Tichá ukolébavka pro vyděšené rodiče: Povinné školky uprostřed "uprchlické" krize - náhoda, nebo záměr? Bránit bychom se měli všichni. Naše děti budou patřit "jim"
Ignác Pospíšil si všímá jednoho tichého tématu, které má potenciál rozložit naši společnost zevnitř, a na něž se ve všeobecném rachotu pohříchu nesoustředí pozornost publika
Uprchlická krize má mnoho velice negativních dopadů a jeden z nich je i to, že její - sice zpravidla neobjektivní, leč opravdu rozsáhlé a přebohaté pokrytí - příliš poutá pozornost lidí, zabírá místo a zaměstnává žurnalisty.
Brutální útok se koná přímo u nás
Takže ani ti se nemohou moc věnovat jiným zásadním věcem. Což je špatné, protože právě v těchto časech vrcholí další brutální útok na práva rodičů, kterými je stát chce skřípnout a ukousnout si zase podstatný díl toho, co má patřit jim. A skoro nikdo si toho nevšímá.
Tím útokem je zavedení povinné předškolní docházky. Ponechme stranou fakt, že kvůli poměrně malé skupině dětí z nepřizpůsobivých rodin se ordinuje rok povinné docházky všem dětem, což je absurdní už samo o sobě, tím spíše, že představa o tom, jak to vyřeší problém s integrací dětí z nepřizpůsobivých rodin, je spíše než racionální úvahou zbožným přáním levicových ideologů... Věnujme se především tomu, jak moc tento "nic moc nápad" (a především jeho neakceptovatelná konkrétní navrhovaná podoba) zasáhne do práva rodičů.
Zásadní změna
Někteří nepoučení či neskonale naivní lidé mohou říci, že se vlastně nic neděje, protože 90 % dětí do školky chodí, takže pro ně se vlastně nic nezmění, a ostatní mohou zvolit domácí školku, takže kromě povinného přezkoušení taky nic tak zásadně nového. Bohužel to není pravda, dokonce i pro rodiny, co své děti do školky dávají, se situace mění poměrně zásadně a rozhodně ne pozitivně.
V první řadě se zásadně mění pravidla a podmínky, za kterých děti do školky chodí. Do teď dítě mohlo do školky chodit, od teď musí. Dosud je možné dítě vzít ze školky na týden dva k babičce či na rodinnou dovolenou (což se dnes běžně děje a dětem to prospívá), školce se to prostě oznámí a hotovo. Po zavedení povinné předškolní docházky už to není možné, Zda bude vůbec možné podat omluvenku z rodinných důvodů a v jakém rozsahu, určí rodičům řád dané školky.
Čtěte ZDE: Dítě (a rodiče) versus stát: Cestička do školy, nebo do sociální laboratoře? Sametová výuka v udavačství. Jsme tam, kde jsme byli. Pavlík Morozov – náš vzor. Dokážeme se ubránit?
Další zásadní a z hlediska práv rodičů rozhodně nežádoucí změnou (i v případě, že své děti do školky posílají), je fakt, že onen poslední rok před školou si má odkroutit v patřičné školce pro jeho spádovou oblast. Vybrání jiné školky sice bude možné, ale je otázka, kolik administrativního úsilí bude muset dotyčný vyvinout a jaké bude mít v novém systému šance, že uspěje.
Jak diskriminovat nepohodlnou menšinu
Je též otázkou, zda nový systém nebude tak svým nastavením diskriminační vůči soukromým a církevním školkám. Rozhodně ale bude diskriminovat lesní školky, v nichž nebude možné normálním způsobem tuto povinnou předškolní docházku plnit a které tak budou výrazně znevýhodněny - asi je bude možné navštěvovat jako specifickou formu individuálního vzdělávání, ovšem zásadní administrativní zátěž, kterou to s sebou ponese, nepochybně mnoho rodičů odradí. (Čímž se dostáváme do absurdní situace, kdy lidovci, co před pár měsíci lesní školky halasně zachraňovali, nyní společně s celou vládou předkládají zákon, který je natolik diskriminuje, že má potenciál je zcela potopit. Zřejmě mají voliče za úplné blbce.)
Takže dokonce i lidé, co nechtějí děti před nástupem na ZŠ vychovávat doma, by měli nastupující zákon vzít na vědomí. A ozvat se proti němu, protože představuje rozsáhlý, neodůvodněný a nepřiměřený zásah do jejich práv, který mohou velice rychle a s velkou nevolí pocítit.
Nový zákon nemůže být volný ani zastáncům domácí školy. Sice pravidla jsou trochu volnější, než je tomu v případě domácí školy, nicméně zákon v navrhované podobě jim právo na domácí vzdělávání jejich dětí vlastně ani nezaručuje, když říká, že je lze zvolit v "odůvodněním případě", aniž by specifikoval, co přesně znamená slovo "odůvodněné". A i když budou mít štěstí a bezproblémového ředitele, co jim to bez řečí schválí, administrativní zátěž rozhodně nebude zanedbatelná.
Osobně nevidím důvod pro takovou změnu. Nevím, proč bychom se měli zařadit do (i v EU výrazně menšinové) skupiny zemí, co to takto má, a rozhodně nemohu souhlasit s tím, jak se to má udělat. Tím spíše, že žiji v zemi, která zneužívá školství k nebezpečné indoktrinaci dětí (viz např. ZDE). Pročež se připojuji k této výzvě. A čtenářům doporučuji totéž, protože i když třeba s danou organizací v mnoha věcech nesouhlasí, v této bych řekl, že je její postoj tak nějak všeobecně přijatelný.
Zdroj.
Tagy článku