Je Petr Kramný vinen? Zavraždil svou manželku a dceru? O tom dnes po obsáhlé a soustavné mediální masáži pochybuje v naší zemi už jen málokdo. Média stachanovsky budují obraz monstra, které se se dvěma dráty elektrického napětí v pařátech sklání nad těly své manželky a dcery. Má to jeden malý háček: Žádné jednoznačné důkazy proti Petru Kramnému dosud vzneseny nebyly. A nebudou. To, co vidíme, je tak pouze jedna z chabých repríz Potěmkinovy vesnice. Ve filmu či literatuře by se divák smál. Tady z toho mrazí.
Absurdní drama
„Pane Kramný, vy máte nějaké zkušenosti s elektřinou?“ ptá se státní zástupce.
„Ne,“ říká obžalovaný.
„Vy nám něco tajíte! Zeptáme se tedy vašeho kolegy z práce. Pane kolego z práce, má pan Kramný nějaké zkušenosti s elektřinou?“
„Pokud vím, tak ne. U nás v automobilce s elektřinou nepracoval,“ odpovídá kolega z práce.
„Dobrá, tak se zeptáme opět vás, pane Kramný. Porouchala se vám někdy doma elektřina?“ táže se lstivě státní zástupce.
„Ano.“
„A opravil jste si ji sám?“
„Ne. Objednal jsem si elektrikáře.“
„A pozoroval jste je při práci?“
Čtěte ZDE: Vražda v Egyptě má nečekané pokračování: Přes nové důkazy o nevině zůstává Petr Kramný za mřížemi. Kdy bude odtajněna zakázaná kniha? Hyenismus českého bulváru. Další Kájínek?
Učesané monstrum
V „hrdelním“ procesu roku (přinejmenším), který plní titulní stránky novin napříč žánry, zjevně není základní otázkou „Kdo je vrah?“ Nahradilo ji základní konstatování: „Kramný vraždil proudem – jen musíme přijít na to, jak.“
Když se Petr Krajný u soudu rozpláče, soudkyně ho okřikne, ať nepředstírá. Když se ptá Kramný znalce přes elektřinu, zda je možné, aby někdo vnikl do pokoje a zabil obě ženy elektřinou - znamená to, že prý poprvé připustil jinou příčinu smrti než tu, na níž trvá, tedy otravu. Kramný není a nikdy nebyl v pojetí médií, policie a soudu „podezřelý“. Vždy byl „viník“, „vrah“, „monstrum s ulízanými vlasy, které se chová divně“.
Pokud se v mediálním prostoru objeví někdo, kdo tvrdí, že Kramný nemusí být vrahem, je okamžitě překřičen a zašlapán. Tento osud stihl například knihu Vražda v Egyptě, která byla zakázána předběžným opatřením soudu, takže se ke čtenářům dodnes nedostala. Její autor, obeznámený se všemi dostupnými fakty, v ní dospěl k závěru: Nejpravděpodobnější verze tragické události v egyptském hotelu z roku 2013 zní: Vraždila Monika Kramná.
Čtěte ZDE: Vražda v Egyptě: Bylo všechno jinak? Kauza, která cloumala českou veřejností, má být zapomenuta. Je Petr Kramný nevinen? Jedete na dovolenou do Egypta? Dávejte si pozor, co jíte...
Smrt v ráji?
Nejprve otrávila svou dceru, pak sebe a předtím se pokusila zabít i svého manžela – bylo jí však celkem jedno, zda její muž přežije – jako by tušila, co ho v tom případě čeká. Motivem jí byly nenaplněné sny – ztracená kariéra modelky, život v paneláku po boku nýmanda z automobilky Hyundai.
Přistup k jedům a různým silným lékům měla Monika Kramná snadný – pracovala jako ošetřovatelka v domově důchodců. Smrt si v Egyptě zvolila proto, že je to ráj. Krasavice jejího kalibru si přece nezaslouží zemřít v paneláku v Karviné.
Přímo u probíhajícího soudu padlo několik závažných indicií, které směřují proti Monice Krmané - ale soud ani média jim nevěnovaly ani špetku pozornosti. Například svědectví fotografky Gábiny, která fotila Kramnou "nahoře bez". Podle Gábiny měla Kramná vážné psychické problémy a brala těžká antidepresiva. O tom, že Kramná chodila k psychiatrovi, se ví už dlouho.
