MY jsme společenství: Když je zle, umíme si pomáhat. Celý náš "dům" je nyní v ohrožení. Proč chce Hamáček zakázat domobranu? Nechte nám zbraně, dali jsme si na ně! Staňte se Myčkaři - i to je domobrana!
Michal Semín ukazuje na jednom nedávném případu, že naše vzájemné lidské sepětí a spolupráce jsou jednou z nejcennějších věcí, co máme - a přikládá recept, jak ji podporovat
Rána jako z děla. Všude suť a plameny, zápach unikajícího plynu, horko a dým. Bytový dům v šumavské Lenoře je během pár vteřin v troskách. Jeden mrtvý, dva těžce zranění, minimálně deset nájemníků přišlo o střechu nad hlavou. Zpráva z počátku října, kterou konzumenti médií nemohli přehlédnout. Takovou informaci zpravidla překryje během několika hodin nějaká jiná, ještě „výbušnější“. Včerejší tragédie upadne náhle do zapomnění, navíc všichni máme plno vlastních starostí, tak proč se trápit starostmi lidí nám neznámých…
Omyl. Navzdory vší hrůze dobré srdce zvítězilo. Jen pár dní po neštěstí bylo na místě více než sto dobrovolníků z Lenory i okolních obcí. Nepřišli na úřední povel, pomoc s úklidem a asistencí postiženým rodinám vznikla spontánně. To jsou chvíle, kdy se obyvatelé naší země, z nichž každý jinak kráčí vlastní cestou, spojí v jedinou pomocnou ruku. Kdy z mnoha JÁ tu vznikne MY.
Takových okamžiků si važme. A přejme si, aby k podobné svornosti nedocházelo jen ve chvílích akutního ohrožení, nebo dokonce již neštěstí. Zvláště když hrozí, že nám to naše „demoliberální“ věrchuška zakáže. Nebo jste snad neslyšeli o záměru ministerstva vnitra zakázat domobranu? Bytostně se nás to týká, vždyť myšlence svépomoci při obraně našich rodin, majetku či životů se snažíme pomáhat i MY. Jsme patrně jediný časopis na novinových stáncích, který ji ve svých článcích propaguje a jediné nakladatelství, které k tomuto tématu vydalo knihu (hojně prodávanou) domobrance Aleše Přichystala Přežít, nebo zemřít.
Čtěte ZDE: Přátelé si pomáhají: Přelomová doba chce činy. Druhé národní obrození. Bojovka pro všechny, kdo vědí, že národ jsme MY. Již dva roky máme v rukou unikátní "nosič", o němž mnozí nevědí. Začínáme teď!
„Otec zakladatel“ českého domobranectví pplk. v.z. MUDr. Marek Obrtel o chystané státní šikaně svědčí těmito slovy: „V naší zemi jsem nejdéle sloužícím domobrancem'', spoluzakladatelem Národní domobrany, nositelky domobranecké myšlenky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a představitelky domobranectví obecně. Mám proto právo říci, navzdory výročním zprávám BIS, navzdory nálepkování ze strany mainstreamu a řady politiků, že Národní domobrana a ostatní domobranecké organizace se ničím a nikým nikdy nezpronevěřily své základní myšlence. Kázní a disciplínou svých členů vždy dokázaly dostát svým zásadám, aniž by porušily zákony České republiky. Nabídli jsme pomoc při ostraze státní hranice v rámci migrační krize, nabídli jsme přesně definovanou spolupráci ozbrojeným silám jako druhá dobrovolná záloha Armády České republiky. Školíme se a zdokonalujeme v oblasti civilní ochrany obyvatelstva a nabízíme své služby starostům obcí a měst. Školíme a vzděláváme děti a mládež a vychováváme je k vlastenectví a brannosti, ke spoluodpovědnosti za obranu vlasti. A to je zřejmě špatně.“
Samozřejmě není, Marku. I MY se k myšlence domobrany budeme hlásit bez ohledu na to, jak se k této nesmírně důležité občanské aktivitě náš státní aparát zachová.
V té souvislosti mě napadá: kolik z našich čtenářů si vlastně uvědomuje, že jistou formou domobrany je nejen vydávání našeho měsíčníku, ale i jeho pravidelná četba a šíření? Ano, není jich málo. A den ode dne přibývají další. I proto se může stát, že „hamáčkové“ tohoto světa budou chtít jednou zakázat i NÁS. O to je důležitější, aby se naše čtenářská obec číslo od čísla zvětšovala. Znáte to – až nás budou milióny…
Jak na to? Třeba tím, že darujete předplatné svým blízkým. Neuděláte tím radost jen jim, ale i sobě. Jak víte již z říjnového čísla, je v plném proudu „bojovka“, na jejímž konci jsou ceny, jež potěší duši vlastencovu. Tou cenou nejhodnotnější, kromě radosti z dobrého skutku, je pak nahlédnutí do míst, kam nemá obyčejný smrtelník – což jsme nakonec MY všichni – volný přístup. A přitom jsou tak silně spjata s posvátnou půdou našich národních dějin.
Račte vstoupit, přátelé!
Tagy článku