Principem tradičního asijského bojového umění Kodokan Judo je tzv. měkká škola. To je způsob boje, při kterém obránce nečelí útoku protivníka plnou silou, ale naopak, snaží se útoku vyhnout, nebo jej odvést stranou. Například uhne úderu. Tím je útočník, který do úderu vložil velikou energii, hnán setrvačností mimo své těžiště a ztrácí rovnováhu. Výhoda rázem přechází na stranu obránce.
Zavřeme vás, až zčernáte
Na tuto zásadu myslím čím dál častěji, když sleduji vření na sociálních sítích, vyvolané blížícím se průjezdem americké kolony. Obě strany, příznivci i protivníci, se šikují, organizují nejrůznější akce a vláda, v předtuše problémů, začíná preventivně strašit obyvatelstvo. Sdělovací prostředky, tentokrát bez ohledu na majitele, se předhánějí v temných varováních a „osvětě“, co všechno je u nás trestné a jaké jsou příslušné sazby. Objevují se až hysterické výhrůžky, že „trestný čin sabotáže je trestný už ve stadiu přípravy. A totéž platí pro trestný čin rozvracení republiky. Výzvy k „občanské neposlušnosti“, šířené internetem, pak mohou být hodnoceny jako snaha o narušení obrany země.“ Zkrátka, šafáři a místodržící jsou z panovníkova hloupého nápadu čím dál nervóznější a už to ani neskrývají.
Až si jednou ti, kdo tenhle armádní čundr vymysleli, svou akci vyhodnotí, začnou se navzájem divoce obviňovat, kdože to takovouhle hloupost vymyslel…
Smysl té spanilé jízdy po východním okraji kolonie je samozřejmě jasný každému, kdo má trochu zdravého rozumu v hlavě. Stejně jako rozhořčení, které to mezi vlastenecky smýšlejícími lidmi vyvolá. K tomu není co dodat. Ale nad čím je potřeba se vážně zamyslet, to je způsob, provedení a účinnost protestů proti téhle akci.
Čtěte ZDE: Bratříčku, otvírej vrátka: Američtí dragouni se valí na Prahu. Cvičně si vystřelí na rozhlas a na muzeum. Zvláštní honorář pro Kocába. Křehčené šeříky. Sraz na Havlově letišti. Družba bude!
Čtěte ZDE: Petici PRYČ Z NATO podepsalo již několik tisíc lidí: Další americká provokace. Vojenský konvoj „Donucovací projížďka“. Družba před „dočasným pobytem“? Co nám ještě vláda tají?
Na Zemana ano, na Američany ne
Osobně si myslím, že vrhání všelijakých, i neškodných předmětů, jako jsou třeba rajčata, vejce a podobně, je znakem nekulturnosti a primitivismu házejících. Sami se tak snižují na úroveň lůzy. Ano, vím, když se onehdy vrhala vejce po presidentech, tak se naše media mohla strhat v pochvalných ódách na vrhače, ale to byl specifický případ. Víme proč. Takže zpět k házení a podobným kratochvílím.
Prvním důvodem, proč to nezkoušet je, že přesně tohle od nás očekává protivník. Tedy jak příslušné orgány státu, tak i američtí „turisté“. Ti první budou připraveni. S kolonou má jet vojenská policie, na kritických místech bude v pohotovosti civilní policie a kolem plno tajných. Jakýkoli pokus bude zpacifikován s příslušnými důsledky. U těch druhých, tedy u projíždějících „turistů“, pak jen potvrdíme pověsti o divoších z východu, kterým je potřebí přinést světlo pokroku, ať se jim to líbí, nebo ne.
Druhým důvodem proti je naprostá neúčinnost podobné komunikace u „cílové skupiny“. Takových spršek už zažili! Jsou to vojáci. Žádní poradci, experti či generálové, jen prostí „motostřelci“. Vymetli s nimi už kdejakou díru světa. A ve všech těch Irácích a Afghánistánech po nich „neozbrojení divoši“ vrhali kamení a lahve. A taky po nich cosi nenávistně křičeli v domorodé hatmatilce. Ne, oni se jen přikrčí za poklopy svých obrněných povozů a pomyslí si něco o další pitomé misi.
Čtěte ZDE: Průzkum bojem: Zpráva o umístění jednotek NATO v naší zemi. Svlékání hadích kůží. TOP a ODS jako 99 pragováků. Bradáčová s Ištvánem budou mít zase napilno. Jiskřička naděje?
Čtěte ZDE: Deset důvodů, proč vystoupit z NATO: Z obranné aliance planetárním agresorem. Mají u nás vládnout USA? Petice, o níž budou režimní média zarytě mlčet. Váš hlas to může změnit
„Velezrádný“ protiútok
Kdepak, tudy, ani různými blokádami cesta nevede. Použijme raději shora zmíněných principů juda. Uvažujme - někdo nám je sem poslal, aby na nás zapůsobili. Dobrá. Tak je tu máme. Zkusme toho využít. A zapůsobme my na ně. Jinak, něčím co nečekají. Něčím, co si rozhodně ti, kteří je poslali, nepřejí – zkusme je přimět k zamyšlení.
