Málokdy - nebo v lepším příapdě nedostatečně - si v dnešní době připomínáme, že malý Ježíš - neboli Ježíšek - nebyl jen narozeným Božským dítětem, Nadějí, přišlou na tento svět, ale že byl i stoprocentním člověkem - se vším všudy. Přemýšlivý text amerického jezuitského kněze, pátera Francise L. Filase, nám tuto stránku "Ježíškovu" přibližuje s využitím historických pramenů.
Můžeme se tak dozvědět třeba to, že Svatá Rodina jídala dietu, kterou dnes - po dvou tisících letech - doporučují mnozí výživoví poradci jako nejmodernější "vědecký výkřik". Cosi to říká nejen o dietě, kterou bychom se mohli inspirovat, až budeme hledat, čím vystřídat opulentní sváteční tabuli.Jde však o záležitost mnohem širší: je totiž dobře vidět, že leccos, včetně rodinného života, bylo a zůstává stejné - ač se různí reformátoři všeho možného i nemožného snaží tvrdit cokoli, a ač se kulisy světa mění.
Slova Písma svatého, která hovoří o tom, že Ježíš nám byl s výjimkou hříchu ve všem podoben [Žid 4, 15], by nás měla zasáhnout jako blesk.
Rodinný život Boží
Jen málokdy si ovšem uvědomujeme význam vtělení, protože nám pořádně nedochází, že se pravý Bůh stal pravým člověkem. S tím, jak roste náš úžas nad jeho božstvím, jako by někde v podvědomí ustupovalo do pozadí jeho lidství. Proto nedokážeme čerpat z oné neskutečně obrovské síly, kterou dává vědomí, že Bůh v lidské podobě chodil před dvěma tisíci lety po naší zemi.
Tři králové se klanějí sv. Rodině (Gentile da Fabriano)
Podobně nás často nechává chladnými i svatý život Marie a Josefa. Jejich závratná svatost přitahuje náš zrak vzhůru, ale svýma nohama vězíme v jámě, kterou vyhloubily naše hříchy a nedokonalosti. Bojíme se uznat, že Maria a Josef jsou jedni z nás. Bojíme se je následovat.
Proto bychom se neměli vyhýbat tomu, přemýšlet o Ježíši, Marii a Josefovi jako o těch, kteří žili na tomto světě, kteří jsou nám blízcí, skuteční, jako o našich nejlepších přátelích, lidských a chápajících, kteří nás kvůli našim chybám a neúspěchům neopustí, budeme-li se snažit žít podle jejich příkladu. Až poznáme dobové podmínky, v nichž žila Svatá rodina, až uvidíme lidský svět, ve kterém Ježíš, Maria a Josef trávili rodinný život, pak pro nás bude snadnější uvědomit si a ocenit jejich svatost.
Víme, jak žili
Je přirozené, že nás zajímá, v jakých podmínkách žila Svatá rodina. Ale neměli bychom ustrnout na obyčejné zvědavosti, je třeba jít dál a hledat podrobnosti o životě Ježíše, Marie a Josefa, abychom se sami přesvědčili, jak moc nám jsou blízcí. Není nutné pouštět se do zkoumání pobožných, ale historicky nepřesných legend, kterými je dětství a dospívání našeho Pána opředeno. Evangelijní příběh bohatě vystačí, abychom si udělali více než dostatečný obraz o předmětu našeho bádání. Přidáme-li k evangeliím ještě údaje z dalších věrohodných pramenů, odkryje se před našimi zraky vznešenost Svaté rodiny v její podmanivé kráse.
Stojí za to zmínit na počátku prameny, ze kterých čerpáme znalosti o Svaté zemi, v níž žili Ježíš, Maria a Josef. Samotná evangelia nám podávají řadu důležitých podrobností o dané době. Archeologické objevy navíc odkrývají dobře zachovalé starobylé budovy, z nichž se můžeme něco dozvědět o tehdejších obyčejích a kultuře. Ba co víc, mnoho lze vyvodit ze současné východní civilizace, která se za staletí příliš nezměnila. Domy, oblečení, nářadí, jídlo a zvyky, to vše na rozdíl od západní civilizace, která se neustále proměňovala, přetrvalo. Dáme-li tyto všechny poznatky dohromady, dostaneme celkem podrobný a značně pravděpodobný obraz o životě ve Svaté zemi před dvěma tisíci lety.
Čtěte ZDE: Bůh přišel a stal se člověkem. O adventní době si připomínáme dvojí příchod Páně: příchod k lidem před dvěma tisíci lety a druhý příchod na konci časů
Vlast Svaté rodiny
Palestina, jejíž název pochází od Pelištejců (Filištínů), známých ze Starého zákona, je překvapivě malá. Rozkládá se u jihovýchodního pobřeží Středozemního moře a její délka od severu k jihu činí pouze něco kolem dvou čtyřiceti kilometrů. Řeka Jordán ji roztíná napůl, směřujíc na jih od Genezaretského (Galilejského) jezera do Mrtvého moře.
Nás více zajímá západní část Palestiny, protože tam Svatá rodina strávila většinu svého života. Její území se co do šířky značně liší. V Judeji na jihu šířka dosahuje kolem sta kilometrů, postupně se však směrem na sever zužuje, přičemž v Galileji má pouze čtyřicet kilometrů. Západní Palestina je veliká asi jen jako polovina státu Maryland, tedy něco kolem třinácti tisíc kilometrů čtverečních. Desetkrát by se vešla do státu New York, padesátkrát do Texasu. S výjimkou roviny, která se táhne podle pobřeží Středozemního moře, je docela kopcovitá a na obzoru lze spatřit tu a tam několik horských vrcholků.
