Arcibiskup Vigano se znovu hlásí o slovo. Po překvapivém otevřeném dopise prezidentovi USA Donaldu Trumpovi, ve kterém mu vyjádřil podporu, budou nová arcibiskupova vyjádření bodat zejména do srdcí mnoha konzervativnějších prelátů, neboť jimi překročil hranice akceptovatelnosti a tenkého pastoračního ledu.
Arcibiskup Vigano uprostřed
Carl Maria Vigano přišel o všechno - úřad, pocty, klid, svobodu, a pokud bude ve svých listech pokračovat, možná přijde i o pozemský život. Tak nám to potvrdily zdroje blízké bývalému apoštolskému nunciu USA, který se musí skrývat a žít v anonymitě již od svého prvního šokujícího svědectví, jehož pozadí podrobněji zpracoval například komentátor Jaroslav Daníška na tomto místě.
Monstrum
Po 2. vatikánském koncilu vznikly dva časopisy, které určovaly směr v teologické disputaci. Concilium (1965) založila skupina kolem "mistra koncilu" Karla Rahnera a později suspendovaného Hanse Künga (zpočátku byl členem i mladý Joseph Ratzinger). Concilium se profilovalo jako liberální křídlo, které vzývali nechvalně známého "ducha koncilu". Jako protiváha po zděšení z plodů novot vznikl v roce 1972 časopis Communio, jehož hlavními tvářemi byli významní preláti jako von Balthasar, de Lubac, ale i pozdější papež Benedikt XVI. (opustivší Concilium), kteří sledujíc tragickou spoušť, která se spustila po skončení 2. vatikánského koncilu, začaly být protiváhou progresivcl kolem časopisu Concilium. Byli označováni jako "konzervativci".
Co má tento historický exkurz společný s Mons. Viganem? Má nastínit šachovnici, mimo níž arcibiskup Vigano cimrmanovská tahem na "G13" ocitl. Na této šachovnici bojují (i nebojují) "liberálové" s "konzervativci" už přes 50 let, přičemž první hrají s černými figurkami "ducha koncilu" a bílé reprezentují zastánci "hermeneutiky kontinutity", teze, že skutečné učení 2. vatikánského koncilu je v souladu s tradicí církve, a mimo něj je špatný výklad koncilu: koncil, který vytvořila média .
Právě hermenautiku kontinuity, ideu konzervativců pod vedením Benedikta XVI., která hlásala nutnost a možnost vykládat koncil ve světle tradice, opustil svým listem Vigano. V nejnovějším otevřeném dopise naráží i na esej Mons. Schneidera, kde kazašský biskup mluví o "duchu koncilu" a falešné náboženské svobodě:
"Kdy se hovořilo o 'duchu Tridentu' nebo nějakého jiného koncilu? Nikdy, protože všechny ostatní koncily následovaly ducha Církve. Monstrum vytvořené v modernistických kruzích mohlo být zpočátku nejasné a klamné, ale rostlo, a dnes se projevuje ve své reálné podvratné a vzdorovité povaze. Je naivní si myslet, že by se chtělo změnit."
Čtěte ZDE: Současná podoba Církve: Ústav duchovní eutanázie. Proč již není nedobytnou tvrzí? Bloudění pastýřů i stád. Úpadek začal před půl stoletím. Výzva pro všechny křesťany: Braňte a budujte. Jinak své hodnoty neudržíme
Kořeny
Arcibiskup se cítí být podveden, postrádá jasnost tam, kde by měla svítit nejjasněji: "V dobré víře jsme až příliš tolerovali údajné dobré úmysly těch, kteří prosazovali ekumenismus, který se později změnil na falešnou nauku o Církvi. Dnes již mnozí katolíci nevěří, že mimo katolickou církev není spásy. Právě v koncilních dokumentech se nacházejí dvojznačnosti, které otevřely cestu mezináboženský setkáním a skončí v nějakém univerzálním náboženství, ze kterého bude pravý Bůh vykázán. V těchto dokumentech můžeme vystopovat dnešní zradu víry a praxe, tyto dokumenty se používají k ospravedlnění všemožných úchylek. Texty koncilu jsou mimořádně obtížně interpretovatelné a odporují tradici církve takovým způsobem, jakým jí žádný jiný koncil nikdy neodporoval."
Na logicky vznikající otázky ohledně jeho dosavadního působení v Církvi, o tom, jak se mohl dostat až na pozici arcibiskupa v ovzduší dvojznačnosti, které nyní přísně kritizuje, jak mohl celé ty desetiletí mlčet, Vigano odpovídá:
"Klidně teď přiznávám, že jsem byl bezvýhradně poslušný autoritám církve. Mnozí z nás si neuměli představit, že by byla hierarchie nevěrná Církvi... Nicméně s odchodem Benedikta XVI., který byl nakloněný 'Tridentu', získaly temné síly svobodu vytvořit "novocírkev" a mnohým spadla maska: synodality, ženské kněžky, demokratizace, panekumenismus, homosvazky, genderové teorie, podpora imigrace, ekologismus... kořeny toho všeho je třeba hledat ve II. vatikánském koncilu. Pokud je budeme hledat jinde, nebude na ně lék..."
