Stalo se to již poněkolikáté. Měl jsem pro naše pravidelné nedělní setkání už hezky připravený základní motiv, jenže čtenáři nakonec rozhodli jinak. Chtěl jsem zase odbočit od politiky a vyzkoušet trochu jinou Tea Party. Řada z vás totiž posílá do redakční pošty různá upozornění na zajímavé podniky, někdy přímo i pozvánky, které mainstream ignoruje – mám na mysli především různá setkání, výstavy a tak dále. Dát jim prostor chceme a „čajový dýchánek“ se mi proto zdál nejvhodnější. Budu však pro ně hledat zvláštní prostor dál.
Chtěl jsem také popřát sluchu čtenářům, kteří nám posílají nejrůznější bezvadné náměty k dalšímu vylepšení Protiproudu. Je to vlastně ohromné, jak velká část z vás již pokládá „kontrarevoluční magazín“ za svůj. Souvisí to nepochybně i s tím, že pokračuje nám tak milý příliv nových „kontrarevolucionářů“, kteří se o nás dozvědí třeba na sociálních sítích, a už nám pak zůstávají věrni. A píší nám krásné dopisy, jež jsem chtěl s ostatními dnes rovněž sdílet:
Dobrý den pane Hájku,
už nějakou dobu čtu Váš magazín a musím Vám složit velký dík za informace, které zde zveřejňujete a které by se k nám, běžným občanům nikdy nedostaly. Vytrvejte, moc Vám fandíme s celou rodinou.
Jindřich Hegr
Praha
Milý pane Hegře a vy všichni ostatní,
podobné „vzkazy“ jsou pro nás nesmírným povzbuzením. Opravdu se snažíme přinášet informace, texty a názory, které v „hukotu“ mainstreamových médií nemají šanci.
Máme snahu obsáhnout širší záběr než jen jednotématický, k němuž směřují některé specializované weby, s nimiž často také spolupracujeme a odkazujeme na ně. Jsem však rád, že právě tuto specifiku Protiproudu vnímáte podobně jak my, a oceňujete ji. Nejen tím, že nás již opravdu mnozí z vás podporují i finančními dary a příspěvky, uvědomujíce si, že naše zaměření pro nás znamená i časté „odstřižení“ od jiných, především inzertních zdrojů. Podstatné je, že nás upozorňujete na děje a skutečnosti, které je dobré sledovat a informovat o nich ostatní „protiproudaře“. O tom všem měla být dnešní Tea Party.
Nicméně nakonec v tomto týdnu ve vašich dopisech všechno „převálcovala“ opět témata politická. Volby jsou prostě už „za pár“. A navíc se v hlavním mediálním proudu strhla nová lavina útoků proti Václavu Klausovi, na niž také silně reagujete. Pokusil jsem se proto vybrat několik typických názorových střetů. Nejaktivnější v tomto směru byli příznivci či kandidáti Strany svobodných občanů.
Dobrý den pane Hájku,
je zajímavé, že v celém tom rozruchu kolem nové knihy pana Klause nikdo nezmíní jiné starší publikace na toto téma, například tři roky starou knihu pana Macha "Jak vystoupit z EU".
Nebude to tím, že není žádoucí dělat reklamu jedné z posledních čistě pravicových stran, která kandiduje ve volbách a která má vystoupení ČR z EU jako jeden bod svého programu?
Není snad použití tohoto tématu čistě součástí reklamní kampaně nově vzniklého rychloslepence "Hlavu vzhůru"?
Podobně jako použití "metelesku blesku" v jejich "hymně", které z mého pohledu bylo čistě záměrné a jistě se očekávala reakce pana Svěráka, který jim tak "sedl na lep" a s jeho pomocí, stejně jako s pomocí pana Klause, získali tolik kýženou pozornost médií?
Jen jsem zvědav, co za takovou reklamu pan Klaus dostane, když se odmítl voleb přímo účastnit. U pana Svěráka mi to přijde jasné, ten si nějakou tu korunu nejspíš zase vysoudí...
Přeji hezký den,
Jan Samul
Vážený pane Samule,
myslím, že trochu moc ty mediální hrátky mainstreamu prožíváte a necháváte si je pouštět pod kůži. A skoro zbytečně. Soudil bych, že právě příznivci a voliči SSO jsou proti nim spíše imunní, že jejich volební rozhodování neovlivňují.
