Záplava nekontrolovaných uprchlíků ze Sýrie, Libye, Tunisu a dalších muslimských zemí destabilizovaných barevnými revolucemi Washingtonu - „arabského jara“, vytvořila největší sociální zmatek od konce druhé světové války v celé Evropě - od Německa po Švédsko či Chorvatsko.
Nyní už většině lidí došlo, že probíhá něco hodně zlověstného, něco, co hrozí zničením sociálního přediva samotného jádra evropské civilizace. Stále jen málo lidí však chápe, že celé toto drama je organizováno, avšak nikoliv osobně německou kancléřkou Angelou Merkelovo, ani beztvářnými byrokraty EU z Evropské komise v Bruselu. Je to organizováno kabalou na NATO napojených mozkových trustů.
Svět užasl
8. října 2015, uprostřed tsunami stovek tisíc uprchlíků zaplavujících Německo ze Sýrie, Tuniska, Libye a dalších zemí, nečekaně sebevědomá německá kancléřka v oblíbeném televizním pořadu prohlásila: „Mám plán.“ Využila příležitosti ostře si rýpnout do koaličního partnera, šéfa bavorské CSU, Horsta Seehofera, tvrdého kritika postoje Merkelové „otevřené náruče pro uprchlíky“ od jara 2015, kdy jen v loňském roce vstoupilo do Německa přes milion migrantů.
Od té chvíle, se skálopevným odhodláním, bránila kancléřka zločinný Erdoganův režim v Turecku, klíčového partnera svého „plánu“.
Většina světa ji sledovala s úžasem, když nedávno ignorovala principy svobody projevu a rozhodla se trestně stíhat známého německého televizního komika Jana Böhmermanna za jeho satirické poznámky o tureckém prezidentovi. Byla v úžasu, když tatáž německá kancléřka, symbol evropské demokracie, začala ignorovat uvěznění opozičních novinářů Erdoganem a jeho uzavření tureckých opozičních médií, jímž přistoupil k realizaci svého plánu nastolit v Turecku fakticky diktaturu. Byla zmatena, když se vláda v Berlíně rozhodla ignorovat jasné důkazy, že Erdogan a jeho rodina nejen materiálně pomáhají jako spoluviníci teroristům ISIS v Sýrii, kteří fakticky uprchlickou krizi vytváří. Stála v úžasu, když viděla její tlak a snahu protlačit závazek EU dát Erdoganovu režimu miliardy euro na údajné vypořádání se s proudem uprchlíků z tureckých uprchlických táborů přes hranice do sousedních zemí EU, Řecka a dalších.
Čtěte ZDE: Nová fáze migrantské invaze: S gangy prohrává i sicilská mafie. "Mírumilovní uprchlíci" málem pozabíjeli delegaci z Bruselu. Trasa přes Ukrajinu a Slovensko na Prahu před otevřením. Sobotka se tváří, že se ho to netýká
Čtěte ZDE: Nevolení, nechtění a mocní: Nevládky placené vládou. Aktivisté a jejich "neziskovky" jako zahraniční agenti. Zákon proti nim má nejen "tyran Putin", ale i vzor demokracie Spojené státy. Jak to zařídit u nás?
Merkelové plán, aneb kdo řídí EU?
Zdá se, že všechny tyto zdánlivě nevysvětlitelné akce kdysi pragmatické vůdkyně Německa souvisí s jejím přijetím čtrnáctistránkového dokumentu připraveného sítí pro-NATOvských mozkových trustů, s drzým názvem „Merkelové plán“.
Tím, co nově sebevědomá německá kancléřka neřekla své televizní hostitelce Anner Williové, respektive divákům, bylo, že „její“ plán jí byl předložen jen o pár dní dříve, 4. října, v dokumentu vytvořeném a zjevně financovaném mezinárodním mozkovým trustem s názvem Iniciativa evropské stability, čili ESI. Internetová stránka ESI dokládá, že má kanceláře v Berlíně, Bruselu a v tureckém Istanbulu.
