Nemyslím ani trochu formálně, že redakce Protiproudu je hluboce solidární se všemi, kterých se toto neštěstí týká, modlíme se za ně, myslíme na ně, když budeme umět pomoci, pomůžeme. V neštěstí se společenství zvané národ obvykle ještě umí semknout a táhnout za jeden provaz.
Naštěstí se však do povodní neponořila celá země. Jsou šťastnější a méně šťastní, jsou připravenější a méně připravení. Aniž bych chtěl současnou situaci zlehčovat, musím konstatovat, že existuje povodeň, které jsme vystaveni stále – a přesto si jí mnozí nevšímají. Někteří dokonce ještě podemílají stavidla a přehrady, aby temných vod přibylo.
Mezi tato neštěstí a povodně, k nimž se většinová společnost chová zatím dosti netečně, patří řada témat, o nichž píšeme. Témat, která připravují povodeň takového rozsahu a následků, že proti nim je současná vážná situace v naší zemi jen matným odleskem.
Proto nemohu začít dnešní setkání jinak než dopisem, který to velmi přesně – kouzlem nechtěného – popisuje:
Už-Jsme-Tady! Démon Moloch natahuje ruku po našich dětech. Obětujeme mu je?
Pane Hájku,
přečetl jsem si váš článek s názvem "Už-Jsme-Tady! Démon Moloch natahuje ruku po našich dětech. Obětujeme mu je?". Protože váš web nemá prostor pro diskusi, píši přímo vám.
Váš argument, že v případě přijetí zákona, o jehož návrhu píšete, budou "mnohé děti (...) již brzy téměř jistě vychovávány homosexuály", je zcela lichý, neboť tento návrh se týká pouze osvojení dítěte partnerem/partnerkou jeho biologického rodiče, nikým jiným. Řada leseb a gayů má VLASTNÍ děti, které vychovává se svou partnerkou/svým partnerem, a návrh zákona se tedy týká pouze dětí, které jsou vychovávány homosexuálním párem tak jako tak, adopce neadopce.
Návrh zákona chce docílit toho, aby tyto děti, kterých v naší republice žije mnoho , měly k OBĚMA osobám, které je již reálně - často od narození - vychovávají, právní vztah. Ostatně, bez toho, že by je jejich homosexuální rodiče počali, by se vůbec nenarodily. Adopce dětí z kojeneckých ústavů apod. zde vůbec nepřipadá v úvahu.
Chápu, že máte k návrhu negativní vztah, avšak abyste proti němu mohl smysluplně argumentovat, musíte se s ním nejprve seznámit podrobněji, než jak to umožňují zprávy v médiích.
Jan Seidl
Milý pane Seidle a všichni další, kteří jste k tomuto problému zaujali podobný postoj, nejenže se hluboce mýlíte. Patříte, při vší úctě a respektu k vašim názorům, právě k té části veřejnosti, která je mystifikována a zmanipulována mediálním a politickým mainstreamem.
Řečeno velmi stručně: Tento zákon se právě proto tváří tak „nevinně“, protože je dalším zásadním krokem na připravované celkové legalizaci adopcí dětí homosexuály. Ve svém článku jsem připomněl, že když parlament schválil tzv. registrované partnerství, tedy manželství osob stejného pohlaví, zapřísahali se homo-aktivisté, že zde jejich požadavky končí. Že o adopcích dětí nebude v ČR řeči.
Již tehdy jsme věděli, že je to nesmysl. Byl jsem v té době ještě na Hradě. Asistoval jsem panu prezidentu Klausovi, když tento zákon vetoval (samozřejmě byl pak přehlasován, protože homo-lobby je neskutečně silná a vlivná). Věděli jsme, že jde jen o první krok, za nímž budou následovat další a další. Že se tato povodeň ve vymezeném korytu nezastaví. Většina veřejnosti však tehdy uvěřila slibům homosexualistického hnutí – a zůstala proto relativně klidná a nevzrušená.
Nastalo přesně to, co jsme předpokládali. Kalné vody se valí dál. Právě teď zaplavují další z místností našeho společného domu. Je na pohled malá a bezvýznamná. Lidé jako vy tomu proto opět nepřikládají zvláštní pozornost. Až ale proud vystoupá ze sklepů do přízemí, bude pozdě. A ono to přijde. Brzy.
Nejde tedy vůbec o to, jak navrhovaný zákon zní. Jeho přijetí bude v každém případě prolomením další protipovodňové bariéry. Pokud toto většinová společnost nepochopí, nakonec ji to smete.
Ostatně z podobného soudku je i následující dopis:
Pokus o legalizaci vražedné zbraně RU-486 vrcholí. Její budoucí oběti křičet nemohou
Vážená redakce, vážený pane Leschingere,
velice rád navštěvuji a začítám se do článků na Protiproudu, ale zařadit článek "Pokus o legalizaci vražedné zbraně RU-486 vrcholí..." do rubriky "Svoboda" je z mého pohledu naprosto zavádějící. Co je svobodného na mravokárcích, kteří se snaží "ochránit" lidi před jejich svobodnou volbou potrat podstoupit či nepodstoupit tím, že jim znepřístupní jednu z možností jak potratu dosáhnout?