Vám však jde o jinou věc: Trochu žárlivě nahlížíte na volební blok Hlavu vzhůru. Tedy seskupení, u jehož rychlého vzniku se nějakou chvíli pohyboval Václav Klaus. Zazlíváte mu, že nevyjádřil svou podporu SSO. Že namísto toho testoval možnost předvolební integrace řady různých proudů, které z rozličných příčin „vyvrhla na mělčinu“ akce prokurátorsko-policejní úderky, která shodila vládu. Aby z toho posléze spolupráce Miroslava Kalouska s ČSSD vytvořila rychlé předčasné volby, které mohou v různém slova smyslu „zbabišovatět“ naši již tak neveselou realitu.
Čtěte ZDE: TOP 09 se objala s ČSSD a spolu s komunisty prosazují předčasné volby. Směřoval právě k tomu prokurátorský puč, nebo jde o jeho „tvůrčí“ rozvinutí Miroslavem Kalouskem?
Pokládám za přirozené, že když VK zjistil, že v tak šibeničním termínu není podobný pokus pro něj možný, jeho sympatie zůstaly u těch, kteří se o tuto „troufalost“ navzdory všemu pokusit chtějí. A mám za sice pochopitelné, ale nemoudré vymezovat se právě proti tomuto pokusu. Nejste ale jediný:
Vážený pane Hájku,
jistě nejsem sám, kdo v poslední době vidí zřejmý rozpor ve slovech Václava Klause, který na jedné straně vždy volal po čitelnosti a dlouhodobě konzistentním postoji politických stran, a na straně druhé nyní verbálně podpořil seskupení Hlavu Vzhůru, které stojí zcela prokazatelně na úplně opačné straně.
Vždyť z čeho je Hlavu vzhůru narychlo uplácáno? Ve vedení svazačka, kariéristka a flexibilní kandidátka Jana Bobošíková, která nikdy, a zcela po právu, nebyla řazena do pravicové části politického spektra. Dále tu máme třeba Lianu Janáčkovou, která hlasovala pro dotace fotovoltaiky, paní Volfovou, která již vystřídala několik značně odlišných stran, včetně ČSSD, paní Zubovou, zelenou univerzální kandidátku, a samozřejmě další obdobné případy, jejichž rozbor již považuji za zbytečný.
Vysvětlení, proč to Václav Klaus dělá, je veskrze dvojí.
První možností je, že se Václav Klaus zbláznil. To však nepokládám za pravděpodobné, navíc by to byla neskutečná škoda, protože Václav Klaus ještě může vykonat mnoho užitečného.
Druhá možnost je ta, že Václav Klaus hraje partii, kterou už má promyšlenou několik tahů dopředu, a jejíž bezprostřední cíl nám ostatním zatím uniká. Ano, já jsem pevně přesvědčen o tom, že Václav Klaus si je plně vědom výše uvedeného rozporu v jeho slovech. Myslím, že nás zkouší. Zda máme svůj rozum, nebo zda se necháme lehce unést, byť osobností jeho formátu. A já se tímto jeho trikem nenechám zviklat - samozřejmě budu volit Stranu svobodných občanů.
Nevím, kde kdokoli bere tu jistotu, že kdyby se Svobodní sloučili s Bobošíkovou, že by výsledné uskupení bylo tzv. sloučenou pravicí, s vyšší šancí na úspěch. Skutečnost je totiž taková, že výsledný volební potenciál obou stran by nebyl součet, ale rozdíl dílčích volebních potenciálů. Za sebe jako voliče Svobodných mohu říci, že bych v takovém případě ani nešel k volbám, protože by nebylo koho volit. A věřte, že nejsem sám.
P. Řapek
Opravdu, pane Řapku,
nejste sám, kdo v případě Hlavu vzhůru hovoří o „slepenci“, kdo kádruje Janu Bobošíkovou a spol., kdo se pasuje do role „rychlých soudců“. Povšimněme si však zajímavého „indikátoru“: V tomto případě jsou vaše názory téměř totožné s již zmíněným „hukotem mainstreamu“. To jistě samo o sobě nemusí nic znamenat, ale za pozornost to určitě stojí. Proč asi se v této věci neliší mediální útoky proti VK a Hlavu vzhůru s postoji skupin či jednotlivců, kteří jsou jinak rovněž předmětem opovržlivých invektiv hlavního proudu – politického i mediálního?
Vysvětlení je prosté: Stalo se totiž bezmála cosi, co by pro havlistický mainstream bylo skutečně nebezpečné: Propojení proudů, které jinak na sebe k velké spokojenosti havlistické levice (od ODS až k ČSSD) již roky nesmyslně řevní, a i proto nemají reálnou šanci proniknout do parlamentu.
