Turecký premiér Binali Yildirim obvinil USA z nepřátelských kroků vůči své zemi. Postup Spojených států, které oznámily pozastavení vydávání neimigrantských víz v Turecku na pozadí diplomatického skandálu mezi Ankarou a Washingtonem, jsou neslučitelné se vztahy strategického partnerství mezi zeměmi, uvedl turecký premiér.
„Není vhodné, aby se strategický partner choval takovým způsobem, nelze trestat lidi. Litujeme, že USA zpochybnily bezpečnost svých diplomatických misí v Turecku. Zahájili jsme šetření ve vztahu k našim občanům. Ale copak to, že pracují v americkém konzulátu, vyžaduje zvláštní postoj vůči nim?“ řekl Yildirim při svém vystoupení před parlamentní frakcí vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje v Turecku.
Premiér znovu obvinil USA z podpory příznivců opozičního kazatele Fethullaha Gülena a v Turecku zakázané Kurdské strany pracujících.
Je třeba současně připomenout, že americké velvyslanectví v Ankaře předtím vyjádřilo nespokojenost se zatčením zaměstnance amerického generálního konzulátu v Istanbulu Metina Topuze, který je obviněn z ohrožení ústavního pořádku, špionáže a pokusu o svržení vlády. USA uvedly, že považují obvinění proti němu za neopodstatněná a současně oznámily pozastavení vydávání neimigrantských víz velvyslanectvím USA v Turecku. Turecká ambasáda reagovala zrcadlově a oznámila pozastavení vydávání víz americkým občanům.
Ovšem tato diplomatická válka je jen tichou ozvěnou skutečného ozbrojeného konfliktu, který se již rozhořívá mezi okupačními silami dvou klíčových zemí NATO – Tureckem a USA.
Sever Sýrie: Kdo s kým a proti komu?
Jak známo, Turci podporují formace banditů tzv. „Syrské osvobozenecké armády“ (FSA). Západ jí říká eufemisticky "umírněná opozice". Teroristické jednotky jsou tvořeny především turkmenskými a arabskými džihádisty. Spolu s nimi operují pravidelné jednotky turecké armády. Ankara se za každou cenu snaží zabránit vytvoření kurdského státu nebo autonomie v severní části Syrské arabské republiky, protože kurdské jednotky, které zde působí, jsou strukturální součástí Kurdské strany pracujících (PKK), a ta je zase v Turecku považována za teroristickou organizaci
Tyto ozbrojené útvary syrských Kurdů – YPG a YPJ – jsou hlavní vojenskou silou, o níž se opírají USA na severu Sýrie. Tvrdit, že YPG nebo SDS zastávají zájmy všech syrských Kurdů, jak říkají Američané, není ovšem zcela korektní. Kurdové jsou rozrůzněni a rozpolcení – etnické kurdské jednotky slouží v syrské armádě, existují i oddíly kurdské milice podporované Damaškem.
Pokud jde o jednotky YPG, připomínají soukromá vojenská komanda podřízená americkým velitelům, a těmi i ve skutečnosti jsou. Mluvit v jejich případě o ideologických motivech je stále obtížnější, jsou totiž připraveny provést i ty nejšílenější rozkazy svých zaměstnavatelů. Podle věrohodných informací byly bandy teroristické organizace „Islámský stát“ posilovány kurdskými specialisty vybranými z řad militantů YPG a vyškolenými USA, a to obzvláště v kritických případech. Zdroje v syrských speciálních službách hlásily, že během druhého obsazení Palmýry figurovaly v bojových uskupeních chalífátu kurdské protitankové jednotky ATGM.
Prakticky od samého počátku turecké operace v severní Sýrii („Štít Eufratu“), která začala v srpnu 2016, vedou Turci a FSA vojenské operace proti kurdským formacím, včetně těch, které řídí Washington. Je pravděpodobné, že pod palbou turecké armády a jejich spojenců padli také američtí instruktoři, ale ani Pentagon ani CIA to neoznámily.
Čtěte ZDE: Islámský stát: Spojenec NATO? Roura, která tvoří dějiny. Válka uvnitř aliance? Putin šlápl USA na hračky. Napadení Evropy po osmi dekádách. Hrozí nám největší nebezpečí od našich "přátel" - jako obvykle?
Válka mezi spojenci v NATO se rozhořívá
Nicméně 1. září tohoto roku samotní Američané hlásili horký kontakt jejich komanda s tureckou armádou a bojovníky FSA. Mluvčí amerického kontingentu v Sýrii Ryan Dillon uvedl, že 30. srpna byli Američané „skutečně napadeni, zahájili odvetnou palbu a pak se přemístili na bezpečné místo.“ Stalo se tak v blízkosti Manbidže a Turci vyhnali Američany z opevněných pozic a přinutili je dát se na útěk. Bitva se vedla s použitím ručních zbraní a kulometů velké ráže – je pravděpodobné, že Američané neriskovali využití letectva nebo dělostřelectva, aby zabránili rozšíření konfliktu.