Když bude žena chtít, tak potratu dosáhne tak či tak; ať už zvýšenou fyzickou zátěží, zraněním, nebo příjmem látek, které jsou dostupné v každém obchodě s kořením nebo bylinkami, nebo rostou ve volné přírodě v jejím okolí, možností je spousta...
Není snad na Bohu samotném, aby takovéto činy sám potrestal? Kdo jsou tito mravokárci, že se staví do role Boha a říkají, že každý má právo na život, že život je třeba chránit a přitom oni sami požívají a užívají jedy k zabití "nižších" forem života a každodenně otravují sebe pojídáním a vdechováním jedů a otravují ostatní jejich produkcí?
Víte kolik žen v dnešní době dítě nedonosí, i když se o to snaží? Že jejich dítě umírá na následky toho, že ony a lidé kolem nich kouří, jezdí auty, létají letadly, používají počítače a mobilní telefony, že jedí otrávené potraviny a pijí otrávenou vodu... To všechno je dle vás v pořádku?
Ale jakmile přijde jedna tabletka, která má na sobě jasně a zřetelně napsáno "zabíjím nenarozené děti", tak se najednou vaše svědomí probudí, mobilizujete a hrajete si na zachránce... Není to ubohé?
Přeji hezký den,
Jan Samul
Myslím, vážený pane Samule, že ubohé to není. Pilulka, o níž jsme psali, je přesně jako v předchozím případě jen dalším krokem na cestě ke snadnému zabíjení: Na jedné straně na počátku života, na straně druhé při jeho konci – také o problému eutanázie jsme v minulých dnech hovořili
K čemu vymýšlet složité penzijní reformy? Konečné řešení otázky důchodců je v Evropě
Jste také trochu nespravedlivý – snad z neinformovanosti. Například Hnutí pro život vede již leta kampaň proti umělým potratům. Že má málo peněz, že jej prakticky ignorují média, to je jiná – ale právě tak příznačná – rovina problému.
Zbavit se však odpovědnosti tím, že vše necháme Bohu, by bylo pokrytecké. Principy a hodnoty, na kterých naše civilizace vznikla, mají vždy podobu kříže. Neseme jej spolu se všemi ostatními – a jsme za ně také společně odpovědni.
Nebuďte proto tak přísný. Každý zdánlivě malý příspěvek, který se pokouší vystavět bariéru valící se záplavě, jež pod vznešenými hesly usiluje o zničení základny, na níž naše „křížová“ civilizace ještě stále trvá, je hoden podpory a spoluúčasti. Tam míří i naše všechny aktivity. Věřím, že tomu porozumíte.
Ani v dnešní Tea Party se však ještě nemohu zcela vyhnout dalšímu tématu, které ve vašich dopisech stále ještě mohutně rezonuje – a s tématem „povodně“ rovněž bezprostředně souvisí:
Otázka nejen pro ženy následující příklad Angeliny Jolie: Musíte onemocnět rakovinou prsu? Zjištění vědců: Genetické předpoklady tvoří jen 3% rizika!
Dobrý den,
přečetla jsem si článek o uříznutých prsou modelky Angeliny Jolie. Ano, k nám se nahrnulo vše negativní z Ameriky. Už naše "modelky". Obchod s nimi, zdrogování, zneužívání. Ženy naprosto klesly v ceně, jakoby mělo na ženě smysl jen jejich tělo, nikoliv třeba mozek ...
Totálně vyzáblé, umírající, hlavně že si daly voperovat implantáty = prsa a vše další upravit, přidat, odstranit, napíchat jedy... Samozřejmě ony, které se nechávají zviditelňovat a žádají pisálky, aby se o nich psalo, utvářejí pohled na ženu. Dívky v pubertě mají komplexy, berou si život jen proto, že nejsou "dokonalé", podle těchto nesmyslných měřítek.
Ve skutečnosti jsou tyto "modelky", které většinou nic jiného neumějí, právě obětí byznysu, chamtivosti plastických chirurgů po penězích. Stávají se snadnou kořistí perverzáků, násilníků, které v soudním procesu psychiatr, psycholog, ospravedlní, že jsou nemocní, že za hrůzné skutky, které provedly na ženách, nemohou... Je to hrůza, kam se tato doba dostala!
Děsím se, co čeká mojí vnučku.... Z České republiky se stal ráj pro všechnu nekalost.
Mně je 65 let. Prosím, pomozte českým ženám.
Zdenka
Milá paní Zdenko,
právě o to, či také o to, se v Protiproudu pokoušíme. Proto vznikl, a proto má jeho existence v záplavě jiných internetových médií snad jistý unikátní smysl.
Nemyslím si však, že jde o problém pouze naší vlasti. Ba právě naopak. To, co se na nás valí, je řeka, která z větší části pramení v jiných zemích našeho kontinentu a slévá se do temného toku v Bruselu. Naši mnozí kolaboranti v médiích a politice to ovšem s radostí akceptují a otevírají tomuto „Hlavnímu proudu“ povodně ochotně brány. Nejen do naší země, ale především do zlhostejnělých srdcí a duší mnoha našich spoluobčanů.
