Německo má velmocenské ambice: Jde do ekonomické války s USA a Čínou? Osa Berlín-Tokio obnovena. Jak na tom jsme a budeme my? Čtvrtá říše nás pohltí do roku 2030. Nejen Moskvě to něco připomíná
Redakce Protiproud přináší komentář k hlavním dopadům nové německé průmyslové strategie do roku 2030, kterou podivně dokreslila návštěva Merkelové v Japonsku - aniž to u nás kdokoli zaznamenal
Německo opět vstupuje do světové války. Zatím jen ekonomické Tak některé západní publikace ohodnotily prezentaci „Strategie rozvoje národního průmyslu do roku 2030“, kterou v úterý 5. února představil německý spolkový ministr pro ekonomiku a energetiku Peter Altmaier. Prozatím jde o záměr. Nicméně i na této úrovni vyvolává strategie mnoho otázek, a to nejen ekonomické, ale také geopolitické.
Globální ekonomická rovnováha sil povolila a světový trh je v procesu rychlých a hlubokých změn, hodnotí ministr probíhající procesy. Zaznamenáváme růst vládních zásahů a porušování mnohostranných dohod. Německo nemůže zůstat stranou. A proto by podle Altmeiera měla být odpovědí na nové výzvy zásada „oprávněného vměšování“ státu do národního hospodářství. Mluvíme tu především o přehodnocení průmyslové politiky Berlína, protože německý průmysl je dnes hlavní „zbraní“ Německa. Klíčovými odvětvími jsou v tomto případě průmysl oceli, mědi a hliníku; chemický průmysl; strojírenství; automobilový průmysl; odvětví optiky a zdravotnického vybavení; zelené technologie; zbrojní a letecký průmysl; trojrozměrný digitální tisk.
Budování základů Čtvrté říše
„Naším cílem by mělo být posílení průmyslové konkurenceschopnosti Evropy jako celku,“ poznamenává německý ministr, „postupně zastavit proces deindustrializace v mnoha zemích Evropské unie a obrátit ho nazpět.“
Spolková vláda na podkladě národní strategie podpoří rychlé rozpracování a přijetí evropské průmyslové strategie a vyzývá ostatní členské státy EU, aby se aktivně zapojily do diskuse o těchto otázkách. Ovšem hlavním adresátem této výzvy je podle všeho Paříž, s níž Berlín zamýšlí úzkou integraci v rámci cášské smlouvy o francouzsko-německé spolupráci, kterou nedávno podepsali německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron. Německo se spoléhá na vytvoření „evropských šampionů“ v podobě velkých korporací schopných „konkurovat Číně a USA“. Je z toho jasné, že současný evropský regulační rámec začíná svazovat Berlín i Paříž.
Obě země vyjádřily velké zklamání nad tím, že evropský regulátor zakázal fúzi francouzského koncernu Alstom a německého Siemensu v oblasti výroby železničních zařízení. Zajímavé na tom je, že Manfred Weber, který je zatím pravděpodobným nástupcem po Junckerovi na postu předsedy Evropské komise, nazval toto rozhodnutí Bruselu „vážnou chybou“. Weber považuje za nezbytné změnit v budoucnu právní předpisy EU o hospodářské soutěži.
Čtěte ZDE: Dnes v Cáchách také o nás (bez nás): Tajná smlouva Německa a Francie. A co EU? Macron chce panovat, Merkelová staví pomník. Společná kultura ozbrojených sil? Po Napoleonu a Hitlerovi. Na symbolickém místě
Osa Berlín – Tokio
Takovéto závažné ekonomické změny musejí mít nutně dopad také na globální politiku. Německo otevřeně říká, že má v úmyslu čelit dvěma „ekonomickým hegemonům“ – USA a Číně. V asijském kontextu to znamená sblížení Berlína s Tokiem. Nikoliv náhodou vedle prezentace Altmaierovy „Strategie rozvoje německého průmyslu do roku 2030“ navštívila Merkelová Japonsko, kde ji čekalo vpravdě královské uvítání: kromě jiného kancléřce poskytla audienci císařská rodina, což je pro zahraniční politické návštěvníky naprosto výjimečná a vzácná pocta.
