Odepnul opasek, odhodil zbraň a prohlásil se vojákem Krista
Píše se rok 298 a v římské říši vládne čtveřice císařů, kterou Dioklecián ustavil, aby rozlehlou zemi udržel pohromadě. Druhým augustem je Maximián, nazývaný Herculius, a jeho narozeniny se v celé říši slaví okázalými hostinami i obětmi římským bohům. Vojenská posádka, v níž slouží setník Marcel, se k oslavám přidává také. Nevíme o něm nic než to, co zaznamenala jeho akta: že byl křesťan, že dosáhl hodnosti setníka a že toho dne učinil rozhodnutí, které ho stálo život. Uprostřed slavnosti odepnul před svou setninou vojenský opasek a prohlásil, že je vojákem Ježíše Krista, věčného Krále. Pak odhodil i zbraň a vinnou hůl, odznak setnické hodnosti. Římští důstojníci totiž nesměli trestat vojáky jiným nástrojem než prutem z vinné révy, který setníci nosili v ruce.
Vojáci ho udali veliteli legie Fortunatovi, který ho dal uvrhnout do vězení. Když slavnosti skončily, předvolal ho a ptal se, co tím chtěl říci. Protože šlo o věc, která přesahovala jeho pravomoc, poslal Marcela pod silnou stráží do Tingis, dnešního Tangeru v Maroku, k Aureliu Agricolanovi, zástupci pretoriánského prefekta. Výslech je zachycen v jeho aktech střídmým jazykem úředního zápisu. Agricolanus se ptá, jaké šílenství ho posedlo, že porušil přísahu a mluví takové věci, na což Marcel odpovídá, že kdo se bojí Boha, není šílený. Na otázku, zda opravdu odhodil zbraně, odpovídá, že ano, a dodává, že křesťanovi, který se bojí Pána Krista, nepřísluší vykonávat pozemskou vojenskou službu. Soudce pak vynesl rozsudek: Marcel, který veřejně odvrhl přísahu a zneuctil úřad setníka, má být popraven mečem. A tak byl 30. října roku 298 Marcel sťat.
Akta svatého Marcela patří k několika málo mučednickým textům z doby pronásledování, které historici obecně pokládají za autentické. Zároveň se ale dochovala v několika verzích, opakovaně přepisovaných, takže jediné původní znění dnes nelze stanovit. Badatele zajímají i proto, že se v nich ozývá otázka, která raně křesťanskou církev skutečně zaměstnávala: zda může křesťan sloužit v armádě. Dnes se Marcelovo jméno občas objevuje jako argument pro pacifismus. Je však třeba připomenout, že římská vojenská služba byla neoddělitelná od kultu bohů a božského císaře: přísaha se skládala bohům i panovníkovi a vojenské slavnosti byly provázeny obětními obřady. Proto se v jedné verzi akt Marcel brání právě tomu, že by voják musel přísahat bohům a císařům. Ostatně církev vždy ctila i světce, kteří ve vojsku sloužili věrně a s čistým svědomím, od svatého Mořice až po svatého Václava. Marcel neodmítl meč kvůli meči, ale kvůli modlám.
Na jeho akta navazují akta svatého Kassiána, soudního písaře, který rozsudek odmítl zapsat. Prohlásil, že je nespravedlivý, za to byl uvězněn a zhruba o měsíc později, 3. prosince, rovněž sťat. Zmiňuje se o tom křesťanský básník Prudentius na přelomu 4. a 5. století. Historici však jeho příběh pokládají za pozdější připojení k Marcelovým aktům, a jeho historičnost je proto nejistá. Kassián je dnes uctíván jako patron stenografů.
Ve Španělsku se Marcelova památka spojila s dalšími legendami. Město León, které vyrostlo na místě tábora Sedmé legie a po ní dostalo i jméno, ho pokládá za svého rodáka a patrona. Tradice mu připisuje manželku Nonii a dvanáct synů, kteří prý všichni zemřeli mučednickou smrtí. Nejstarší z nich, Klaudius, Luperkus a Viktorius, uvádí už starý Římský martyrologium jako mučedníky sťaté v Leónu za Diokleciánova pronásledování. Stejně jako u ostatních synů však jde o pozdější zbožnou tradici, nikoli o historicky doložený rodokmen. Doložené je, že 29. března 1493, na Bílou sobotu, přivezli Marcelovy ostatky z Tangeru do Leónu za účasti krále Ferdinanda Katolického. Dodnes spočívají ve stříbrné rakvi ze 17. století na hlavním oltáři leónského kostela svatého Marcela. Je patronem Leónu i tamní městské policie. Lidová legenda k přenesení ostatků dodává, že při slavnostním průvodu se uzdravil chromý muž z Villadiega a hned se vydal pěšky domů. Odtud prý pochází španělské rčení „tomar las de Villadiego“ – tedy vzít nohy na ramena.
Bože, Otče všemohoucí, Tys dal svatému Marcelovi sílu odložit znamení pozemské cti, když se od něho žádalo, aby se poklonil modlám, a vyznat před soudem, že slouží Tobě, věčnému Králi; dej i nám rozeznat, kdy je třeba poslouchat více Boha než lidi, a vytrvat ve věrnosti Kristu. Prosíme o to skrze Tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť On s Tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků. Amen.