Vy k nim zjevně nepatříte. Ani my. Dávejme o sobě proto vědět dalším.
Petr Nečas schytal od médií, že se zachoval jako normální slušný člověk. Primitivní protiruská propaganda se svlékla donaha. Ohavný pohled.
Dobrý den,
vážený pane Hájku, se zájmem jsem si přečetl jeden z vašich článků na Protiproudu. V článku "Petr Nečas schytal od médií, že se zachoval jako normální slušný člověk, Primitivní protiruská propaganda se svlékla donaha, Ohavný pohled." se dá se vším v zásadě souhlasit až na to, že označujete novináře z Lidovek za "naše". Ale copak nějaké mainstreamové periodikum ještě patří české firmě? Jen namátkou Lidové noviny patří Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft mbH 40196 Düsseldorf, Zülpicher Strasse 10 Spolková republika Německo. Samozřejmě že novináři jsou Češi, ale neumím si představit, že by psali v nacistických novinách pročeské články.
S pozdravem
Roman Martinek
Jenže oni jsou „naši“ pane Martinku. Problém kolaborace novinářů s protičeskými okupanty – ač vypadají v různých dějinných periodách různě – je přece v posledních mnoha desetiletích klíčové téma manipulace naší veřejností.
Máte samozřejmě pravdu, média dávno zčásti nejsou v českých rukou. Zčásti to vypadá, jako by byla – mediální impérium pana Bakaly či rodící se impérium pana Babiše – ale jde jen o záclonku. O jedno „koleno“, přes které se zájmy našich protivníků, soupeřů či konkurentů na domácím hřišti „vyperou“, aby to tak nebilo do očí.
O tom ostatně hovoří i poslední dopis dnešní Tea party:
Vážená redakce kontrarevolučního magazínu Petra Hájka Protiproud, dovoluji si Vám jako obyčejná ženská poděkovat za Váš magazín a vysekávám hlubokou poklonu samotnému panu ex-vicekancléři Hájkovi za jeho příkladnou statečnost, čestnost a přímost.
Ztotožňuji se s jeho postoji i názory. (...) Plně se stavím za Petra Hájka a vše co kdy bylo zveřejněno, že prohlásil, je dle mého úsudku správné a pravdivé včetně jeho výroku o Bin Ladinovi a jeho útoku na americká "dvojčata" (...)
Původně jsem chtěla pouze pozdravit pana Hájka i Vás lidičky, ale nemohla jsem si odpustit malinkatou poznámku, jsem totiž za ta léta napěchovaná explozivy, že každý den přemýšlím, že není možné, abych byla tady v té republice jediná načasovaná bomba. Něco se musí stát nebo se stane něco strašnějšího. (...)
Zabrousila jsem na bulvární Blesk, ačkoli bulvár jinak nečtu, ale zajímala mne diskuse pod články. Je hrůza, kolik nenávisti je v lidech proti Klausovi a Zemanovi. Zůstala jsem na diskusi, odrážím útoky a argumentuji, a byť bych přesvědčila jediného člověka stojí mi to za to. Co se týkalo amnestie nadávali mi do Hájků a Jaklů, což mi ve finále celkem lichotilo.
Je mnoho co by člověk chtěl říci, ale nebudu Vás zdržovat, chtěla jsem Vás ujistit o své bezmezné úctě. Mám strach, že Zemana nakonec někdo zastřelí a k moci se dostane ta reinkarnace Rakousko-Uherska a budeme opět kolonií německé říše. Pánové buďte zdrávi a přeji hodně štěstí.
P.S. Pane Hájku, máte můj hlas v dalších prezidentských volbách!
Raidová
Milá paní Raidová,
děkuji za hlas, který ale nejspíše nevyužiji. Váš dopis mě zaujal však především z jiného důvodu. Z toho, který je dnes hlavním tématem Tea Party „uprostřed vod“.
Patříte mezi ty, kdo intenzivně cítí hrozivý tlak stoupajících vod všude kolem nás. Bojíte se ho, ale snažíte se proti němu osobně alespoň něco malého postavit. To je skutečně jediná cesta, která někam vede.
Modleme se tedy za všechny, kteří v těchto dnech a hodinách prožívají dramata těch zjevných povodní. Ale modleme se – a pracujme – proti povodním, které nejsou tak viditelné – a přece jsou již na prahu našich domovů.
To, co se právě kolem nás děje, pokládali naši předkové vždy za „varování nebes“, za vztyčený prst Boží. Porozumíme tomu i my, jejich potomci, nebo si navzdory všemu budou mnozí dále myslet, že na všechno stačíme svými „neomezenými lidskými silami Pokroku“? Uvidíme.
Modleme se proto, ať nás všechny, nejen v tuto dramatickou neděli, ochrání všemohoucí Bůh, naše jediná naděje a jistota. A za týden, dá-li Pán, v Tea Party opět nashledanou, přátelé!
Tagy článku