Aby nedošlo k mýlce – autor knihy netvrdí, že je Kramný nevinen a pachatelem byla jeho manželka. Pouze nabízí tuto verzi jako protiváhu k té oficiální. Ač také – jako v případě té oficiální – ji nemůže podpořit jinými, než nepřímými důkazy a spekulacemi.
Kniha měla vyjít ve stejnou dobu (loni před prázdninami) jako publikace autorů z deníku Blesk na stejné téma. Tedy – konkurence, která tutéž kauzu popisuje přesně opačně. Byl to právě Blesk, kdo se obrátil na soud a pod různými záminkami zatím se zákazem konkurenční knihy uspěl, byť je stále ve hře ušlý zisk.
Pravda zdržuje
Bulvární média záhy po smrti obou žen pochopila, že verze v hlavní roli s vrahem Kramným je ta pravá, prostě pro to, že po ní čtenářky touží. Cílem bulváru není hledat pravdu, ale dobře prodávat – proto začal spolupracovat i s Petrem Kramným. Za informace mu platil (za ty peníze koupil Kramný náhrobek) a sliboval mu pomoc. Ve skutečnosti ale bulvár, již zdatně doplňovaný i dalšími (oficiálně takzvaně "seriózními") médii, důsledně budoval Kramného obraz monstra s elektrickými dráty v pazourech.
Klíčovým dnem soudního procesu s Petrem Kramným byla středa 8. července, kdy přišli ke slovu soudní znalci. Jejich úkolem bylo vyvrátit Kramného verzi o jedu a podpořit tu, na níž se točí česká policie – že Kramný vraždil elektřinou.
A tak se stalo něco unikátního: Znalci určili jako příčinu smrti elektřinu „vylučovací metodou“ (nemohlo to být uškrcení, nemohlo to být zastřelení, nemohlo to být utopení atd, takže...). Verzi o otravě a dokonce i zažívacích potížích „vyvrátili“ tvrzením, že tomu „nic nenasvědčuje“.
Své poznatky opřely o údajně zvětšená srdce obou obětí. Když pomineme symboliku podtrhující všeobecně vžitý omyl „že by maminka svou dceru přece nikdy nezabila“, je jasné, proč tento „důkaz“: srdce byla takřka to jediné, co v tělech po egyptské pitvě zbylo.
Čtěte ZDE: Konkurenční boj, nebo politická objednávka? Soud zakázal skandální knihu pod záminkou použití „fotografie z budoucnosti“, která v knize není. Je pravda „někde venku“?
Dohoda?
Připomeňme, že matka i dcera zemřely v noci na 30. července 2013. Nejprve proběhla soudní pitva v Egyptě. Patolog zjistil, že oběti mají rozleptaný žaludek. Na základě toho určil jednoznačně příčinu smrti: otrava jedem. Těla jsou poté zbavena párových orgánů a poslána letecky do České republiky. Zde proběhla další pitva 9. srpna, tedy deset dní po smrti a náročném leteckém transportu.
Podle svědků dorazila těla již ve zbědovaném stavu. Vlastně jediné, co v nich mohlo mít ještě nějakou vypovídající hodnotu, byla právě ona srdce. A právě na srdcích bude později vystavěna verze, s níž přijdou čeští soudní znalci. Není přitom bez zajímavosti, že výsledek české pitvy byl zveřejněn až o takřka rok později.
Kdy se vlastně začalo hovořit o příčině smrti elektrickým proudem? Poprvé tuto verzi vyslovila česká policie v polovině července 2014, po návratu z Egypta, kam odjela vyšetřovat. Šlo o šokující zvrat. „Naše a egyptská verze se shodují“, oznámili nicméně zástupci české policie médiím již na letišti v Ruzyni. „Došlo ke smrti elektrickým proudem.“
Již na první pohled jde o protimluv. Egyptská strana se nikdy o elektřině ani nezmínila. Vždy trvala na příčině smrti otravou. Čeští policisté v Egyptě nic vyšetřit nemohli (nebyli ani vpuštěni na místo činu – tedy do pokoje Kramných v hotelu Titanic). Vše tedy nasvědčuje spíše tomu, že mezi vyšetřovateli z obou zemí došlo k „dohodě“.
Šlo o peníze?
Egyptská strana rozhodně nepotřebovala smrt otravou v hotelovém rezortu – turismus bylo jediné průmyslové odvětví v této občanskou válkou zmítané zemi, které ještě fungovalo. Otrava dvou turistek v hotelu by byla ranou do vazu. Připomeňme, že několik dní po smrti Moniky a Klárky Kramných byl jejich hotel zavřený – ztráty šly do milionů. Proto zřejmě mohla dostat česká strana při interpretaci případu volnou ruku a egyptská na oplátku přislíbila, že dá od kauzy ruce pryč, nebude při vyšetřování spolupracovat, ale jen mlžit.
Případ však může mít mnohem hlubší kořeny než jen snahu Egypta udržet turistický ruch v miliardových číslech a ambici české strany obvinit údajného vraha, který podle médií běhá na svobodě. Před pár týdny byl v Egyptě zavražděn prokurátor, který se na vyšetřování Kramného případu podílel. Může to být náhoda, nicméně pro celkový obrázek je dobré o tom vědět.
Chytrá horákyně na baterky
Soudní znalci však měli před probíhajícím soudem ještě další obtížný úkol – jak se elektřina (k níž jako vražedné zbrani došli onou „vylučovací metodou“) do těl obětí dostala? Egyptská pitva se o žádných spáleninách nezmiňuje, nejsou vidět ani na snímcích z egyptské pitevny, které se „jako zázrakem“ objevily krátce před začátkem soudního procesu.
Nejprve znalci s podporou médií přišli s verzí „pro ženskou část publika“, tedy že malá Klárka žádnou spáleninu nemá, protože se ve chvíli, kdy došlo k zásahu elektřinou, držela matky. Monika Kramná sice také žádné spáleniny neměla, ale tato drobnost měla být objasněna později.
A simsalabim! Záhy se objevily ne jedna, ale hned několik spálenin na těle Moniky Kramné. Chvíli sice měnily tvar a místo – putovaly z chodidla po koleno, k tříslu, na krk, temeno a podobně, až se nakonec mediálně ustálily na dvou.
A tak před soud předstoupil znalec z oboru elektro, který pěkně popsal, že vraždit elektřinou je snadné, ale již nevysvětlil, jak tato jeho dovednost („tady to odizolujeme“) souvisí s případem Kramný.
S otázkou, proč se o spáleninách nezmiňují patologové z Egypta, se čeští znalci vypořádali snadno – protože je prý nehledali. Proč nejsou na fotografiích? Jsou prý tam, jen nejsou vidět. Tak lze ovšem argumentovat o čemkoli – pokud takové nesmysly soud připustí.
Vlasy jsou out
Zbytek už jsou jen dobové tance – výpovědi kamarádek, známých, kolegů, vlastně se čekalo již jen na „ránu z milosti“, kterou v tomto případě jsou posudky psychologů. Ti potvrdí, že Kramný něco tají, chová se divně, je rozporuplný, jistě dojde i na nějaké ty úchylky. Chybí snad jen Františka z módní policie, aby nám vysvětlila, že i ty vlasy jsou „out“.
V dějinách českého soudnictví posledních desetiletí lze jen těžko hledat případ, který by byl zpracován v jednom jediném směru tak důkladně, co se týče různých svědectví. K obrazu Kramného – monstra s dráty – přispělo přímo u soudu několik desítek svědků včetně těch, kteří jeho rodinu vůbec neznali.
Nelze se ubránit dojmu, že jde o dovedně sestavenou past, o jakousi mediální spartakiádu, v níž "cvičí" všichni – média, vyšetřovatelé, soudy a nakonec i zmasírovaná veřejnost. Není už mnoho těch, kteří věří v Kramného nevinu. Šli by možná spočítat na prstech jedné ruky – a zcela jistě mezi ně patří Kramného maminka.
Jak to celé dopadne? Možná banálně. Nabízím však jinou možnost:
Soud první instance Kramného samozřejmě odsoudí. Ten se odvolá, za pár let v naprostém mediálním nezájmu uspěje – a zbytek svého života stráví pod jinou identitou v nějaké cizí zemi, kterou rozhodně nebude Egypt.
Jaký by to dávalo smysl? Přesně stejný, jaký dává ta nepodařená fraška, kterou právě u soudu sledujeme: Jde v ní podle všeho o něco jiného.
Tagy článku