Přitom nešlo vůbec o to vytvářet předvolební koalice. Onen test, z něhož nakonec vyšlo Hlavu vzhůru, směřoval především právě k demonstrativnímu spojení osobností a menších skupin, které pro tuto kritickou situaci budou, navzdory různým často vážným odlišnostem, schopni akceptovat „nejvyšší společný jmenovatel“. Dát tak najevo, že některé věci – odmítavý postoj k evropské integraci v dnešní podobě na místě když ne prvním, pak určitě významném – jsou pro ně tak podstatné, že ostatní přichází na pořad až poté.
Čtete ZDE: Václav Klaus bude volit Hlavu vzhůru: „Podpořím hnutí, které vzniklo kolem Jany Bobošíkové. Nevidím šanci, že bych mohl hlas hodit někomu jinému“
Naše republika je v ohrožení. Tak jako v její moderní historii již nejednou. Tentokrát opět v ohrožení velmi reálném. Avšak, jak se ukázalo – a vaše některé dopisy to dále potvrzují – i za takto naléhavého imperativu se dále utápíme v nesvornosti. V posledních dnech jsem zaznamenal další razantní útoky proti Hlavu vzhůru, tentokrát prozměnu zase z nejkonzervativnější části katolické „menšiny“.
Není pochyb, že budeme-li takto pokračovat, nikdy protiváhu havlistické Národní frontě nevytvoříme. Nevím, zda jste zaznamenal, že v posledních dnech se tyto skandalizační kampaně opět nejvíce obracejí proti Václavu Klausovi, přestože, jak opakovaně poznamenáváte, v těchto volbách nekandiduje. Všiml si toho nejeden z našich čtenářů. Jeden z nich ocitoval část nové protiklausovské „výzvy“ a docela případně ji okomentoval:
Iniciativa Vraťte nám stát se obrátila na americkou organizaci Victims of Communism Memorial Foundation s výzvou, aby bývalému českému prezidentovi Václavu Klausovi odebrala medaili svobody, kterou mu tento týden ve Washingtonu udělila za boj proti komunismu. Klaus podle sdružení nikdy žádným protitotalitním bojovníkem nebyl (...)uvedla iniciativa v prohlášení, pod kterým je podepsaná mimo jiné advokátka Hana Marvanová, manželka zesnulého disidenta Jiřina Dienstbierová, politik Petr Havlík a filozof Václav Němec. "Nechce-li organizace Victims of Communism Memorial Foundation ztratit svoji věrohodnost, musí medaili svobody Václavu Klausovi odebrat, jako se odebírají medaile sportovcům, kteří nedodržují pravidla nebo používají nedovolené prostředky," zdůvodňuje iniciativa.
Náš čtenář k tomu poznamenává:
„Ozvala se někdy nějaká iniciativa proti Veškrnovi (zajímavá přezdívka Václava Havla, jenž také obdržel zmíněnou medaili, pozn. red.) členu Bilderbergu, jenž schvaloval bombardování suverénního státu, obhajoval pornografické znesvěcení Poslední večeře, byl v zákulisí likvidace křesťanské politické strany aférou "Bartončík" z čehož se už nikdy lidovci přejmenování na unii nikdy nevzpamatovali, jenž byl uctíván jako zlaté tele i přes svoje protikřesťanské názory a postoje, který byl maskotem chartistů složených především z bývalých bolševiků a který byl jednomyslně zvolen za prezidenta komunistickým parlamentem?“
A. Malach
Skoro bych řekl, že k tomu není třeba nic dodávat. Snad jen upozornit na pozoruhodné spojení jmen signatářů, z nichž dva se kdysi definovali jako pravičáci a po zádech Václava Klause vyšplhali ke svým kariérám – aby ho pak opustili a stali se jeho zuřivými „pronásledovateli“. Zvlášť nechutné je to v případě Petra Havlíka, který si stále léčí komplexy z neúspěchu se svou vlastní stranou, která už ani nikam nekandiduje. Ale nevyléčí se. Tak jako mnozí před ním – a jistě ještě mnozí další po něm.
Ale tak je to stále dokola. Předseda Svobodných Petr Mach se opřel v jednom nedávném rozhovoru dokonce i do mě, a činí mě odpovědným za to, že Svobodní nedokázali sesbírat dostatek podpisů pod prezidentskou kandidaturu mého kolegy Ladislava Jakla. Mohou za to prý mé strašlivé „extravagantní“ názory, které si lidé údajně omylem spojili s mým váženým kolegou z prezidentské kanceláře. Tyto názory ostatně zplodily Protiproud, do něhož kolega Jakl občas rovněž přispívá.
