Komentátoři se snaží pojmenovat, co se to v současnosti v západním civilizačním okruhu vlastně děje. Myslitelé typu Pehe se dění snaží interpretovat jako “poslední vzpouru bílého muže”, či raději “vzpouru tupého venkovana”.
Dochází k čemusi, co se velmi podobá Čínské kulturní revoluci. Považte sami:
• Čínská kulturní revoluce byla záležitostí mladých, převážně studentů.
• Také na západě je současný společenský pohyb hnán nadšením mládežníků.
Dále:
• V Číně se revoluce jevila jako spontánní hnutí “od spodu”, ačkoli později vyšlo najevo, že studentstvo bylo “vedeno” jako nástroj politického boje frakcí komunistické strany, jen se to trochu vymklo kontrole. Ukončit Kulturní revoluci musela až armáda na pokyn “dospělých” z politbyra.
• Jestli aktivismus a „social justice warriorství“ na západě vzešlo spontánně z hlav mladých, nebo jim tam bylo implantováno jejich profesory na univerzitách, nechávám každému k úvaze.
Dále:
• V Číně Kulturní revoluci akcelerovali mladí, nespokojení s rychlostí a důsledností zavádění výdobytků Maovy revoluce (jakkoli ta byla už sama o sobě radikální a extrémní).
• Na západě proběhla v šedesátých letech revoluce sexuální, rodinná, rasová, ... přičemž výsledkem je o to silnější nespokojenost, radikalizace a jakási neukojitelnost požadavků.
Dále:
• Nosnou ideou Čínské kulturní revoluce byla teze, že mládí je nositelem pokroku, pryč se zkostnatělými učiteli, pryč se vším starým, nové postavíme na troskách starého.
• V současném západním diskursu jsme svědky stejného étosu. Kult mládí, které by nás mělo spasit. To nadšení žurnalistů (kteří sami často trpí kinderismem) z každého zvoleného juvenilního politika. To nadšení z Dominika Feri. To nadšení z šestnáctiletého Jakuba Čecha z Prostějova, který bombardoval úřady svými udáními. Nebo před lety to nadšení z třináctiletého autistického Mikuláše Topase, který radil Topolánkovi a tykal Schwarzenbergovi.
Také v USA jsme se po posledních volbách dozvěděli především to, že se do Kongresu dostal dosud nejmladší poslanec, pardon poslankyně. A tak jako se bláhoví domnívají, že nástup žen do politiky něco změní (a zapomínají na Kateřinu Velikou, královnu Viktorii, Indiru Gándhíovou, nebo Bénazír Bhuttovou), tak infantilně věří, že kýženou změnu přinese nástup mladých.
Čtěte ZDE: Příčiny úpadku Evropy: Pro rozvrat společnosti je třeba změnit myšlení. Nenápadný útok na přirozený řád, rodinu, jazyk a národ. Démon sexu a multikulturalismus. "Totalita" svobody a politické korektnosti. Permanentní revoluce dědiců Karla Marxe
Dále:
• V Číně se během Kulturní revoluce děly šílené věci. Rudé gardy tvořené téměř výhradně mladými, bojovaly proti čtyřem přežitkům: Starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům. Ničily se památky, pálily knihy, zavrhovaly platné vědecké teorie. Podstatnou částí revoluce byl odpor vůči autoritě (rodičům, učitelům, úspěšným). Žáci bili učitele ve třídách, nutili je nosit směšné čepice, chodit po kolenou a odříkávat dlouhé sebekritické statě, dostávajíc ránu při každé chybě. Nakonec je zavřeli, nezřídka dokonce zastřelili. Frakce Rudých gard mladých se předháněly v radikálnosti. Čím brutálněji zasáhli nějakého hříšníka, který se provinil například znalostí cizího jazyka, tím se považovali za pravověrnější. (Radikalismus byl zřejmě také ochranou proti tomu, aby se člověk sám nedostal do hledáčku někoho ještě radikálnějšího).
