Dobrý den pane Hájku,
již jednou jsem Vám psala, ovšem po tomto dramatickém týdnu, plném mnohých očekávání jsem pocítila potřebu se alespoň touto formou vyjádřit k informacím, jež pronikly na veřejnost. Mé obavy (a nejen mé) se týkají skutečnosti, že jednání ohledně nového pravicového uskupení v čele s panem prezidentem Václavem Klausem se měli zúčastnit i pan Mirek Topolánek s Petrem Tluchořem. Troufám si říci, že pokud by politická strana v čele s Václavem Klausem vznikla, ovšem figurovala by v ní právě tato 2 jména - byli bychom právě tam, kde se nyní nachází ODS, nemluvě o minimalizování šance volitelnosti. Pokud chceme, aby pravicový hlas zazněl, tak jsme jistě v tuto chvíli nuceni činit kompromisy, ovšem právě pan Topolánek a Tluchoř jsou ti, kteří jsou osobně odpovědni za atmosféru a neblahou situaci nejen v ODS. Upřímně - fakt, že se takováto informace dostala na veřejnost ve mně zprvu vzbudil pocit, že někdo chce tyto snahy (tedy snahy o návrat Václava Klause a oživení pravicové politiky u nás) zdiskreditovat a mnohé touto "novinářskou kachnou" poškodit.
Čtěte ZDE : "Správné rozhodnutí ve správné chvíli,“ říká k rozhodnutí Václava Klause nekandidovat v nadcházejících volbách přímý účastník jednání o vytvoření nového pravicového subjektu
Pokud se tedy pan prezident rozhodl tak, jak známo - je to veliká škoda, ale jistě ví, co dělá a patří jemu i všem, co se podílejí na vzniku nové politické strany, která by se chtěla pokusit sjednotit konzervativní-pravicové síly a postoje, veliký dík!
Tento dík patří v nemalé míře právě Vám a vašemu Protiproudu za to, že jste slyšet a že tímto způsobem dokazujete, že na mnohé skutečnosti se dá pohlížet i z jiného úhlu a že člověk ve svých názorech nezůstává osamocen, jak se mu snaží mainstream namluvit.
Proto také doufám(e) a věřím(e), že budete právě Vy za zmíněnou novou pravicovou politickou stranu kandidovat!
A ještě něco,
„Polemika je pouze prostředkem tříbení pravd. Je to nezbytná cesta hledání a ne věc prestiže.“
Již jednou jsem se pokoušela, ovšem vzhledem k Vaší nápovědě bych si troufla hádat velkého českého vlastence a konzervativce pana Karla Kramáře.
A samozřejmě, že případnou výhru bych s velikou radostí věnovala na chod vašeho Protiproudu!
S úctou a s těmi nejlepšími přáními,
Kateřina Zadáková
Vážená a milá paní Zadáková,
Váš list je představitelem té nejpočetnější a nejtypičtější části reakcí lidí, kteří mají upřímný zájem na znovuoživení české pravice. Jako přímý účastník většiny jednání, jež v tomto smyslu probíhala – narozdíl od mnoha, kteří věděli cosi z doslechu, ale zato rozdávali na všechny strany „zaručené“ informace – nebudu se o „kuchyni“ příliš vyjadřovat.
Mám jen jednu poznámku: Myšlenka „přemostit“ stará nedorozumění, pochybnosti či pocity křivdy a demonstrativně dát najevo, že situace v naší zemi a na pravici zvlášť je natolik vážná, že nyní je potřeba „aby šli všichni k pumpám“, byla skvělá. K jednotlivým jménům se nebudu vyjadřovat. Že se to nakonec v onom krátkém čase nepodařilo, ovšem neznamená, že tato idea je mrtvá. Zkuste o tom přemýšlet.
A pokud jde o mou případnou kandidaturu – v jakýchkoli volbách: Nejste jediná, kdo mi nejrůznější možnosti tohoto přímého vstupu na politickou scénu v průběhu let i nyní navrhoval. Jsem za to velmi vděčen a všech těch hlasů – opravdu jich nebylo málo – si fakt vážím. Myslím si však, že člověk má znát své limity. Vědět na co stačí. Na tohle bych z různých důvodů nestačil. Proto jsem od počátku devadesátých let žádnou takovou nabídku nepřijal a myslím si, že ani nikdy nepřijmu. Politiku – i tu nejvyšší – znám opravdu hodně zblízka. Takže vím, proč to říkám. Budu o tom mluvit také ve své knize, jejíž dokončení události tohoto léta trochu zdržely, ale nezastavily.
