Je to logické. Obě témata se prolnula v podivuhodné „jednotě“ nejen na stránkách Protiproudu, ale i v médiích hlavního proudu. Pochopitelně odlišně. Mainstream rozjíždí svou vyzkoušenou mystifikační strategii, která zahajuje volební kampaň – pro některé subjekty neplacenou podporou, pro jiné likvidační. Nic nového není ani manipulace s veřejným míněním v „agendě“ homosexualismu.
A tak pan Moravec jako vždy spěšně rozbalil i nepochybně „seriózní“ průzkum veřejného mínění, který, světe div se, odpovídá na nepoloženou otázku, zda by se měl Václav Klaus vrátit do politiky, jednoznačným ne! Protože o tom, jak sám tvrdí, se má po jeho pořadu teprve začít mluvit. Možná se bude divit. A televize a noviny informují o báječných homosexuálech, kteří nechtějí nic, než se „slušně pobavit“ a při tom demonstrovat svou hrdost na deviaci, zatímco „extrémisté“ se nad tím kdovíproč zapškle chmuří.
Pane Hájku,
čtu Protiproud od začátku, ale píšu vám poprvé. Asi proto, že jsem neměla nic proti skoro všem článkům, které přinášíte. Je to velká pomoc, kterou pro nás děláte. A moc bych vás prosila, abyste ještě více psali ty různé zdravotní rady a články o zdraví. Jak si sám pomoci bez běhání po doktorech, a jak je to s očkováním a s různými léky, které do nás cpe farmaceutický byznys. Je to pro obyčejné lidi moc důležité. Snažím se to hodně šířit dál.
Ale dnes vám chci říct něco jiného. Jsem členka ODS od roku 1997 a strašně si zoufám, když vidím, jak to naše vedení kazí. Také to, jak se postavilo k volání po návratu Václava Klause do strany. Je mi z toho strašně smutno. (...)
A tak mi z toho všeho plyne, že jestli se teď parlament opravdu rozpustí a budou předčasné volby, dopadneme velmi špatně. A noviny a televize přesvědčí voliče, že pravice je TOP 09. Předejte prosím tento dopis panu prezidentovi Klausovi, aby věděl, že my, členové ODS, co nemají žádné významné funkce, ho nesmírně potřebujeme. A že s ním půjdeme klidně na barikády, jak napsal tuhle Mirek Topolánek v jednom rozhovoru. Byla jsem mu za to vděčná.
Moc vám všem držím palce a přeji hodně úspěchů.
Gita C.
Milá paní Gito,
vašim pocitům samozřejmě dobře rozumím. Pokud jde o témata zdraví, mohu vás ubezpečit, že se jim budeme nadále věnovat – ba s ještě větší intenzitou. Nejen proto, že patří k nejčtenějším. I tento fakt ale současně ukazuje, že existuje stále početnější skupina lidí, kteří nechtějí být pouze pasivními příjemci „byznysového zdravotnictví“. To dnes stojí na dvou nohách: Vedle pomoci nemocným si současně „vyrábí“ pacienty. A moudří politici si pak mohou hlavu ukroutit, proč že je to současné zdravotnictví nemožné ufinancovat. Ano, budeme v tom pokračovat. Přineseme také mnohem více receptů a zkušeností, které ověřeně fungují.
Ale váš dopis směřoval hlavně jinam. Neumím na něj odpovědět jinak, než odpověděl Václav Klaus: Do této ODS, se všemi havlistickými „elitami“ typu pana Pospíšila, Svobody a spol. se zakladatel první a jediní pravicové strany v naší zemi rozhodně vrátit nechce – nemluvě o tom, že oni ho ani nechtějí. Jaký div. Jsou to totiž právě ti, proti kterým kdysi Občanskou demokratickou stranu zakládal.
Podle data soudím, že jste z těch, kteří vstupovali do ODS po „Sarajevském atentátu“. Jenže mezitím její vedení odsadili i jiní. Hlavním problémem této strany nejsou proto dnes „kmotři“, jak donekonečna omílá mainstream, tedy „mocní podnikatelé“ napojení na politiku. Ti jsou ve všech stranách, či blízko nich. Nejen u nás, ale v celém světě. Bylo by také nelogické, aby tomu tak nebylo. Ti nejsilnější si kupují noviny a zakládají své vlastní strany – jako třeba Andrej Babiš – a ještě se tváří jako spasitelé. O tom se však, od chvíle kdy koupil vydavatelství MAFRA už nikde v mainstreamu nedozvíme. Snad kromě Reflexu a Blesku – protože je nekoupil.