Podle japonských médií se předseda vlády Šinzó Abe a Angela Merkelová kromě jednání o ekonomických otázkách „přiblížili k dohodě ve věci uzavření paktu o výměně důvěrných informací v bezpečnostních otázkách,“ což znamená zásadní předěl ve vojenské spolupráci, neexistující od pádu obou spojenců v druhé světové válce. Prý chtějí spolupracovat "na podpoře míru a bezpečnosti v indicko-pacifické oblasti, v Africe a na západním Balkáně".
Německé noviny poznamenávají, že i když na společné tiskové konferenci oba vůdci nezmínili jméno amerického prezidenta Donalda Trumpa, ohrožuje washingtonská „obchodní válka“ stejnou měrou Japonsko i Německo coby exportně zaměřené země. Merkelová si navíc dovolila pichlavou poznámku na Trumpovu adresu, když vyzvala svět, aby nebyl „naivní“ ve vztahu ke KLDR.
Neblahý osud východních vazalů
Celá strategie bude mít ovšem vážný dopad také na střední a východní Evropu. Nová průmyslová politika, kterou Němci plánují rozšířit na celou Evropskou unii, vyvolává otázku, jaký osud čeká státy na východ od Odry. Navzdory obrovskému obchodnímu obratu je stále obtížné pochopit podstatu ekonomických vztahů mezi Německem a zeměmi střední a východní Evropy. Statické údaje demonstrují pozoruhodné věci. Například polské instituce vykazují ve vztahu k Německu obchodní přebytek ve výši 9 miliard eur, kdežto Němci ve vztahu k Polsku vykazují naopak německý přebytek ve výši 8 miliard eur.
Je totiž otázka, do jaké míry podniky střední a východní Evropy představují pouze odnož německého průmyslu. Nakonec i polský ekonom Konrad Poplavský konstatuje, že „německé elity neviděly v Polsku, České republice, Slovensku ani Maďarsku cestu k faktickému posílení jejich ekonomického potenciálu, ale pouze příležitost pro využití levné pracovní síly“. Z České republiky si Německo zase každoročně "vyváží" dividendy ve stovkách miliard korun.
Program na zvýšení průmyslového potenciálu Německa a jeho spojenců tak staví země střední a východní Evropy před vážné dilema: politicky se podřídit Berlínu a zůstat jen levnou německou montovnou, nebo se politicky i ekonomicky emancipovat? Zatím to vypadá, jako kdyby úsilí o opětovné získání suverenity nepřipadalo ani v úvahu.
Čtěte ZDE: Připravme se: Z Německa přijdou zase problémy. Merkelová odchází, nezmění se nic. CDU je levičácké monstrum. Kulturní revoluce náplní politiky? Země, kde je pravda tabu. AfD na křižovatce. Strach a islám
Vrásky na čele Moskvy
Taktéž pro Rusko nová německá průmyslová strategie vybízí k zamyšlení. V posledních pár letech se zřetelně ukázalo, že obchod a politika jsou dvě rozdílné věci. Sice se buduje Nord Stream 2, avšak protiruské sankce zahájené Berlínem nikam nezmizely a počet německých firem působících v Rusku se dál výrazně snižuje.
Co lze tedy očekávat? Frankfurter Allgemeine Zeitung komentuje návštěvu Merkelové v Tokiu docela pozoruhodně. Má za to, že „dvě velmoci, které prohrály druhou světovou válku, závisejí v otázkách bezpečnostní politiky na Spojených státech“ částečně také proto, že „jsou ohroženy společným sousedem – Ruskem“. Pak cituje dosti hrozivá slova kancléřky v japonském hlavním městě: „Teď vidíme Rusko ze dvou stran“. To v Moskvě pochopitelně probouzí znepokojivé vzpomínky na ne tak dávnou minulost.
Berlín zatím nekomentuje spor mezi Japonskem a Ruskem o Kurilské ostrovy. Prozatím. Ovšem v situaci, kdy Německo na pozadí hospodářské války mezi USA a Čínou bude vytvářet nové bloky, nelze vyloučit, že vedle obkličování vojsky NATO Moskvě vyvstane další bezpečnostní starost.
Zdroj.
Tagy článku