Odešel bojovník: Za Boha, vlast a rodinu. Historie ocení jeho činy. Prorocká varování a neúnavná práce. Doba 'acharakterních' lidí. Je třeba se spojit. Největší zlo našeho věku
Radek Pokorný přináší smutnou zprávu o skonu jedné z velkých osobností polistopadové euroskeptické scény a připomíná, jaké boje za svobodu zde v uplynulých letech bez velkých gest vedla
V pondělí 13. července odešel na věčnost Ivan Ploc. Podlehl předoperačním komplikacím spojeným s těžkým zápalem plic a sepsí. Ve svých nedožitých sedmdesáti letech (narodil se 16. 11. 1950) za sebou zanechal úctyhodné dílo, které bude zřejmě oceněno až budoucími generacemi ve svobodné zemi.
Jeho životním krédem byla slova Bůh, vlast a rodina a podle toho také jednal. Jeho dílo nespočívalo v sepisování traktátů či novinových článků. Byl mužem činu. Proti každé špatnosti okamžitě organizoval protiakci.
Pod Lipovým křížem
Byl obdařen mimořádným organizačním talentem a silnou vůlí vycházející z hluboké víry v Boha. Nic pro něho nebylo nemožné. Tam kde si mnozí zoufali, si Ivan Ploc vyhrnul rukávy a pustil se do díla. Velmi záhy po listopadu 1989 prohlédl, že s novým režimem přichází nejen tolik očekávaná svoboda, ale také nové otroctví, které je mnohem rafinovanější než normalizační režim. Patřil mezi první osobnosti veřejného života, které si velmi záhy uvědomily skutečnou tvář takzvané liberální demokracie, jejíž agresivní avantgardu vidíme v těchto dnech v ulicích v akci v Americe i v Evropě.
Stál vždy v první linii boje za zachování normálního světa. Mohli jsme ho vidět v řadách obránců pomníku svatého Václava s obrazem Panny Marie Rynecké v rukou, bránící naše posvátné symboly před sodomity v rámci festivalu Prague Pride. Patřil k vůdčím osobnostem katolicko-vlasteneckého spolku Lipový kříž, pod jehož hlavičkou organizoval každý měsíc po mnoho let pravidelné přednášky, kde vystupovali významní historici, teologové, novináři, politici, ekonomové, umělci a další osobnosti veřejného života.
Až budoucnost ocení jak velký kus práce na poli osvěty a druhého národního obrození těmito pravidelnými přednáškami osobností ostrakizovaných současným liberálním režimem vykonal. Není výrazné osobnosti na vlastenecké a katolické scéně, která by na půdě Lipového kříže v posledních dvaceti letech nepřednášela.
Čtěte ZDE: Zemřel Jan Skácel: Muž, který miloval svůj národ a za jeho zájmy šel se bít. Komunisté ho věznili. Pro havlistickou kavárnu byl zase extremistou. Varoval před EU. Odešel uprostřed boje téměř symbolicky: 17. listopadu
V plném nasazení
Ivan Ploc se podílel na činnosti spolku Občané proti EU, který se před 17 lety snažil přesvědčit občany, aby hlasovali v referendu proti vstupu ČR do EU. Neúnavně rozdával letáky s Manifestem Občané proti EU v pražských ulicích a přesvědčoval svým osobitým způsobem kolemjdoucí, že vstup do EU bude pro naši zemi katastrofou. Dnes, kdy vidíme pravou tvář Bruselu snažícího se dál utahovat politické i ekonomické šrouby a vzít zemím poslední zbytky státní suverenity vidíme, jak byla tato slova prorocká.
