Na rozdíl od našich předvolebních tanečků se Sobotkovou demisí půjde ve Francii v neděli opravdu o hodně. Bruselské bažiny, které již chystají našemu premiérovi na důchod trafiku, se momentálně opět čeří špatně skrývaným strachem z lidového hlasování. Kdyby se totiž nepodařilo protlačit do Elysejského paláce jejich kandidáta, bankéře a globalistu Emmanuela Macrona, znamenalo by to patrně podstatný zvrat v celé evropské politice.
Trhlina v Titaniku EU by tentokrát byla jen těžko opravitelná. Vždyť na spojenectví Německa a Francie je celý systém vězení národů založen. Pokud by se jeden z této dvojice odchýlil od kurzu Nového světového řádu, znamenalo by to po brexitu opravdu vážné komplikace v bruselském řídícím štábu. Není divu, že si tuto variantu elitní mokřiny vůbec nepřipouštějí a většina jejich médií obehrává kafemlýnek o tom, že o novém nájemníkovi Elysejského paláce je v podstatě již rozhodnuto.
Vítězství Macrona není vůbec jisté
Těsně před volbami amerického prezidenta se všechna hlavní média rovněž předháněla v líčení podle nich absurdního scénáře, že by prezidentské volby mohl vyhrát Donald Trump. I tehdy průzkumy označovaly za jednoznačnou vítězku Clintonovou. Některé sázkové kanceláře dokonce začaly vyplácet už dva dny před volbami výhry těm, kteří vsadili Hillary.
Necelý týden před francouzskými volbami vidíme stejné obličeje, které si klepou na čelo a se shovívavým úsměvem komentují občasné úvahy o tom, že zdaleka není rozhodnuto. Macronovo vítězství přitom zdaleka není tak jisté, jak strachy rozklepaní politici a jejich média hlavního proudu tvrdí. Nemluvě o tom, že Francii 11. června čeká ještě třetí kolo, za které jsou považovány parlamentní volby, v nichž má Macronovo hnutí „Vpřed“ ještě menší šance porazit Le Penové Národní frontu. O rozložených socialistech a republikánech ani nemluvě.
O francouzských prezidentských a parlamentních volbách se bude mluvit i v Praze
Aliance Všichni proti Marine se hroutí
Pokud vyjdeme ze strohých čísel, tak jak nám je nabídly výsledky druhého kola prezidentských voleb, zdá se, že rozhodujícím faktorem bude, jak se rozhodnou voliči Françoise Fillona, který skončil na třetím místě. Emmanuel Macron, který vyhrál první kolo s 24 procenty, by totiž potřeboval, aby ho Fillonovi voliči podpořili alespoň ze šedesáti procent.
Fillonovi voliči jsou jedním z klíčů k Elysejskému paláci. To ovšem neznamená, že by voliči čtvrtého Jean-Luc Mélenchona nemohli kartami také zásadně zamíchat. Levicový antiglobalista, který získal na čtvrtém místě také téměř 20 procent, odmítl pro druhé kolo podpořit kohokoli, neboť prý k tomu nemá od svých voličů mandát. Je to samozřejmě pokrytectví, neboť podpořit Le Penovou se rovná mediálnímu lynči.
Čtěte ZDE: Emmanuel Macron: Poslední muž elit včerejška? Rothschildův bankéř má zachránit Francii i EU? Voliči Le Penové se nevypaří. Myslí si Brusel, že jsou Evropané s migranty šťastnější? Poučení z bitvy u Waterloo
Jsou "malí" nedůležití?
Jeho voliči se však sotva budou hrnout k volbám, aby hlasovali pro globalistického bankéře, který představuje názorový opak než jejich komunistický lidový tribun. Jediné v čem se někteří jeho voliči s Macronem shodnou, je vstřícný vztah k imigraci. Naopak téměř se všemi hlasy může počítat Macron od voličů socialisty Benoita Hamona, pro něhož hlasovalo ale jen 6 procent voličů, což byl nejhorší výsledek socialistů od Druhé světové války.
Téměř nikdo naopak nepodpoří Macrona z řad voličů protibruselského pravicového kandidáta Nicolase Dupont-Aignana, který získal téměř pět procent. Lze předpokládat, že téměř všichni jeho voliči půjdou hlasovat pro Le Penovou, která uzavřela před druhým kolem se zakladatelem euroskeptické strany "Povstaň Francie", úzké spojenectví. Může těchto pět procent při nízké volební účasti nakonec rozhodnout? Na společné tiskové konferenci představitelů Národní Fronty a republikánů z France Arise oznámila Marine Le Penová, že pokud zvítězí, učiní Aignana premiérem.
