Nepřátelství západní Evropy by mělo Rusko přimět k novému pohledu na vlastní identitu, k důraznějšímu odstrašování a k rozvoji euroasijských kořenů. Mnozí v Rusku dodnes hledají známky „uzdravení" Evropy a cesty, jak vztahy obnovit. Vede je k tomu přetrvávající obdiv k Evropě a zvyky z druhé poloviny 20. století, kdy si západní Evropa po své porážce užívala období relativního míru.
V Rusku existují síly, které by se zasazovaly o překonání dnešního nepřátelství, a slušní lidé se najdou i v západní Evropě, jen je čím dál víc odstrkují na okraj. Kořeny tohoto výbuchu zoufalé rusofobie však sahají hluboko a snadno se vyléčit nedají. Odstranit je, by možná vyžadovalo úplnou porážku a rozbití velké části dnešních evropských elit. Taková cena by ale mohla být příliš vysoká.
Pokusím se rozebrat, proč elity většiny evropských zemí chovají k Rusku takřka nevídané nepřátelství, a navrhnout, jakou politiku by mělo Rusko vůči západní Evropě, uplatňovat. Už nejednou jsem psal o tom, že cesta Petra Velikého k západní Evropě trvala o půldruhého století déle, než bylo nutné a prospěšné. Zprvu přitom přinesla mnoho dobrého. Pomohla zrodit literaturu a hudbu, které patří k vrcholům světové kultury, a zmodernizovala ruskou armádu.
Evropa byla po mnoho staletí hlavním zdrojem zla ve světě. Vzešly z ní nekonečné války, včetně dvou světových během jediné generace, opakované genocidy, kolonialismus a další pohromy. Pro Rusy, kteří vyrůstali ve stínu Petra Velikého a Kateřiny Veliké a lásku k Evropě přijali za vlastní, není snadné tuto prostou pravdu přiznat a řídit se jí.
Příčiny protiruské hysterie
Ruský obdiv k Evropě výrazně zesílil ve druhé polovině 20. století, kdy se západní Evropa, zdrcená přívalem zla, které sama rozpoutala, na čas relativně uklidnila. V Sovětském svazu ho navíc živily každodenní strasti sovětského socialismu, s nimiž ostře kontrastoval mnohem vyšší blahobyt západní poloviny kontinentu.
Dnešní protiruská hysterie má mnoho příčin. Tou hlavní je všeprostupující, mnohovrstevnatá krize západní Evropy. Bolí o to víc, že přišla po desetiletích relativního blahobytu, a hlavně po vítězné euforii, do níž Západ upadl po rozpadu Sovětského svazu.
Euforie na čas zastřela narůstající příznaky krize evropských ekonomik a společností. Ty se projevovaly už koncem šedesátých let, kdy se začaly šířit protestní nálady. Pak se ale stal zázrak. Rozpad Sovětského svazu a východního bloku přinesl stovky milionů dychtivých nových spotřebitelů a miliony levných pracovníků.
VZALI TO FAKT DO RUKOU? PORAĎME SE!
V pondělí 26. října v 18:00 hodin se tvrdé jádro nepodvolených sejde na pravidelné poradě se šéfredaktorem Protiproudu Petrem Hájkem.
Úderem s bleskovým zařazením a schválením (v prvním čtení) zákona o zrušení poplatků udělala vládní koalice první vskutku razantní krok k naplňování programu, kvůli kterému jí voliči dali hlasy. V čele stál poslanecký klub SPD, jenž tak ukázal, že není ve vládě zbytečně. Způsobí to "zavlečení" pouličních nepokojů, které pozorujeme v západních metropolích - jak o to usiluje fialová mafie? Najde tím vládní většina konečně tu razantní tvář, kterou od ní mnozí očekávali? Co bude dál?
Třeba ale budeme hovořit o něčem úplně jiném. Protože obsah porady určí jako vždy čtenáři a diváci svými dopisy, otázkami a komentáři - jak k aktuálnímu dění, tak k obecnějším problémům, jež určují náš rozhoupaný (viditelný i neviditelný) svět.
Euforii vystřídala stagnace
Od nultých let se potíže vrátily s novou silou. O deset let později už většina západoevropských zemí stagnovala a nerovnost se znovu prohlubovala. Životní úroveň velké části obyvatel začala klesat a konkurenti začali Evropě utíkat. Nejen Spojené státy a Čína, ale i mnohé země globálního Jihu.
Euforii vystřídal pocit selhání a evropské elity se ho teď snaží přehlušit rozdmýcháváním nepřátelství vůči Rusku. Od konce 20. století se k tomu začaly projevovat důsledky protikoloniálních revolucí z padesátých a šedesátých let. Vysychat začal proud bohatství, které Evropa od 16. století odčerpávala ze zbytku světa a na němž z velké části stál její blahobyt i kulturní, vojenské, vědecké a technologické prvenství.
Nezvykle dlouhé období relativního míru a blahobytu vyneslo na povrch některé z nejhorších rysů evropské povahy a dědictví. Západní Evropa se začala obracet zády k humanismu a ke snaze sloužit obecnému dobru.
TŘI V TOM: MED, HOUBY - A ŽIVÁ VODA!
Před kamerami Protiproudu předvedla česko-slovenská dvojice Daniel Fiala a MUDr. Bronislav Čiko objev "živé vody" - a dále tak rozšířili možnosti sebeobrany nepodvolených.
Jak funguje? Co je její podstatou? Stojí za to se na to podívat! K objednávkám medu v nadcházejícím podzimu proto doporučujeme přidat i tuto podivuhodnou tekutinu - již patentovanou - a pomoci tak sobě i Protiproudu.