Hlavním problémem ODS je postupná infiltrace a nakonec úplné ovládnutí silami, které s pravicí nemají nic společného. Poznáte je snadno a neomylně: Média je chválí, dělají jim nekonečné PR kampaně, oslavují je. Ale úplně stejné je to na levici. ČSSD má zase své Sobotky, Dienstbiery a spol. Není to nic jiného než „havlistická ideová internacionála“, Pátá kolona politiky jako takové.
Otázka, zda se Václav Klaus vrátí do politiky, je bezpředmětná. On v ní vždy byl a nikdy z ní neodešel. Nyní je podle mého soudu zatím pouze nejasné, v jakém rámci se jeho další veřejné angažmá odehraje. Jasné je naopak to, že to nebude v dnešní ODS.
Zdravím všechny,
jsem ráda, že jste, protože většina novin je pro mě nepoužitelná. Drží mě Reflex (už jsem měla nahnáno, že ho koupí pan Babiš), pak si čtu Pravý břeh a Protiproud. Nejsem sice úplně na stejné vlně, ale tak to asi má být.
K dnešním článkům:
Před rokem mě potěšilo, když nachytali Ratha, opravdu mně vadilo jeho arogantní vystupování. Ale dnes vnímám to, jak je s ním zacházeno jako ohrožení, skoro se cítím víc ohrožena než před r. 1989.
Dost dlouho mi trvalo, než jsem pochopila míru ohrožení od "prokurátorů"- někdy i vojenských. Tohle nebezpečí je velké i proto, že si ohrožení demokracie spousta lidí, i chytrých, vůbec neuvědomuje a naopak se radují, jak ta naše policie a justice začíná pěkně pracovat. Tady mě moc nenapadá, jak se účinně bránit.
Potěšil mě článek o Michaelu Glatzovi. Nelíbí se mi pochody gayů, ale hlavně proto, že si nemohu vůbec zvyknout na veřejné demonstrování sexuality, i té hetero. Vystudovala jsem ČVUT (večerně, na denní studium mě komunisti nepustili) a pracovala celý život mezi muži, ale moji kolegové se nikdy takhle nepředváděli. A ani s mými nejlepšími přítelkyněmi jsme si nikdy nevyprávěly intimní zážitky, takže už si asi nezvyknu.
K tomuto článku by bylo dobré doplnění názorů lékařů sexuologů.
Čtěte ZDE: Opravdový coming out: Slavný zakladatel hnutí mladých amerických gayů Michael Glatze se stal heterosexuálem! „Šlo o největší, nejpodivuhodnější a nejkrásnější osvobození v mém životě.“
K článku o rozpuštění sněmovny si myslím, že to s ODS nebude tak úplně zlé, jak píše pan Hájek, moc si to přeju. Nemám růžové brýle, ODS mi připadá prohnilá už od nástupu Topolánka a spol., ale stále je tam pár lidí, kterým bych chtěla věřit. O máme tu nějakou jinou pravici? Svobodní bohužel mají hezké myšlenky, ale nevýrazné lidi. A o Top si nemyslím, že je to pravice. A jak nám pan Schwarzenberg přispěl k personální katastrofě v Ústavu pro studium totalitních režimů, tak si říkám, že opravdu nebylo koho zvolit prezidentem.
Čtěte ZDE: Seberozpustná sněmovní fraška má v podání ODS už pouze trapný rozměr. Hravý vzkaz Miloše Zemana míří totiž ke skutečným hráčům: Co se stane v úterý?
Přeli Vám hodně sil a úspěchů, upozorňuji na Vás mé podobně naladěné přátele. A příspěvek jsem poslala a zase časem pošlu.
Eva Slabová
Milá paní Slabová,
váš dopis jsem použil především jako jistý typ reakcí, které mám velmi rád. Mnozí nám stejně jako vy píší bezvadné rozbory jednotlivých materiálů. Protože jsme však otevřeli možnost diskuse pod články, patřily by podle mě právě tam. Ano, k diskusi se musí každý zaregistrovat a zaplatit „členský příspěvek“. Myslím však, že toto opatření, které má zabránit snadnému „útoku“ neslušných, by nemělo být bariérou pro vás ostatní.
Posíláte nám jak prostřednictvím bezhotovostní platby, tak darovacích sms zpráv příspěvky na provoz Protiproudu. Opravdu jsme za ně velmi vděčni. Tím spíše, že tento „proud“ nevysychá, naopak. Ale každý takový přispěvatel, učiní-li tak skrze registraci, má současně už předplacen vstup do diskuse. Je to asi nutné ještě párkrát opakovat, protože jde o stálé dotazy i ve vašich dopisech.