Všeobecně se má za to, že voliči ostatních kandidátů, se ziskem plus mínus jednoho procenta, budou mít na druhé kolo minimální vliv. Ať už jde o euroskeptika Jeana Lassalle nebo radikálního levičáka a antikapitalistu Philippe Poutoua. Je ovšem pravděpodobné, že voliči Lasseleho budou rovněž volit z velké většiny Marine Le Penovou. Nicméně zkusme na rozdíl od mainstreamu pokusit se "dopočítat do jedné":
Co udělá součet hlasů od menších kandidátů?
Bouřlivácký odborář Poutou patří - kromě antikapitalistických frází - také k podporovatelům multikulturní Francie. Je tedy možné, že by jeho voliči mohli Macrona, který se vyjadřuje na podporu imigrace, nakonec se skřípěním zubů podpořit.
Naopak François Asselineau, který se svou vizí vystoupení Francie z EU a NATO a s důrazem na národní svrchovanost oslovoval spíše antiglobalisty. Lze proto předpokládat, že z jednoho procenta voličů, které získal, bude drtivá většina hlasovat ve druhém kole tentokrát pro předsedkyni Národní fronty. Ani poslední dva z jedenáctičlenného pelotonu, kteří nezískali dohromady ani jedno procento, nepředstavují pro Macrona voličský rezervoár.
Snad jen příznivci trockistické revolucionářky Nathalie Arthaudové by mohli Macrona za určitých okolností podpořit vzhledem k souznění v otázce podpory imigrace. Naopak národní konzervativec Jacques Cheminade považuje Macrona za oligarchu, neboť patří k bankovní elitě usilující o světovládu. Je proto pravděpodobné, že jeho příznivci půjdou hlasovat pro Le Penovou, neboť s ní souzní v jejím odporu proti globálním elitám.
Čtěte ZDE: Případ Macron: Zradil Rothschildy? Zběhl k Rockefellerům? Otevřená válka dvou hlavních mafií současného světa. Hrátky s letadly a hromady mrtvol. O co se skutečně hraje ve francouzských volbách
Součty jsou vždy vachrlaté
Sečteno a podtrženo. Protilepenovská fronta, která se údajně skládá ze všech kandidátů z prvního kola, se při bližším zkoumání rozpadá jako domeček z karet. Pokud se Macronovi podaří udržet své voliče, mohl by za určitých okolností získat jen hlasy od okrajových kandidátů - Hamona, Poutou a Arthaudové. A to by nemuselo na vítězství stačit.
Le Penová může naopak téměř s jistotou počítat s hlasy Aignana, Lassalla, Asselineaua a Cheminada. Klíčové tedy bude, jak se rozhodnou voliči Mélenchona a Fillona. U voličů Mélenchona je pravděpodobné, že z nich zhruba polovina k volbám zřejmě vůbec nepřijde, neboť nejsou ochotni podpořit ani jednoho kandidáta. Z druhé poloviny se rekrutují voliči, kteří kladou důraz na podporu imigrace i boj proti globalismu.
Podle různých průzkumů jsou tyto skupiny u Mélenchona zhruba vyrovnané. Můžeme tedy předpokládat, že by si hlasy Mélenchona mohli oba kandidáti rozdělit zhruba rovným dílem. Rozhodujícím jazýčkem na vahách se tedy stanou voliči Fillona. Zhruba sedm miliónů voličů tohoto republikánského kandidáta tedy dost možná rozhodne o příštím francouzském prezidentovi. Ale součty jsou vždy vachrlaté. Jde spíše o nálady, emoce a směřování. A to lze z různých náznaků odhadovat již lépe.
Otevřený dopis Fillonovi
Pokud půjdou Fillonovi příznivci většinově volit i ve druhém kole, což není vůbec jisté, je pravděpodobné že se většinově nebudou řídit doporučeními svého neúspěšného kandidáta. V takovém případě by stačilo, aby šedesát procent z nich dalo hlas Marine Le Penové - a stala by se francouzskou prezidentkou. Rozhodne volební účast, která může být - i vzhledem k dlouhému víkendu - podstatně nižší než v kole prvním. Pokud by třetina Fillonových voličů zůstala doma, stačilo by, aby Le Penové dala hlas pouhá polovina jeho příznivců (což vůbec není nereálné) a průzkumy by proletěly komínem jako v případě brexitu či Trumpa.
