Nadšené očekávání kvalitativního zlepšování života na Zemi pomocí umělé inteligence (AI) je značně přehnané a v poslední době je zpochybňováno jak praktickými vědci, tak futuristickými filosofy - a dokonce i armádou.
O tomto tématu hovořil s magazínem EurAsia Daily profesor Smolného institutu Alexandr Posadskij:
Umělá inteligence se stane „přítelem“, nebo „nepřítelem“ lidstva v závislosti na tom, zda bude lidstvo přítelem, nebo nepřítelem samo sobě, zda se bude ubírat ve směru humanizace, nebo se například vydá na cestu úplné dehumanizace. Hodnoty, duchovní významy, morální standardy – vše, co tvoří lidstvo a lidskou podstatu, nelze vložit do automatické paměti robota. Přitom AI může být pro lidstvo důležitá. AI je například vynikající ekonomický nebo lékařský konzultant. V každém případě je její role výhradně služebná, nikoli strategická. AI není schopná formovat udržitelná společenství, ani generovat průlomové strategie.
A proč je tedy člověk ochoten převádět své dominantní role na stroje?
Podle mého názoru obecně příliš loajální přístup k možnostem umělé inteligence hovoří o určitých příznacích choroby. Snaha svěřit čemusi vlastní rozvoj odráží nedůvěru ve vlastní tvůrčí síly, nezpůsobilost a nedostatek snahy odhalit vlastní tvůrčí potenciál. To vše ukazuje na nezralost, řekl bych dokonce na infantilismus naší civilizace. Zralá civilizace, v níž člověk bude vždy cítit svou tvůrčí nadřazenost nad strojem, nikdy nebude považovat stroj za chytřejší člověka, a nyní jsme k tomu, bohužel, blízko. Předáváme umělé inteligenci nejvýznamnější úkoly, vypracování a zavádění strategie rozvoje, formulování základních názorů na vesmír – to jsou všechno symptomy úpadku, vyčerpání zdrojů duchovního rozvoje, vyhoření tvůrčí energie. Když neumíme najít cestu z krizových situací, přestáváme si věřit a začínáme spoléhat na AI, očekávat od ní cosi, čeho není schopna. Nikoliv kyborg, ale tvůrčí lidská osobnost zachrání planetu před katastrofou, najde odpovědi na výzvy naší doby a zaručí bezpečnou budoucnost. Historicky to tak bylo a bude. Jinak riskujeme, že se sami změníme na pasivní roboty ještě před rozšířením mocné AI.
Takže co dnes nejvíce postrádáme?
Myšlenka dominance či nadřazenosti umělé inteligence nad člověkem je v mnoha ohledech produktem spotřebitelské společnosti, která člověka nevede k seriózní práci, ale k uspokojení primitivních instinktů při minimalizaci rozumové činnosti. Ideálem je člověk, který si užívá a nemyslí. Takový člověk snadno obětuje svoji inteligenci té umělé. Pro V. I. Vernadského je koncept „noosféry“ (tj. sféry lidské inteligence na Zemi a v celém vesmíru) spojen s rozvojem intelektuální práce. Ne každý vývoj umělé inteligence představuje pokrok lidské civilizace. Rozšiřování umělé inteligence může odrážet spíše civilizační regres, antropologickou a hodnotovou katastrofu.
Čtěte ZDE: Česko v digitálním věku: Hraběcí rady takzvaných ekonomických poradců. Bez obav, žádná umělá inteligence se nekoná. Robotizace jako populační selekce. Internetové bezvědomí Mileniánů připravuje katastrofu
Říkáte, že v asijských zemích jsou problémy 21. století viditelné na první pohled.
Bohužel, je nutné připustit, že asijské země, a právě ty, jež jsou považovány za lídry při zavádění AI (Japonsko, Jižní Korea, Singapur), patří k tzv. mizejícím společnostem. Ještě nedávno bylo Japonsko pro mnohé příkladem revoluce v robotice. Nyní však vidíme, že tento stát je na cestě do hluboké demografické katastrofy. Japonsko je země s miliony opuštěných domů. Nebožtíci jsou zařazováni do pořadníku na kremaci. Starší lidé se ocitají v sociální izolaci. Jeden ze čtyř mužů nad 50 let nebyl nikdy ženatý (v roce 2030 to už bude jeden ze tří). Továrny využívají třiadvacetkrát více robotů, než je světový průměr, a přeceto neprodlužuje japonský ekonomický zázrak. Dnes už je Japoncům jasné, že automatizace nevyřeší demografický problém. Roboty se nestaly lékem. Někde přinesly komfort, ale také odhalily nemoc. Japonci dnes začínají stále více přemýšlet o potenciálu imigračních pracovníků. Podle prognóz se do roku 2050 počet obyvatel v této zemi sníží o 20 milionů a polovině obyvatelstva bude přes 60 let.
V Singapuru, který je také na světové špičce v robotizaci, mají podobné problémy. Na ostrovech mají nejnižší porodnost na světě. Pracující část populace každoročně klesá o 1,7%. Katastrofální nedostatek pracovních sil zpočátku vedl k sázce na imigranty, ale neochota společnosti jít touto cestou se přetavila v sázku na robotizaci. Nyní se rýsuje nový obraz města – centrum inovací a zavedení bezpilotní robotiky. Toliko prognóza, ovšem do roku 2026 podíl pracujícího obyvatelstva bude ročně klesat o 2,5% a není zřejmé, kdo bude v tomto chytrém městě žít a pracovat.
