Donald Trump chce za ministra zahraničí Rexe Tillersona - nositele Řádu přátelství uděleného Putinovým Ruskem. John McCain zareagoval se svou obvyklou intelektuální hloubavostí: “Vladimír Putin je zločinec, násilník a vrah - a kdokoli, kdo o něm tvrdí, že je něco jiného, lže.”
Partička protiputinovců
Jenže Putin je “něco jiného”. Je přinejmenším hlavou největší země na světě, velmoci, která má dostatek jaderných zbraní na to, aby dokázala několikanásobně vymazat Spojené státy z mapy. A Spojené státy se s faktem jeho existence musejí vyrovnat. Přinejmenším.
McCainovi jako ozvěna sekundoval Demokrat Bob Menendez, předseda senátního Výboru pro zahraniční vztahy. Pravil, že jmenování Tillersona ministrem zahraničí by bylo “znepokojivé a absurdní… zaručovalo by to, že Rusko bude mít v Trumpově vládě ochotného komplice, který bude řídit naši zahraniční politiku…”
A do party se přidal i neúspěšný Trumpův protikandidát, senátor Marco Rubio: “Být ‘přítelem Vladimíra’, to není zrovna vlastnost, kterou jsem chtěl vidět u našeho ministra zahraničí.”
Nevinný byznysmen?
K tomu, aby Tillersona coby ministra potopili - a aby Trump utrpěl první velkou a zdrcující porážku hned na počátku své vlády - stačí, aby proti Tillersonovi hlasovali tři republikánští senátoři a všichni Demokraté jako blok. To rozhodně není nemožné.
Kdo vlastně ale Tillerson je? Pravda, je to korporátní “titán”. V 60 zemích světa osobně reprezentoval ropného giganta Exxon, tyká si s nepočitatelnou spoustou hlav států a podporují ho dokonce i bývalá ministryně zahraničí “Condi” Riceová a bývalý ministr obrany za Obamy a Bushe mladšího, Robert Gates.
A jak říká velikán anglické literatury a filosofie dr. Samuel Johnson: “Člověk těžko může mít nevinnější zaměstnání než takové, v němž vydělává peníze.”
Možná je to trochu přitažené za vlasy, když si uvědomíme, že jde o “vydělávání” v sektoru, kde působí OPEC, a na globálním ropném trhu obecně. Ale něco na tom bude. Většinu byznysmenů zajímají dohody. Vzájemně výhodné dohody, v nichž jsou peníze. A pokud k dohodě nedojde, mají tendenci odejít od jednacího stolu - ne rozpoutat válku.
A právě to leží Tillersonovým kritikům nejvíc v žaludku. Chce konec sankcí a rovnoprávné partnerství s Putinovým Ruskem - stejně jako Trump. Jenže pro většinu novinářů v mainstreamových médiích, zaměstnanců všech těch think-tanků, webových serverů a osazenstvo Kapitolu tohle znamená, že je to prachsprostý zbabělec a stoupenec “appeasementu”. Pro ně totiž studená válka neskončí nikdy.
Čtěte ZDE: Temné pozadí nájemníků Bílého domu: Prezidenti jsou loutky Velkého Davida. Klasický příklad - aféra Watergate. Hraje se o GMO, půdu a korporace. Postaví se Donald Trump a jeho lidé Rockefellerovi? Skončí jako Nixon?
“Ruské tažení” v médiích
Útoky na Tillersona přicházejí ve stejném okamžiku jako další kolo útoků proti Rusku. Zdroje ze CIA prý tvrdí, že Moskva nejen, že se nabourala do počítačových systémů Demokratické strany a kampaně Hillary Clintonové - a to, co by kandidátku Demokratů mohlo poškodit, pustila na veřejnost - ale především, že se Rusko snažilo o zvolení Trumpa, načež dosáhlo svého cíle.
Jenže - proč by to Moskva dělala?
Pondělní komentář v New York Times na tuto záhadu vrhá světlo: “V panu Trumpovi měli Rusové všechny důvody vidět politického nováčka, který se obklopuje poskoky Kremlu.”
John McCain prý za podpory demokratického senátora a vůdce demokratické menšiny v senátu Chucka Schumera chystá vyšetřování. Jak se nechaly slyšet Timesy, cílem je určit “zda někdo z Trumpova úzkého okruhu spolupracovníků koordinoval spolupráci s Kremlem a zda Moskva šířila falešné zpravodajství s cílem poškodit paní Clintonovou.”
