Dnes, na Apríla, opustil poslední z vojáků amerického konvoje území naší vlasti. Už vidím mladičké hlasatelky veřejnoprávní televize, jak zamáčknou slzu v oku a s potlačovaným vzlykem nám sdělí, že družba (prozatím) skončila. Dopadlo to dobře, na shledanou přátelé!
Politici a mainstreamová media ale slaví už několik dní. Podle premiéra Bohuslava Sobotky a náčelníka generálního štábu Petra Pavla se ukázalo, že teze o rozděleném národu jsou mediální fikcí (iDnes). Lidovky zase s ulehčením konstatují: Česká veřejnost míří na Západ.
Politici si zas na chvíli oddychli, spindoktorům vyplatili prémie a všichni jedem dál. Máme za sebou další z mnoha drobných politických potyček místodržitelů a jejich lidu
Upřímně řečeno, mají co slavit. Jejich obraz ČR, jako věrného vazala, se podařilo udržet. Protentokrát to ještě vyšlo. Jako bych ten rachot kamenů, padajících z jejích srdcí, slyšel až na Moravu.
Čtěte ZDE: Uvítací výbory jedou na plné obrátky: „Nic neorganizujeme,“ dušuje se herec-ministr. Lidé se zvedají z pohovek a protestují. Katastrofa pravice. Zkáze opět o krok blíž?
Čtěte ZDE: Doznání tajného rady: Vítání bratrských armád za všechny prachy. Vydala již americká ambasáda ceníky? Majitelé rudých karet mají poplach. Mrazivý smích
Pokus o vysvětlení
My ostatní pak máme důvod k přemýšlení. Jak se jim to podařilo? Jak s nepříliš vlídného pohledu českého lidu na cizí vojska vykouzlili tak (alespoň mediálně) vřelé přijetí? Pokusím se nabídnout nějaké vysvětlení.
Především je zapotřebí si uvědomit, že proti nám (a většině občanů ČR), stojí organizace s prakticky neomezeným rozpočtem, disponující přinejmenším desítkami zkušených "spindoktorů", profesionálů na ovlivňování veřejného mínění. K dispozici má celé ústavy a agentury, zkoumající neustále nálady, motivy, touhy a preference obyvatelstva.
Při znalosti skutečného rozložení nálad a postojů veřejnosti (které nám přirozeně nikdo nesdělí) mohou znalí a zasvěcení pracovat s psychologií a stereotypy. Svým laickým pohledem jsem pozoroval 7 základních metod a postupů, které použili. Zde jsou:
Sedm metod manipulace
1) Zastrašení. - Například vhodně volenými rozhovory v médiích, ve kterých se, v souvislosti s možnými protesty, probírají paragrafy a příslušné trestní sazby, nejlépe ty drakonické (ohrožení republiky, sabotáž).
2) Bagatelizace. - Publikace nejrůznějších konejšivých prohlášení "odborníků", kolik že takových transportů ročně skrz ČR projíždí.
3) Marginalizace. - Rozšiřováním přehnaných údajů o počtech příznivců, občanů a nejrůznějších organizací, kteří se na akci těší a kteří se jí jistojistě zúčastní, tak aby případný odpůrce propadl pocitu marnosti a kůlu v plotě.
4) Negativní přiřazení. - Spojení protestů s něčím, čeho se slušný člověk štítí. Tak jako kdysi spojovali disidenty s feťáky, punkery a chátrou, například vhodnou volbou "týpků" do ilustračních obrazů ke zprávám o chartě či disentu, tak se jim dnes, bohužel, podařilo spojit odpor proti cizím vojskům s komunisty.
5) Nasazení umělců a "autorit". - Před každou spornou akcí musí být zavčas aktivováni ti, které lid z nepochopitelných důvodů pokládá za autoritu a jejichž názor je ochoten následovat. Že to jsou často herci a umělci obecně, a že jsou bráni za autority i v případě jaderných elektráren, obchvatů Prahy a zahraniční politiky, to je věc, kterou jsem dodnes nepochopil. Ale je to prostě tak a komedianti "táhnou".
6) Aktivace "umělého lidu" - Co že to je? Jde o pojem z teorie Petra Hampla, který "umělým lidem" nazývá profesionály, které stát používá k vytváření souhlasu (nebo jeho zdání) tam, kde si není názorem skutečného lidu, občanů, vůbec jistý. Jsou to ty všelijaké neziskovky a podivná sdružení (eko, etno, homo, multi), placená bůhvíodkud, a kolem nich sdružení "zvláštní" lidé.
