Španělsko ve varu: Socialistický premiér po politickém převratu jako urvaný ze řetězu. Migranti, devianti a feminismus. Ztratí Španělé národní identitu? Situace jako před občanskou válkou 1935. Poteče opět krev?
Sofia Metelkinová popisuje devastující proudy ve španělské společnosti po politickém převratu, který může vyústit v krvavé řešení
Na základě manipulací kolem LGBT Pride v Madridu je ve španělském metru vyvěšován příznačný reklamní plakát. Jeho původcem je jedna soukromá překladatelská škola. Zobrazuje lascivně provokativní scénu s ruským a španělským fotbalovým fanouškem netradiční orientace a je na něm v obou jazycích napsáno „Jsme manželé“.
Možná se firma rozhodla pojmout téma (nedávného) rusko-španělského fotbalového zápasu na Mistrovství světa 2018 po svém, ale v podstatě nejde o žádné překvapení. Homosexuální sňatky ve Španělsku byly legalizovány 3. července 2005 a při tomto výročí probíhají každoročně v Madridu LGBT průvody.
Španělský Macron
Problém je ovšem mnohem závažnější, než duhové plakáty v metru hlavního města. Je třeba si uvědomit, že ačkoli se devastující tendence ve Španělsku objevily už dávno, situace se v posledním měsíci zhoršila v souvislosti s nástupem nového premiéra na politickou scénu – socialisty Pedra Sáncheze (strana PSOE –Španělská socialistická dělnická strana). K moci se dostal bez mandátu z voleb, ve skutečnosti šlo o mocenský převrat zosnovaný uvnitř vládnoucích elit.
Sánchez se hned na počátku odkopal, když při nástupu do funkce odmítl přísahat na Bibli, a posléze se nechal slyšet, že zbourá monumentální komplex Údolí padlých (pomník padlých ve španělské občanské válce velebící Velký kříž – pro Španěly nesmírně důležitý symbol). Toto poslední rozhodnutí začíná vyvolávat rozruch mezi Španěly, jimž není lhostejná vlastní historie: v hlavním městě již visí protestní plakáty a byl založen hashtag „El Valle no se toca“ (Nedokýtejte se Údolí).
Ve španělském kabinetu je rekordní počet žen (což samo o sobě vede k tomu, že prioritním tématem v domácí politice se stal feminismus). V zahraniční politice se prohlubuje globalizační trend, což se projevilo mimo jiné tím, že Španělsko souhlasilo s přijetím migrantů z Německa a zařadilo se mezi tři přední lídry Evropy v přijímání běženců „vylovených“ ze Středozemního moře.
Politický převrat ve Španělsku byl proveden zcela svévolně, a k moci byl dosazen místní Macron či Trudeau. Mimochodem: nikoli náhodou den před rozhodnutím přijmout co nejvíce migrantů se Sánchez setkal s miliardářem Georgem Sorosem. To je přinejmenším jako politické vyznání vlastní sexuální orientace.
Je nejvyšší čas, aby se Španělé probudili: nejde o nostalgii nad zašlými časy, kdy jim vládl generál Franco, ale o skutečnou hrozbu, že navždy ztratí svoji identitu. A v takovém případě se nelze vyhnout občanské válce.
Čtěte ZDE: OSN žádá odstranění hrobu generála Franca z panteonu Údolí padlých. Komu a proč ještě dnes vadí? Protože zachránil Španělsko před jedem bolševismu a zednářství?
Jako před španělskou občanskou válkou
Geopolitika.ru už dříve zveřejnila článek o napjaté situaci ve Španělsku, která je velmi podobná té z roku 1935 – rozdíl je pouze v nové scenérii a skomírajícím globalistickém monstru. Vladislav Vasilenko v něm píše, že události z počátku června naznačují, nakolik jsou atlantisté v časovém presu, protože jsou nuceni jít proti vlastnímu dlouhodobému projektu. Proti Národní straně, která je pouze formální dědičkou Falangy, neboť ztratila podstatu jejího ducha, o němž psal ve svém díle generál a diktátor dvacátých let minulého století Primo de Rivera. Nyní jsou atlantisté nuceni jednat v krátkodobé perspektivě přivedením socialistů k moci ve Španělsku, aby dodali druhý dech panevropské alianci sociálních demokratů.
Ale takový posun v postojích transatlantických mocností je absurdní, neboť to povede jen k posílení odporu, a dost možná i k výbušné situaci, ve hnutí VOX, což je španělská odnož hnutí Generace identity.
Lze předpokládat, že tento krok je diktován postupujícím zoufalstvím - něco jako koalice sociálních demokratů a Zelených na záchranu Merkelové. Upřímně řečeno, je to propadák, protože oslabuje systémové konzervativce a posiluje radikály. V případě Sánchezovy vlády se to dále komplikuje její faktickou závislostí na podpoře baskických a katalánských separatistů. Ve skutečnosti má oficiální Madrid dvě možnosti: buď jít do přímého vyjednávání s Barcelonou, nebo ztratit parlamentní většinu s perspektivou předčasných voleb.
Komu zvoní hrana?
Čas hraje proti PSOE. Šílené návrhy katalánské Ady Colauové na snížení počtu turistů a přijetí nových imigrantů brzy povedou k rozpočtovému deficitu, ke zvýšení veřejného dluhu a k dalšímu nárůstu již tak nezvladatelné nezaměstnanosti, což vždy posilovalo socialisty - ale teď je situace právě opačná! Nyní má Evropská centrální banka jiné starosti, a to především Conteho italský vládní kabinet, protože v koaliční smlouvě Ligy severu a Hnutí pěti hvězd existuje doložka o možnosti paralelního oběhu liry a eura. A Itálie je zakladatelem EU a třetí ekonomikou unie, což v principu znamená, že ji nelze vydírat jako Řecko. No, a to pravděpodobně povede k bankrotu Španělska a v důsledku toho k pádu separatistů i socialistů.
Současné složení parlamentu připomíná rok 1935. Polarizace, levicová vláda široké lidové fronty a k tomu ateistická zběsilost. Doufejme, že tentokrát to bude válka nad hroby a ne potoky krve. Snad Španělé najdou jinou cestu než opakovat krvavé šílenství, které se stalo předzvěstí Druhé světové války.
Zdroj.
Tagy článku