Autoři ESI dali svému plánu název, jako by vzešel z úřadu německé kancléřky. Ještě podezřelejší je ale především obsah "Plánu Merkelové" od ESI. Mimo to, že v r. 2015 již přijalo více než milion migrantů, mělo Německo „souhlasit s udělením azylu 500 000 syrským uprchlíkům registrovaným v Turecku během příštích 12 měsíců“. Navíc mělo Německo akceptovat nároky Turecka… "a poskytnout bezpečnou přepravu úspěšným žadatelům… již registrovaným tureckými úřady…“ A konečně Německo mělo souhlasit, že "pomůže Turecku dosáhnout v r. 2016 bezvízového styku s EU“.
Tento takzvaný Merkelové plán je tedy čistě produktem na USA a NATO napojených trustů a vlád členských zemí NATO. Zásada „sleduj stopu peněz“ je v tomto případě opět poučná. Snadno z ní zjistíme, kdo dnes opravdu řídí EU.
Iniciativa evropské stability (ESI)
ESI vzešla ze snah NATO transformovat jihovýchodní Evropu po Američany vyprovokované válce v Jugoslávii během 90. let, která vedla k úplné změně poměrů a zřízení velké letecké základny USA a NATO (Camp Bondsteel) v Kosovu.
Současným předsedou ESI přímo zodpovědným za "Plán Merkelové" je v Istanbulu sídlící rakouský sociolog Gerald Knaus. Knaus je také členem Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR) a spolupracovníkem "Otevřené společnosti". Založena v Londýně v r. 2007 je ECFR dvojčetem vlivné newyorské Rady pro zahraniční vztahy, mozkového trustu vytvořeného bankéři Rockefellerem a J. P. Morganem během mírových rozhovorů ve Versailles v r. 1919, ke koordinaci anglo-americké globální zahraniční politiky.
Prakticky u každé barevné revoluce podporované americkým ministerstvem zahraničí po kolapsu Sovětského svazu (v Srbsku v r. 2000, na Ukrajině, v Gruzii, v Číně, v Brazílii a v Rusku), stály v pozadí různé odnože nadace Otevřená společnost, které financovaly „demokratické“ NGO (takzvané nevládní organizace) a jejich aktivisté, s cílem dosadit pro-washingtonské a pro-natovské režimy.
K vybraným členům londýnské ECFR, zvaným členové Rady či společníci, patří i spolupředseda Joschka Fischer, bývalý německý ministr zahraničí ze strany Zelených, který přiměl svoji stranu podpořit ilegální bombardování Srbska bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN za Billa Clintona.
K dalším členům mozkového trustu Evropská rada pro zahraniční vztahy patří bývalý generální tajemník NATO Xavier Solana. Rovněž bývalý německý ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg; Annette Heuser, výkonná ředitelka Bertelsmann Stiftung ve Washingtonu DC; Wolfgang Ischinger, předseda Mnichovské bezpečností konference; Cem Özdemir, předseda Bündnis90/Die Grünnen; Alexander hrabě Lambsdorff, poslanec Německé strany svobodných (FDP); Michael Stürmer, hlavní korespondent Die Welt; Andre Wilkens, ředitel nadace Mercator; Daniel Cohn-Bendit z Evropského parlamentu. Cohn-Bendit, známý během francouzských studentských nepokojů v květnu 1968 jako „Rudý Danny“, byl členem odtrženecké skupiny Revolutionärer Kampf (Boj revolucionáře) v Rüsselheim v Německu, spolu se svým blízkým spojencem, nyní předsedou ECFR, Joschkou Fischerem. Tito dva založili „skutečné“ křídlo německých Zelených.
Nadace Otevřená společnost je sítí nedaněných „demokracii prosazujících“ nadací vytvořených k prosazování „volného trhu“ a liberalizace s vazbou na MMF v bývalých komunistických ekonomikách, které otevřely dveře systematickému plundrování drahocenných nerostných a energetických aktiv těchto zemí. Sorosova nadace Otevřená společnost byla také zapletena do podpory ekonomického týmu Borise Jelcina, včetně harvardského ekonoma Jeffrey „šoková terapie“ Sachse, a Jelcinova liberálního poradce Jegora Gajdara.
Nyní je snad již jasné, proč „Plán Merkelové“ je ve skutečnosti plánem ECFR. Ale když chceme pochopit ještě daleko temnější agendu stojící za tímto plánem, musíme jít ještě hlouběji.
