Proč musíme k moři do zahraničí: Velmoci nám vzali Burgenland. "Nestoudnost," řekl britský premiér. Pozdravy od moře od Jarka Nohavici v č. 7 MY. Bojovka pro vlastence. Což takhle... zůstat doma?
Petr Hájek připomíná, že jsme mohli už pár let jezdit k Jadranu metrem od Budějovic, ale protože všude dobře, doma nejlépe, vyzývá všechny vlastence z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, aby pomohli šířit tuto kontrarevoluční pravdu
Kam na dovolenou, případně na prázdniny? Otázka, která v moderní době každoročně stresuje milióny lidí. Podobně jako půl roku poté zase takzvané vánoční nákupy. Mocný byznys na nás nemilosrdně útočí. Nejméně dvakrát ročně jsou proto nervy a peněženky vystaveny nesmírnému tlaku. Většina lidí ho přijala za svůj. A většina z této většiny má pro něj „obhajobu“, proti níž se napohled nedá nic říci: To kvůli rodině, pro děti…
A kam? No nepochybně především k moři! Jednak ten zážitek, a pak - má přece zásadní léčivé účinky. Dnes, kdy i kojenci mají problémy s alergiemi, je to skoro rodičovská povinnost. Dokonce i pro ty, kdo mají hluboko do kapsy. To se raději zadlužit za hrůzostrašné úroky, které nabízejí různí lichváři.
Jasně. Slovo MOŘE má pro nás suchozemce přímo mýtickou přitažlivost. Když se teprve v představách (v roce 1915) rodilo Československo, uvažoval o „našem moři“ i tatíček Masaryk. Měl vzniknout koridor oddělující skrze Burgenland Rakousko od Maďarska a spojující ČSR a Slovinsko.
Po skončení první světové války se naši zástupci dokonce pokusili tento nápad prosadit na mírové konferenci: „Naprosto nestoudné a neobhajitelné,“ sdělil jim laskavě britský premiér Lloyd George. Britské elity nás totiž vždycky měly v lásce (a byl na ně spoleh i později coby na naše neochvějné spojence proti Hitlerovi). Takže nic. Jenže – ono to neusnulo.
Už během druhé světové války se myšlenka na spojnici do Jugoslávie znovu zažehla. Tentokrát však měl „koridor“ vést v podzemí. Takové trochu delší metro. Profesor Karel Žlábek na tom pracoval od roku 1944 a o třicet let později tento tak trochu sci-fi projekt v podobě železničního tunelu dokončil.
Celková délka trati měla být 410 km, z toho 350 km by připadalo právě na tunely. Kousek na jih od Budějovic by byla výchozí stanice (s nájezdními rampami pro osobní automobily, nádražím a technickými provozy). Cesta by trvala něco přes dvě hodiny a konečná měla být na umělém mořském ostrově Adriaport, který by byl naším svrchovaným územím. Materiál k jeho výstavbě by se získal z horniny, která by byla vytěžena při ražení tunelu. Pragoprojekt výstavbu spočítal na třicet let, takže už bychom pěkných pár let jezdili k „našemu“ moři.
Šílené? O nic více než se zadlužit kvůli cestě do Chorvatska. Jen by ty peníze šly ze „společné kasy“ (tehdy ještě doslova). Nakonec se našel někdo rozumný, kdo to celé stopl – a stavěly se raději byty. Dnes bychom možná byli jednou z tras pro migrantskou invazi – podobně jako je tunel pod Lamanšským průlivem. Ale ta naše posedlost mořem z toho přímo trčí.
Což takhle... zůstat doma? Vím, že to spousty lidí také dělají, ale je jich výrazná menšina. Jezdí k našim rybníkům a přehradám, do kempů i hotelů. Vyrážejí do půvabných míst, kterými je naše země protkána jako málokterá jiná. Neskutečné poklady historie. Zemský ráj to na pohled. A mluví se tu česky. Zatím.
Čtěte ZDE: Druhé národní obrození: MY jsme podpultovka. Proč Pavel Rychetský chválí německou cenzuru a přimlouvá se za ni také u nás? Procházka sadem, v němž se "skví jara květ". Marek Obrtel slouží vlasti!
Pozdravy od moře tito milovníci domova sice neposílají – ale ony už se vůbec pohlednice málo používají. Fotografie z mobilů je brzy zničí docela. Znám hodně lidí, kteří na to už přišli. Že všude dobře, ale doma nejlépe. Ono je to také tak, že ten, kdo ve volném čase poznává svou domovinu, má k ní úplně jiný vztah. A slovo VLAST mu nepřijde nepatřičné ani nemoderní.
Mimochodem: alergie moře nevyléčí. To je jen jedna z mnoha pověr šířených cestovatelským byznysem, který je stejně mocný, jako ten zbrojní či farmaceutický. Ubránit se mu – to vyžaduje kus hrdinství.
Což ale MY z Čech, Moravy a Slezska máme v genech. Když na to přijde.
Pojďme na to spolu
V novém čísle měsíčníku MY, který je právě na stáncích, toho o naší krásné vlasti najdete spoustu. Z nedávné i dávnější historie i ze současnosti. O nejkrásnějším prezidentu světa Antonínu Novotném nikoli na posledním místě.
Jsme samozřejmě nadšeni z reakcí mnoha z vás, kteří MY již od začátku roku čtete. Stovky a stovky jste již našimi předplatiteli, jiní si jej necháváte "schovávat" ve své prodejně tiskovin. Je tu totiž jedna důležitá věc. Pokud si o MY neřeknete, na stáncích ho neuvidíte. Je "utopeno" hluboko pod záplavou bohatých titulů bohatých vydavatelů, kteří mají na to platit si první vystavená místa.
Chcete-li nám pomoci, aby se to změnilo, aby MY proniklo také do vaší obce, pomozte nám. Je to pro naši společnou věc!
Tagy článku