Militarizace a válečné štvaní
Desetiletí vývoje v ovzduší míru a formální demokracie vedla k úpadku vládnoucích elit. Demokratické politické systémy totiž popírají zásluhovost. Většina volí sobě podobné, ne-li horší, a v nejlepším případě mazané manipulátory.
K nejvážnějším příčinám dnešního úpadku západní Evropy, a v menší míře i dalších částí kolektivního Západu, patří odmítnutí víry. Začalo to osvícenstvím, které připravilo půdu pro úpadek člověka, který vědomě či nevědomě začal odmítat božské, to nejlepší v sobě.
Západní Evropa prudce a nevratně zamířila dolů na počátku nultých let. Po dlouhých sporech o návrh tzv. ústavy Evropské unie, tehdy padlo rozhodnutí, nezmínit v ní křesťanství jako její duchovní základ.
Západní Evropa ztrácí půdu pod nohama, v hospodářském i duchovním soupeření zaostává, a vrací se k jednomu z nejhorších rysů své civilizace, k militarismu. Militarizace hospodářství se jeví jako jedna z hlavních cest z ekonomického úpadku. A militarizace potřebuje nepřítele. Jako už tolikrát předtím se jím stalo Rusko a jeho obraz se přitom uměle nafukuje, prakticky z ničeho.
Samostatná civilizace
Musíme si jasně říct: nejsme Evropané, ale samostatná severoeuroasijská civilizace s vnějšími duchovními kořeny na jihu a na východě. Naše tradiční náboženství k nám přišla z jihu, z Byzance, Palestiny, z arabského a buddhistického světa. Politickou kulturu jsme zdědili z východu, ze dvou a půl století soužití a střetů s Velkou mongolskou říší, k níž kdysi patřilo i území dnešní Číny.
Mongolové drancovali, náboženství, jazyk ani kulturu ale nepotlačovali. Bez jejich politického a ideového odkazu bychom se nikdy nestali Velkým Ruskem. Největší zemí světa a jednou z kulturně, národnostně i nábožensky nejotevřenějších, kterou drží pohromadě pevná mocenská vertikála s ruským národem a jejímž středem je ruský jazyk.
JASNÁ VOLBA PRO NEPODVOLENÉ: ZDE!
Jak se bránit nejen následkům nebezpečných vakcín a mnoha chemických farmak označovaných za léky za využití čistě přírodních metod bez použití chemie? Jak připravit organismus na na zátěž v podzimních a zimních měsících a přicházejících krizích?
Jak na to? Jestli jste neviděli, určitě si pusťte. Jiří Černota totiž dorazil ze své kouzelné ostravské "chýše", takže o všech podstatných aktuálních možnostech sebeobrany nepodvolených jsme na Protiproud TV hovořili v pátek. "Pan Bewit" byl velkolepý -jako vždy!
Vytvořte si bezplatný účet BEWIT, kterým se dostanete k výrazným slevám s kompletní nabídkou na e-shopu firmy BEWIT.
A stále platí, že tím současně pomůžete nejen sobě, ale také přispějete na existenci Protiproudu. Díky, nepodvolená rodino!
Od západní Evropy, která se v 17. a 18. století díky vojenské převaze ujala vedení i ve vzdělanosti, jsme se pokusili převzít evropský boloňský systém. Tento systém ale čím dál víc popírá zásluhovost a chrlí ve velkém špatně vzdělané lidi, a mnozí z nich se dnes dostávají k moci. Připomeňme si, že jedny z prvních vysokých škol vznikly v severní Africe a v Byzanci.
Národ Puškina a Dostojevského
Někteří zámožnější spoluobčané dodnes posílají děti studovat do Evropy, „do zahraničí". Jak jsem se mnohokrát přesvědčil, často tam víc schopností a talentu ztratí, než získají. Naše vojenská doktrína obsahuje jasné ustanovení, v krajní nouzi počítá s možností jaderných úderů proti klíčovým evropským zemím, které rozdmychávají protiruskou hysterii a zároveň podporují válku Západu proti Rusku na Ukrajině.
Naše zdrženlivost a mírumilovnost posledních desetiletí se nám vymstily. Přispěly k oživení nejhorších stránek evropské politické kultury. Západní Evropu proto musíme tvrdě odstrašovat. Zároveň však nesmíme zapomínat na to, že jsme zemí Puškina, Čajkovského, Dostojevského a Tvardovského, a stejně tak Goetha, Danteho, Shakespeara, Mozarta a nespočtu dalších.
Kulturně se od Evropy odříznout nesmíme. Zato musíme rozvíjet a pěstovat své vlastní kořeny, za které jsme se pošetile styděli. Hlavním směrem našeho vnitřního duchovního, hospodářského i politického rozvoje se musí stát obrat k Sibiři. Tam, na východě a na severu, leží budoucnost Ruska.
Musíme si konečně přiznat: nejsme východoevropská civilizace, ale severoeuroasijská, a jedna ze světu nejotevřenějších. Ať je to sebetěžší, musíme si přiznat i další věc: „evropanství" je za dnešních okolností čím dál víc známkou intelektuální omezenosti a morálního úpadku.
A při dnešním směřování evropských elit je pro nás, příslušníky velkého mnohonárodnostního, mnohonáboženského a mnohokulturního ruského národa, prostě škodlivé. Naše země a civilizace se pro nás všechny, ruské Jakuty, ruské Burjaty, ruské Osetince, ruské Tatary, ruské Bělorusy, ruské Velkorusy i ostatní, musí konečně stát samostatnou severoeuroasijskou civilizací. Evropa, jaká je dnes a jaká bude v dohledné budoucnosti, musí končit na našich hranicích.
To není výzva k nové železné oponě, ale k rozumné moderní politice hledící do budoucnosti.
