Je třeba uznat, že se mladá garda protiruských aktivistů, tvořících u nás páteř páté kolony, neobyčejně činí. Není dne, kdy by „modré košile“ nepřišly s novou provokací. Na rozdíl od svých předchůdců z padesátých let, kterým planul zrak pod rudými prapory vírou v utopii světlých zítřků, jejich současným následovníkům z pražské kavárny plane zrak tak maximálně po kokainu nebo jeho místních levnějších náhražkách.
Nadšení mladí bolševici v padesátých letech komunistické ideologii ve velké většině opravdu věřili. Dnešní eurobolševici jsou však až na pár výjimek motivováni především penězi. A protože vysoké školy chrlí další a další nezaměstnatelné politruky bruselské neomarxistické ideologie, je třeba dát o sobě vědět co nejhlasitěji, aby na ně globální panstvo disponující neomezenými prostředky (z daní poplatníků) upřelo zrak, a poslalo přes vytoužené granty nějakou tu zlatku.
Konkurence je totiž veliká, na všechny se nedostane. Aby si takového nadějného aktivisty, politika či novináře Sorosovi příručí všimli, nestačí jen kritizovat Rusko, Čínu a Zemana, musí projevit trochu originální iniciativy, upozornit na sebe nevšední invencí. Čím bláznivějším a psychopatičtějším kouskem na sebe mladý eurosoudruh upoutá pozornost, tím lépe. Jde přece o to, aby další kolegové měli o čem psát a symbióza fungovala.
Parta klaunů
Už od nového roku tedy sledujeme soutěž protiruská Superstar. V ní jde o to, kdo více urazí Rusko, Zemana, Čínu nebo kohokoliv, kdo se postaví globálnímu světovému řádu. Jen ten nejlepší postupuje do dalšího kola s vyhlídkou na vytouženou odměnu.
Sebevětší oplzlost či jednání se tak v podobě produkcí soutěžících stávají již normou. Nic není zapovězeno. Aby další účinkující zaujali bruselskou přísnou porotu, musí přijít s něčím novým, co tu ještě nebylo a co vyvolá reakci protistrany, podle které je soutěžící o korupci zvanou granty hodnocen. Není divu, že od nového roku, kdy další kolo soutěže vypuklo, sledujeme eskapády hodné chovanců psychiatrické kliniky.
Ať už jde o nechutné kousky klauna z Řeporyjí, Hřiba z magistrátu nebo Kolářovu provokaci s odstraněním Koněvovy sochy. Velký úspěch u poroty sklidila Kundrova Bondovka s ricinem či poslední kousek serveru Seznam, který přinesl rozhovor s anonymním hackerem pracujícím pro pražskou kavárnu. Ten odhalil, že za nedávnými útoky na nemocnice - údajně jako odpověď na shora zmíněné provokace – prý stojí Rusko. Tajemně dodal, že útoky byly „zvláštní“ a připomínaly vyhlášení války.
Člověk pohybující se mimo okruh protiruské Superstar, si pouze poklepe na čelo, a více se tím nezabývá. Ale ani soutěžícím primárně nejde o to, aby těmto nesmyslům někdo uvěřil. Oni i porotci vědí velmi dobře, že uvěřit by mohl jen chovanec psychiatrické léčebny nebo pražský volič „demobloku“, pokud mu bude dostatečně dlouho servírován přehled zpráv veřejnoprávních médií či Deníku N. A ani v tomto případě to není jisté.
Čtěte ZDE: Moskva dokázala vyděsit české rusofoby: Budou hanobitelé Koněvova památníku potrestáni? Báchorka o ruském zabijákovi a jedovatém ricinu. Speciální služby, které vidí i to, co není. Ostuda české publicistiky
Agenti
Jde pouze o to poškodit jakýmkoliv způsobem rusko-české vztahy, neboť ve hře je kromě geopolitických zájmů i dostavba jaderné elektrárny v Dukovanech za téměř 200 miliard. Cílem tedy není nic menšího než aby byly z tendru vyloučeni Rusové a umetla se cestička jiným, optimálně americkému Westinghouse, který by za normálních tržních vztahů neměl šanci. To je kromě geopolitických také jeden z důvodů celého cirkusu i najatých klaunů, kteří se pokoušejí zaujmout hlavně porotu, neboť obecenstvo se již dávno této frašky neúčastní.
S tím souvisí také řada „coming outů“, kterých jsme od nového roku svědky. Cenzoři a politruci, kteří obvykle zůstávají ve skrytu svých klávesnic, se hlásí o své místo na slunci a veřejně se se svou činností holedbají. Mylně se totiž domnívají, že nastavený směr České republiky jako bruselského protektorátu je neměnný a na věčné časy.
