovatelem.
Pravda bolí a Gershman je zřejmě znepokojen Českou republikou. Když je ovšem Gershman znepokojen, obvykle následuje destabilizace, což brzy vede k otevřenému záměru na změnu režimu.
Praha by si proto nyní evidentně měla dávat velký pozor. Pokud český prezident Miloš Zeman má dost rozumu, měl by ze své země vypovědět operativce NED a dalších různých organizací financovaných americkou vládou – jako je International Republican Institute či National Democratic Institute.
Tyto organizace totiž nyní bezpochyby plánují podminování české demokracie.
Tagy článku