Ďábel mu pomáhal stavět kostel. Biskup ho nakonec přelstil
Svatý Wolfgang se narodil kolem roku 924, podle jiných pramenů o něco později, ve Švábsku, s velkou pravděpodobností v Pfullingenu. Pocházel z urozeného rodu, a právě jeho původ mu otevřel cestu do nejlepších škol své doby: do klášterní školy na ostrově Reichenau a do katedrální školy ve Würzburgu. Na Reichenau se spřátelil s Jindřichem, bratrem würzburského biskupa, a když se Jindřich roku 956 stal arcibiskupem v Trevíru, povolal Wolfganga k sobě. Wolfgang tam vyučoval na katedrální škole a podporoval Jindřichovo úsilí o reformu duchovenstva, které se setkávalo s odmítavým postojem, a dokonce vyvolávalo nepřátelství. V Trevíru se také seznámil s reformním klášterem svatého Maxmina a s mnichem Ramvoldem, později učitelem svatého Vojtěcha. Po Jindřichově smrti roku 964 vstoupil do benediktinského kláštera v Einsiedelnu a o čtyři roky později ho svatý Oldřich Augsburský vysvětil na kněze.
Brzy na něho čekal úkol, který vyžadoval odvahu. Pohanští Maďaři, poražení roku 955 na Lešském poli, se usadili v Panonii a dokud nepřijali křest, zůstávali stálou hrozbou pro říši. Na žádost svatého Oldřicha a císaře Oty Velikého byl Wolfgang podle letopisů svého opatství poslán k Maďarům jako nejvhodnější muž, který by jim mohl přinést evangelium. Misie ale trvala jen krátce. Když v září 972 zemřel řezenský biskup Michal, pasovský biskup Piligrim prosadil u císaře, aby Wolfgang nastoupil na jeho místo. O Vánocích 972 se tedy Wolfgang stal řezenským biskupem.
Brzy po nástupu do úřadu učinil krok, který z něho činí jednu z klíčových postav českých dějin. Čechy do té doby patřily k řezenské diecézi, a když kníže Boleslav II. usiloval o zřízení vlastního biskupství v Praze, závisel úspěch na Wolfgangově souhlasu. Biskup se proti vůli části svých rádců vzdal velkého území a důležitých příjmů a souhlasil s oddělením Čech od své diecéze. Mnozí v tom vidí skutečnou biskupskou velkorysost. Pražské biskupství vzniklo roku 973, když se na dvorském sněmu v Quedlinburgu Wolfgang vzdal svých nároků na Čechy. Prvním pražským biskupem se pro napjaté vztahy mezi knížetem a císařem stal až roku 976 Sas Dětmar a po něm svatý Vojtěch. Vlastní biskupství přineslo Přemyslovcům nejen církevní nezávislost, ale také možnost vychovávat domácí kněze, a s tím i rozvoj vzdělanosti.
Ve své diecézi Wolfgang zůstal mnichem a dbal na kázeň. Nejvýznamnějším z jeho reformních činů bylo navrácení samostatnosti slavnému opatství svatého Emmerama. Řezenští biskupové ho dlouho spravovali jako komendátní opati, což mnišskému životu neprospívalo, a Wolfgang mu roku 975 dal vlastního opata, již zmíněného Ramvolda z Trevíru. Obnovil kázeň i v ženských klášterech a podílel se na reformě opatství Niederaltaich. Vychovával také děti bavorského vévody, mezi nimi budoucího císaře svatého Jindřicha II., který si od něho osvojil zásady, jež pak vedly jeho život. Jako říšský kníže věrně plnil povinnosti k císaři, účastnil se sněmů a roku 978 doprovázel Otu II. při tažení na Paříž.
Nejvíc ho však vždy přitahovala samota. Někdy kolem roku 976, zřejmě v době politického sporu mezi bavorským vévodou a císařem, odešel jako poustevník k jezeru Abersee v dnešním Rakousku, které dnes nese jeho jméno. Tam ho prý našel jakýsi lovec a přivedl ho zpět do Řezna. K tomuto pobytu se váží dvě legendy. Podle první se Wolfgang pomodlil a hodil sekeru do houštiny, a kde dopadla, tam postavil svou celu; sekera se v městečku Sankt Wolfgang ukazuje dodnes a stala se jeho atributem. Druhá vypráví, že mu při stavbě kostela musel pomáhat ďábel, ale světec ho nakonec přelstil. Místo se ve středověku stalo jedním z nejvýznamnějších poutních cílů Evropy a jeho kostel zdobí slavný oltář Michaela Pachera.
Zemřel na Dunaji cestou do Pöchlarnu. V obci Pupping nedaleko Lince onemocněl a na vlastní přání byl přenesen do kaple svatého Otmara, kde 31. října 994 zemřel. Jeho přátelé převezli jeho tělo do Řezna a pohřbili ho v kryptě svatého Emmerama, kde se u hrobu brzy začaly dít zázraky. Papež Lev IX. ho roku 1052 svatořečil přímo v Řezně. Nejstarší životopis sepsal kolem roku 1050 emmeramský mnich Otloh a z něho vycházejí všechny pozdější zprávy.
Svatý Wolfgang je patronem Řezna, Bavorska; pastýřů, sochařů, řezbářů, lodníků, dřevorubců, tesařů, nevinně zajatých a vězněných a bývá vzýván při mrtvici, při obrně, bolestech nohou, mozkové příhodě, úplavici, zánětech kůže, při neplodnosti a hrozbě samovolného potratu. V Čechách byl jeho kult velmi rozšířený. Nejznámějším svatowolfgangským místem barokních Čech je Bolfánek nad Chudenicemi, věž bývalého poutního kostela. Rod Černínů z Chudenic Wolfganga pokládal za svého patrona. U Hnanic na Znojemsku stojí kostel sv. Wolfganga se studnou, k níž se váže legenda o zázračném prameni, a další jemu zasvěcené kostely najdeme například v Ostrohu na Chebsku. Ze všech těchto míst vedly a dodnes vedou poutní cesty k jezeru, kde se modlil.
Bože, Otče všemohoucí, Tys dal svatému Wolfgangovi srdce mnicha, ochotu vzdát se části svého stáda, aby Tvá církev mohla růst i mimo jeho hranice, a touhu po samotě, z níž čerpal sílu ke službě; dej i nám nehledat vlastní prospěch tam, kde jde o Tvé království, a uprostřed starostí světa nezapomínat na ticho, v němž k nám mluvíš. Prosíme o to skrze Tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť On s Tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků. Amen.
