Ikona amerických „Svobodných“ má jasno: S Markýzem de Sade v tom nejedeme. Stát má podporovat rodinu, manželství a ochranu života. A co naše pravice?
Redakce Protiproud přináší některé aktuální myšlenky z vystoupení Randa Paula, které zajímavě rezonují s názorovou nevyhraněností části české pravice
Senátor Rand Paul pronesl ve Washingtonu projev, v němž nastínil svou vizi pro Republikánskou stranu. Syn senátora a prezidentského kandidáta Rona Paula, je znám názory, které tendují směrem k libertariánství. Rand Paul je současně jedním z Republikánů, o nichž se mluví v souvislosti s nominací do prezidentských voleb v roce 2016.
Názory Paula mladšího jsou důležité i pro nás na opačné straně Atlantiku. Nikoli pouze proto, že vyjadřují politickou pozici potenciálního budoucího kandidáta na prezidenta Spojených států. Současně jsou zajímavým příspěvkem k počátkům debaty o novém směřování zdecimované pravice u nás.
Nedávná diskuse na Protiproudu ukázala, že ani mnozí přesvědčení pravičáci nemají jasno v základních pojmech a otázkách v nich pramenících: Kdo je vlastně pravice? Libertariáni? Konzervativci? A proč? Je skutečně libertariánský přístup neslučitelný s konzervativním postojem ke světu? Která definice pravice je „ta správná“? Stačí k „pravicovému postoji“ chtít „málo státu“? Co to vlastně dnes stát je?
Svoboda a tradice
Rand Paul na tyto palčivé otázky odpověděl po svém. Na galavečeru pořádaném konzervativní organizací American Principles Project se pokusil překlenout propast, kterou mnozí v USA vidí rozšiřovat se mezi libertariány a konzervativci. Stejně jako u nás i „pravičákům“ západní velmoci přidělává tento – pro mnohé okrajový – problém starosti.
„Být libertariánem,“ vysvětluje Rand Paul, „neznamená být libertinem. Pro mnohé z nás libertariánský postoj znamená svobodu, osobní svobodu. Ale současně víme, že svoboda znamená také tradici.“
Byl Markýz de Sade pravičákem?
Připomeňme, že libertinismus je filosoficko-politický směr, jenž se staví volně, pohrdavě či odmítavě k morálním omezením. Za „libertina“ je dnes označován ten, kdo vede zhýralý neřestný život, s „omezujícími“ tradičními hodnotami a morálkou si hlavu neláme, případně je odsuzuje jako nepřijatelné omezení své „svobody“. Libertinismus byl populární především v sedmnáctém a osmnáctém století, jeho význačným představitelem byl například neblaze proslulý Markýz de Sade.
Komu ještě dnes něco říkají slova jako „neřest“, či „morálka“?, ptáme se možná s dekadentním „nadhledem“ starších bratříčků ze zkažené Evropy. Libertariánu Randu Paulovi ano: „Já libertariánství nevidím jako filosofii, podle níž si může každý dělat, co se mu zamane. Vláda má svou roli, stejně jako rodina. Svou roli ve světě hraje manželství a také ochrana života.“
Paul tím evidentně narážel na otázky potratů a homosexuálních sňatků, které jsou ve Spojených státech stejně žhavé jako v Evropě. Dodal, že role manželství je ekonomická, stejně jako „mravní“ a „náboženská“, a že by tyto „ctnosti“ měly být udržovány prostřednictvím rodin, společenství, a také prostřednictvím státu.
Legalizace drog
Rand Paul má vyhraněný názor také na reformu americké justice. Je dokonce jedním z Paulových hlavních témat – snaží se totiž změnit velmi tvrdé zákony, které ve Spojených státech dopadají na pachatele drogové kriminality, a to i pokud jsou tyto zločiny nenásilné povahy.
Paul je zastáncem politiky „odpuštění“, tvrdí, že mnozí pachatelé drogových zločinů prakticky nedostávají příležitost k nápravě, a to ani poté, co opustí brány vězení. To je netypický, téměř by šlo říci „nerepublikánský“ názor. Přesto i zde vidí Rand Paul jasné hranice: „V žádném případě nemluvím o legalizaci drog. Mluvím jen o tom, že by náš systém trestní justice měl být spravedlivý a lidé by měli dostat druhou šanci, když si odkroutí, co jim bylo přisouzeno.“
Půjdeme do toho?
Rand Paul zmínil i další „ikonická“ pravicová témata. Hovořil o snižování daní, nižších vládních výdajích a odmítal kompromisy tam, kde podle jeho názoru Republikánská strana nezastává dostatečně pravicové postoje. Jak řekl, není teď čas na to, aby to Republikáni vzdali:
„To říkali Reaganovi také,“ dodal. „Prý ať drží hubu a počká, až na něj přijde řada. To určitě! Politický souboj nemusí být neslušný, nebo hrubý. Ale potřebujeme skutečný souboj o budoucnost (Republikánské) strany. Musíme se jasně rozhodnout: Půjdeme do toho s odvahou, půjdeme do toho na plné pecky, anebo budeme jako všichni ti „odtučnění“ Demokraté kolem?“
Kéž by podobně jasná slova zazněla před eurovolbami z úst některého představitele české pravice.
Zdroj.
Tagy článku