Proto od prvních nedělních Tea Party reaguji na mnohé stále se opakující dotazy: Proč nemůžeme on-line diskutovat o článcích, které nás k reakci přímo nutí? Proč se nemůžeme podělit o naše další informace, názory a pohledy či postoje s ostatními čtenáři? Vždyť právě v tom je internetové prostředí tak skvěle interaktivní! Proč se v Protiproudu nediskutuje? Je to škoda.
Vždy znovu zopakuji, že Protiproud je něco jiného než ostatní weby. Máme utkvělou představu, že vše není tak zoufalé a beznadějné, jak se jeví slušnému přemýšlivému člověku, jenž je denně vystaven nekonečnému proudu manipulací a mystifikací mediálního mainstreamu.
Že odmítáme hru na stále dramatičtější a šokující „informace“, které ve skutečnosti nejsou informacemi. Na zábavnou show tvářící se jako každodenní „zpráva o světě“.
Že jako konzervativní lidé, kteří spolu s většinou ostatních na počátku devadesátých let minulého století věřili, že vstupujeme do éry svobody po epoše nesvobody, chceme zachytit a ve veřejném prostoru uchovat zbytky hodnot, v něž jsme doufali. Že tyto hodnoty a principy nepokládáme za mrtvé, ale jen potlačené novou revolucí, která nás chce strhnout zpět do pěnivého toku lží a iluzí.
Samozřejmě: V tomto našem zápase doufáme především v účast vás, našich čtenářů. Jinak by celé to naše snažení postrádalo smysl. Současně však víme, že internetovým prostředím bloudí vedle normálních a slušných také zástupy nenormálních a šílených“démonů“. Skupiny obhroublých vulgárních a sprostých exhibicionistů, pro něž je radostí ničit vše, co jiní stavějí. Kteří znehodnocují kvalitní střet názorů – byť jakkoli protikladných – sirným pachem svého postiženého nemocného Já.
Pokud nám takové odporné a žaludek zvedající projevy přijdou do redakční pošty – není to problém. Ostatní čtenáře to přímo nezasáhne. Pokud se však zjevují v „diskusi pod článkem“, je to ničivé. Slušný člověk je mírou agrese a sprostoty oněch ubožáků obvykle tak vyveden z míry – že se raději stáhne. „Diskuse“ se pak stávají spíše hnilobným semeništěm, jež infikuje Zlem nejen práci autorů a redakce, ale i celkovou atmosféru časopisu. Toho jsme se chtěli od počátku vyvarovat.
Jenže ohromující přijetí Protiproudu tisíci (někdy i desetitisíci) čtenáři a jejich reakcemi způsobilo, že původní záměr jsme museli postupně přehodnotit:
Vážený pane Hájku,
od doby, kdy začal vycházet Protiporoud.cz mohu říci, že vaše názory vřele podepisuji, hlavně na politickou situaci. Domnívám se, že všechny figurky na politické šachovnici máte přečtené. Je to jasně vidět a já tomu tleskám - tak trefně, jak popisujete politickou situaci v ČR, je naprosto super. Jiné "seriózní" deníky se k tomu často neodhodlají a nebo ve své politické zaslepenosti nevidí jádro věci, anebo možná radši ani nechtějí. Vy ano - a proto si vás vážím. Jen tak dál a moc děkuji.
Hezký den.
Tomáš Balcar
Milý pane Balcare,
jednak moc děkuji za povzbudivá slova, ale váš dopis jsem do dnešní Tea Party použil především jako příklad korespondence, která v redakční poště k naší radosti naprosto převažuje. Možná ani netušíte, jak je to pro nás cenné. Stojíme v dosti ostré konfrontaci s mediálním mainstreamem, a je proto báječné vědět, že jsou opravdu mnozí, kteří se jím dosud nedali zmanipulovat. Mají svůj rozum, své zkušenosti, svou občanskou a lidskou suverenitu. Anebo dokonce ještě víc:
Vážený pane Hájku,
chtěl bych Vám upřímně poděkovat za Vaši práci i za práci celé redakce, kterou v Protiproudu odvádíte. Velmi často mi hovoříte z duše, navíc své názory podáváte s odzbrojující jasností, odvahou a otevřeností.
