Sotva jsem dorazil do Rigy, začalo mi vrtat hlavou: Nepřistál jsem rovnou v jámě lvové? V koutě Evropy, kde jsou protiruské nálady povýšeny na státní program, válečná horečka se plete se strategickým myšlením a zahraniční politika už nápadně připomíná psa, který se točí za vlastním ocasem, běhá dokola, plýtvá silami a nikam se nedostane?
Sledujeme víření válečných bubnů napříč Evropou. Polské přípravy na možný střet s Ruskem, rostoucí militarizaci kontinentu, bubnování u ruských hranic (Kaliningrad) a také to, co se stále víc podobá chystané německé loupeži zlata za bílého dne, tentokrát cizího zlata a v podání nejzatvrzelejších lupičů evropských dějin.
Válečný oheň nesmí vyhasnout
Takzvaná „koalice ochotných“ dnes v Evropě patří k hlavním důvodům, proč válka Západu proti Rusku na Ukrajině nemůže skončit. Její členové neotevírají cestu k vyjednanému míru, ale naopak jsou zjevně odhodláni nenechat oheň vyhasnout.
Opakovaně se derou do mírových jednání, hromadí půjčky na další a další zbraně pro Ukrajinu a fakticky platí válku bez konce a bez jakékoli věrohodné představy, jak z ní ven. Nejnovější módou evropské politiky se mezitím stala válečná turistika do Kyjeva. Oddanost míru zřejmě nic nevyjádří lépe než další focení v zemi, kde se právě bojuje.
Do toho se rýsuje další diplomatický tah: Jared Kushner se chystá na schůzku se zástupci EU. Teprve se ukáže, zda se diplomacii opravdu otevírají dveře, nebo jde jen o další dějství politického divadla. Nad Evropou ale čím dál neodbytněji visí otázka:
Kdo si skutečně přeje, aby válka na Ukrajině skončila, a kdo do ní politicky, finančně i strategicky vložil tolik, že ji raději nechá dál doutnat?
Celé dění má přitom mnohem větší význam než jen Kushnerova schůzka s Evropany. Washington chce určit podmínky možného ukončení války Západu proti Rusku na Ukrajině a zároveň vtáhnout Evropu do vyjednávání, v němž Evropané zatím marně bojují o místo s rozhodujícím hlasem.
Mír je poslední, co by chtěli
Nejde jen o to, zda se Rusko s Ukrajinou dohodnou na konci bojů. Jde o to, kdo určí budoucí bezpečnostní architekturu Evropy, co bude s Ukrajinou a jak velký vliv na konečnou podobu dohody budou mít Washington, Moskva a evropské metropole.

JEDNO ZA NÁMI, DRUHÉ PŘED NÁMI: PORAĎME SE!
V pondělí 16. listopadu v 18:00 hodin, pár hodin po první a v předvečer druhé části tréninku fašounů na reprízu převratu, se tvrdé jádro nepodvolených sejde na pravidelné poradě se šéfredaktorem Protiproudu Petrem Hájkem.
Světem Západu otřásají skutečné problémy a opravdová „vzpoura davů“. Zvláště když ten jeho bruselský „apendix“ zjistil, že na kýženou otevřenou válku s Ruskem nemá – a ta skrytá na Ukrajině ho staví před nutnost kapitulace. Jen neví, jak to zařídit, aby to tak nevypadalo. Pouze u nás pořádají v pečlivě vymezených „sektorech“ údajně lidovou demonstraci o ničem šašci kvílejícího mediálního a politického korporátu. Určitě to probereme. Anebo také ne.
Třeba budeme hovořit o něčem úplně jiném. Protože obsah porady určí jako vždy čtenáři a diváci svými dopisy, otázkami a komentáři - jak k aktuálnímu dění, tak k obecnějším problémům, jež určují náš rozhoupaný (viditelný i neviditelný) svět.
Do hry navíc vstupuje komplikace, která může být zásadní. Rusko chce jednat přímo s Washingtonem a Kyjevem, evropské vlády však trvají na svém. Bezpečnostní uspořádání vlastního kontinentu přece nemohou přijmout, pokud o něm nebudou plnohodnotně spolurozhodovat.
Chtějí být v samém středu dění, a jejich pohnutky není těžké pochopit, zvlášť když si vzpomeneme na tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona a istanbulská mírová jednání z března a dubna 2022.
Moskva a Kyjev tehdy vypracovaly rámec možné dohody, který počítal s neutralitou Ukrajiny a mezinárodními bezpečnostními zárukami. Dotažen ani podepsán nikdy nebyl, o bezpečnostních zájmech obou stran se ale tehdy poprvé a naposledy jednalo vážně.
Jenže devátého dubna do Kyjeva přispěchal Boris Johnson a naléhal na Zelenského, aby s Moskvou žádnou dohodu neuzavíral, a ať s podporou kolektivního Západu bojuje dál. Jeho zásah později popsal ukrajinský vyjednavač David Arachamija. Ať už výsledek zpečetil sám Johnson, nebo ne, diplomacie prohrála a válka pokračovala.