Jižní Koreu, dalšího asijského lídra ve vývoji a implementaci robotiky, lze také připsat k ohroženým společnostem. Celková porodnost v této zemi v roce 2018 klesla na 0,98 dítěte na ženu. Polovina Korejců do 40 let je svobodná. Jižní Korea se pravděpodobně do roku 2045 stane zemí s nejstarší populací na světě. Výuka robotiky se praktikuje i na korejských základních školách, které však současně nejsou schopny dětem vštípit většinu důležitých vlastností pro život.
Když už mluvíme o Asii, nemůžeme nezmínit Čínu, která také čelí vážným výzvám – rozpad pospolitostí, rozmáhání se individualismu a odcizení mezi lidmi. Analytici předpovídají Číně vážnou demografickou krizi v blízké budoucnosti. Vláda v Podnebesí se obává příchodu nové „éry nepokojů“ a rozpadu země. Proto tam zavádějí metody sociálního kreditu založené na systémech umělé inteligence. Budou snad schopny elektronické systémy sledování a regulace sociálních vztahů obnovit společenské hodnoty a ducha vzájemnosti? Občanské ctnosti se obvykle živí osobním morálním příkladem a inspirací. A technologické systémy pro aranžování modelů chování, byť ty nejhumánnější, nikdy nemohou získat sílu morální autority.
Přitom v minulosti byla Asie vždy pevností tradičních duchovních hodnot, zdrojem světových náboženství, citadelou vyšší lidské identity. Dnes riskuje, že se stane světovým centrem tak nejvýše pro „chytrý porno průmysl“. Někteří podnikatelé v Číněskutečně chtějí využívat AI k oživení porno trhu ve všech zemích světa.
Copak je něco takového přijatelné pro komunistickou Čínu?
Nezapomeňte, že v Číně jsou silné i neoliberálních proudy a s rozvojem tržního hospodářství se podobná směřování jen prohlubují.
Takže umělá inteligence bude zklamáním?
Odborníci ze Saxo Bank předpovídají v roce 2020 „třetí zimu“ umělé inteligence. Poznamenávají, že desítky miliard dolarů, které za posledních deset let vynaložily IT společnosti na výzkum a vývoj se nevyplatily a pokrok v hlubokém počítačovém učení (Deep learning) byl za posledních pět let neznatelný. Rizikový kapitál nakonec výrazně snížil investice do AI. Dnes vědci stále častěji mluví o limitech počítačových technologií pro hluboké učení. Nejsme schopni vytvořit umělou inteligenci na lidské úrovni. O tom například mluvil vedoucí vědecko-výzkumné divize Google Emmanuel Mogenet. Podle jeho názoru můžeme v lepším případě dosáhnout inteligence „hadí“ úrovně. Zástupci společností Tesla, General Motors a Ford předpovídali rozsáhlé zavedení bezpilotních automobilů do roku 2020. Ale ani to prakticky neexistuje. Proto je s největší pravděpodobností „třetí zima“ AI již za dveřmi.
O tématu se však v médiích vášnivě diskutuje.
To proto, že obraz o AI přešel z vědecké roviny do PR systému, do masové popkultury. Ze zpráv se například dozvídáme, že „ženský robot“ se stal občankou Saúdské Arábie, přičemž v této zemi získal více občanských práv než skutečné ženy a miliony pracujících imigrantů. Neustále jsme informováni, že AI „maluje“ obrazy, „skládá“ hudbu a verše na úrovni geniů lidské civilizace. Vážně se probírá téma, že systémy AI již „řídí svět“ a všichni žijeme v počítačových simulacích. Samotná diskuse o otázkách souvisejících s umělou inteligencí je testem dospělosti civilizace. Pokud nedokážeme odlišit vysokou kulturu od nezdařené kompilace, bezduchého robota Sofii od rozvinutého člověka a realitu od počítačových her a „kultovních“ trháků, pak je zcela relevantní otázka: existuje ještě rozum?
Čtěte ZDE: Doznání: Digitalizace je jen pro chudé a hloupé. Výchova budoucích otroků i v našich školách. Jídlo z červů. Děti od smartphonů blbnou. Hlavní trend bohatých elit: pryč od displejů, zpátky ke klasice. Jak zůstat člověkem?
AI ale má své oddané fanoušky.
Nejčastěji se snaží „supermozku“, jak AI nazývají, přiřadit určité mesianistické funkce. V byznysu je filozofie produktu AI vyzdvihována řadou marketingových skupin, které vědomě zneužívají nebezpečný trend úplného nebo částečného nahrazení člověka. Je dobré, že už i vojáci pochybují o možnostech AI. Možná lépe než jiní cítí, jak může uctívání kyborgů skončit. Roboti na rozdíl od lidí nejsou schopni zastavit započatou válku, a v žádném případě jim nelze svěřit jaderné zbraně. Tomu dobře rozumějí i praktičtí vědci a samozřejmě také mnozí futurologičtí filosofové.
A jak je to v Rusku?
Rusko dnes aspiruje na to stát se lídrem ve vývoji a implementaci systémů AI. Jenže robotizace nevyřeší demografické problémy země, elektronické systémy sledování a kontroly nezlepší lidi a společnost nebude o to bezpečnější. Digitální ekonomika nevyřeší problémy sociálních nerovnost, robotická armáda neučiní zbytečným lidský faktor. AI nám může pomáhat do té míry, nakolik si dokážeme pomoci sami. Bezpochyby na člověku musí zůstat takový intelektuální výkon, jakým je strategická vize dalšího rozvoje. Pokud takovou vizi nemáme, pak uplatnění AI povede do slepé uličky. A pokud jako lidstvo nebudeme schopni přemýšlet a přijímat adekvátní rozhodnutí, potom život na Zemi skončí jadernou válkou nebo nějakou jinou globální katastrofou.
Tagy článku