S vítězstvím Donalda Trumpa ve volbách se “cosi stalo”. Jenže nakolik se to “cosi” skutečně promítne do našich každodenních životů? Bude “Trump na trůně” znamenat, že téměř odepsaná kategorie normálního lidského života a svobody bude na chvíli vrácena do hry? Nebo byla celá jeho “anti-establishment” jízda veřejným prostorem jen inteligentní podraz cílený na nespokojené “normální” voliče? Nebo se nechá Trump tak či onak “koupit”?
Je Trump opravdu trumf?
Dobře informované zdroje se při rozboru Trumpova povolebního projevu z Cincinnati z letošního 1. prosince shodují, že zvolený americký prezident velmi dobře ví, co dělá, a že představuje “opravdové zboží” - odečteme-li nutné manévrování, kterým momentálně mate šokované a rozzuřené protivníky.
Jiné názory ovšem z Trumpa dělají pouze stoupence “měkké cesty” do stejného pekla - respektive do vězení se zdmi z informačních technologií.
Jak se věci mají, ukáží doopravdy až dny příští. Náznaky ovšem najdeme už v odpovědi na důležitou otázku: jak se Trump zachová v případě dvou ikon, “zrádců” Edwarda Snowdena a Juliana Assange?
Se Snowdenem Trump neladí
Oba tak či onak souvisejí s pokusem probourat zdi digitálního “vězení”, ve kterém většina “ovčanů” západního světa více či méně (ne)dobrovolně žije. A oba zatím setrvávají v pozoruhodné “zemi nikoho”, do níž je uvrhla srážka s dosavadním establishmentem.
S Edwardem Snowdenem si “president-elect” (neboli zvolený prezident, jak zní jeho oficiální titul do inaugurace 20. ledna) moc nerozumí - v kampani o něm prohlásil, že by zasloužil trest smrti, protože je zrádce a špion. “Trumpovsky” jednoduché, úderné a “kovbojské”.
Snowdena, který žije v exilu v Moskvě, kde se mu poslední dobou moc nelíbí, to samozřejmě poněkud “nepotěšilo”. Obzvláště přičteme-li fakt, že Trump razí cestu “porozumění” s Ruskem. To by dost možná otevřelo cestu k dohodě obou velmocí o tom, že se Snowden přece jen podívá domů - ovšem “v klepetech” a s vyhlídkou na proces bez poroty a doživotní vězení.
Čtěte ZDE: Skandální neodhalení šéfa WikiLeaks: Geniální tah nebo ústup z boje? Assangeův právník se zabil, sebevraždu však nespáchal. Spadne Clintonovic dům z karet? Julian Assange ví něco, co my nevíme
Bude PRISM pokračovat?
Snowden na oplátku několikrát vyjádřil znepokojení nad tím, kam se může za Trumpovy administrativy ubírat politika kolem ochrany soukromí. Platnost veledůležitého zákona, který umožňoval mimo jiné fungování Snowdenem odhaleného programu PRISM, sekce 702 Zákona o zahraničních rozvědkách, bude muset být příští rok prodloužena. Zdá se, že Snowden si nedělá moc iluzí o tom, že by snad Trump chtěl s “báječným” šmírováním vlastních občanů ve velkém přestat.
Kromě toho mu, soudě podle jeho nejnovějších vyjádření, leží v žaludku fakt, že Trump v rámci jednání o postu ministra zahraničí vede rozhovory s generálem Davidem Petraeem. Petraeus, bývalý ředitel CIA, byl pravomocně odsouzen za to, že nechal přísně tajné informace k dispozici své milence a autorce své biografie. “Vynesl mnohem přísněji chráněná tajemství, než cokoli, co jsem kdy zveřejnil já,” nechal se slyšet Snowden v rozhovoru pro Yahoo Global News. Přitom ovšem generál “nestrávil ani den ve vězení.”
Padouch, nebo hrdina?