Krize před výbuchem: Další vlna znehodnocení peněz je už za dveřmi. Inflace opět začíná růst i u nás. Trend je jasný: Chtějí nás znovu obrat
Pokud se chcete vyhnout znehodnocení peněz inflací, která především válkou v Íránu, energetickou drahotou a sociálními výbuchy v západní Evropě brzy opět nabere divoké tempo, známe jeden bezpečný přístav:
Napište svoje telefonní číslo na email zlato@protiproud.info - a budete vědět vše, co potřebujete. A navíc pomůžete nejen sobě, ale i Protiproudu!
Je přinejmenším ironické, když dnes evropské vlády žádají při vyjednávání ústřední roli. Vždyť právě západní vměšování, politický nátlak a špinavé zákulisní čachry pomohly zatarasit Ukrajině poctivou diplomatickou cestu, takovou, která mohla už před lety přinést trvalý mír.
A nezapomínejme, že EU nese spolu s USA vinu i za samotné vypuknutí války. V roce 2014 totiž zaplatila a zorganizovala státní převrat proti demokraticky zvolenému prezidentovi na Majdanu.
Koalice drzosti
A teď má Evropa, světe div se, tu drzost a žádá místo u stolu, aby zajistila mír. Nebo spíš, aby se bez jejího požehnání nic nedohodlo, natož přes její námitky. Přesně řečeno, aby se nedohodlo vůbec nic. Větší ironii si snad ani nelze představit. Člověku se vybaví Válečná modlitba Marka Twaina za doprovodu známého refrénu hymny „Kupředu vojáci“. Cesta k míru holt musí nejdřív vést válečnými štáby těch, kdo mír pomohli znemožnit.
Dnes už víme své, a proto se ptáme, oč takzvaným mírotvůrcům ve skutečnosti jde. Jedno je jisté. Navzdory prohlášením propagandistického Institutu pro studium války (ISW) Rusko vítězí. Postupně, říkejte tomu opotřebovací válka, nebo jak chcete. Výsledek je jasný: Kyjev a jeho západní podporovatelé, fanoušci i korporátní zájmy hledají zadní vrátka jak z toho maléru uniknout, a přitom si zachovat tvář.

JASNÁ VOLBA PRO NEPODVOLENÉ: ZDE!
Jak se bránit nejen následkům nebezpečných vakcín a mnoha chemických farmak označovaných za léky za využití čistě přírodních metod bez použití chemie? Jak připravit organismus na na zátěž v podzimních a zimních měsících a krizích všeho druhu?
Vytvořte si bezplatný účet BEWIT, kterým se dostanete k výrazným slevám s kompletní nabídkou na e-shopu firmy BEWIT.
A stále platí, že tím současně pomůžete nejen sobě, ale také přispějete na existenci Protiproudu. Díky, nepodvolená rodino!
Ukrajinci jsou ale na tom den ode dne hůř, a tak je možná i tohle přání příliš smělé. Obojí najednou se jim podaří jen stěží, a to tím spíš teď, kdy finanční zájmy na pokračování války vyplouvají na povrch. Nakonec se ukazuje, že o Ukrajinu v téhle válce nešlo.
Plány na ovládnutí Ruska
Šlo o nestoudné rozšiřování NATO na východ – navzdory všem příslibům a dohodám o opaku. Šlo o prodej zbraní, obchodní smlouvy a osobní chamtivost. Pouze k tomu sloužily všechny ty řeči o územní celistvosti a další fráze, jimiž se ospravedlňovala válka majdanské junty proti vlastním občanům, církvím a každému, kdo se odvážil zpochybnit zájmy banderovského nacistického režimu.
Včetně těch nejzranitelnějších, především mladých lidí, kteří s válkou nechtěli mít nic společného, a přesto je do ní poslali umírat, zkrátili jim život a jejich budoucnost obětovali na oltáři cizích ambicí a hrabivosti.
Stále zřetelněji je vidět, v co EU a USA doufaly: Ve zhroucení Moskvy. Ruskou federaci pak chtěly rozkouskovat na malá, snadno stravitelná sousta a ze zbytkových republik vydrancovat suroviny. Jenže místo toho dnes EU stojí před katastrofou. Její „nový Churchill“ Zelenský chce víc a víc peněz i zbraní, které už nejsou. Evropský průmysl se rozpadá a ceny energií dál stoupají.
Ukrajinský ocas teď očividně vrtí evropským psem a představitelé EU i jednotlivých členských států, čelí čím dál rozzlobenějším voličům.
Že by nakonec sáhli po receptu, který použil Zelenský, a volbám se zkrátka úplně vyhnuli?
To by byl opravdový vrchol oné vzývané „liberální demokracie“.