Dobře si uvědomoval, že rozpad tradičních hodnot a morálky země je způsoben také působením liberálních rozkladných sil uvnitř církve. Není proto překvapující že jeho podpis najdeme i pod Otevřeným dopisem katolických laiků aktérům sporu o KTF UK v němž se signatáři před 18 lety postavili na obranu konzervativních profesorů, kteří byli liberály z fakulty vytlačováni. V dopise se mimo jiné píše. „Považujeme spor o budoucí orientaci KTF UK za spor v zásadě ideový a s nevolí pozorujeme jeho „personifikaci“, živenou některými publicisty a teology, kteří v minulosti na KTF UK působili. Jsme toho názoru, že je třeba nejen uchovat, ale spíše posílit aristotelsko-tomistický charakter výuky.“
Ivan Ploc s filosofem Romanem Cardalem na jedné z přednášek Lipového kříže
Byl také jedním z prvních signatářů konzervativního Manifestu D.O.S.T. a významně se podílel na všech veřejných akcích tohoto spolku. Ať už šlo o demonstrace proti přijetí Lisabonské smlouvy, či zavádění sexuální výchovy do škol, nebo protestů proti přijetí takzvaného antidiskriminačního zákona jehož plody v podobě politické korektnosti a omezení svobody slova dnes sklízíme.
Významně se také zapojil do boje o obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Od prvních chvil jsme ho mohli vidět při modlitebních shromážděních za obnovu sloupu stejně jako v diskusní vřavě při veřejných zasedáních pražského magistrátu, kde se o obnově sloupu rozhodovalo. Osobně obcházel pražské zastupitele a apeloval na jejich svědomí.
Čtěte ZDE: Velký pátek: rozjímání nad smyslem našich životů a dobrou smrtí. Pro mnohé dnes nepochopitelné: I utrpení je darem. Již brzy bude světlo. Poslední myšlenky muže, který svou knihou završil vlastní křížovou cestu
Charakterní bojovník
I když nebyl členem žádné politické strany, přesto se významně podílel na všech předvolebních akcích euroskeptických subjektů. Nedělalo mu žádné problémy pomáhat všude tam, kde cítil smysluplnost tohoto jednání. Mohli jsme ho vidět jak na akcích SPD při návštěvě Marine Le Penové v Praze, tak i při výstupu na Říp organizovaném hnutím Trikolóra. Vždy ho velmi mrzelo rozdělení euroskeptické scény a apeloval na společný postup.
Málokdo věděl, že tento skromný obětavý člověk organizující stovky přednášek, stojící v čele desítek demonstrací a rozdávající letáky, je sám akademikem. ThMgr. RNDr. Ivan Ploc, CSc. byl chemik a sám před svým odchodem do důchodu vyučoval na vysoké škole.
Ivan Ploc s Ladislavem Jaklem (a s "MYčkem") při jeho předvolební kampani
Nenapsal mnoho politických textů, neboť byl spíše mužem činu než slov, ale pro Plenární sněm Katolické Církve v ČR napsal materiál o hromadných sdělovacích prostředcích a jejich vlivu na současnu společnost. Po téměř patnácti letech jsou jeho slova stále aktuální:
„Zlem našeho věku je praktický ateismus, šířený falešnými ideologiemi (sektami), a bludy, které se stále více rozmáhají i v nitru katolické církve. Praktický ateismus všude rozšířil pohromu egoismu, násilí, nenávisti a nečistoty. Nečistota se předkládá jako hodnota a dobro a je propagována drtivou většinou hromadných sdělovacích prostředků. Hříchy proti čistotě jsou prezentovány jako způsob užívání vlastní svobody, a tak v očích lidí ospravedlňovány.
Dříve podléhalo chování člověka vnitřní kontrole. Bylo to rodiči a institucemi, z velké části katolickou církví formované svědomí. Lidé se dělili na charakterní a bezcharakterní, obě skupiny věděly, co je dobré a zlé.
Moderní doba nám však zrodila hybrida: člověka 'acharakterního'. On už ani neví, co je charakterní, co bezcharakterní, vůbec si takové úvahy nepřipouští. Jedná tak, jak se mu to hodí, jak je to pro něho prospěšné a diví se, proč mu chceme něco vytýkat. Dnes řídí chování lidí média...“
Pro Ivana Ploce platí slova apoštola Pavla „Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval.“
Čest jeho památce!
Tagy článku