"Vyžaduje velkou pokoru uznat, že jsme byli desítky let vedeni v omyl lidmi, kteří ustanoveni jako autority nevěděli, jak dohlížet na Kristovo stádo a chránit ho. Tito pastýři, kteří v dobré víře nebo dokonce s podlým úmyslem zradili Církev, musí být identifikováni a exkomunikováni. Měli jsme až příliš mnoho prodejních lidí, kteří se více starali o to, aby se zamilovali nepřátelům Krista, než aby byli věrní jeho církve."
Dále si sype popel na hlavu a ukazuje sondu do myšlení mnohých prelátů, kteří jednají spíše jménem poslušnosti než jménem dobra Církve: "Stejně jako jsem poctivě a klidně poslouchal pochybné příkazy, tak dnes se stejným klidem a poctivostí uznávám, že jsem byl oklamán. Nemohu již setrvávat ve svých omylech. Nemohu ani tvrdit, že jsem věci viděl jasně od začátku. Všichni jsme věděli, že koncil je víceméně revolucí, avšak nikdo z nás si neuměl představit, jak ničivá bude. Mohl bych říct, že Benedikt XVI. revoluci zpomalil, avšak Františkov pontifikát prokázal nad veškerou pochybnost, že mezi pastýři na vrcholu církve panuje absolutní apostaze (odpadnutí)."
Čtěte ZDE: Zkázonosná "generace 68": Rozvrat Evropy, jejích krás a hodnot. Kalné vody se valí přes zbořené hráze. Děti jsou nemocné našimi vášněmi a zvrhlými pudy. Budeme trpět? Vrátíme se k řádu? Na pokání nikdy není pozdě
Útěk před vlky?
Arcibiskup v nejradikálnějších částech listu obviňuje nejvyšší představitele Církve ze ztráty víry a budování univerzálního náboženského systému. Jeho kritika směřuje především do německy mluvících zemí, kde místní pastýři otevřeně vyjadřují myšlenky neslučitelné s učením církve. Kritika se dotýká i nejvyšších míst, deklarace z Abú Dhabí (Boha těší všechna náboženství) je podle arcibiskupa nepřijatelná, neboť pravá křesťanská láska nedělá kompromisy s omylem.
"Tato paralelní církev postupně zakrývá pravou církev, aby ji nahradila ve prospěch univerzálního náboženství. Vyjádření jako nový humanismus, univerzální bratrství jsou hesly filantropického humanismu, které popírá pravého Boha a buduje ekumenický irenismus, který církev jednoznačně odsuzuje. Účelem ekumenických a mezináboženských iniciativ není obrátit ty, kteří bloudí mimo Církve, ale zmást a zničit ty, kteří mají stále katolickou víru. Tyto snahy jsou triumfem zednářského plánu v přípravě na království Antikrista.
Emeritní papež Benedikt XVI. částečně odmítal hrát tuto sebedestruktivní hru, a to mělo být důvodem jeho odstoupení. Po zvolení za papeže řekl větu, jejíž tehdy ne každý chápal: "Modlete se za mne, abych neutekl ze strachu před vlky." Pokud tuto předem připravenou hru v blízké budoucnosti prokoukne a odmítne hrát i papež František, podle Mons. Vigana bude odstraněn stejně jako jeho předchůdce.
Otázka pro konzervativce tedy zní: je něco shnilého v samotném koncilu, jak momentálně tvrdí Mons. Vigano, nebo jen v jeho interpretaci, jak to tvrdí zastánci "hermeneutiky kontinuity"?
Otec Vigano otevřel Pandořinu skříňku. Mnoho prelátů se posune alespoň v myšlenkách na hranici, za kterou se posunul bývalý apoštolský nuncius. V současnosti není pravděpodobné otevření diskuse o 2. vatikánském koncilu. Na něco takového by bylo potřeba více podobných hlasů z konzervativnějšího tábora a ochota jít do konfliktu s vysoce postavenými preláty a ohromnou mocí médií. A samozřejmě počítat se silnou antikampaní, ztrátou dobrého jména a nálepky rozkolníka a zpátečníka.
Snad nejnovější list alespoň dodá odvahu nespokojencům se současnou politikou Vatikánu alespoň při potírání těch nejextrémnějších liberálních experimentů.
Zdroj.
Tagy článku