Vyznačují se, na rozdíl od běžných občanů, profesionální organizací, dostatkem finančních zdrojů a vynikajícím mediálním pokrytím. Základním poznávacím znamením je provádění akcí v pracovní době, kdy obyčejný lid dobývá svůj chléb v zaměstnání.
7) Sázka na zvědavost. - Neboli akce "přijela pouť". Jakékoli vytržení z šedi běžného života, zejména když "je to v televizi" má pro určitou vrstvu obyvatelstva sílu magnetu.
Čtěte ZDE: Jejich provokace – naše šance: Proti americkému konvoji bojovým uměním Kodokan Judo? Velezrádný protiútok. Vláda a vlast není totéž. Lze do zeleného mozku zasít semínko pochyb?
Čtěte ZDE: Bratříčku, otvírej vrátka: Američtí dragouni se valí na Prahu. Cvičně si vystřelí na rozhlas a na muzeum. Zvláštní honorář pro Kocába. Křehčené šeříky. Sraz na Havlově letišti. Družba bude!
Racionální odpůrci konvoje
Jak na takovou masáž zareagoval člověk, který sice nesouhlasí s průjezdem "dragounů", ale má zaměstnání, povinnosti a nebydlí přímo v centru dění, tedy na místech, kde má konvoj zastávku, nebo setkání s občany a funkcionáři?
Rozhodl se racionálně. Žíly si kvůli téhle akci rvát nebude. Nemá cenu brát si volno a jezdit kamsi protestovat proti konvoji, obalenému nadšenými motorkáři a v davu zevlounů s US vlaječkami pak být za komunistu. Nezlobme se na něj.
Co ale říci k těm, kteří konvoj spontánně vítali? Kteří čekali hodiny v nepříznivém počasí, aby mohli zamávat? I pro ty mám jakési vysvětlení. Ukázal bych je na jednom příkladu ze života.
Dušičková historie
V našem městečku máme už více než dvacet let takovou pěknou tradici. Na svátek Památky všech věrných zemřelých (tzv. Dušičky) jdeme po mši svaté z kostela průvodem na hřbitov. Procházíme středem městečka, s křížem v čele, s knězem, ministranty, s muzikou a se svíčkami v rukou. Na hřbitově, u centrálního kříže, proběhne krátká pobožnost s modlitbami za zesnulé, zazpíváme "Věřím, že můj Vykupitel žije.." a rozejdeme se na hroby svých blízkých, anebo domů.
V posledních deseti letech pozoruji, jak počet lidí v průvodu dramaticky stoupá. Z kostela jich sice vychází pořád zhruba stejně, ale venku čekají davy. Část se přidává k průvodu, část jen stojí na chodníku a pozoruje. Většina je dobře vybavena lampiony a nejrůznějšími diodovými blikačkami. S pobavením jsem loni sledoval pyšnou maminku, která vedla do průvodu svou tak šestiletou holčičku s roztomilými čertími rohy, blikajícími do ruda a fialova, na hlavě.
Zkrátka, stala se z toho atrakce. Městští policajti blokují silnici a blikají, hraje muzika, prostě něco se v našem zapadákově děje. Lidi mají svíčky, a tak není divu, že to mnohým připomíná lampionové průvody jejich dětství. Smysl akce jim sice uniká, ale přijdou s lampionem a vnoučaty.
Hubálkova konstanta
Tak nějak si představuji větší část "mávačů" kolem amerického konvoje. Jednodušší lidé, v jejichž okolí se "něco děje". Kdyby se tak ještě čepovalo! V každé době a v každém národě je takových kolem třiceti procent (tzv. Hubálkova konstanta).
Jejich pradědové přísahali ve fabrice věrnost říši, dědové žádali pro Miladu Horákovou trest smrti, otcové schvalovali "bratrskou pomoc" v osmašedesátém.. a pak šli domů ke svým hádkám, cigárku a gauči. Mámo, možná budem v telce! A třeba byli.
Je po akci, odtroubeno, sečteno a zváženo. Průvod projel, kulisy, na poslední chvíli postavené během akce nespadly. Mainstream tentokrát vyhrál, protože co se počítá, je mediální dojem z akce. Politici si zas na chvíli oddychli, spindoktorům vyplatili prémie a všichni jedem dál. Máme za sebou další z mnoha drobných politických potyček místodržitelů a jejich lidu.
Tagy článku