O náladách mezi Fillonovými voliči ilustrativně vypovídá "otevřený dopis" dlouholeté republikánské voličky, který svému favoritovi přes média zaslala tento týden:
„Jsem voličkou republikánské pravice po mnoho a mnoho let, kdy jsem v průběhu času sledovala její pády, vítězství i zkaženost. Vždy jsem jí však dala svůj hlas. I v letošním roce navzdory jedovaté atmosféře jsem se spolu s dalšími 7.200.000 voliči rozhodla podpořit Vaši prezidentskou kandidaturu.
Bohužel pro naši politickou rodinu Francouzi rozhodli jinak. Konečný výběr je mezi následníkem Hollanda Macronem a paní Le Penovou z Národní Fronty. Příčinou výsledku, který mě zklamal, jsou ti, kdo Vás opustili ze sobeckých zájmů a přivodili tak pravděpodobně Francii vládu levice, která nás povede k bankrotu.
Toto volební zklamání však mohu pochopit a akceptovat. Ale Váš výběr pro druhé kolo prezidentských voleb a Vaše explicitní volání po tom, abychom volili Macrona, ve mně způsobily konečný a nezvratný zlom.
Pane Fillone, velmi jsem se ve vás spletla. A musím dnes říci, že ani Vy, ani Vaše strana již nikdy nedostanete můj hlas. A ve druhém kole prezidentských voleb dám svůj hlas patriotům Marine Le Pen, kteří jediní možná dokážou obnovit Francii.“
Čtěte ZDE: Otázky po prvním kole: Kdo znal výsledky ještě, než volby skončily? Je Le Penová součástí podvodu "bažin"? Jakou komedii pro publikum sehrají v kole druhém? Napětí poroste dál. Hra o život jde do finále
Pařížská kavárna v křeči
Dopočítávání do jedné samozřejmě probíhá na všech stranách. Jen se o něm nepíše, protože panují oprávněné obavy, že by to pomohlo Le Penové. Své sehrálo i Macronovo frackovské a suverénní chování po prvním kole a chabý začátek kampaně, v němž ho Marine zcela smetla. To vše způsobilo v pařížské kavárně a bruselských bažinách hysterii. Soudruzi to vzali do rukou:
Do čela kampaně se postavilo 61 (!) takzvaných neziskových organizací placených Sorosem a bruselskou elitokracií. Jako vždy se přidali různí herci, vedení univerzit a takzvané významné osobnosti, jak to v podobných okamžicích známe i od nás. V ulicích hoří auta a létají zápalné láhve - a to vše pro údajné zastavení "fašistů" podporou Macrona. Otázka, kdo je tady ve skutečnosti fašistou, je ovšem ani nenapadne. Jsou spravedlivě rozhořčeni, že významná část jejich spoluobčanů chce volit odpůrce establishmentu - za nějž fakticky bojují. Odmítají diskutovat. Naopak svému chráněnci zuřivě vytýkají, že přistoupil na závěrečnou televizní debatu, v níž ho může Le Penová snadno smést.
Bývalý Rothschildův bankéř a ministr v Hollandově vládě se však tváří nadále suverénně. Ostatně prý se televizní souboj kryje s vysíláním fotbalové Ligy mistrů, takže určitě jeho výkon neuvidí obávané vysoké procento občanů.
Dívat se však dnes večer určitě budou mnozí nerozhodnutí. A i když je téměř jisté, že agentury pro manipulaci veřejným míněním vzápětí přinesou jasné zprávy, že Macron v souboji zvítězil (tak jako činila pravidelně CNN a další "fake news" média při televizních soubojích Clintonové s Trumpem ve prospěch Hillary), Francouzi se tím už nebudou řídit. Anebo se je ještě jednou podaří "zmáknout"?
V každém případě to bude zajímavý víkend. A vůbec není tak jisté, zda bude v pondělí na Den vítězství (konce Druhé světové války) Brusel a Berlín slavit. Bylo by hezké, kdyby se právě tento den stal symbolicky ouverturou k možné porážce sil další války.
Vyloučeno to ještě zdaleka není.
Tagy článku