Předtím, než jsem objevil Váš magazín, jsem byl pravidelným čtenářem blogu dfens-cz.com, avšak nic tak neuspokojuje moji potřebu hledání pravdy a nahlížení pod povrch, jako právě Vaše články.
Dokonce bych řekl, že od té doby, co čtu Protiproud, mám pocit, že svět je lepším místem, než býval. To je obzvláště v době, kdy každodenně přicházejí Jobovy zprávy o postupném oklešťování svobody a nenápadné instalace totalitního Nového světového řádu, nesmírně pozitivní zjištění. Ani nevíte, jak moc mi to pomáhá.
Děkuji Vám a zdravím Vás
MUDr. Daniel Fleissig
Vážený a milý pane doktore Fleissigu,
patříte k těm, jejichž dopisy pochopitelně čteme nejraději. Nikoli proto, že bychom se marnivě „živili“ chválou. Ta je jistě povzbuzující a moc za ni děkujeme. To nejdůležitější je však až v poslední větě vašeho „vzkazu“. Vzájemná pomoc je totiž tím nejdůležitějším, co sledujeme. Kvůli čemu jsme se vůbec pustili do této práce. A pokud i z mnoha ostatních reakcí máme právo se domnívat, že lidem jako jste vy opravdu pomáháme, pak vězte, že vaše pomoc nám není o nic menší.
Věřte: Není mnohdy jednoduché pracovat „v obklíčení“, které se projevuje buď úšklebky, skandalizacemi našich autorů a spolupracovníků – někdy i skutečně nebezpečnými útoky. Jenže s tím jsme do toho šli. Jsme zrnko písku, které v dobře namazaném mediálním soustrojí lží nepříjemně drhne. Ale současně si postupně získává i respekt těch, jimž je určeno: Lidem jako jste vy.
A do třetice ještě jeden podobný krátký dopis:
Vážení,
kamarád mi doporučil Váš web - už ho mám v "oblíbených" a odkazy rozesílám dalším kamarádům a známým.
Rád Vám budu na provoz webu pravidelně přispívat měsíční částkou 100,- Kč a držím palce, ať funguje co nejdéle - je v něm jiskra naděje, tušené světlo na konci tunelu...
S pozdravem
Ak. mal. Petr Mika
Vážený pane Miko,
váš dopis jsem si nechal pro tuto část Tea party na konec hlavně proto, že jej chci kromě jiného využít k demonstraci své úvodní „promluvy“. Patříte totiž k té stále se rozrůstající skupině našich čtenářů, která nám bezprostředně pomáhá „fungovat“. Nemám k tomu nic než prosté: Nesmírně děkujeme.
Další slova jsou zbytečná. Vy i my víme, co děláme, proč a jaký to má – a hlavně snad v budoucnu může mít smysl. Přesto musím říci, že – ač principiální optimista – jsem znovu a znovu překvapen podporou, které se nám od mnoha lidí jako jste vy dostává. Příspěvky nám ostatně dnes již posílají nejen lidé ze všech konců naší republiky, ale dokonce z různých částí světa. Je to malý zázrak. Snažíme se a budeme se snažit vaší důvěře a podpoře dostát.
S tím však souvisí také další věc: Právě vám a všem vám podobným jsme se rozhodli naše stránky otevřít ke smysluplné diskusi. Právě vy a vám podobní jsou ti, o nichž jsem hovořil úvodem: Lidé, kteří mají mít nejen právo, ale i příležitost hovořit na Protiproudu s ostatními. S autory i čtenáři. Nejen se mnou prostřednictvím vašich dopisů v každotýdenní Tea Party.
Pochopíte to snad již příští týden, kdy vám představím docela unikátní model, jenž jsme k tomu vytvořili. Pokud se povede, půjde o něco na internetu zcela nového: Prostor pro vážnou diskusi – s eliminováním hulvátů a psychopatů Věřím, že budu mít možnost opravdu již příští týden vás s tím seznámit. Těším se na to.
