Triumfální manifest feminismu: „Dům z karet“ vizí budoucnosti Západu? Záměr, umělecké fiasko či kouzlo nechtěného? Herec zlikvidován podle metody. Jsou muži odumírajícími pahýly? Dr. House ví svoje
Alexej Larin se zamýšlí nad poslední řadou zpočátku téměř kultovního amerického televizního seriálu „Dům z karet“, který v závěrečné části k nepoznání proměnila ideologie feminismu, kampaň MeToo a děsivá euro-americká realita "popravy mužů"
Dobré televizní seriály zřídkakdy končí dobře. Nemyslím ve smyslu „šťastného konce“, ale ve smyslu kvalitního, živého, působivého, umělecky přesvědčivého a důvěryhodného finále. To je obvyklá bída mnoha dobrých a sledovaných seriálů. Na vrcholu popularity producenti objednávají stále nová a nová pokračování bez ohledu na to, zda jsou scénáristé ve formě, nebo se už vyčerpali.
Ale to, jak skončil zprvu nesmírně populární americký seriál „Dům z karet“ (jde u nás nyní v ČT), nelze nazvat jinak, než tragickou smrtí v důsledku pustoty a vyčerpání invence. Spíše však jde o sebevraždu, nebo dokonce vraždu z ideologických důvodů. Kvalitní umělecký produkt se stal obětí ideologické kampaně a vypjaté cenzury. Tento fenomén není ve světových dějinách nový, ale v dnešní americké realitě je krajně přebujelý.
Feministické stínání hlav
V listopadu 1926 dokončil Ejzenštejn sestřih svého nového filmu „Říjen“. Do premiéry načasované na výročí VŘSR zbývalo několik dní, když se náhle objevil ve filmovém studiu Stalin a požádal režiséra, aby mu film promítl. Po jeho zhlédnutí vůdce nařídil vypustit všechny epizody, v nichž vystupuje jako filmová postava Lev Trockij. A velký režisér neměl jinou možnost, než znovu sestřihat svůj téměř hotový film ve jménu aktuálně vítězícího ideologického a stranického boje.
Hlavní postavu Franka Underwooda ze seriálu „Dům z karet“ také vystřihli, a to nikoliv ve prospěch lepšího spádu děje, ale rovněž z důvodu ideologických protestů. Přičemž problém nebyl ve filmové postavě, ale v jejím představiteli, herci Kevinu Spaceyovi, který byl vyňat ze soupisu živých (ze soupisu hereckých obsazení, což je pro herce život) z důvodu otevřené ideologické kampaně v boji proti sexuálnímu obtěžování a diskriminaci žen.
Nebyl formálně obviněn, ani žádný soud neuznal Kevina vinným, přesto byl vyřazen z povolání, ze zábavního průmyslu a ze společnosti na základě obvinění jistého mladíka (nyní už ve středním věku), který herce udal, že se na něm jako nezletilém chlapci domáhal sexu, tudíž Spacey je pedofil.
Čtěte ZDE: Totální zvrácenost Oscarů: Migranti a příšery proti bílým lidem. Vyhlazení člověka cílem Hollywoodu? Nejvyšší hodnotou naší kultury je transgender, feminismus a homosexuální pedofilie. Má slavné ocenění své okulní kořeny?
Od umění k panenskému primitivismu
Kevin Spacey byl vystřižen z již téměř dokončeného snímku „Všechny peníze světa“ a nahrazen jiným hercem. Ze seriálu „Dům z karet“ ho odstranili jednoduše tak, že jím zosobněná postava byla „zabita“ a do popředí se dostala Frankova manželka Klára Underwoodová. Od tohoto okamžiku se poutavý politický thriller o skrytých pružinách moci, washingtonských intrikách a světovém zákulisí velké politiky rychle a nelítostně zredukoval na primitivní feministický manifest.
Celá poslední řada seriálu je ve skutečnosti tímto manifestem, nebo spíše triumfálním hymnem feminismu. Hlavní hrdinkou se stává americká prezidentka Klára Underwoodová, která se hbitě a se vší ženskou agilitou zbavuje každého protivníka, což bylo nemyslitelné i pro jejího zesnulého manžela.
Nejtěžšími Klářinými soky jsou rovněž silné a vlivné ženy, z nichž jedna se v průběhu děje chopí otěží řízení společnosti patřící jejímu umírajícímu bratrovi. (Jak nevzpomenout černý vtip Dr. House z jeho posledního skutečně „mužného“ televizního seriálu z Hollywoodu: „Jsme přebytečný druh a vymřeme, zatímco budeme popíjet whisky a prohánět se v drsných rachotinách“).
Muži budou deklasováni
Klára kompletně vymění složení svého kabinetu, všichni členové její nové administrativy jsou ženy. Když vejde ve známost její těhotenství, veškerý důraz je kladen na to, aby to byla dívka. Když se někdo z jejího okolí osmělí Kláru kritizovat, je to vždycky žena. Muži v nové realitě nejsou jen v pozadí, ale všichni se přimykají k té či oné silné ženě. Jediným více či méně vlivným a nezávislým mužem, který vyvolává alespoň nějaký respekt, je staromódní ruský prezident Viktor Petrov, který vypadá při svém anachronickém rytířství jako Don Quijote. Samozřejmě zde představuje odumírající pahýl společenských přežitků a je naprosto jasné, že až ho Klára Underwoodová porazí a začne finální epocha vítězného feminismu.
Nejmocnější ideologická bomba uložená v této poslední řadě roztrhá všechny umělecké hodnoty seriálu, včetně zdravého rozumu a důvěryhodné fabulace. Nicméně možná právě v tom se skrývá past nastražená autory seriálu. Ano, v prvním plánu pějí hymnus feminismu, ale ve druhém plánu tento feminismus nevypadá tak přitažlivě, jak by si jeho stoupenkyně představovaly.
Čtěte ZDE: Hysterické akademičky se pustily do psaní: Vynucují sí kariérní postup? Feministický Mein Kampf zaujal. Budou muži drezírováni jako psi? Recese usvědčující prohnilý svět humanitních věd. Čeho se dočkáme?
Mocná žena horší mocného muže
Pokud jde o politickou jiskrnost a srozumitelnost, Klára není lepší než její zesnulý manžel. Stejně jako on podvádí, intrikuje, vydírá, zrazuje a vraždí. Přikazuje zabíjet a vraždí i vlastníma rukama. Stejně jako on netrpí výčitkami svědomí, stejně jako on nemá obavu z následků.
Ovšem na rozdíl od Franka není v kritických okamžicích schopna kompromisů. S ruským prezidentem je bez váhání odhodlána rozpoutat malou jadernou válku, aby uhasila a ukončila vnitropolitický konflikt. Poznamenejme, že důvody tohoto chování už dávno prostudovali psychologové, a také proto je v některých prosperujích muslimských zemích zakázáno obsazovat zodpovědné pozice ženami. Jenže my žijeme na zvolna umírajícím Západě.
Radikální feministky budou tedy patrně mít z takové prezidentky radost. Všem ostatním se však udělá poněkud nevolno, když spatří onu novou feministickou budoucnost vykreslenou autory poslední řady seriálu „Dům z karet“. Natolik „světlou“, že budou rádi i za „temnou“ maskulinní současnost.
Šlo o záměr, nebo je vše pouze „kouzlem nechtěného“?
Zdroj.
Tagy článku