Ještě jednou velké díky. Půjdu na to svou cestou. Nikdy jsem nestál stranou veřejného dění a nebudu mimo ně ani do budoucna, dá-li Bůh.
Mezitím však mnozí reagovali také na vytvoření oné „nové strany Václava Klause, bez Václava Klause“:
Zdravím!
Podle členů bloku je Česko v nebezpečí a stojí na křižovatce. Nástup sil, které by mohly uvést zemi do chaosu, je prý tentokrát zvlášť silný. V prohlášení uvedli, že politický systém je v rozkladu, ČR zápasí s recesí a občanské svobody jsou ohroženy jako dosud nikdy.
Je to naprostá pravda. Na jedné straně europeismus, reprezentovaný Kalouskem, Roithovou a Schlafenbergem, na druhé straně ČSSD, jejíž předáci prosazovali odsouzení pana Klause za velezradu, naprosto v rozporu s ústavou a zdravým rozumem. Dále miliardář Babiš či zbohatlík Okamura, kteří si jistě vydělali své peníze "poctivou" prací, nebo KDU, z níž vyšly takové osobnosti jako byl astrolog, obhájce homosexualismu, ohebný had na tři, ministryně války a miliardových zakázek a dokonce chemik, který se navíc chvástá, jak zničil, co zde ještě zbylo. Tak, co si vyberete?
A. Malach
Tento dopis je dokonce součástí diskuse, která se na redakčním e-mailu strhla mezi zastánci a odpůrci vzniku nového seskupení. Uvádím ho jen jako příklad – a nechám jej tentokrát bez komentáře. Budeme mít jistě příležitost se k tomuto tématu na stránkách Protiproudu v příštích dnech a týdnech ještě nejednu vrátit. Můj jakýkoli krátký komentář v Tea Party by tuto situaci nutně zploštil. Ona totiž opravdu není vůbec jednoznačná.
Čtěte ZDE: Václav Klaus do parlamentních voleb nepůjde: Pravice je mrtvá. Ať žije pravice!
Tím se současně omlouvám vám všem, kterým jsem stačil obdobně stručně odpovědět – i těm, u nichž se mi to zatím pro absolutní nával práce nepodařilo – právě na toto téma.
Musím však říci, že situace inspirovala mnohé k daleko nadčasovějším úvahám. Chci se podělit alespoň o jednu z nich:
Vážený pane Hájku,
již jsem vám psal, jak důležitá je pro mne četba vašeho Protiproudu. V dnešní době, kdy se objem politického “štěpného materiálu” začíná blížit kritickému množství, ještě více toužím po nadhledu, který mi četba vašich stránek pomáhá získávat.
Mediální mainstream už téměř nesleduji, jen sem tam vyzobnu rozinku. Občasné nadávky na Václava Klause vnímám nejspíše jako svědectví, že je stále nebezpečný, a tudíž při síle. To je pro mne velkým zdrojem naděje do budoucnosti.
Některé mediální nehoráznosti mne dokonce inspirovaly k úvahám o jeho osobě. Časté jeho označování za narcisa mi nikdy nesedělo, ale po přečtení článku odborníka jsem plně pochopil jeho nesmyslnost:
A co tolikrát přetřásaný narcismus Václava Klause?
Spíš než za narcistu ho považuji za typického soutěživého člověka, který všude rivalizuje a láká ho překonávání překážek. To narcista nedělá, ten to chce mít bez práce, jen na základě toho, jaký je. Klaus dokonce hledá výzvy k soupeření. Když se zdálo, že je naprosto nepravděpodobné, že by se mohl stát prezidentem, tak kandidoval. Chová se jako tenista, který ví, že když chce vyhrát, musí strašně moc trénovat. Narcista by nesnesl prohru, ba ani pomyšlení na prohru, a proto by do žádného boje nešel.
Celý text Jana Poněšického zde.
Moje vnímání jeho osoby se postupem času silně proměnilo. Zpočátku jsem byl fascinován “moudrým bručením” Václava Havla a zjev V. Klause mne nijak neoslňoval. Spíše naopak. Ale jeho myšlenky mne pomalu začaly přesvědčovat, a dovedly mne dokonce k hlasování proti vstupu do EU. Podivné. Ale možná jsem něco pochopil, když jsem vzpomněl na staré Řecko a jeho Démosthena. Ten chlapík rozhodně neměl být řečníkem. Olympští bohové ho obdařili vadou řeči a škubavým ramenem. Houževnatým cvičením poslal bohy i s jejich dárkem do háje.
Věřím, že Václav Klaus kompenzoval slabší (podle mého názoru) charizma přesvědčivostí řeči, precizností argumentace. Jak brojil proti tomu malému českému “vykašlat se na to, stejně na tom nic nezměním”!