Snowden si myslí, že podivný rozpor mezi trestem pro Petraea a pro něj ukazuje na širší problém:
“Máme ve Spojených státech dvojkolejnou justici. Lidé, kteří mají dobré kontakty ve vládě, nebo mají přístup k nekonečnému množství zdrojů, dostávají velmi lehké tresty. Lidé, kteří pocházejí z bezbrannějších skupin obyvatelstva, nebo jsou v horší finanční situaci - typicky mládež z měst - ty naše justice zato důkladně pošlape.”
Typicky snowdenovsky "jednoduché” vyjádření. Snowdenův problém přece nespočívá (aspoň ne hlavně) v tom, že je “obyčejný kluk” - ale v tom, že je politický “zrádce” a byl by z něj příkladný politický vězeň. Tedy, pokud se politika Donalda Trumpa bude ubírat tam, kam Snowden evidentně předpokládá.
Snowden je vůbec složitý: některé jeho činy - třeba když chce vyvinout “mobil pro hodné novináře do Sýrie” - skoro vypadají, jako by slavný hrdina ve skutečnosti hrdinou vůbec nebyl. Jde jen o naivitu, nebo o nějaký typ spolupráce s druhou stranou - tou, která “hodné novináře” a jejich kolegy (třeba ty z ISIS) do Sýrie vůbec posílá?
Genderový zločin: Muž potká ženu
To zatím nevíme. Jedno je ale poměrně jasné: Pokud někdo řeší dilema “obyčejného chlapce”, je to spíše Snowdenův “kolega ve zbrani” Julian Assange. Hlava projektu WikiLeaks totiž kromě své složité “kariéry” politického uprchlíka (asi jediného skutečného uprchlíka v imigranty obsazované v Evropě) čelí situaci, ve které se může dnes ocitnout kdokoli z “ohroženého druhu” zvaného bílý heterosexuální muž. Údajný zločin, za který je ve Švédsku trestně stíhán (a proto léta “vězněn” v budově ekvádorské ambasády v Londýně), je totiž jako vystřižený z hororové učebnice moderní “genderové rovnosti”:
Muž potká děvče.
Muž je shodou okolností známý počítačový hacker a internetový aktivista, kterého honí Pentagon - takže tak trochu záhadný hrdina. Děvče s ním jde do kina, a pak do ložnice, kde mají několikrát vzájemně příjemný a oboustranně schválený fyzický kontakt. Potud se obě strany shodují.
Čtěte ZDE: Temné pozadí nájemníků Bílého domu: Prezidenti jsou loutky Velkého Davida. Klasický příklad - aféra Watergate. Hraje se o GMO, půdu a korporace. Postaví se Donald Trump a jeho lidé Rockefellerovi? Skončí jako Nixon?
Švédský gambit a Pepa Vomáčka
Děvče ovšem druhý den zjistí, co udělalo, znervózní (prý), že by mohlo od hackera chytnout nějaký virus (asi počítačový) a vyžaduje, aby hacker podstoupil testy - což hacker nemůže momentálně splnit, protože ho honí Pentagon a je tak víceméně na útěku. Milé děvče po něm tedy nechá pátrat policii (prý), a aby policii dodalo trochu motivace, praví, že ji pronásledovaný hacker znásilnil. Což posléze upraví tak, že vysvětlí, že s ním kromě toho schváleného několikanásobného fyzického kontaktu mělo jeden bez kondomu, a při tom prý dáma asi spala. Takže si to sice nepamatuje, ale to vůbec nevadí, prostě ji podle její snové reality "bezkondomově znásilnil" - a basta.
Je to opravdu tak. Na základě tak chatrné konstrukce “bručí” jeden chlap několik let téměř-úplně-ale-ne-zcela-v-base. Assange je ovšem samozřejmě především politický uprchlík, proto je i skutečná motivace stíhání “činu” výsostně politická. Vtip je samozřejmě pouze v tom dostat Assange do Švédska, které ho okamžitě jako loajální protektorát vydá do Spojených států.