Konflikt se však stále rozšiřuje a prohlubuje. Poté, co turecké vojsko vstoupilo do provincie Idlíb, se takové incidenty již konají pravidelně. Renomovaný syrský blogger Rijád Farid Hidžáb, absolvent Sankt-Petěrburgské státní university, nyní žijící v Aleppu, který pravidelně publikuje zprávy z místa dění, napsal, že v blízkosti městečka Armanaz (provincie Idlíb) byli obyvatelé svědky bitvy anglicky mluvících Evropanů, možná amerických vojáků - nebo privátních žoldáků - s kolonou tureckých vojsk a bojovníků FSA. Američané otevřeli palbu z granátometů a ručních zbraní.
„Na hranicích s Tureckem viděli místní obyvatelé skupinu teroristů, kteří se chlubili americkými pasy a zničením turecké techniky,“ uvedl také.
Mimochodem, je třeba poznamenat, že Armanaz je v současné době pod kontrolou teroristické organizace Tahrír al-Šám (jedna z „reinkarnací“ Džabhat an-Nusrá).
To znamená, že Američané operovali na území, které je pod kontrolou teroristů - a v zájmu teroristů.
Teroristé ISIL s Kurdy ve službě Američanů
Rijád Farid Hidžáb také uvádí, že proti silám turecké koalice v Idlíbu stojí „podivné oddíly složené z Kurdů a bojovníků an-Nusry, jimž velí vojáci americké armády.“ Dále informuje, že Kurdové, kteří jsou ve skutečnosti „placeni“ z USA, aktivně organizují agitační kampaně v Idlíbu a Aleppu za „odražení turecké agrese“. Spolu s nimi agitují i zástupci teroristických skupin, včetně an-Nusry.
Kromě toho zvláštní jednotky USA oblečené v civilních šatech a emisaři džihádistů verbují místní obyvatele za malou odměnu (20 dolarů) na „protestní shromáždění proti turecké agresi“ a natáčejí „demonstrace“ na kamery.
Američané se podle všeho již příliš nebojí rozšíření konfliktu s Turky a dokonce sami útočí na jejich vojska a vstupují s nimi do přímých bojů. Síly YPG zjevně nestačí na to, aby se vážně postavily turecké koalici. A přes americké ujišťování není význam těchto uskupení, jež většinou imitují vojenské operace proti IS, příliš velký. Proto se Američané snaží posílit bandy YPG bojovníky z „an-Nusry“ a dalšími teroristy.
Takže na severu Sýrie de facto již hoří válka mezi dvěma spojeneckými státy, mezi členy NATO. Zatím však hlavně za pomoci najatých ozbrojených skupin, ale do bojů se stále více zapojuje vojenský personál těchto zemí. Z pochopitelných důvodů se obě strany snaží nezveřejňovat informace o skutečném dění. Pravda, nedávno to emocionálně založený prezident Turecka Recep Tayyip Erdogan nevydržel a obvinil Západ z podpory teroristů, nicméně bez konkretizace.
Čtěte ZDE: Osmanská říše je zpět: Erdoganovo vítězství je pro dospělé dobrou zprávou. Jak to souvisí s volbami ve Francii? Čeho se Bruselští více bojí: LePenové, nebo Mélenchona? Trump ukázal cestu
Odstraní Američané Erdogana?
Nejdůležitější otázka nyní zní: co bude dál? Existují tři varianty vývoje situace. První předpokládá evakuaci sil USA z provincií Idlíbu a Aleppa a odstoupení Američanů od kurdského projektu, přinejmenším na území Sýrie, což by znamenalo faktickou kapitulaci Washingtonu před Ankarou. Američané se pochopitelně na takový krok nechystají, jak dokládají jejich operace v Idlíbu.
Druhou možností jsou rozsáhlé vojenské operace mezi tureckými a americkými koalicemi. Protože bez silné americké podpory za pomoci letadel a dělostřelectva nemohou kurdské bandy džihádistů obstát před Turky, povede nevyhnutelně tento konflikt ke skutečné válce mezi Tureckem a Amerikou. Takový vývoj situace se samozřejmě Američanům zamlouvat nebude.
Třetí možnost znamená vyjednávat s Erdoganem - nebo ho odstranit. Přesvědčit tureckého vůdce, aby se smířil se vznikem kurdského kvazistátu na severu Sýrie nebude pravděpodobně možné. Odpor proti tomuto projektu je pro něj principiální záležitostí, a proto je připraven na všechno. Pro USA je tudíž optimální varianta Erdoganova odstranění. Je třeba přiznat, že pro to existuje hypotetická příležitost. Pokračující represe v Turecku rozmnožují odpůrce současného režimu a úroveň podpory Erdogana v zahraničí klesá. Jenomže Turecké speciální služby doslova „rozmetaly“ strukturu proamerických agentů a její obnovení si vyžádá mnoho času, jakého se dnes Američanům zásadně nedostává.
Pokud platí, že celý současný kurz Ankary je spojen s osobou Erdogana, potom by se americké problémy mohly vyřešit jeho fyzickou likvidací. Takže nelze vyloučit, že právě tento krok bude přijat.
Ale stejně tak lze konstatovat, že se Američané na severu Sýrie ocitli v takové pasti, že vyprostit se z ní bude vyžadovat uhryznout si vlastní tlapu.
Zdroj.
Tagy článku