Je volební vítězství srbské studentské kandidátky velkým úspěchem Bruselu? Lejnová sice jásá, takový soud je ale povrchní, a přehlíží podstatná specifika Srbska i Aleksandara Vučiće. Srbsko se své suverenity (zatím) nevzdalo. Bělehrad však o EU odhaluje krutou pravdu.
Nedělní výsledek voleb, je sice překvapivý, ale přesto předvídatelný. Je projevem hluboké vnitřní krize vlády Vučićovy Pokrokové strany (SNS). Téměř patnáct let přinášel tento systém stabilitu, v poslední době se však stále víc drolil. Od Vučiće se už dávno neodvracela jen mládež. Straně ukázala záda i řada lidí z vlastní základny SNS.Výsledek? Rekordní volební účast a výrazný náskok „studentské kandidátky" před Vučićovým blokem.
Pozoruhodné je i sestavování vítězné Studentské kandidátky. Jde nejspíš o největší politický experiment, jaký Evropa za poslední léta viděla. Není to v pravém smyslu strana, nemá předsedu ani řídicí centrum. Rozhodovalo se zdola a zvolení poslanci nemají skoro žádné politické zkušenosti. Pocházejí převážně z akademického prostředí.
Absence výrazných tváří byla v kampani předností. Kandidátku šlo jen těžko spojit s konkrétní osobou, a tedy i zdiskreditovat. Studentská kandidátka by se tak mohla stát vzorem pro další opoziční hnutí v EU. Tam, kde lidé vnímají politickou elitu jako odtrženou a zkorumpovanou (a není stát v EU, kde ji tak nevnímají), se podobné hnutí nedefinuje vůdčími postavami, ale společným odporem k neprůhlednosti a všudypřítomné korupci.
Brusel posmutněl
Po volbách se ale právě to může stát velkým nebezpečím. Kandidátka sdružuje nejrůznější zájmy a hlasy, od liberálů po nacionalisty. Vykreslovat ji jako čistě proevropské hnutí je více než zjednodušující. Svědčí o tom už úplná absence unijních vlajek na jeho demonstracích. Nálepku „převrat řízený zvenčí ve prospěch EU" zpochybňuje i bližší pohled na postoje hnutí.
Studentská kandidátka důrazně deklaruje, že vstup do EU pro ni není prioritou. A pokud by tato otázka přišla na pořad dne, bylo by navíc třeba referendum. Brusel se bezpochyby pokusí novou politickou sílu v Srbsku bezvýhradně získat na svou stranu, zatím si od něj však hnutí drží zřetelný odstup.
Jako studená sprcha zapůsobila v Bruselu vyhlášení studentské kandidátky tento týden. Její představitelé vzkázali do Bruselu, že Srbsko ani pod novou vládou, v žádném případě nezavede sankce proti Rusku:
„Respektujeme Rusko, a to jak jako velmoc, tak jako našeho historicky významného partnera a v mnoha případech i ochránce. V zahraniční politice Srbska nedojde k žádným změnám. Nejsme tu proto, abychom se zavděčili cizincům, ale abychom pracovali v zájmu naší země,“ prohlásil zástupce hnutí Jovo Bakić ve vysílání televize RT Balkan.
TŘI V TOM: MED, HOUBY - A ŽIVÁ VODA!
Před kamerami Protiproudu předvedla česko-slovenská dvojice Daniel Fiala a MUDr. Bronislav Čiko objev "živé vody" - a dále tak rozšířili možnosti sebeobrany nepodvolených.
Jak funguje? Co je její podstatou? Stojí za to se na to podívat! K objednávkám medu v nadcházejícím podzimu proto doporučujeme přidat i tuto podivuhodnou tekutinu - již patentovanou - a pomoci tak sobě i Protiproudu.
S Ukrajinou i s Ruskem
Abychom pochopili současnou situaci v Srbsku, je nezbytné podívat se blíž i na Aleksandara Vučiće. Jako málokdo na světě uměl balancovat mezi mocnostmi. Srbsko už dnes udržuje s EU úzké vztahy (někteří, včetně vysokoškolských profesorů mluví rovnou o protektorátu).
Léta pěstoval vztahy s Izraelem i Íránem, s Ukrajinou i Ruskem, s USA, EU i Čínou. Jeho „zahraniční politika všech azimutů " neměla v Evropě obdoby. Úzké vazby na Rusko a Čínu, lepší vztahy s USA (za Trumpa), těsné (vojenské) partnerství s Izraelem a k tomu stabilní kontakty s Íránem. A přitom snaha jednat s Bruselem jako rovný s rovným.