Přece jen se však ani dnes neubráním, abych neodpověděl alespoň na jeden z mnoha dopisů, které reagují na současnou politickou situaci v naší zemi. Je totiž dostatečně reprezentativní:
Vážený pane Hájku,
ač nejsem věřící, na řadu věcí mám stejný nebo podobný názor jako máte Vy. Některé Vaše teorie mně sice připadají poněkud přitažené za vlasy, ale na druhou stranu uznávám, že můžete mít i pravdu. Mám na mysli Vaši teorii, že za pádem Nečasovy vlády je boj o zakázku na dostavbu Temelína. Teorie je to odvážná, ale když vezmu v úvahu, že jste po dobu uplynulých 10 let měl jako kancléř prezidenta velmi pravděpodobně přístup ke svodkám zpravodajských služeb, připouštím, že na tom může něco být.
Dost mě však překvapil Váš článek, kde chválíte M. Zemana za to, jak jmenováním svého kamaráda Rusnoka do funkce předsedy vlády elegantně zatočil s havlisty Kalouskem a Schwarzenbergem.
Pokud jde o Havla jsem toho názoru, že to byl do sebe zahleděný pokrytecký moralista, který ve funkci prezidenta usiloval o co největší pravomoci, ale žádnou zodpovědnost, a jeho největším problémem bylo to, že kromě moralizování druhých a psaní absurdních divadelních her nic pořádně neuměl. A když se chtěl za pomocí zákulisních intrik zbavit svých polických oponentů Mečiara a Klause, tak to vždy totálně zpackal.
Myslím si, že Kalousek rozhodně není dobrým ministrem financí a jako člověk je to intrikán, který své politické spojence bez uzardění podrazí, kdykoliv se mu to bude pro něho zdát výhodné. A pokud jde o Schwarzenberga, tak s Vámi naprosto souhlasím, že jestli nějaké zájmy tento člověk vůbec hájí, tak to v žádném případě nejsou zájmy České republiky.
Rovněž si nedělám nejmenší iluze o naší politické scéně a většině politiků. Kauza kolem údajného uplácení Tluchoře, Šnajdera a Fukse je ale jen slabým odvarem toho, co dělo v minulosti (Špidla, Tvrdík, Gross, Melčák, Pohanka atd). Pokud se neprokáže, že za odchod ze sněmovny dostali nějaké peníze, tak je jejich obvinění neudržitelné. Jít z poslance na člena dozorčí rady státního podniku, není žádná výhoda, to je společenský pád. Bláboly medií o lukrativních postech jsou v tomto případě naprosté nesmysly.
Proč Vám to ale všechno píšu? Na Vašem místě bych nad Zemanem zase tolik nejásal. Vy sice připouštíte, že si chce přisvojovat pravomoci, které mu dle ústavy nenáleží, ale jinak se zdá, že Vás současná situace nijak zvlášť neznepokojuje a máte z ní dokonce i jistou radost. Nevím, třeba se mýlím, ale většinou není dobré, když se člověk nechá unášet hněvem.
ODS od roku 2006 nadělala tolik hloupostí, že to, co se věci svobody, jak v občanském, tak ekonomickém smyslu, podařilo začátkem 90. let vybojovat, dnes pomalu ale jistě přichází vniveč. Po pěti letech, kdy ekonomika přešlapuje na místě a nemůže se pohnout dopředu, komunisté a jejich přisluhovači odhazují masky demokratů, ze kterými se 23 let skrývali. To, že obvinění tří bývalých poslanců je nějaký pokrok v boji s korupcí, si může myslel jen nenapravitelný idealista. To není žádný boj s korupcí, ale jen politický boj o moc a peníze vedený jinými prostředky.