Čtěte ZDE: Planeta se otřásá: Vražda světové politiky ve stínu korupčního skandálu. Skutečná příčina Panama Leaks. Podivná společnost a Kerryho tajemný kufřík. Padá poslední hráz?
Čtěte ZDE: George Soros, „důstojník“ falangy Nového světového řádu: Dosadil Havla na Hrad a Obamu do Bílého domu. Ukrajina a protiruské tažení také páchnou jeho penězi
Kdo financuje ESI?
Mozkový trust Iniciativa evropské stability vedený Geraldem Knausem je financován impozantním seznamem dárců. Jejich internetová stránka je uvádí.
Jsou tam, mimo Sorosovu nadaci Otevřená společnost, i německá nadace Mercator a nadace Robert Bosch. K zakladatelům ESI patří ale i Evropská komise. Pak, dosti podivně, je na seznamu financiérů i organizace s orwellovským názvem Mírový institut Spojených států.
Investigativní průzkum odhalil, že Mírový institut Spojených států má všemožné pozadí, jen ne mírové. Mírovému institutu Spojených států předsedá Stephen Hadley, bývalý americký poradce pro národní bezpečnost za neokonzervativní válečné vlády Bushe-Cheneyho. Do představenstva patří Ashton B. Carter, současný ministr obrany a jestřáb Obamovy vlády; ministr zahraničí John Kerry; generálmajor M. Padilla, prezident americké Univerzity národní obrany. To jsou jen někteří z ostřílených architektů strategie planetární převahy Pentagonu s cílem zajistit pro USA světovou vojenskou nadvládu.
Jako autor „Plánu Merkelové“ Iniciativy evropské stability, mimo štědré nadace Otevřená společnost, je coby „hlavní“ financiér uváděn i německý Marshallův fond Spojených států. Jak popisuji ve své knize „Mozkové trusty“, německý Marshallův fond není vůbec německý, ale sídlí ve Washingtonu:
Je to americký mozkový trust se sídlem ve Washingtonu DC. Fakticky je jeho agendou demontáž poválečného Německa, a šířeji suverénních států EU, aby lépe zapadly do globalizační agendy Wall Street.“
"Německý" Marshallův fond Washingtonu byl zapleten do americké agendy vládních převratů po celém světě po r. 1990, ve spolku s USA financovaným National Endowment for Democracy, nadací Otevřená společnost a krycí organizací CIA, USAID. Jak jsem psal v knize o mozkových trustech:
„Hlavním zaměřením německého Marshallova fondu byla podle jeho výroční zprávy z r. 2013 podpora agendy amerického ministerstva zahraničí v tak zvaných operacích budování demokracie v bývalých komunistických zemích ve východní a jihovýchodní Evropě, od Balkánu po Černé moře. K jejich významné práci patří Ukrajina. Ve většině případů pracovali spolu s USAID, široce považovanou za krycí organizaci CIA s vazbami na ministerstvo zahraničí, a nadací Stewarta Motta, která poskytuje finanční zdroje americkou vládou financované National Endowment for Democracy.“
Zejména nadace Stewarta Motta je také financiérem ESI nadiktované "Merkelové Plánu", stejně jako Fond bratří Rockefellerových. Toto vše by mělo přinejmenším vést k zamyšlení, kdo a s jakými cíli zosnoval "migrantskou dohodu" Merkelové s Erdoganem.
Zamýšlí snad frakce Rockefeller-Bush-Clinton ve Spojených státech použít svůj plán velkého experimentu sociálního inženýrství k vytvoření chaosu a sociálních konfliktů v EU - ve stejné době, kdy nevládní organizace jako NED, Freedom House a nadace Otevřená společnost hrotí věci v Sýrii a Libyi a v celém islámském světě?
A především: Je Německo „nevolníkem“ USA ve světě po r. 1990, jak ho označil bývalý prezidentský poradce pro národní bezpečnosti a kámoš Rockefellera Zbigniew Brzezinski?
Existují dosti silné důkazy, že přesně tak tomu je. Role USA a na NATO napojených mozkových trustů je klíčovou, chceme-li pochopit, jak jsou Spolková republika Německo a Evropská unie řízeny zpoza atlantické opony.
Zdroj.
Tagy článku