Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Adventní otázky: Vánoce už na Dušičky? Předvánoční komerční hemžení, nebo důležitá tradice? Importovaný Santa Klaus versus Ježíšek? Pozor na puritánské „očišťovatele“!

Adventní otázky: Vánoce už na Dušičky? Předvánoční komerční hemžení, nebo důležitá tradice? Importovaný Santa Klaus versus Ježíšek? Pozor na puritánské „očišťovatele“!

21. 12. 2014

Tisk článku

Petr Bahník uvažuje na čtvrtou neděli adventní o ryku a hlomozu, který většinu z nás v tyto dny, určené ke ztišení, obvykle obklopuje – i o tom, jak si z něj vybrat to lepší

Když jsem před letošními „Dušičkami“ vyrazil s rodinou na návštěvu hřbitova, vezl nás příměstský autobus skrz jednu okrajovou část Prahy, kde se nám za oknem nabídl pozoruhodný výjev. Skupinka dělníků tam na kandelábry veřejného osvětlení montovala vánoční světelnou výzdobu.

Listopadové Vánoce

Tahle zdánlivě bezvýznamná věc mi docela vrtala v hlavě. Na listopadový „příchod Vánoc“ v obchodních centrech jsem si už zvykl (koneckonců, snahu obchodníků přimět zákazníky k utrácení lze pochopit), co mi ale dosud nejde na rozum, to je ochota některých lidí přizpůsobit trikům supermarketů i své vlastní osobní a rodinné zvyky, své vlastní prožívání Adventu a Vánoc.

Někdo moudrý jednou řekl, že kdo nevěří v Boha, uvěří čemukoli. Každý člověk je pro víru vnitřně duchovně ustrojen, a není-li po ruce „originál“, vezme za vděk falsem.

Tak zastupitelstvu té městské části nepřišlo blbé vyvěšovat neonové komety už o „Dušičkách“, někteří od tradic odříznutí rodiče tvrdí dětem, že importovaný Santa Klaus je Ježíšek (!), a na zahrádkách rodinných domů se běžně objevují vánoční stromky už od prvního prosince. Proč to všichni ti lidé dělají?

PP koláž

Čtěte ZDE: Třetí svíce na adventním věnci: Duch svatý je dynamitem trhajícím hřích. Poněvadž lidé odepřeli pracovat v Boží domácnosti, mír světa je znovu ohrožen. Radujte se v Pánu neustále

Svéráz národní kultury

Někdo moudrý jednou řekl, že kdo nevěří v Boha, uvěří čemukoli. Každý člověk je pro víru vnitřně duchovně ustrojen, a není-li po ruce „originál“, vezme za vděk falsem. To se týká i naší tradiční, křesťanstvím formované kultury a jejích soudobých deformací. Postmoderní lidé na jedné straně uvěřili, že objektivní pravda neexistuje a že každý se má k tradicím stavět „jak to cítí“, na druhé straně ovšem hledají něco, co by je spojovalo, přesahovalo a zároveň bralo do hry. Hledají ideál, sdílení a lásku. Třeba i v tlačenici přetopeného obchodního domu nad pulty s předraženým zbožím.

Plynou z toho samozřejmě zmatky, jež věřící nese těžce, a hledí pak na předvánoční komerční i nekomerční hemžení s oním despektem, který ve mně vzbudily ty dušičkové komety. Jenže…! Je třeba dát pozor, abychom v kritickém naladění pyšně „nevylívali s vaničkou i dítě“. Abychom se totiž neodvraceli od vlastního podivuhodného dědictví, jež spočívá v celistvosti a propojenosti víry, kultury a národního svérázu.

Důležité dědictví

Toto dědictví je něčím mimořádně silným, co se nepřátelům katolicismu nikdy nepodařilo zlomit násilím. O to horší by bylo vzdát se jej z vlastní povýšenosti. Nebylo by to ovšem nic nového. Ryzostí a oproštěností od světského nánosu se zaklínali již ikonoklasti a heretici, osvícenští reformátoři i modernističtí hledači „prvotní Církve“. Vždycky prý v zájmu očisty víry a soustředění na podstatu a vždycky ve skutečnosti ke škodě těchto věcí. 

Vzpomínám, že jsem v dětství navštěvoval jedno klasické loutkové divadlo, kde se hrály báječné „rytírny“ devatenáctého století se skvěle řezanými marionetami andělů a čertů, z nichž vonělo baroko a jasné rozlišování hodnot.

Nepochybuji o tom, že různí puritánští „očišťovatelé“ by na té tuze světské podívané shledali nespočet vad, pro mě ale byla skutečným morálním katechismem a hlas, který z ní k dětem promlouval, byl týž, který mě později dovedl ke katolické církvi. Stejně je tomu s Vánocemi. Kulturní tradice, které je opřádají, ukazují k jejich jádru a jsou naším nezcizitelným dědictvím. Jen je třeba toto dědictví znát, přijmout a otevírat těm, kteří je hledají. A těch vůbec není málo.

Zdroj.

PP




Tagy článku

Doporučujeme

Porada nepodvolených: Ze Západu jde jen síra a škleb. Nikdo neví, kdo je v pekle. Spor o Rajchla? Konečná válí! Nedělejme fauly. Jak debilizovat mladé? Rozpadne se EU sama, nebo jí k tomu musíme pomoci? Slovo je tu navždy

Porada nepodvolených: Ze Západu jde jen síra a škleb. Nikdo neví, kdo je v pekle. Spor...

Putinovo vítězství: Západní politici vytočeni. Tohle se jim nestane. USA náš vzor. Je tu opět inovace podvodů před prezidentskými volbami. Nejsi občan? No a co? Tady máš řidičák - a běž to tam hodit! Tam ilegálové. U nás Ukrajinci?

Putinovo vítězství: Západní politici vytočeni. Tohle se jim nestane. USA náš vzor. Je...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky