Diktát byl proveden, zapomeňte. Tak lze ve stručnosti přeložit „poselství“ takzvané Evropské rady, tedy summitu premiérů členských zemí, které mělo uzavřít mnichovanskou kapitolu migrantského sociálního experimentu.
Vše dopadlo, jak jsme od počátku předpokládali – a jinak to ani být nemohlo: Povinné kvóty pro „přerozdělení“ migrantů nadiktovali odbojným zemím střední Evropy ministři vnitra – a kancléřka Merkelová si nad tím jen následující den mohla umýt ruce, protože tady již veto nehrozilo. A naši „hrdinové“ se před ní opět plazí.
Trapné mlčení
Slovenský premiér Fico svolal ještě těsně před summitem schůzku „odbojných“ znásilněných zemí, aby se zeptal, zda ho podpoří v jeho pokračujícím souboji s německo-bruselskou hydrou. Odpovědí mu byly rozpaky a mlčení.
Takže si premiéři a prezidenti jen nacpali břicha opuletní bruselskou večeří – a pak, jako by se nechumelilo, se už „věnovali se tomu důležitějšímu“. Tak pravil o této stínohře velmocenského diktátu již během zasedání hlavní český vládní kolaborant, takzvaný Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza.
Při tomto nechutném představení šlo především o jediné: Vytvořit zdání, že hluboké rozpolcení EU na diktátory a ovládané, které násilí vůči třem „zemím visegrádské skupiny“ a Rumunsku tak nezapomenutelně drsně demonstrovalo, vlastně ani nebylo. Jenže ono bylo – a důsledky se teprve narodí.
Zbabělci a „vyčůránci“
Česká vláda se předvedla v odstrašujícím světle, na které nesmíme zapomenout. Samozřejmě ne všichni ministři stejnou měrou – ale celkový výsledek je zoufalý a neomluvitelný. Patrně nejhorší byl pohled na premiéra Sobotku, který opět prokázal, že je všechno jen ne politik, kterého by země v této těžké chvíli potřebovala. Zcela (a se zjevnou úlevou) přijal bruselskou hru: „Kvóty (tedy pošlapání zbytků suverenity země, v jejímž čele stojí) jsou společně vyřešeny, nyní se věnujme tomu důležitějšímu.“
Čtěte ZDE: Německý diktát den poté – a den před: Zbabělost českých politiků již začíná prosvítat. Polská zrada není překvapením. Nové Česko-Slovensko? Není čas na beznaděj. Vše teprve začíná
Přičemž to důležitější znamená pomoci úplnou kapitulací Angele Merkelové (které dramaticky klesá popularita v Německu), prezidentu Hollandovi (který ji nikdy neměl a nyní čelí M. Le Penové) a jejich dalším bruselským soudruhům předstírat, že migrantská krize, kterou vyvolali, je zvládnutelná. A že s nimi v tomto předstírání spolupracuje celá „sedmadvacítka“. Šlo především o pokus uklidnit veřejnost velkých zemí. Na tu českou se samozřejmě kašle.
Lidovci jako vždy
Neméně děsivý je pohled na vůdce KDU-ČSL. Tato „strana německých zájmů“ (nezapomeňme na Bělobrádkovu nedávnou kytici Sudeťákům v Mnichově) se ve svém předsedovi a ministrech dlouho tvářila autenticky: „merkelovsky“. Jenže výsledky průzkumů ji nedávno přiměly zařadit zpátečku. Byl to právě předseda Bělobrádek, kdo přišel s návrhem, aby v případě migrantského diktátu EU se mu vláda vzepřela a zažalovala toto „politické znásilnění“ u evropského soudu v Lucembursku.
Nyní už zase typicky lidovecky mlčí jako zařezaní („Nic neříkám, ale na moje slova dojde...“) a pan ministr zemědělství Jurečka se vášnivě vyjadřuje tak nanejvýš k prověrce prezidentova kancléře Mynáře. Jako by toto únikové téma někoho v zemi, která je v bezprostředním ohrožení, zajímalo. Lidovec je úkaz jako třeba záplavy. Nezměníš ho, nesmíš mu věřit. Potopí tě vždycky.
ANONE
Ale vůbec nejzábavnější je Andrej Babiš. Svalnaté řeči „před Mnichovem číslo 2“ (uzavřít hranice, soudit se, nedat se k ničemu donutit) u něj náhle vystřídalo to jediné, co k němu autenticky patří: živočišný „podnikatelský instinkt“. Pan velkopodnikatel se státní kasou si spočítal, o kolik by v případě pokračujícího odporu proti diktátu velmocí jeho firmy mohly přijít na bruselských dotacích – a rychle zkrotl a obrátil.
Ostatně má to tak ve svém ANO zařízeno od počátku: Platí vždy Ano i Ne. On je ten „migrantský tvrďák“, zatímco jeho primátoři v Praze a Brně, jeho poslanci Zlatuškova typu či Robert Pelikán, (to je ten odporný hejsek z „pražské kavárny“ zvaný ministr spravedlnosti) jsou hlavními českými „sluníčkovými vítači“.
Má to tak posichrované jak u havlistů, tak u většinové veřejnosti. Z průzkumů totiž ví, že většina jeho elektorátu imigrantskou hrůzu v naší zemi odmítá. Ale jeho kamarád, velvyslanec z americké ambasády, chce spolu s havlisty opak. Vždyť také proto kancléřka Markelová hned volala Obamovi, který ji za násilí na Středoevropanech pochválil. A to se v ANONE počítá.
Čtěte ZDE: Velký podraz na obzoru: Mnichov číslo 2. Vláda nám lže. Vetřelcům zavře dveře, aby je vtáhla oknem. Přinutíme ji k referendu nebo novým volbám?
Milenci a zrádci
To bylo v první chvíli (vládních) řečí o „polské zradě“! Také o („dočasném“) konci takzvané visegrádské čtyřky a její změny na V3 (plus Rumunsko). Nakonec se ale soudruzi socialisté zachovali úplně stejně vůči Slovensku a (socialistickému) premiéru Ficovi, který si jediný udržel tvář, když oznámil, že kvóty odmítne a obrátí se na lucemburský soud. A naši „Mnichované“ náhle nejenže o tom nic nevědí, ale dokonce tvrdí, že úspěch u soudního dvora je nepravděpodobný. Že to nevěděli, když dva dny předtím se dušovali, že půjdou stejnou cestou?
Samozřejmě, že onen „soudní dvůr“ je plně v rukou Německa a spol. Je to jen formální slupka pro legalizaci bruselského násilí či stvrzování šílených plánů europeistů. Ale o to v této chvíli přece vůbec nejde. Smyslem je sám proces, který naplno obnaží přisprostlou nahotu „milenců Bruselu“! Právě v tomto odvážném souboji naši slovutní vládci nechali slovenského premiéra zbaběle o samotě. Je to odporné a neobhajitelné.
Klausovu výzvu nadále podepisují desetitisíce lidí (a přidávají se k nim podpisy i lidé z ostatních zemí EU včetně Německa)
Pro spravedlnost poznamenejme, že snad jen ministr vnitra Chovanec se v televizních vyjádřeních pokoušel udržet alespoň zdání kontinuity mužného „předmnichovského“ postoje, ale bez podpory ostatních členů vlády znějí jeho slova spíš jako „výsměch do vlastních řad“.
Referendum, nebo volby
Nyní se budou všichni tito výtečníci pokoušet vše rychle „zamluvit“. Nejde však o to, že svou hanbu tím nesmyjí, ale že tím přivádějí Českou republiku a její po dlouhé době konečně opět jednotnou většinu veřejnosti na práh neřešitelného dilematu: Bojovat proti německému (bruselskému) diktátu a současně proti vlastní politické reprezentaci, která – jak je v našich zemích v kritických chvílích tradiční – jako vždy zklamala? Je to vůbec řešitelné? Je.
Řešením jsou pouze rychlé předčasné volby, nebo referendum. Slováci jsou volbám na dosah – a mají tedy možnost legitimizovat Ficův odpor vůči násilí. Také Poláky čekají za pár týdnů volby, které dají jasnou odpověď na to, zda většina veřejnosti se zradou partnerů V4 souhlasí, nebo pošlou její iniciátory od vládního válu. O Maďarsku netřeba mluvit – tam probíhá svého druhu referendum s vládní politikou téměř každý týden.
U nás však žádnou takovou „legitimizační pojistku“ bezprostředně před sebou nemáme. Proto je nezbytné, aby se vláda sama občanů zeptala, zda s velmocenským diktátem souhlasí: Buď prostřednictvím referenda, nebo rychlou demisí a vyvoláním předčasných parlamentních voleb. Bez toho nám bude vládnout klika zrádců národních zájmů – bez ověřeného mandátu.
Čtěte ZDE: Václav Klaus to vzal do rukou: Výzva občanů České republiky proti plánům Německa a Bruselu. Migranti k nám nesmějí! Váhavá vláda musí konečně konat. Nedejme se. Jde o všechno
Dva prezidenti
A je třeba jednat opravdu rychle, jinak hrozí, že se tento zoufalý stav zafixuje v podobě totální deziluze v celé zemi.
Bude samozřejmě důležité, jak se k tomu nyní postaví i těch několik zbývajících postav, které v této kritické situaci mají u občanů v levé i pravé části politického spektra dostatečnou autoritu: především pak prezident a exprezident.
Miloš Zeman je sice přesvědčený euro-federalista, ale současně nepochybný vlastenec – jakkoli mu ještě nedochází, že obojí nelze dlouhodobě skloubit. Nicméně zatím stojí pevně na straně českých národních zájmů. Což vyjádřil aktuálně alespoň vzkazem, že bude telefonovat premiéru Ficovi, aby mu k jeho postoji pogratuloval a vyjádřil mu podporu.
Václav Klaus nedávno uveřejnil svou „anti-imigrantskou“ Výzvu vládě, kterou navzdory hackerským útokům nadále podepisují desetitisíce lidí (a přidávají se k nim podpisy i lidé z ostatních zemí EU včetně Německa). Bývalý prezident, na naší politické scéně jediný s konzistentními názory na bruselský diktát již dávno před tímto „druhým Mnichovem“, se k nové situaci ještě nevyjádřil.
Podle našich informací dnes od 22 hodin promluví na ČT 24 v pořadu Události a komentáře. Neměli bychom si to nechat uniknout.
Třeba ještě není vše ztraceno. Třeba nám tak důvěrně známé „dny zrady“ vystřídá pro jednou „čas rozhodnutí“. Nebo je to opět jen planá naděje a zůstaneme u pivního nadávání?
To už bude záležet na každém z nás.
Tagy článku