Lejnová a spol. ho sice líčili jako „autokrata", EU však v Srbsku dokázala znovu a znovu prosadit své zájmy. Příkladem je projekt těžby lithia v údolí Jadaru – kvůli němu se měnily zákony o vyvlastňování, aby mohla EU pohánět svou „energetickou transformaci".
Lidové spojenectví levicových i pravicových sil zatím dokázalo projekt přibrzdit. Sám Vučić přesto opakovaně zdůrazňoval, že vstup do EU je „strategickým cílem" Srbska.
Všechny azimuty jako žádný
Pro jeho režim byla tato politika léta úspěšná. Nakolik prospěla samotné zemi, je sporné. Vučić označuje Srbsko za evropského „ekonomického tygra". Hospodářství sice roste, nezaměstnanost klesla a čisté mzdy stouply. K lidem ale z toho úspěchu zjevně doputovalo příliš málo, a vedle hmatatelné nespokojenosti rostla i ta ideologická, živená právě jeho zahraniční politikou.
JASNÁ VOLBA PRO NEPODVOLENÉ: ZDE!
Jak se bránit nejen následkům nebezpečných vakcín a mnoha chemických farmak označovaných za léky za využití čistě přírodních metod bez použití chemie? Jak připravit organismus na na zátěž v podzimních a zimních měsících a přicházejících krizích?
Jak na to? Jestli jste neviděli, určitě si pusťte. Jiří Černota totiž dorazil ze své kouzelné ostravské "chýše", takže o všech podstatných aktuálních možnostech sebeobrany nepodvolených jsme na Protiproud TV hovořili v pátek. "Pan Bewit" byl velkolepý -jako vždy!
Vytvořte si bezplatný účet BEWIT, kterým se dostanete k výrazným slevám s kompletní nabídkou na e-shopu firmy BEWIT.
A stále platí, že tím současně pomůžete nejen sobě, ale také přispějete na existenci Protiproudu. Díky, nepodvolená rodino!
Politika všech azimutů totiž časem popudila všechny. Pro jedny byl příliš prozápadní, příliš měkký vůči kosovským separatistům, a považovali ho za agenta EU (to v Srbsku uslyšíte docela často). Pro druhé byl Putinova loutka, válečný štváč v Kosovu, a protizápadní autokrat. Kdo chce vysvětlit konec Vučićovy éry, nesmí tyto okolnosti přehlížet.
Na politický nekrolog tohoto politického giganta je ale nejspíš ještě brzy. V neděli každopádně jásali všichni. Unijní lobbisté stejně jako proruští pozorovatelé a novináři.
Stále tíživější byla i korupce. Kdo nebyl členem SNS, místo ve veřejném sektoru leckdy vůbec nesehnal. Veřejné zakázky či povolení šly jen přes stranu. Zřícení přístřešku na nádraží v Novém Sadu 1. listopadu 2024, při němž zahynulo 16 lidí, bylo jen spouštěčem. Rekonstrukci provázela čínská účast a nikdo se z ní nezodpovídal.
Z technického selhání se tak stal symbol: „Korupce zabíjí". Následné protesty ale strhly mnohem víc lidí než jen studenty.
Vzkaz?
Jedno je jasné. Brusel větří šanci a doufá, že z politické scény zmizí hlas, který nepodřizuje národní zájmy těm unijním. Zda se tak stane, se teprve ukáže. Ale v Bělehradě se unijními vlajkami zrovna moc nemává. Vučićova porážka však ukazuje něco úplně jiného. Tento typ liberalismu odporujícího režimu - jak se o něj v Maďarsku pokusil Viktor Orbán a v Srbsku Aleksandar Vučić - je v krizi. Obě porážky by měly být poučením pro všechny nastupující vlastenecké síly v Evropě.
Příběh o suverénních národních státech, které vzdorují západnímu poručníkování a stabilitu zaručují silným vůdcovským vedením, ztrácí přesvědčivost. Hrozí totiž, že chod společnosti začne opět určovat korupce a kamaráčofty. Odpůrci EU by místo pouhého obviňování Bruselu či poukazování na zasahování vnějších sil do vnitřních záležitostí měli teď především analyzovat, proč Orbánův a Vučićův model mají nakonec tendenci rozkládat se zevnitř.
Volební výsledky v Srbsku byly prostě mnohem spíš příznakem vnitřní krize než geopolitickým převratem.
Poučení je nasnadě.