První Vánoce? Na blátě...
Cestování, o němž čteme v evangeliích, často probíhalo pěšky, proto se nám mohou zdát vzdálenosti značně větší, než jaké ve skutečnosti jsou. Nazaret v Galileji na severu se nachází asi sto dvacet kilometrů od Jeruzaléma v Judeji na jihu. Betlém je osm kilometrů směrem na jih od Jeruzaléma. Vzdálenosti, které musela Svatá rodina pomalu a namáhavě překonávat, dnes však zaberou rychlým letadlem jen pár minut.
Představa prvních Vánoc se sněhovou přikrývkou je poněkud scestná. V zimě v Palestině zřídkakdy sněží, a pokud ano, sníh během několika hodin mizí. Zimní měsíce od listopadu do konce března by měly být spíše nazývány obdobím dešťů. Průměrná teplota v nejchladnějším měsíci, tedy v lednu, dosahuje kolem osmi stupňů Celsia. „Období sucha“ trvá od dubna do října, ale večerní vánek a bohatá ranní rosa dostatečně mírní nejhorší letní vedra.
Podnebí má pochopitelně vliv na plodiny a rostlinstvo ve Svaté zemi. V době Svaté rodiny pokrývaly území četné lesy a stupňovité vinice. Ty ale zanikly kvůli neschopnosti Turků, kteří zde vládli od středověku do I. světové války. Proto tam, kde kdysi mnoho palestinských rodin (a pravděpodobně také Svatá rodina) obdělávalo malé zahrádky se zeleninou, aby doplnily své spížky, vidíme dnes už jen holou zem. Opodál od osad se pěstovaly zejména pšenice a ječmen, ale i další plodiny jako kukuřice, proso, špalda, čočka, fazole, len a občas také bavlna. Rýže zde tehdy ještě nebyla známa.
Čtěte ZDE: Chceme štědré Vánoce s Glutamátem a dobarvenými, křehčenými potravinami? Koření: „drobnost“, která je zásadní pro naše zdraví.
Zdravá dieta Svaté rodiny
Jednou z věcí, které vzbuzují naši zvědavost, je jídlo. Co jedli Ježíš, Maria a Josef? Z evangelií vyplývá, že se nikterak nevymykali tehdejším zvyklostem, o nichž se dočítáme z jiných historických pramenů nebo okrajových zmínek v samotné bibli.
Hlavní jídla byla obyčejně dvě: polední oběd a večeře. Snídaně byla příliš skromná na to, aby byla nazývána hlavním jídlem. Skládala se z hrnku mléka, trochy másla nebo několika pečených placek s olivovým olejem. Je možné, že se místo dnešních příborů používaly dřevěné lžíce, ale pravděpodobnější je, že se jedlo rukama.
Základem byl jako vždycky chléb, vyráběný z ječmene, různého obilí, případně čočky. Maria podle potřeby pekla každý den chléb, ale pokud by chtěla, mohla ho také koupit u pekaře ve městě. Chleba měl tvar placek, které byly tak dva centimetry tlusté a více než dvacet centimetrů široké. Jako pec sloužila hlínou vymazaná díra v zemi nebo kameninová nádoba o výšce jednoho metru, do níž se vkládal otop. Na této přenosné peci nebo na vypálené hlíně v zemi, poté co se z ní odstranily žhavé uhlíky, se pekl chléb. Panna Maria nepoužívala k jeho výrobě každý den nový kvásek, ale ponechávala si na následující den kousek starého těsta, s nímž nechala vzkvasit novou várku.
Ostatní strava Svaté rodiny se skládala hlavně ze zeleniny. Menu doplňovaly olivy a olivový olej, máslo, mléko, sýr, vajíčka a dušené ovoce. Maso se na stole objevovalo jen zřídka, a pokud ano, pak šlo o skopové a hovězí.
Ke zpestření chuti sloužila cibule, česnek nebo pórek. Obdobou našeho zákusku byly fíky, moruše, pistácie, mandle a granátová jablka. Hroznové víno se podávalo čerstvé nebo sušené na slunci stlačené do hrozinkových placiček. Oblíbenou zeleninou byly okurky.
Všední den v roce nula
Mariinou nejčastější přípravou jídla bylo vaření, ale příležitostně pekla maso nebo ryby ulovené v Genezaretském jezeře, stejně jako je později její syn po svém zmrtvýchvstání připravil pro své apoštoly. V Galileji byla ryba na jídelníčku považována za lahůdku. Uchovávala se nakládaná nebo sušená. Kukuřici Panna Maria pekla nebo opékala nad ohněm. Z čočky a fazolí se vařila výborná hustá polévka, do níž se často přidávalo maso, máta, anýz, kmín nebo hořčice.
K slazení používala Maria místo cukru med od divokých včel. Sůl, kterou kupovala, byla buďto kamenná sůl z pobřeží Mrtvého moře, nebo získaná odpařováním vody ze Středozemního moře.
V Nazaretu bychom našli na stole dva druhy nápojů, a to víno a kozí mléko. Máslo, které se z tohoto mléka získávalo, bylo někdy tuhé, jindy zase téměř tekuté jako hustá smetana nebo v podobě sraženiny z kysaného mléka. Panna Maria vyráběla sama máslo tak, že buďto mléko natřásala v koženém měchu, nebo ho stloukala v máselnici. Víno se uchovávalo v měších z kozí kůže, které se ukládaly do sklepa. Pak se přelévalo do menších „láhví“ z kozí kůže, ty se používaly při jídle.
Zdroj: Te Deum
Tagy článku