Pokud budeme hledat vinu za své chyby či neúspěchy jinde než u sebe, svých vlastních schopností či neschopností, nehneme se ani o píď a havlistický mlýnek na vše živé, samostatné a nepoddajné nás nakonec definitivně semele.
Čtěte ZDE: Říjnové volby budou nejen střetem s klasickou levicí, ale především soubojem mezi radikálními levičáky – havlisty – a demokraty. V tomto souboji jde o hodně: Koho volit?
A proto snad ještě jednou, neboť dotazy na toto téma se množí – přestože jsem se k tomu již vyjádřil, opakuji:
Budu volit Hlavu vzhůru, ze stejných důvodů jako Václav Klaus. Snad jsem to předchozími řádky dostatečně ozřejmil. A snad postupně i mnozí „nechápaví“ či uražení pochopí, že tu nejde ani o bláznovství, ani o trik – ale o signál.
Nesmírně pěkně to pochopil další čtenář, jehož dopisem chci dnešní politickou debatu uzavřít:
Vážený pane Hájku,
již delší dobu se trochu stydím, že přes svůj slušně pokročilý věk nedokážu zaujímat pevné postoje k tomu, co se děje ve světě i v české kotlince. Po přečtení vaší “listárny” z 8.9. jsem usoudil, že v dnešní době není hanbou býti dezorientovaným. Možná, že vy to vidíte trochu jinak, vy máte svůj pohled křesťana a konzervativního katolíka, ale z vašich odpovědí je zřejmé, že dokážete pochopit tápání mnohých, aniž byste jim vnucoval svoji “názorovou kotvu”.
Je docela legrační, že mne občas někdo nebo něco nazdvihne tak, že se rozhodnu o tom napsat něco správně peprného, ale záhy zjistím, že jste mne na vašich stránkách předběhl a dotyčného pořádně a kvalifikovaně zpražil. Závidím vám váš vysoce úderný, ale přitom kultivovaný styl.
Takže se poslední dobou omezuji spíše jen na komentáře. Snad jen malý příklad:
Bohumil Pečinka: Václava Klause cesta do izolace
Můj komentář:
“Inspirace článkem: v úvodní větě je V. Klaus označen jako jeden z nejvýraznějších politiků uplynulých 23 let. Zauvažoval jsem, kdo jsou ti další nejvýraznější. Jistě si skoro každý poklepe na čelo a řekne: přeci Václav Havel, stupido! A to je ta zmíněná inspirace: Václav Havel byl velký dramatik, mající silnou afinitu k absurdnímu divadlu. Napadlo mne, že možná nevědomky přenesl onu absurditu i do politiky. Vždyť jak jinak chápat jeho odpor ke standardní politice? On přeci usiloval o politiku nepolitickou!
Je třeba říci, že toto jeho úsilí bylo do značné míry korunováno úspěchem. Nicméně něco mi brání v chápání V. Havla jako politika.”
Ještě se vrátím k vaší soutěži o autora výroku o hledání pravdy v diskusi. Výrok samotný jsem nenašel, to jste si samozřejmě dobře ohlídal, aby na internetu nebyl. Ale našel jsem charakteristiku člověka, který by se mohl takto vyjádřit: “český římskokatolický kněz, teolog, historik umění, filozof a vysokoškolský pedagog.” Patří Josefu Zvěřinovi. Tak, kostky jsou vrženy.
Přeji vám stále ostré pero, či spíše razantní, přesnou a rychlopalnou klávesnici.
S pozdravem,
Karel Kužel
Vážený a milý pane Kuželi,
nejenže vám chci poděkovat za krásná slova, která si ani nezasloužím, ale moje díky směřují právě k vaší úžasné sebereflexi, z níž teprve pak vyrůstá reflexe okolí.
Jsem si jist, že jen někdy tudy vede cesta k vzájemnému naslouchání a chápaní, k tomu co jsem o pár řádek výše nazval „nejvyšším společným jmenovatelem“. Dobře to vyjadřuje ostatně citát, jímž se opět vracíte k naší soutěži:
Ne, nikde jsem si to na internetu „neohlídal“ – ono by to také ani nebylo možné. Je pouze příznačné, že autora těch slov se nám společně zatím nepodařilo najít. Bohužel ani vám. Ale ono by stačilo, kdybychom ta slova, bez ohledu na to, kdo je jejich autorem, měli stále minimálně v podvědomí. A řídili se jimi. Na Protiproudu se o to pokoušíme.
Požehnanou neděli a vše dobré v následujícím týdnu, drazí přátelé!
Tagy článku