Dnes jsem na netu narazil na rozhovor s jistým Kotrbou. Údajně publicitou, který bedlivě sleduje politickou dráhu M. Zemana. Rozplývá se na geniálním tahem svého oblíbencem a policejní razii připisuje tomu, že policisté začali pojímat trestní právo třídně, neboť se ze svých mizerných platů nejsou schopni uživit, a konečně si došlápli na kapitalistické korupčníky. Jinde zase soudruh Škromach už předem jásá nad tím, jak po jmenování nové vlády půjde ta stará do chládku. Polovina společnosti, které minulý režim vyhovoval, nebo jí zase až tolik nevadil, se dožaduje dalších politiků v klepetech. Myslím, že nastal čas, aby lidé, kterým minulý režim vadil, se v zájmu obrany demokracie a svobody spojili a přestali se utápět ve vzájemných sporech.
S pozdravem
J. Kulíř
Vážený a milý pane Kulíři,
zmiňujete celou škálu témat, která mají jednoho společného jmenovatele: Stav naší země po téměř čtvrt století od protikomunistického převratu. Zdá se vám, že opět nastupuje komunistická totalita, že opět zvedají hlavu ti, kteří byli v roce 1989 poraženi.
Dáváte to současně do souvislosti s naším současným prezidentem. Jako by přímá volba, která na Hrad vynesla Miloše Zemana, cosi zvláštního přelomového symbolizovala a signalizovala. Ostatně média hlavního proudu to vidí stejně. Je tomu ale opravdu tak? A konečně: Myslíte, že tomuto vývoji fandím a dokonce se z něj raduji? Mimochodem – byli jsme přece první, kdo Miloše Zemana-prezidenta, narozdíl od mainstreamu, ostře kritizoval. Jde ale o něco jiného a radost z toho nemám.
Čtěte také: Kontrarevoluce začíná: Miloš Zeman se rozhodl rezignovat na funkci prezidenta republiky!
Kdyby tomu tak bylo, nikdy bych Protiproud nezakládal. Psal bych po odchodu z Pražského hradu v poklidu své relativně úspěšné knihy, staral se o svou milovanou zahradu a nepouštěl bych se ve svém věku do takových nejistých dobrodružství. Nikoli náhodou jsem však oznámil vznik Protiproudu dvacet čtyři hodin po inauguraci nového českého prezidenta. Jak to tedy je?
Čtěte zde: Co je Protiproud?
K vysvětlení si pomohu příkladem z posledních dnů. Časopis Reflex – ostatně také „moje dítě“ z počátku devadesátých let – přinesl ve svém posledním čísle na téma Zeman několik materiálů. Hloupých, povrchních, v pravém slova smyslu mainstreamových. Představuje Miloše Zemana jako novodobého diktátora a jako mnozí jiní si k tomu pomáhá primitivními paralelami k roku 1948.
Nic takového se u nás neděje. Děje se totiž něco daleko horšího.
Mýlíte se, pokud se domníváte, že viním prezidenta z neústavního jednání. Naopak. Tvrdím, že jedná zcela ústavně. Vtip je totiž v tom, že naše ústava byla napsána „na míru“ pro Václava Havla. Dávala mu neobyčejné pravomoci. Pokud tyto pravomoci ovšem začal – zčásti – používat Václav Klaus a po něm nyní daleko silněji i Miloš Zeman, média a dotčené politické strany se s tím nemohou vyrovnat. Rychle by chtěly ústavu přepisovat a prezidentovy možnosti vlivu na politickou scénu eliminovat. A to je špatně.
A v čem je to celé horší než v roce 1948? Tehdy jsme stáli na rozcestí. Západ představoval svobodu a demokracii, komunistický převrat nás vedl do opačného směru. Od počátku však bylo všem tehdy jednajícím jasné: Tady jsme my, ONI jsou na druhé straně barikády.
Dnes – zvláště pak od vstupu naší země do EU – je tento aspekt daleko rozmlženější. A po Lisabonské smlouvě již nejsme suverénní zemí. Cizí zájmy – a jejich domácí reprezentanti – zcela určují charakter naší vnitřní politiky. Současný protivládní puč prokurátorsko-policejního soustrojí je toho dokonalým příkladem. Spouštěcím mechanismem byl skutečně Temelín, respektive obava Američanů, že vypadnou ze hry o dostavbu. Nejen z důvodů ekonomických, ale i strategických.