Po Bobu Kartouzovi a Laďce Mortkowitz Bauerové, která - placena ze zahraničí - v ČR kontroluje "pravdivost" zpráv na sociálních sítích se na začátku května představilo skutečné eso v protiruském tažení. Deníku N, vlajkové bárce pražské a bratislavské kavárny, poskytl rozhovor Jakub Kalenský, který patří k celebritám v cenzuře, takzvaném boji proti desinformacím.
Dozvěděli jsme se od něho mimo jiné i toto moudro: „Sestava na Hradě jedná pouze v žoldu Ruska a Číny. Premiér není ochotný se této skvadře pracující v zájmu cizích, nepřátelských mocností postavit.“ Pak se rozhovořil o tom, že se Rusku mezi politiky daří nacházet agenty i užitečné idioty. Tento „analytik a expert na propagandu,“ jak je v Deníku N představován, ovšem už není jen provinčním hercem. Dokazuje to i svým slyšením před americkým kongresem, kde vystupoval jako expert na Rusko. „Připravenost a profesionalita amerických zákonodárců je famózní,“ libuje si Kalenský.
Nový Moravec
Před výborem amerického Kongresu vystupoval se svou kolegyní finskou „investigativní“ novinářkou Jessicou Aroovou, která napsala dokonce knihu o údajné ruské desinformační scéně. Cirkus Kalenský se svým protiruským číslem objíždí různá globalistická varieté – a pochopitelně všude sklízí ovace (a prachy). Spolu s ním vystupují se svými čísly i někteří vědci a hvězdy showbyznysu „Když jdete navštívit kancelář člena Kongresu, nepotkáte se nejspíš s ním, ale s patnácti jeho „staffers“ a každý je perfektně připravený. Je to opravdu velký rozdíl ve srovnání s našimi poměry,“ rozplývá se nová hvězda, které se podařilo proniknout se svým patafyzickým číslem i na zahraniční pódia.
Ostruhy si Kalenský vydobyl nejprve v centrále Evropské unie, kde pracoval v propagandistickém týmu East Stratcom, který bojuje s otevřenými informacemi, jež nazývá – propagandou. Nyní je analytikem amerického globalistického think-tanku Atlantic Council. Splnil se mu tedy sen všech neziskových aktivistů, kteří se přičinlivou protiruskou propagandou propracovali do Bruselu, a poté až do globálního centra za Atlantik.
Tato hvězdná kariéra tolik připomínající Emanuela Moravce, je jistě inspirací i pro ostatní mladé probruselské kádrové rezervy, které čekají na svou příležitost, aby si jich globální sponzoři všimli. Všichni ti Cemperové, Jandové a další „hlídací psi“ liberální demokracie si jistě pozornost zaslouží. Jde jen o to přijít s nějakým neotřelým nápadem, který by jim v konkurenci dalších uchazečů o granty přinesl slávu a popularitu.
Čtěte ZDE: Pokrytci ze senátu: Nebožtík Kubera jako klacek pro boj s Čínou? Prohlášení 16 pragováků a krátká paměť. Nejprve se distancují, pak ho velebí. Kachní žaludky štamgastů Kavárny. Že je hanba nefackuje
Rukojmí kavárny
Hlavně se nebát být originální. Pravda, trumfnout trojici komunálních kašpárků, kterým byla za jejich bravurně zvládnutá čísla, přidělena policejní ochrana před virtuálními ruskými zabijáky, není nic snadného. Ale jak dokazuje například Hlídací pes (HP) a jeho vycházející hvězda Robert Malecký, který dobře pochopil ducha doby a z Litoměřického deníku udělal kariéru až do vedení redakce Zpravodajství ČT, invenci se překážky nekladou.
Ve svém článku na HP tento bývalý editor hlavní zpravodajské relace České televize Události, přichází s neotřelým nápadem, kterým se asi má inspirovat ministr zahraničí Petříček (nebo ještě spíš jeho velící důstojník Poche) při chystaných jednáních s Ruskou stranou o řešení situace po pražských protiruských provokacích, včetně té se sochou maršála Koněva.
Malecký přichází s nápadem, který mu mezi agenty Atlantic Council a spol. nepochybně přinese popularitu. „Má to jednoduché řešení. Česká strana by měla s Kremlem vyjednávat, že vrátíme Koněva, když Rusko vrátí Krym,“ uvažuje zkušený editor České televize, jak jednu provokaci posílit ještě další. Je téměř jisté, že po tomto geniálním nápadu nebude jednoduché pro ostatní soutěžící protiruské Superstar držet krok.
Nebo snad ano? Určitě se mnozí pokusí. O další provokace tedy jistě nebude nouze. Každopádně pro diváky z řad štamgastů kavárny, kteří se jako jedni z mála tuto show sledují, se soutěž slibně rozjíždí.
Bohužel však následky – včetně hospodářských – z dalšího zhoršení vztahů s Ruskem poneseme všichni.
Tagy článku