A jak se bránit proti „ohrožení od "prokurátorů"- někdy i vojenských“? Není jiná cesta než politická. Zvolit si takovou reprezentaci, která bude mít odvahu s tímto zlem něco udělat. Také jsme už o tom psali – právě v článku Václava Klause.
Čtěte ZDE: Václav Klaus: Rezignovala demokracie na kontrolu represivní moci? Vlastnoruční zápis exprezidenta z druhých Rozmluv na Hanspaulce
Rozhodně bych nevolil žádné „inovativní“ metody, jaké nabízí jiný náš čtenář v tématu, které také rámovalo uplynulý týden:
Vážená redakce,
v příloze si dovoluji zaslat příspěvek k debatě nad Prague Pride. Pokud ho shledáte vhodným k publikování, dal bych přednost uvedenému pseudonymu před svým jménem. Jako podnikatel si nemohu dovolit vyvolávat zájem různých fanatiků ke své osobě.
V pěkném článku autor mimo jiné praví:
Nalijme si čistého a neředěného vína, abychom se od sice oprávněného, ale marného kňourání nad šířením perverze dostali dále.
Zaprvé. Sodomitům se na Západě podařilo ovládnout zdroje tvorby veřejné morálky. Mají nezničitelnou lobby ve sdělovacích prostředcích, marketingu, reklamě, školství a zdravotnictví. Díky tomu jsou schopni vyvolávat lítost, hysterii, pocity novosti, neotřelosti a pokrokářství. Jsou, spolu se všelijakými alternativními vykuky, establishmentem naší doby.
Zadruhé. Podpora sodomitů poskytuje určité části veřejnosti, zblblé nekonečným blahobytem a vymoženostmi sociálního státu, v Evropě zcela vymizelý morální a kulturní stimul. Tímto stimulem je boj.
Zatřetí. Žijeme v demokratickém státě. Tato situace má, kromě řady dobrých, samozřejmě i řadu stinných stránek. Jednou z nich je skutečnost, že byrokracie (například Magistrát) bude hledět vyhovět především dvěma skupinám občanů. Těm, kteří nejvíc křičí. A těm, kterých je důvod se bát. Kdo nejvíc křičí? Sodomité. Koho je důvod se bát? Sodomitů a jejich politicko-mediálně-reklamní kliky. Buďme tedy k politikům trochu spravedliví. V zemi, kde dnes jste například spisovatelem, zítra premiérem a pozítří nezaměstnaným politikem se žádný byrokrat, včetně pana Hudečka, nebude nikomu a ničemu stavět do cesty. A už vůbec ne homosexuálům.
Potud jistě nic, s čím bych nesouhlasil. V závěru však autor navrhuje „kopřivovou metodu“, kterou použili odpůrci homosexualistických demonstrací v jiné zemi: Prostě vyšlehat je kopřivami z ulic.
Nemyslím si, že by to byla pro nás použitelná metoda. Musíme se s nimi utkávat jinak. Už dnes mají odpůrci homosexualismu pravidelnou nálepku „extrémistů“. A to nedělají nic jiného, než že se pokojně scházejí, demonstrují před ambasádami, vyjadřují svou solidaritu s bojem obdobně „netolerantních“ občanů v evropských zemích, kteří nechtějí nic než ubránit klasickou rodinu před „duhovou potopou“. Na cokoli, co by se mohlo podobat „násilí“, organizátoři „záplav“ žíznivě čekají. Ať žízní dál.
Ne, cesta je jiná. Trpělivá, pomalá, nekonečná – tak, jak to bylo ostatně vždycky. Je totiž jasné, že nakonec bude vítězná. Na naší straně je totiž moc, proti které všechny „revoluční mocnosti“ tohoto světa nemají šanci. Nesmíme však podléhat depresím a zoufalství. Metodu JAK na to jít, máme skvěle popsanou v Knize Knih, Písmu svatém.
Vážený pane Hájku
když píši vážený, nemyslím to jako běžnou frázi, ale protože si Vás skutečně vážím.
Po přečtení Smrti ve středu jsem Vám vyseknul poklonu, musím tak učinit i po Smrti v sametu. Nejvíce mám radost z toho, že tyto knihy se dají koupit v běžném knihkupectví. Důvod jste mně sdělil ve Vaší odpovědi.
Chtěl bych přispět s trochou do mlýna ke zdánlivé zmatenosti současné politické situace. Myslím, že děje probíhají v několika rovinách a nikdy bychom neměli zapomínat, že situace je mnohobarevná. Dost lidí má černobílé vidění světa. Podle mne základní osa, okolo které se vše točí a podřizuje, je myšlenka - čím hůře, tím lépe, čili záležitost z 80-ých let s názvem operace Golgota.