Nevím, co má v úmyslu, ale být někým z bruselských bařtipánů, asi bych z něj byl dost nervózní.
Na domácí scéně budeme zřejmě nadále slýchat zdůrazňování negativních dopadů amnestie a přetřásání údajných špatností privatizace, zatímco se budou rozjíždět procesy trvající desítky let, a mediální popravy lidí, na které kdosi ukázal. Vypadá to na dosti dusnou atmosféru. Zaplaťpámbu za trochu kyslíku v Protiproudu!
S pozdravem
Karel Kužel
Milý pane Kuželi,
odpovídám Vám v Tea Party nikoli poprvé. Představujete nicméně opět celou jednu skupinu lidí, kteří mi píší o Václavu Klausovi celé úvahy, bezmála eseje. Často přemýšlím, co s tím originálním materiálem udělat, ale ještě jsem se nerozhodl. Jsou to často opravdu pozoruhodné texty.
Ten Váš dnešní má ale tu výhodu, že je relativně stručný – a přitom opisuje celý oblouk jednoho názorového směru, který si nedal za čtvrt století útoků mainstreamem „vybělit mozek“.
Václav Klaus je bezesporu výjimečná postava naší popřevratové reality. A jsem přesvědčen, že poslední slovo ještě zdaleka neřekl.
Ale pojďme krátce i k jiným tématům. Abych alespoň v malé ukázce předvedl, že naši čtenáři vnímají i širší souvislosti dnešní reality:
Vážený pane Hájku,
pokud jsem něco nepřehlédl, tak jsem dosud nečetl Vaše vyjádření k lid versus Ivana Königsmarková. Názor předního českého paleokonservativce by mne zajímal.
V úctě
Váš Vít Zvánovec
Milý pane Zvánovče,
nepřehlédl jste. Opravdu jsme na tuto událost speciálně nereagovali. Náš názor je naprosto jednoznačný: Snaha „odstátnit“ nejen porod, ale vůbec péči a výchovu dětí a celou tradiční rodinu, patří k základním „kontrarevolučním“ postulátům, jimiž se můžeme účinně bránit nastupující totalitě. A druhá strana to ví, a proto je právě rodina jedním z nejvíce ohrožených „druhů“ současné lidské existence. V tomto ohledu máte pravdu. Budeme se těmto tématům věnovat podstatně více.
Milý bratře Hájku,
již delší dobu toužím Vám napsat, ale vědomí toho, že Vám chodí jistě značné množství dopisů, mě vždycky brzdí v horlivosti. Dnes ale odolat nedokáži, a tudíž píšu tento text.
Napřed bych Vám rád poděkoval za odvahu a odhodlanost, s jakou píšete Protiproud a také děkuji Bohu za to, jaký Vám nadělil tým a okruh vynikajících a (pokud mohu soudit) zbožných lidí.
Dnes jsem si v Lidových novinách (ne, nedal jsem za ně těch 19 Kč) přečetl stať o zbraních. O tom, jak jich mezi lidmi přibývá a jak přibývá i poranění a úmrtí v důsledku výstřelu ze zbraně. Vím, že Vy sám jste držitelem krátké kulové zbraně, proto by mě zajímal Váš názor na danou problematiku.
Podle mě se jedná o ukázku typické mediální manipulace, kdy je řečena jen polovina pravdy (=polopravda), článek se tváří objektivně a deskriptivně, ale je velmi normativní, až hanba.
Jednak korelace není kauzalita - zvyšující se počet legálních zbraní a počet vražd střelnou zbraní spolu nesouvisejí - a pak jsou mezi úmrtí započítány i případy, kdy byla zbraň použita v souladu se zákonem (Nutná obrana, policejní zásah atd). Například zásah PČR z tohoto týdne, kdy násilník držel jako rukojmí ženu, kterou opakovaně znásilňoval a při příjezdu Policie jí držel mačetu u krku. Smrt člověka nikdy není dobrá věc a neraduji se z ní, ovšem ve chvíli, kdy jde o život a je třeba se rozhodnout, jestli má přežít pachatel nebo nevinná oběť, je volba jasná.
Vraždy jsou páchány hlavně nelegálními zbraněmi, se kterými žádná legislativa nic nezmůže.
Navíc skupina držitelů zbrojních průkazů je statisticky nejméně konfliktní, kdo by nebyl spolehlivý a beztrestný, přestal by být rázem členem této skupiny.
Celé mi to připadá jako pokračování kampaně proti zbraním (zbraně jsou zlé a kdo je má, je buď agresivní anebo vyšinutý - vyberte si).