• V západním světě dneška, zaplať Bůh, nejsme takhle daleko. Podobnosti lze však vidět. Zejména ona radikalizace. Ten kdo dnes bojuje za pouhé uznání homosexuality je dnes už v podstatě (jen s mírnou nadsázkou) ultrapravičák, pokud nevezme za své i všech dalších 36 pohlaví, nebo fakt že gender je jen sociální konstrukt. Včerejší aktivista za práva žen nebo sexuálních menšin by se rychle ocitl v táboře nepřátel, pokud by neprojevil pochopení také pro ideu: Trans-species (příslušnost k druhu je pouze sociální konstrukt a je možné si ho vybrat). Hysterie SJW (Social justice warrior), která je k vidění na jejich demonstracích a hromadných akcích naznačuje, že by stačil drobný impuls někoho, kdo davové psychologii rozumí a ti studenti by nehodné “nácky” ubíjeli právě tak, jako jejich čínští předchůdci zpátečníky. Ale i naši tzv. "Elfové", mladí lidé cítící se být těmi kdo jsou povoláni posuzovat který příspěvek má právo na existenci a který nikoliv, či který výklad události je pravdivý a který není. Povoláni hříšníky trestat a vylučovat. I u nich lze vidět příznaky pýchy ignoranta, ze které vyrůstají běsi kulturních revolucí.
Ikonoklasmus fanatiků (Youtube)
A ta kontrarevoluce?
Existuje tedy, nebo jsou na druhé straně barikády pouze vidláci s botami od hnoje, sledující TV Barrandov u nás a Fox News v USA, čekající na Babišovu koblihu a Trumpův nenávistný tweet? Kdepak. Navzdory snaze vyvolat dojem že revoluce je činem inteligence, tak ta skutečná, tedy ta vládnoucí kritickým myšlením a odvahou, tak ta se dávno sdružuje ve svého druhu disentu (jakkoli u pojmů z minulosti musíme mít na paměti, že dnes znamenají něco trochu jiného, protože i kontext doby je jiný).
Existuje cosi, co se nazývá The Intellectual DarkWeb (IDW). Je to volné hnutí intelektuálů, filosofů a vědců, kteří si většinou vůbec nepřáli stát se osamělými outsidery. Dovolili si však někde vyslovit nějakou myšlenku, která by ještě před 10 či 20 lety nikomu nepřišla nijak zvláštní, avšak nyní se na ně vrhly naše vlastní “Rudé gardy mladých aktivistů”, které žádaly krev, nebo účinnou sebekritiku. (zatím ještě bez směšné čepice). Většina takto postižených se rázem za svůj prohřešek omluví, jmenujme namátkou třeba nositele Nobelovy ceny James Dewey Watsona, nebo z poslední doby NBC moderátorku Megyn Kelly. Inu, všichni platí hypotéky.
Někteří se však cukli a ocitli se na černé listině. A sdružují se ve skupině The Intellectual Dark Web (IDW). Jména jsou tam zajímavá. A ještě zajímavější jsou snahy včlenit všechny tyto členy do škatulky far-right, tedy ultrapravice. Mnozí ze seznamu totiž sami sebe vždy (oprávněně) definovali, jako levicově orientované. „Ultrapravičáky“ a „nácky“ z nich udělala v mnoha případech jen drobná neposlušnost. Zmínka, která nectila důsledně dobu a její požadavky. V Číně let šedesátých by o nich řekli, že jsou představitelé čtyř přežitků.
Když si o zmíněných zjistím bližší informace, musím říct že s mnoha z nich bych se neshodl. S některými částečně, některé (jako třeba Jordana B. Petersona) je radost poslouchat. Respektuji ale všechny, protože dali všanc své kariéry, byli vyhozeni z práce a z universit kde působili a dál říkají to co říkají. Z mého hlediska většinou nic tak revolučního, ovšem v některých zemích je revoluční čin pronést věty, které se u nás zatím říkají běžně.