Ale systém západní “genderistické” justice, včetně té české, je nastaven tak, že se podobná věc může stát komukoli, včetně Pepy Vomáčky, jemuž se chce pomstít jeho teta.
Assange je na tom lépe
V kauze Assange je zatím živo. V minulých dnech, poté, co v jeho léta protahované trestní kauze konečně došlo na výpověď před švédskými kriminalisty v Assangeově poněkud těsném exilu na ekvádorské ambasádě, se slavný bojovník za informační svobodu odmlčel.
Ticho bylo tak dlouhé a podezřelé, že se dokonce začalo spekulovat o tom, zda cenou za trumpovský “převrat” a Hillaryinu (politickou) mrtvolu na stříbrném podnose nebyla (skutečná) mrtvola člověka, který Hillary a její kampaň pomocí “Podestových e-mailů” knockoutoval. To je samo o sobě značně sporné, Clintonová si vše prohrála od počátku sama - a s ní celý washingtonský establishment (bažiny k vysušení, jak říká Trump).
Obavy se ale nepotvrdily. Assange je zřejmě zpět. Dokonce by se dalo říci, že je jeho postavení lepší, než kdy předtím: Panel Spojených národů pro neoprávněné zadržování osob (UN Panel for Arbitrary Detention), tedy něco jako “neoficiální soud”, právě zamítl odvolání britské vlády proti vlastnímu předchozímu rozhodnutí.
V něm potvrdil, že postup, kterým Britové a Švédsko fakticky Assange drží v nelidských podmínkách “vězení”, v němž už několikátým rokem neviděl denní světlo (a jen z toho důvodu, že možná spal s nějakou dámou, když spala, z čehož není ani formálně obviněn) je roven “protiprávnímu zadržení”. Britská vláda samozřejmě Spojené národy nemusí (a jistě ani nebude) poslouchat. Zda je nakonec přece jen poslouchat bude - to závisí mimo jiné také na USA - a na Donaldu Trumpovi.
Čtěte ZDE: Trump vstupuje do hledáčku střelce. Nečekané turné po USA jako odpověď na snahu ukrást mu vítězství. Tajní agenti nacvičují skoky do dráhy střely. Co říká ústava o smrti prezidenta před inaugurací. Tlak i protitlak sílí
Kanárci
Tomu Donaldu Trumpovi, kterému se stalo téměř totéž: i jeho a jeho kampaň málem pohřbila (na základě obvinění z toho, že je tak trochu sexista a možná dokonce mluví o tom, že sahá ženám někam, kam se nemá) “genderistická” obluda, s jejíž hlavou číslo 2312567 svedl boj v prezidentských volbách.
Je to tatáž nestvůra, s jejímiž jinými chapadly bojují WikiLeaks a kterou (po)odhalil Snowden a jemu podobní. Zbývá se modlit, aby ta milá obluda z temných hlubin nastupující světové totality nesežrala Donalda Trumpa, než se stihneme trochu nadechnout.
Assange a Snowden jsou v každém případě výteční “důlní kanárci”. Tedy opeřenci, kteří se nosívali do dolů, aby bylo vidět, zda někde neuniká jedovatý plyn, na nějž byli mnohonásobně citlivější, než lidé.
I my své geopolitické “kanárky” musíme nyní zvlášť bedlivě sledovat. Ne snad proto, co dělají (minimálně ve Snowdenově případě je to totiž dost otázné), ale proto, co představují.
Jestli je někdo pustí z klece, to nevíme (nad jiné přesvědčivěji by to signalizovalo možný konec jedné šílené epochy). Jistě ale víme toto: Jestli “zařvou”, skoro lhostejno jak, pak máme problém. Možná větší než předtím.
Ještě jsme nevyfárali. V našem dole je stále pořádné dusno.
Je suis Assange.
Tagy článku