Co mám na mysli? Nápisy. Nápisy v angličtině. Ano, už to slyším: budou přece demonstrace a na nich spousta lidí s transparenty... Jistě, to samozřejmě budou. Ale demonstraci lze předem rozehnat a transparenty zabavovat, s odkazem na ten či onen vhodným způsobem přihnutý paragraf. Naproti tomu nápis, vyvěšený na soukromém majetku, pěkně na očích v trase průjezdu, to je panečku něco jiného! Jednak je na soukromém pozemku, tedy třeba za plotem, vyvěšený z oken soukromé budovy, a tím zásadně ztěžuje možnost odstranění. Vstup na soukromý pozemek bez souhlasu majitele není úplně snadný. Dokonce i u nás. Samotný nápis pak požívá ochrany článku 17 Listiny základních práv a svobod. A na toto téma lze vést se zasahujícím orgánem „plodnou diskusi“, dokud „turisté“ neprojedou…
Ale co tam psát? Obligátní Ami go home? To už viděli a četli stokrát. To nefunguje. Zkusme na to jít z jiné strany. Zkusme jim třeba připomenout myšlenky, které jim občas, (potají) probíhají hlavou. Myšlenky, jak říkal Švejk, „velezrádného obsahu“. Třeba ty o vládě. Myslím o vládě USA.
Vlast a vláda není totéž
Oni jsou vojáci. Vychovaní jako hrdí patrioti, tedy vlastenci. Pár už jsem jich viděl. Jsou docela kovaní. Ale mezi pojmy vlast a vláda je přece setsakramentský rozdíl! Vlast, to je ulice u nás doma, lidi z tátovy firmy, naše farma; to jsou kamarádi, to jsou i kluci, se kterými mě šibují od jedné smradlavé díry světa k druhé. Vláda naproti tomu, to jsou daně, příkazy a zákazy, prolhaní politici a nesmyslné zákony.
Nemyslete si, i ten patriotický Američan, co s hrdostí slouží vlasti nemusí být a nejspíše ani není fanatickým uctívačem Obamy, zapřisáhlým multikulturalistou a vyznavačem politické korektnosti. Spíše naopak. Lidé, a to spíše ze spodní části příjmového žebříčku USA, kteří prošli kus světa a leccos na vlastní kůži zažili, vědí, že tyhle nové, moderní teorie nejrůznějších pošahaných intošů z prestižních univerzit ve skutečném životě fakt nefungují. Cítí, že jejich země jde jaksi šejdrem, někam do pihele tmavého a viní z toho vládu. Zatím spíš tajně, pro sebe.
Politické školení mužstva
Což takhle zkusit „IMPEACH OBAMA“ nebo „ NOT RUSSIA, USA GOVERNMENT IS OUR COMMON ENEMY“, nebo „ NOT RUSSIAN, BUT USA GOVERNMENT POLICY IS THREAT FOR EUROPE“. Neuškodí i připomínka dřívějších úspěchů – YOU GAVE HAPPINESS AND PROSPERITY IN AFGHANISTAN, IRAQ, SYRIA…WHERE NOW? Nebo něco o politické korektnosti, která je v USA oblíbená asi jako u nás, jen se to zastrašené a zpracované obyvatelstvo bojí dát najevo.
Můžeme také nastolit téma Islámu. Tihle hoši rozhodně nejsou žádní salonní sluníčkáři. V muslimských zemích už několikrát byli a leccos nepěkného tam zakusili. Muslim je pro tyhle praktiky pouštní války nejčastěji křivák, vousatý, umolousaný ničema, co po nich střílí ze zálohy a na cesty jim po nocích klade nástrahy. Ať si oficiální armádní příručky, psané teoretiky z Washingtonu, hlásají o „náboženství lásky“ cokoli, osobní zkušenosti jsou výrazně odlišné. Takže třeba „FIGHT WITH ISLAM, NOT RUSSIA“, nebo „ISLAM IS THREAT FOR OUR WAY OF LIFE, NOT RUSSIA“…
Semínka pochybností
Možností je nepřeberně. Důležité je chytře, slušně a neagresivně. Hlavně to poslední – neagresivně. Nebo se zatvrdí a přestanou vnímat, co jim chceme sdělit. Nenapadejme je a armádu, ve které slouží. Ona je součástí jejich identity a jsou na ni citliví. A sama US Army je jen nástroj.
Ti hoši z plechových maringotek cirkusu, co nám teď bude pár dnů kočovat za humny, ti jsou spíš oběti, než naši nepřátelé. Ti nám sem nepřivezli politickou korektnost, gender a multikulti, neplatili provokatéry Majdanu, nevyzbrojili ISIL. Je dokonce možné, že ty, kteří to vše zorganizovali také zrovna nemilují.
Proto tím nejlepším, co můžeme udělat pro ně, pro sebe a konec konců i pro Ameriku, je zasít jim do hlav pochyby. Přimět je, aby si položili určité otázky. Třeba zpočátku jen sami sobě. Pak svým nejbližším přátelům. A toto semínko pochybností, aby si časem přenesli do vlasti. Protože jediní, kdo mohou změnit politiku USA, jsou jejich vlastní občané. A veliké trezory se zpravidla otevírají maličkými klíčky.
Zkrátka, pokud se povede přimět k zamyšlení a pochybám alespoň část z nich, bude to ta nejsprávnější odpověď, přesně ve smyslu shora uvedené zásady Juda. Ve skrytu doufám, že až si jednou ti, kdo tenhle armádní čundr vymysleli, svou akci vyhodnotí, začnou se navzájem divoce obviňovat, kdože to takovouhle hloupost vymyslel…
Tagy článku