Je s podivem, jak tento geniální plán, jak zdiskreditovat kapitalismus, je tak málo známý. Přitom dává odpověď na tolik otázek. Napadlo mě, zda by jste nechtěl něco o tom napsat čtenářům Protiproudu.
Za něj bych chtěl poděkovat obzvláště, protože to má velký smysl, je to boj Davida proti Goliášovi a víme jak to dopadlo.
Pane Hájku, přeji Vám a celé redakci - nenechte se otrávit žádnými neomarxisty všeho druhu, ale myslím, že to nehrozí, neboť oni jsou současně inspirací Protiproudu.
Bůh s námi.
Jiří Houska
Vážený pane Housko,
děkuji za sebe i za tým Protiproudu. Opravdu – takových povzbuzujících slov není nikdy dost. Otrávit se určitě nedáme – i když tlaky, kterým stále častěji čelíme (i ekonomické), jsou občas přece jen trochu deprimující. Ale pokud máme zázemí ve čtenářích a příznivcích jako jste vy a tisíce ostatních, není se čeho bát.
Pokud jde o Operaci Golgota: Nejsem si její autentičností úplně jist. Existuje kolem toho celá – asi právem skeptická – literatura. Ani v nejmenším nepochybuji o tom, že „pád komunismu“ byl důkladně připravenou akcí, v níž nebylo vůbec nic spontánního, jak to statně také píšu ve své knize. Jen mám za to – z mnoha zdrojů, které mám k dispozici – že to bylo ještě o něco temnější. Ale o tom více ve třetí knize, kterou dopisuji, a snad již brzy dopíši. Na krátký článek v Protiproudu by to nebylo. Tyto věci jsou zásadní, vážné a jejich zjednodušení vede u mnohých k pocitu, že jde o „konspirační teorie“, což je skvělá nálepka ke znevěrohodnění.
Tak mi dejte ještě chvilku času
Dobrý den pane Hájek,
dovolil jsem si pod text zkopírovat naši předešlou komunikaci, když jste byl ještě na Hradě. Jsem moc rád, že jste zůstal v pozici bojovníka za naše svobody a spustil Protiproud.
Tak trochu jsem se od Vás inspiroval a spustil své webové stránky, ale jelikož je dělám sám po večerech a bez patřičných prostředků, tak zatím nejsou nic moc, ale důležité jsou informace.
Chtěl jsem Vás proto požádat o souhlas (i když jsem to asi už ve třech případech učinil), zdali mohu někdy články z vašeho webu umístit na mé stránky, ale předpokládám, že náš cíl je stejný, tudíž v tom snad nebude problém. Již jsem zaznamenal, že se Vaše články na některých webech objevují. Můj web je www.svobodnenoviny.webnode.com
Zatím děkuji a určitě se ještě ozvu.
Přeji krásný den!“
Vážený vydavateli Svobodných novin,
samozřejmě, že máte můj souhlas. Prosil bych jen o to, oč prosím všechny ostatní: Uvádějte zdroj s proklikem na Protiproud. Nic více nepožadujeme.
Snad v této souvislosti ještě jednu poznámku: Velmi nám pomáhá, když využíváte možnosti, kterou vedle našich článků také jednoduchým kliknutím máte: Doporučit nás svým přátelům na sociálních sítích. Odtud k nám v poslední době přichází mnoho čtenářů, kteří nám pak již zůstávají věrni. Obecně řečeno – vedle finančních příspěvků je to ta největší pomoc, kterou nám můžete dát. Jsme za ni nesmírně vděčni. Právě díky tomu se Protiproud v některých chvílích mění téměř v jisté „hnutí“. Možná, že právě tam nakonec směřujeme.
A samozřejmě: Nemohu na závěr vynechat naše hledání autora výroku o smyslu diskuse. Tentokrát mi „tip“ skutečně vyrazil dech. Protože nemohu ani říci, že se mýlíte – ale ani vám vyplatit odměnu 10.000 korun.
Srdečně zdravím,
autorem výroku, jehož jméno hledáte, je sám Bůh, neboť všechna autorská práva patří Bohu.
S pozdravem,
Mgr. Markéta Ondroušková
Paní magistro, gratuluji. Dostala jste mě. Ale přesto naše soutěž dál pokračuje.
A do pátrání po Pravdě života Vám všem, milí přátelé Tea Party a Protiproudu, přeji jako obvykle požehnanou neděli a celý následující týden!
Tagy článku