Čtěte také: Když žalobníčci žalují Američanům. Podívali jsme se na vazby státních zástupců na americkou ambasádu
Převést toto všechno na ohranou notu „nového nástupu českých komunistů“, by bylo naivní. Právě tak chce vše vidět a vnutit veřejnosti mainstream. Ve skutečnosti však totalitní tendence a praktiky k nám dnes už ani zdaleka nevnáší „Východ“, ale totalitou těhotný „Západ“. Má k tomu zřízenu celou armádu „nevládních organizací“, předstírá, že jde o zájmy „občanské společnosti“.
Proto bylo lépe volit Zemana než Schwarzenberga. Miloš Zeman je nepochybně levičák a dává to jasně najevo. S tím se lze na domácí scéně ještě utkat. S Karlem Schwarzenbergem by na nejvyšší ústavní post České republiky dosedl „malý Havel“ a s ním „Německo“. Jeho zájmy, které se dnes jmenují EU. A většinová média s těmito „poraženými“ nyní hrají o veřejné mínění. Nenechme se tím zmást.
Souhlasím s vaším: „... nastal čas, aby lidé, kterým minulý režim vadil, se v zájmu obrany demokracie a svobody spojili a přestali se utápět ve vzájemných sporech.“ Pouze jsem přesvědčen, že cenní lidé, jako jste vy, vidí často nesprávně „nového bolševika“. A my jej naopak snažíme odhalit a ukázat.
Proto se raduji z každého malého úspěchu, jenž vrací „vykloubenou dobu“ alespoň o malinký krůček zpět do původního řečiště. Alespoň toho, o něž v devadesátých letech jako premiér a později jako prezident usiloval Václav Klaus. A jehož součástí – jako jeho hlavní levicový oponent – byl a je právě Miloš Zeman. Narozdíl od Václava Havla, který chtěl naši zemi přivést k nové „moderní“ totalitě, k destrukci demokracie.
Zkuste o tom přemýšlet třeba z tohoto úhlu pohledu. Snad si porozumíme lépe. Možná se vám pak lépe odhalí i obraz zkázy Občanské demokratické strany – a především příčina:
Vedení ODS po odchodu VK z čela této původně jediné ideové pravicové strany v moderní historii samostatného českého státu zabočilo k havlistické vizi světa. Stalo se, vedle později vzniklé TOP 09, jejím hlavním politickým „nosičem“. V tom pramení její současný pád. Zda se z tohoto „výletu“ dokáže vrátit, je otázka. Moc bych si to přál. Ale kdo tam zvedne prapor pravice? Vidíte někoho na obzoru?
Diskutujme o tom. Protože polemika má sloužit k tříbení názorů – jak jsme o tom psali v závěru našeho „programového prohlášení“ Protiproudu. Je vlastně příznačné, že dodnes nikdo neodhalil autora jednoho klíčového výroku – a tedy neobdržel ani prémii 10.000 korun. Občas se o to navzdory tomu někdo pokouší. Jako náš čtenář v uplynulém týdnu:
„Polemika je pouze prostředkem tříbení pravd. Je to nezbytná cesta hledání a ne věc prestiže.“ První, kdo odhalí autora tohoto kontrarevolučního výroku, dostane z našich skromných fondů odměnu 10 000 korun českých.
Dobrý den!
Ono už je asi pozdě, já objevil Vaše stránky před chvílí... Jen k otázce
autora citátu - nebyl to TGM?
KW
Bohužel, nikoli. TGM si o svobodné polemice a úloze diskutujících myslel něco podobného jako Václav Havel. Řízená“ diskuse mu měla sloužit jako zástěrka k prosazení jeho vlastních vizí – značně nedemokratických.
O to více se těším na diskusi pod články, které, jak jsem signalizoval úvodem, již brzy ve specifickém formátu u nás otevřeme.
Požehnanou neděli a celý příští týden, přátelé v Protiproudu!
Tagy článku