Děje se více, než je zřejmé
Co se to děje? Inu, děje se rozhodně víc, než je na první pohled vidět.
Titíž lidé, kteří opovržlivě odsuzovali Trumpovy otázky po legitimitě Baracka Obamy coby amerického prezidenta vzhledem k chybějícímu rodnému listu, ti, kteří tvrdili, že jde o odporný pokus delegitimizovat celou Obamovu vládu - titíž lidé teď hodlají “delegitimizovat” také Donalda Trumpa.
Komentář v New York Times mluví o “zatemňujícím mračnu”, které se nad Trumpovým působením v prezidentském úřadě začíná vznášet, a varuje, že pokud se nebude vyšetřovat a neodhalí se plná pravda o ruském hackerském útoku na Ameriku, mohlo by to “jen podpořit podezření miliónů Američanů, kteří mají dojem… že volby byly skutečně zmanipulované.”
Za snahou očernit Tillersona a sebrat Trumpovi legitimitu je společný motiv. Trumpovi odpůrci z obou stran politického spektra jsou ohroženi jeho vítězstvím, protože to současně ohrožuje zahraniční politiku, která je jejich raison d’etre, důvodem jejich (politické) existence.
Čtěte ZDE: Skandál PizzaGate: Impérium vrací úder? Druhá americká revoluce v plném proudu. Kongresem prošel zákon proti alternativnímu tisku. 50% Američanů nadále soudí, že Hillary przní děti. A co "causa Forejt"?
Jak vnutit vládě vůli lidu?
Jsou to lidé, kteří nechtějí konec sankcí proti Moskvě. Chtějí, aby politický střet s Ruskem pokračoval. Jak je vidět z jejich přístupu k maličké Černé Hoře, chtějí NATO dále rozšířit tak, aby zahrnovalo i Švédsko, Finsko, Ukrajinu, Gruzii a Moldávii. Jejich cílem není nic menšího, než permanentní obklíčení Ruska Amerikou.
Titíž lidé chtějí také poskytnout režimu v Kyjevě dostatek zbraní na to, aby mohla na Donbasu opět vzplát občanská válka, což by umožnilo Ukrajině znovu usilovat o Krym. To by ovšem znamenalo válku s Ruskem, kterou by Ukrajina obratem prohrála - a to by zase znamenalo, že Spojené státy a naši spojenci v NATO by byli nuceni k intervenci a k fatálnímu boji. Konečným cílem celé akce je samozřejmě “změna režimu” v Moskvě a sesazení Putina.
Během své kampaně se Trump nechal slyšet, že chce mít s Ruskem mírové vztahy, podporovat v Sýrii a Iráku všechny síly, které se snaží vyhladit ISIS a al-Kájdu, a že se nehodlá plést do žádných dalších válek na Blízkém Východě. Jako třeba do iráckého dobrodružství, které nás podle jeho vlastních slov “už stálo šest biliónů dolarů” (v orig. trillions, pozn. překl.).
Jenže právě pro tohle hlasovala Amerika ve volbách, když zvolila Trumpa: pro ideovou linku, která soudí, řečeno volebními slogany, že “Amerika je na prvním místě” (America First) a my “Ameriku zase učiníme velkou a skvělou” (Make America Great Again). Strana válečnická na to odpovídá tím, že už rozezněla tamtamy k válce s Íránem.
Ironické je, že Trump musí svou zahraniční politiku, kvůli níž ho lid zvolil, vnutit vlastní straně - a dokonce i vlastní vládě. A musí to udělat velmi brzy po nástupu do prezidentského úřadu - pokud ne ještě předtím. Jinak bude jeho vláda roztříštěná, jako byla vláda prezidenta Lyndona Johnsona.
Pokud chce někde začít boj, docela dobrým úvodem je zvednutí rukavice, již mu právě hodila válečnická klika McCain-Marco a spol. Jmenovat Tillersona ministrem zahraničí je prostě začátkem zápasu, který nutně musí nastat.
Zvon právě ohlásil první kolo. Ring volný.
Tak do toho.
Zdroj.
Tagy článku
Doporučujeme
Ivo Strejček na příkladu masové imigrace z Ukrajiny ukazuje, co nás brzy čeká při "multikulturním obohacení",... více čtěte zde
Jelena Panina se zamýšlí nad opatrnou ochotou Západu přehodnotit postoj k ukrajinskému konfliktu, pod tlakem... více čtěte zde