Chtěl bych Vás proto poprosit, jestli byste se tomu nemohli třeba někdy v PP věnovat, protože zbraně jsou velkým tématem pokrokářů (Obama atd.), což už samo o sobě znamená, že je to jedna z platforem pro útok na naši svobodu.
Na závěr bych si dovolil ještě svůj tip na autora výroku: český jazykovědec a literát Pavel Eisner.
Vám i celému týmu PP přeji vše dobré a hojnost Božího požehnání.
Autor tohoto dopisu mě z pochopitelných důvodů požádal o utajení jména. Jde o skvělého člověka, který – tak jako mnozí jiní – bojují své statečné zápasy na místech, kde by „prozrazení“ mohlo znamenat profesní i lidskou diskreditaci a často i „likvidaci“.
Je to jen zdánlivě absurdní, že právě lidé s hlubokým duchovním rozměrem a ukotvením jsou opět „underground“.
A k problematice samé:
Se zbraněmi je to samozřejmě nejednoduché. Co je však naprosto nesporné, že snaha zbavit například Američany tradičního volného přístupu ke zbraním, je součástí plánu „odzbrojení“ americké společnosti jako takové. V Evropě jsou ozbrojeni vlastně jen Švýcaři. Je docela pozoruhodné, že právě tam se nikdy žádný diktátor neobjevil.
Právě dnes jsem shodou okolností o tom vedl diskusi s jednou ze svých dcer, takže svůj postoj jednou větou zopakuji: Mít zbraň je dobré. Použít ji, je docela jiné téma. Což právě většina lidí, kteří prošli výcvikem a mají zbrojní průkaz velmi dobře vědí. Ale je to opět téma, kterému se budeme daleko více věnovat. A s velkou lítostí musím konstatovat, že Pavel Eisner původcem onoho výroku není.
Pište nám, prosím, i nadále takové dopisy. Vybírejte témata, která vám v Protiproudu chybějí. Inspirujte nás. Moc děkujeme.
A před závěrem jeden z opakujících se „stesků“:
a) super práce, vaše články mě prostě baví! jen tak dále
b) dlouho jsem zvažoval, jestli si zaplatit 99 za diskusi, ale nakonec jsem to nevydržel. Nepřipadá vám ovšem poněkud nefér k dřívějším přispěvatelům, kteří si Protiproud „předplatili“ ještě vůbec před oznámením placené diskuse, prostě jen proto, že to brali jako příspěvek na dobrou věc?
Ondřej Ševeček
Milý pane Ševečku,
to víte, že máte pravdu, a moc mě to mrzí. Tím spíš, že do Protiproudu stále přitéká proud podporovatelů jak přes sms, tak přes bezhotovostní platby. Že jsme vám všem nesmírně vděčni snad nemusím příliš zdůrazňovat. Vlastně musím – a rád tak opětovně činím.
Řada z vás se také ptá, zda je možné na Protiproudu inzerovat. Možné to jistě je – asi vás ale nepřekvapí, že nejdeme do inzercí jakýchkoli. Ale máte-li něco zajímavého, napište nám na adresu redakce a pošleme vám podmínky. I za to jsme samozřejmě vděčni.
Nicméně opravdu nebylo v našich technických možnostech „dřívější“ platby přes sms ztotožnit s diskusí. Opravdu jsme se o to snažili, ale technicky to poskytovatel této služby nemohl provést. Nezbývá než s povzdechem říci – nezlobte se.
A už jen pravidelný závěrečný pokus o vyluštění autora citátu. Nejprve ještě jednou připomenu tip paní Zadákové z úvodu dnešní Tea Party:
„Již jednou jsem se pokoušela, ovšem vzhledem k Vaší nápovědě bych si troufla hádat velkého českého vlastence a konzervativce pana Karla Kramáře.
A samozřejmě, že případnou výhru bych s velikou radostí věnovala na chod vašeho Protiproudu!“
Moc děkujeme, paní Zadáková, ale ani námi všemi obdivovaný Karel Kramář to není.
Tipy a soutěž o autora výroku „Polemika je pouze prostředkem tříbení pravd. Je to nezbytná cesta hledání a ne věc prestiže.“
tip1: Jaroslav Durich
tip2: Jan Zahradníček
tip3: Jakub Deml
v Kristu
Jan Pospíšil
Milý pane Pospíšile,
ideově jste blízko, ale přesto jste se netrefil. Což však, vzhledem k Vaší znalosti těchto skvělých autorů, je zcela bezvýznamný „přehmat“.
Také Vás zdravím v Kristu. Vám i všem ostatním přeji požehnanou neděli a dobré užití darů Jeho milosti a lásky po celý nadcházející týden, přátelé!
Tagy článku