Výstup na Říp: Václav Klaus ml. vedl stovky vlastenců na posvátnou horu. Český stát má základy již v 5. století. Je ve Ctiněvsi pochován praotec Čech? Naše samostatnost a tradice spolu souvisejí. Hašlerek se nepřejíte
Radek Pokorný přináší dobrou zprávu o sílícím hnutí českých vlastenců, kteří se přes víkend sešli na oslavě dne vzniku samostatného státu
Obnovu tisíciletého Českého státu, si o víkendu připomněli zástupy vlastenců výstupem na Říp. Oslavu Dne vzniku samostatného Československa, uspořádala středočeská organizace Hnutí Trikolóra.
Již od brzkých ranních hodin se pod naši posvátnou horu sjížděli členové i příznivci Trikolóry z celé země. Po desáté hodině se jich na náměstí ve starobylé obci Ctiněves sešlo několik stovek a další ještě přijížděli v průběhu celého dne.
Na hrobě praotce
Ke shromážděným nejprve promluvil předseda Trikolóry poslanec Václav Klaus. Připomněl aktuální smysl a důležitost podobných setkání pro udržování národních tradic. V „odnárodňovací“ době nejde jen o nějaký folklórní ornament, ale udržování kolektivní paměti a kontinuity českého státu. Podobně promluvil také předseda Středočeské Trikolóry Antonín Fryč a šéf pořádající mělnické organizace Zdeněk Soukup. Přítomné pozdravil rovněž starosta Ctiněvsi, jenž vyjádřil radost nad tím, že se podobné setkání v obci koná.
Upozornil, že podle dávné tradice předávané z pokolení na pokolení je právě v jejich obci – pod kostelem, u kterého se shromáždění konalo – pochován mýtický zakladatel českého národa, praotec Čech. Historik Petr Bahník pak potvrdil, že tato pověst se zřejmě zakládá na reálném základě. Archeologové v minulosti skutečně našli v prostorách pod kostelem pradávný hrob velmože, který by mohl odpovídat datování okolo pátého století, kdy se předpokládá, že praotec Čech se svou družinou do krajiny pod Říp přišel. Už méně jisté je zda na posvátné skále opravdu pronesl tadicí uchovávaná památná slova. „Zde je země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající...“
Jak vznikl Říp?
Poté se účastníci vydali k úpatí hory a kamenitou cestou vystoupili na vrchol. Nad hlavami jim vlály nejen české vlajky, ala rovněž i korouhev se svatováclavskou orlicí, která je podle pověsti s minulostí praotce Čecha rovněž spojena. Po krátkém zamyšlení Václava Klause se poutníci vydali stejnou cestou zpět do Ctiněvsi, kde si vyslechli projev již zmíněného historika a předsedy Akce D.O.S.T. Petra Bahníka. A nebylo to vůbec nezajímavé.
Poukázal totiž na tři málo známé historické zdroje, které se na Řípu stýkají. Kromě svatováclavské je to i tradice svatojiřská a svatovojtěšská. Podle pověsti je se vznikem hory spojen boj svatého Jiří s mocnostmi pekelnými. Praví se v ní, že svatý Jiří jezdil světem jako potulný rytíř. I stalo se, že přijel také do země České. Ta byla tehdy ještě neobydlená a pustá. Ve spárech ji držel zlý duch. Když světec do země vstoupil, jako by zasvítil jasný sluneční paprsek pod odvalený těžký balvan, pod nímž žije početný hmyz.
Démoni a běsové se zděšeni rozprchli na všechny strany a volali svého pána, ďábla. Ten se rytíři zjevil se slovy: Proč rušíš náš staletý klid smrtelníku? Tato země náleží nám. Zde není nikoho, pro koho bys konal své hrdinské skutky. Jeď dál svou cestou a dopřej nám klid. Svatý Jiří ale namítl: “Nikoli pekelníku, ani nebe, ani moře, ani tato země nebyly stvořeny pro tebe, ale náležejí Bohu, který je stvořil pro člověka. Prozřetelnost mě přivedla do tohoto kraje, abych ti to rázně připomněl.“
„My jsme tu ale byli dřív,“ vztekal se ďábel. „Máme na tento kraj vlastnický nárok. Můžeme však o ni soupeřit. Kdo z nás přes noc navrší z balvanů větší kopec, tomu bude tato země na věky náležet.“
Jiří souhlasil a když vyšla první hvězda, pustili se do díla. Trhali ze skal čedičové kvádry a nosili je na planinu při řece Labi. Jiří soupeřil poctivě, tahal kamení vlastníma rukama a s vypětím všech sil je nosil na určené místo. Ďábel však čaroval a přenášel balvany pomocí kouzel. Panna Maria a svatí v nebi se na ten nerovný souboj nemohli déle dívat. Pomohli Jiřímu a způsobili, že se všechny řeky a vody spojily a tekly kudy ďábel chodil. Když vyšlo slunce čněla nad rovnou polabskou krajinou výrazná hora, kterou navršil z kamenů svatý Jiří a nepatrný kopeček, který dal dohromady ďábel. Zlý duch musel opustit zemi a hora, kterou navršil svatý Jiří, byla připravena pro praotce Čecha.
Čtěte ZDE: Velký národní svátek: Dorosteme ještě někdy smyslu světcova života a smrti? Dva druhy nepřátel včera i dnes. Pracujme pro budoucnost. Protiklad doby, v níž žijeme. Nelze rezignovat a mlčky souhlasit
Úkol pro nás
Petr Bahník také připomněl Bitvu u Chlumce mezi českým knížetem Soběslavem I. a německým králem Lotharem III. která proběhla 18. února 1126. Právě na oslavu vítězství Čechů nad německými vojsky, které bylo dosaženo za pomoci přímluvy svatého Vojtěcha, jemuž byla původní rotunda na Řípu zasvěcena, nechal Soběslav rozšířit rotundu o západní kruhovou věž. Rotunda sama je jednou z nejstarších dochovaných staveb u nás.
Na závěr příjemného odpoledne zahrála poutníkům skupina Trio Hašlerovy nezapomenutelné vlastenecké písničky.
Tradice výstupu na Říp, kterou Trikolóra v sobotu 19. října založila, chce spojovat všechny lidi dobré vůle milující svou vlast, hlásící se ke svému národu a jeho nejstarším tradicím stejně jako obhajobě tradičních hodnot a státní svrchovanosti.
Kdo ví, jaké „pověsti“ si jednou budou vyprávět o nás naši potomci. Aby si vůbec mohli něco vyprávět, je nutno především náš stát udržet. Nikdy to pro naše předky nebyl banální úkol. Zdědili jsme jej, abychom ho předali našim dětem a vnukům.
On si totiž ten ďábel nějak nechce dát pokoj. O Němcích ani nemluvě.
Tagy článku