Klíčem jsou zkušenosti
Co to tedy uniká mladým revolucionářům a bojovníkům za práva, která už je obtížné dokonce i vymyslet? Ne, nepodceňuji inteligenci mladých, naopak. Jsem přesvědčen, že chytrý šedesátník byl ve dvaceti ještě chytřejší. Ve smyslu výkonnosti myšlenkového aparátu. Jeho procesor byl tehdy prostě rychlejší. Ale neměl k dispozici tolik dat, která naopak má v šedesáti. V lidské řeči se těm datům říká zkušenosti. Bez dostatku dat se ten výkonný mozek dopouští chyb v úsudku. (Smutným faktem je, že kdyby na mě někdo s touto teorií přišel když mi bylo dvacet, považoval bych to za kecy. Teď ale vím že zkušenosti jsou ke správnému úsudku opravdu nutné).
Moudrá správa věcí veřejných spočívá v nalezení míry mezi po změně bažícím mládím a opatrností zkušeného stáří. Vláda starců působí rigiditu a neschopnost reagovat na nové situace nově. Vláda starců bojuje staré bitvy (dnes můžeme vidět bojovníky proti komunismu, kteří oč později o to zuřivěji). Naopak vláda dětí trpí nezkušeností a opakuje staré chyby (není poučená).
Každá generace mladých je přesvědčena, že právě ona je ta povolaná k provedení té zásadní společenské změny, která změní svět jednou provždy a nastolí konečně zlatý věk. A nemá-li korektiv zkušených starších, kteří jim řeknou že tohle všechno tu už mnohokrát bylo, končí jejich pokus o zlatý věk jen dalším krveprolitím.
Je třeba synergie mezi těmito dvěma přístupy. Ale marná sláva, příliš mladí jsou přece jen větším nebezpečím, než příliš staří. Příliš staří mohou totiž maximálně něco zbrzdit, horliví mladíci však mohou rozpoutat právě takové Kulturní revoluce, které s sebou nesou všechen ten teror a šílenství.
Čtěte ZDE: Zkázonosná "generace 68": Rozvrat Evropy, jejích krás a hodnot. Kalné vody se valí přes zbořené hráze. Děti jsou nemocné našimi vášněmi a zvrhlými pudy. Budeme trpět? Vrátíme se k řádu? Na pokání nikdy není pozdě
Současná kulturní revoluce probíhající na západě je tažena mladými nezkušenými (a manipulovanými) lidmi, kteří budou za pár let, (stejně jako jejich předchůdci) říkat: „My jsme nevěděli co z toho bude. Mysleli jsme to dobře“.
Kontrarevoluce je tažena konzervatismem, který je obezřetný a vychází ze zkušenosti. Není nakloněn sociálnímu inženýrství ani společenským experimentům. Věří, že potřebný progres přichází sám z těžkostí života, kterým se nelze vyhnout. Není třeba nic urychlovat.
Sázka na mládí je naivní. Čtení o Čínské kulturní revoluci je opravdu poučné a zajímavé, doporučuji každému, kdo by si od mladých sliboval spásu jen proto, že jsou mladí. Nemá to logiku. Ani doma vám domácnost neřídí dítě. Dokonce ani puberťák ne. Ano existuje i Sebastian Kurz. Přiznejme si však, že Matějů Stropnických je výrazně více.
Punk dneška
Tak jako je potřeba mužů i žen a oba mají svoji (rozdílnou) roli ve skládačce života, tak je třeba mladých i starých, abychom se pohybovali vpřed, ale nešlápli do prázdna propasti. Smrtelný hřích progresivistů je ale to, že udělali z konzervativců, jež jsou jejich nutným komplementárním doplňkem, nácky. Vytvořili nerovnováhu, vychýlili kyvadlo a to, jak už to kyvadla dělají, provede kontra-pohyb. Najít znovu rovnovážný stav pak může trvat opravdu dlouho.
A kam řadíte sebe? Jste revolucionáři, kontrarevolucionáři, ... anebo dokonce reakcionáři? Já mám jasno. Jak řekl Victor Orbán: Konzervatismus je Punk dneška!
Zdroj.
Tagy článku